Galerie pod Bushwickým nebem

Od mé poslední návštěvy před dvěma lety se newyorský Bushwick výrazně změnil, zdá se, že má jinou náladu, jinou energii. Po chvíli jsem si uvědomila důvod: oprýskané, šedé a lehce dezolátní zdi malých dílniček a garáží, stěny skladů a činžáků pokrývají fantastické a neuvěřitelně barevné obrazy vytvořené pomocí sprejů a válečků. Oči chodce, které dřív registrovaly odložené kusy nábytku na kraji chodníků, teď směřují vzhůru, protože nyní prochází částí města, která se stala galerií pod širým nebem.

Galerie pod Bushwickým nebem

Graffiti versus street art
New York se asi právem považuje za místo zrodu novodobého graffiti. V polovině devadesátých let byly nejrůznější části města natolik posprejované, že nakonec starosta a jemu podřízené orgány ztratili nervy a vyhlásili organizovanou válku tomuto vandalismu. Graffiti jsou považována za něco, co vytváří chaos a nepořádek, ničí majetek, stojí město spoustu peněz při jejich odstraňování, a dokonce se ukázalo, že slouží jako komunikace mezi drogovými dealery. Více než desítka správních institucí, samozřejmě včetně policie, byla s okamžitou platností zapojena do tohoto boje. Kdokoliv přistižený u zdi se sprejem v ruce měl vážné problémy se zákonem. Přes veškeré úsilí se nepodařilo tento novodobý městský fenomén zlikvidovat a graffiti se přes noc objevovala na místech běžně nedostupných. Navíc některá z nich měla specifický rukopis, nesporné výtvarné kvality, vykazovala mimořádnou představivost autorů a také provokativní nebo sociální obsah. Zkrátka bylo na místě je označovat jako street art. Post-graffiti (jiný název pro tento druh street artu) si našlo své autory, aktivisty a příznivce po celém světě, můžeme je obdivovat v Praze i na jiných místech v Čechách. Zřejmě nejhustší síť a pravděpodobně nejoriginálnější exempláře však hledejme tam, kde všechno vzniklo. Jak je možné, že policie nezasáhne? Většina obrazů na ulici dnes totiž vzniká na přímé zadání majitelů nemovitostí nebo s jejich souhlasem. Jsou však samozřejmě i výjimky..

Banksy na stáži
Nakolik se během let změnil postoj veřejnosti ke graffiti dokazuje nedávná newyorská návštěva slavného aglického umělce Banksyho, který si dokonce v některých komentářích médií vysloužil přízvisko Picasso street artu. Banksy o svém měsíčním pobytu ve městě, které nikdy nespí, mluvil jako o stáži. Zdá se, že přece jenom někde spali, protože se během téměř každé noci v některé části města záhadně objevilo další Banksyho výtvarné dílo. Když v Tribece našli ráno Banksyho obraz původních dvou věží Světového obchodního centra, přinesli k němu místní obyvatelé květiny a fotografovali se s takto vytvořeným zátiším. Na Lower East Side kdosi urval dveře od auta s Banksyho originálem a odnesl si je domů. Na jiném místě na East Side, kde byl v časných ranních hodinách odhalen Banksyho obraz bobra, se místní rozhodli vybírat za spatření zvířete dvacet dolarů. Ve Williamsburgu, kde se objevily Banksyho GEJŠY NA MOSTĚ, majitel pohotově najal ostrahu budovy, aby obraz chránila před jinými sprejery, kteří ho toužili přestříkat. Dílo hlídali do té doby, než přes ně mohlo být instalováno plexisklo a kovová roleta. Každý den byla tato malba na čas odhalena, aby se s ní mohli návštěvníci potěšit, a na noc je pak roleta zase zakryla. A tak policejní oddělení, přestože se Banksyho práce objevily na soukromém majetku, nedostalo naprosto žádné stížnosti. Policie k tomu všemu pouze poznamenala, že dopadení zločince by bylo velmi složité, protože nikdo neví, kdo Banksy je a zda vůbec existuje. Starosta dodal, že tato graffiti jsou znamením úpadku a nedostatku kontroly, ale to vše jen znásobilo Banksyho popularitu. K jeho rozporuplnému věhlasu také přispěla diskuse, kterou umělec vedl přes e-mail s deníkem New York Times: v ní mimo jiné označil mrakodrap Světového obchodního centra 2, který vyrůstá na Ground Zero, za trn v oku, nulovou uměleckou událost, za budovu, která je bez páteře a bez sebevědomí, za něco, co by možná mohlo vzniknout v Kanadě a co by dopadlo nejlépe, kdyby to děti přemalovaly malířskými válečky.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Eva Heyd

XANTYPA 4/14 - výběr z článků

Herečka Cate Blanchettová

Herečka Cate Blanchettová

Začátkem března podruhé vystoupala na oscarový trůn. Nejprestižnější ocenění získala za titulní postavu sarkastického psychodramatu JASMÍNINY SLZY. V tomto znamenitém filmu Woodyho Allena ztvárnila sebestřednou mondénu, které se rozpadne její pochybná existence založená pouze na luxusním dekoru. V soukromém i profesionálním životě však Cate Blanchettová zosobňuje pravý opak své povrchní hrdinky. Je cílevědomá, pracovitá, inteligentní i mimořádně kreativní, navíc má nedefinovatelné charisma. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech tak strčí do kapsy všechny umělé krasotinky z bulvárů…

Malíř Jaroslav Valečka

Malíř Jaroslav Valečka

S malířem Jaroslavem Valečkou je radost si povídat. Na rozdíl od většiny výtvarníků nepůsobí jako introvert a rád odpoví na jakoukoli otázku. Nehraje si na velkého umělce, kterému svět nerozumí. Jezdí každé ráno do ateliéru jako jiní lidé do práce, a večer se vrací domů, šťastný, že mohl celý den tvořit. Za rok namaluje padesát obrazů a většinu z nich prodá.

FILMOVÉ SKUPENSTVÍ BOHUMILA HRABALA

FILMOVÉ SKUPENSTVÍ BOHUMILA HRABALA

Slavný spisovatel, od jehož narození uplyne 28. března už sto let, je s námi stále. Svým literárním dílem, ale také filmy, jichž podle Hrabalových předloh a začasté i s jeho scenáristickou spoluúčastí vzniklo celkem deset. Snad můžeme v naději dodat: doposud. A stále se lze zeptat některých jeho přátel: Jaký byl Bogan, jehož jste takhle důvěrně, jakožto jemu blízcí, mohli oslovovat?

Herec Jiří Hrzán

Herec Jiří Hrzán

Pro osobní vzpomínku na Jiřího Hrzána jsem urputně chtěl získat reakci dvou dalších skvělých herců Činoherního klubu, Jany Břežkové a Jiřího Somra, které jsem také nadšeně obdivoval v kultovním představení MANDRAGORA Niccola Machiavelliho v režii Jiřího Menzela.

Kutná Hora

Kutná Hora

Bolavé nohy a letní horký den přiměly mnicha Antona na chvilku spočinout v krásném lese nedaleko potoka Vrchlice. Odložil modlitební knihu a zdřímnul si. Když po krátkém spánku otevřel oči, uviděl, že se cosi zablesklo v mechu. Byly to tři stříbrné pruty. Poklekl a děkoval Bohu za tento dar. Místo, kde pruty našel, si označil kutnou, jež si svlékl, a pospíchal do kláštera v Sedlci sdělit opatovi, co se mu přihodilo. Zanedlouho zde začali lidé dolovat vzácný kov a stavět si tu své příbytky. Říká se, že na počest Antonovy kutny, dostalo nově vzniklé město jméno Kutná Hora.

Homosexuálové ve světě mezi sňatkem a šibenicí

Homosexuálové ve světě mezi sňatkem a šibenicí

I když v roce 1989 padla železná opona a s ní se vytratilo dělení světa na dva znepřátelené bloky, není svět čtvrtstoletí nato o nic harmoničtější. Souběžně s rivalitou mezi Východem a Západem, Jihem i Severem se v posledních letech zostřuje rozkol mezi liberálním a konzervativním pohledem na základní společenské otázky.

Car Putin si svévolně ukrojil Krym

Najednou je všechno jinak. Náš malý svět, pohodlí, jistoty a klid zkřehly. Ukázaly se jako nejisté, vydané na pospas. Může za to Ukrajina. Ruský prezident Vladimir Putin a jeho vojenská akce na Krymu, okupace části Ukrajiny.
Od roku 1989 jsme ušli dlouhou cestu. Minulost jsme nechali za sebou. Přemalovali jsme si ji v myslích na růžovo. Nemalá část místních obyvatel tak uvažuje. Teď se ta nepříliš řešená, nepříliš pochopená minulost s nečekanou silou a brutalitou vrací. Mysleli jsme si, že tohle se už nestane. Ne v naší blízkosti. Jenomže se to děje. Okupace Krymu se nás bezprostředně týká. Vrací nás zpátky do minulého režimu a do minulých dějů.
Po převratu v roce 1989 jsme se vydali cestou na Západ. Pár let jsme měli poměrně jasno. Samo sebou ne všichni chtěli vstoupit do Evropské unie a do NATO. To by ani nebylo normální. Ale většina toužila, abychom se vrátili tam, kam patřila Československá republika za Masaryka. A taky jsme se tam dostali. Jsme znovu součástí euroatlantické civilizace. Už nepatříme do východního, ruského bloku. Musíme si však přiznat, že tak docela nepatříme ani do toho západoevropského, západního uskupení. Visíme někde mezi. Ne politicky, nýbrž občansky. Když sledujete reakce značné části čtenářů na dění na Ukrajině, na ruskou anexi Krymu, nestačíte valit oči. Tak obrovská zaslepenost, nepochopení svobody.

Co se děje… v New Yorku

Kdo nemá dost po šesti filmech, ve kterých Rocky rozdával rány svým soupeřům a oddaně hleděl na svoji milovanou Adriane nebo na její hrob a nechával do sebe bušit, až krev stříkala a oči natékaly, může se vypravit na Rockyho, který rozdává údery v muzikálovém rytmu a prozpěvuje si u toho. Na prknech, která tentokrát představují boxerský ring, sice nezápasí Sylvestr Stallone, ale je alespoň producentem muzikálu, na jehož uvedení se podílel tým autorů dekorovaný divadelními cenami Tony. Slavná scéna vybíhání schodů Muzea umění ve Filadelfii z prvního dílu nechybí ani v jevištním podání.

Co se děje…  v Londýně

Co se děje… v Londýně

Ředitel newyorského planetária Neil de Grasse Tyson nikdy nebyl v Praze. Moc dobře si však pamatuje, že právě na pražském kongresu Mezinárodní astronomické unie přišla naše sluneční soustava o jednu z planet. „V Praze byl Pluto degradován v roce 2006 z planety na planetku, bylo to tehdy dramatické hlasování,“ zdraví mě pevným stiskem ruky při setkání v Londýně pětapadesátiletý rodák z newyorského Bronxu.

Co se děje… ve Vídni

Rakouské Muzeum divadla nabízí unikátní náhled do výtvarného světa akademického malíře Richarda Teschnera, rodáka z Karlových Varů. Ve svých prostorách pořádá výpravnou výstavu věnovanou tvorbě úspěšného česko-rakouského scénografa a řezbáře loutek.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/14

XANTYPA Číslo 4/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne