Co se děje… na Slovensku

Slovenská národní galerie má kvůli probíhající rekonstrukci bratislavského areálu k dispozici jen část výstavních prostor, přesto připravila pro své návštěvníky expozici barokního a gotického umění. Netradičně architektonicky řešená výstava je umístěna v Esterházyho paláci, kde bude k vidění několik nejbližších let. Pro zájemce tak zůstávají zpřístupněny nejvýznamnější artefakty z 14. až 18. století.

Pětaosmdesátiletý skladatel Ennio Morricone složil hudbu k více než pěti stům filmů a televizních seriálů. Své umění osobně představí slovenským fanouškům 5. dubna v bratislavské Slovnaft Areně. Skladby tohoto významného umělce zazněly například ve filmech Piera Paola Pasoliniho, Bernarda Bertolucciho, Romana Polanského, Pedra Almodóvara nebo Quentina Tarantina. Nejznámější jsou pravděpodobně jeho melodie z tzv. spaghetti westernů režiséra Sergia Leoneho, které vedle nejnovějších skladeb autor jistě uvede také v Bratislavě.

Slovenští příznivci současného moderního umění mají možnost setkat se s divadelním režisérem a konceptuálním umělcem Robertem Wilsonem. Ve Slovenském národním divadle vystoupí 6. dubna s kreativní přenáškou pojmenovanou 1) UŽ JSTE TADY BYLI? (Have you been here before?) a 2) NE, TOTO JE POPRVÉ (No this is the first time), která navazuje na jeho výstavu donedávna instalovanou ve Slovenské národní galerii.

Díla pěti slovenských a čtyř českých výtvarníků představuje výstava nazvaná ČESKOSLOVENSKO, umístěná do 13. dubna v Nitranské galerii. Vystavují na ní studenti a mladí absolventi vysokých uměleckých škol ze Slovenska a Česka, kteří se narodili v posledních letech existence společného státu, ale vyrůstali již v samostatných republikách. Ve svých dílech vyjadřují osobní pohled na společnou historii i současnost obou národů, jejich vzájemné vztahy a vazby.

V Muzeu města Bratislavy si mohou návštěvníci prohlédnout putovní výstavu pojmenovanou VILLA TUGENDHAT – IKONA MODERNÍ ARCHITEKTURY V BRNĚ. Připravilo ji Muzeum města Brna, v jehož správě se tato jedinečná funkcionalistická budova, prohlášená za národní kulturní památku, nachází. Panelová výstava shrnuje historický kontext, filozofii a proměny vily Tugendhat od jejího vzniku až po současnost i životní osudy původních vlastníků, kteří ve vile strávili pouhých osm let. Součástí výstavy, jež trvá do 27. dubna, je mimo jiné trojrozměrný model vily a dokumentární snímek OSUD JMÉNEM TUGENDHAT.

Slovenské národní divadlo představí 25. dubna v Sále opery a baletu nové budovy polského operního pěvce Piotra Beczalu. Na koncertě v Bratislavě zazpívá populární operní árie v doprovodu Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou dirigenta Łukasze Borowicze.

Marta Kucharová Mentzlová

XANTYPA 4/14 - výběr z článků

Herečka Cate Blanchettová

Herečka Cate Blanchettová

Začátkem března podruhé vystoupala na oscarový trůn. Nejprestižnější ocenění získala za titulní postavu sarkastického psychodramatu JASMÍNINY SLZY. V tomto znamenitém filmu Woodyho Allena ztvárnila sebestřednou mondénu, které se rozpadne její pochybná existence založená pouze na luxusním dekoru. V soukromém i profesionálním životě však Cate Blanchettová zosobňuje pravý opak své povrchní hrdinky. Je cílevědomá, pracovitá, inteligentní i mimořádně kreativní, navíc má nedefinovatelné charisma. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech tak strčí do kapsy všechny umělé krasotinky z bulvárů…

Malíř Jaroslav Valečka

Malíř Jaroslav Valečka

S malířem Jaroslavem Valečkou je radost si povídat. Na rozdíl od většiny výtvarníků nepůsobí jako introvert a rád odpoví na jakoukoli otázku. Nehraje si na velkého umělce, kterému svět nerozumí. Jezdí každé ráno do ateliéru jako jiní lidé do práce, a večer se vrací domů, šťastný, že mohl celý den tvořit. Za rok namaluje padesát obrazů a většinu z nich prodá.

Galerie pod Bushwickým nebem

Galerie pod Bushwickým nebem

Od mé poslední návštěvy před dvěma lety se newyorský Bushwick výrazně změnil, zdá se, že má jinou náladu, jinou energii. Po chvíli jsem si uvědomila důvod: oprýskané, šedé a lehce dezolátní zdi malých dílniček a garáží, stěny skladů a činžáků pokrývají fantastické a neuvěřitelně barevné obrazy vytvořené pomocí sprejů a válečků. Oči chodce, které dřív registrovaly odložené kusy nábytku na kraji chodníků, teď směřují vzhůru, protože nyní prochází částí města, která se stala galerií pod širým nebem.

FILMOVÉ SKUPENSTVÍ BOHUMILA HRABALA

FILMOVÉ SKUPENSTVÍ BOHUMILA HRABALA

Slavný spisovatel, od jehož narození uplyne 28. března už sto let, je s námi stále. Svým literárním dílem, ale také filmy, jichž podle Hrabalových předloh a začasté i s jeho scenáristickou spoluúčastí vzniklo celkem deset. Snad můžeme v naději dodat: doposud. A stále se lze zeptat některých jeho přátel: Jaký byl Bogan, jehož jste takhle důvěrně, jakožto jemu blízcí, mohli oslovovat?

Herec Jiří Hrzán

Herec Jiří Hrzán

Pro osobní vzpomínku na Jiřího Hrzána jsem urputně chtěl získat reakci dvou dalších skvělých herců Činoherního klubu, Jany Břežkové a Jiřího Somra, které jsem také nadšeně obdivoval v kultovním představení MANDRAGORA Niccola Machiavelliho v režii Jiřího Menzela.

Kutná Hora

Kutná Hora

Bolavé nohy a letní horký den přiměly mnicha Antona na chvilku spočinout v krásném lese nedaleko potoka Vrchlice. Odložil modlitební knihu a zdřímnul si. Když po krátkém spánku otevřel oči, uviděl, že se cosi zablesklo v mechu. Byly to tři stříbrné pruty. Poklekl a děkoval Bohu za tento dar. Místo, kde pruty našel, si označil kutnou, jež si svlékl, a pospíchal do kláštera v Sedlci sdělit opatovi, co se mu přihodilo. Zanedlouho zde začali lidé dolovat vzácný kov a stavět si tu své příbytky. Říká se, že na počest Antonovy kutny, dostalo nově vzniklé město jméno Kutná Hora.

Homosexuálové ve světě mezi sňatkem a šibenicí

Homosexuálové ve světě mezi sňatkem a šibenicí

I když v roce 1989 padla železná opona a s ní se vytratilo dělení světa na dva znepřátelené bloky, není svět čtvrtstoletí nato o nic harmoničtější. Souběžně s rivalitou mezi Východem a Západem, Jihem i Severem se v posledních letech zostřuje rozkol mezi liberálním a konzervativním pohledem na základní společenské otázky.

Car Putin si svévolně ukrojil Krym

Najednou je všechno jinak. Náš malý svět, pohodlí, jistoty a klid zkřehly. Ukázaly se jako nejisté, vydané na pospas. Může za to Ukrajina. Ruský prezident Vladimir Putin a jeho vojenská akce na Krymu, okupace části Ukrajiny.
Od roku 1989 jsme ušli dlouhou cestu. Minulost jsme nechali za sebou. Přemalovali jsme si ji v myslích na růžovo. Nemalá část místních obyvatel tak uvažuje. Teď se ta nepříliš řešená, nepříliš pochopená minulost s nečekanou silou a brutalitou vrací. Mysleli jsme si, že tohle se už nestane. Ne v naší blízkosti. Jenomže se to děje. Okupace Krymu se nás bezprostředně týká. Vrací nás zpátky do minulého režimu a do minulých dějů.
Po převratu v roce 1989 jsme se vydali cestou na Západ. Pár let jsme měli poměrně jasno. Samo sebou ne všichni chtěli vstoupit do Evropské unie a do NATO. To by ani nebylo normální. Ale většina toužila, abychom se vrátili tam, kam patřila Československá republika za Masaryka. A taky jsme se tam dostali. Jsme znovu součástí euroatlantické civilizace. Už nepatříme do východního, ruského bloku. Musíme si však přiznat, že tak docela nepatříme ani do toho západoevropského, západního uskupení. Visíme někde mezi. Ne politicky, nýbrž občansky. Když sledujete reakce značné části čtenářů na dění na Ukrajině, na ruskou anexi Krymu, nestačíte valit oči. Tak obrovská zaslepenost, nepochopení svobody.

Co se děje… v New Yorku

Kdo nemá dost po šesti filmech, ve kterých Rocky rozdával rány svým soupeřům a oddaně hleděl na svoji milovanou Adriane nebo na její hrob a nechával do sebe bušit, až krev stříkala a oči natékaly, může se vypravit na Rockyho, který rozdává údery v muzikálovém rytmu a prozpěvuje si u toho. Na prknech, která tentokrát představují boxerský ring, sice nezápasí Sylvestr Stallone, ale je alespoň producentem muzikálu, na jehož uvedení se podílel tým autorů dekorovaný divadelními cenami Tony. Slavná scéna vybíhání schodů Muzea umění ve Filadelfii z prvního dílu nechybí ani v jevištním podání.

Co se děje…  v Londýně

Co se děje… v Londýně

Ředitel newyorského planetária Neil de Grasse Tyson nikdy nebyl v Praze. Moc dobře si však pamatuje, že právě na pražském kongresu Mezinárodní astronomické unie přišla naše sluneční soustava o jednu z planet. „V Praze byl Pluto degradován v roce 2006 z planety na planetku, bylo to tehdy dramatické hlasování,“ zdraví mě pevným stiskem ruky při setkání v Londýně pětapadesátiletý rodák z newyorského Bronxu.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/14

XANTYPA Číslo 4/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne