Režisér a herec Miroslav Krobot

Nechci dělat ověřené věci

 Dělat rozhovor s Miroslavem Krobotem není jednoduché. Vyloženě cítíte, že se do něj nehrne, medializace je mu ukradená, ale co se dá dělat, svět si žádá informace. Vždyť už jsem všechno řekl, prohlásil v úvodu jaksi odevzdaně a já ho chápal. Co nového má člověk po pár rozhovorech říkat. A tak jsme, vedle obvyklých informací ze života, probírali dojmy, pocity, atmosféry a různá tápání. A ještě jedna věc je důležitá – hodně jsme se nasmáli. A tak prosím čtenáře, aby smích cítil všude, kde to jen jde.

 DD

Dětství je důležitá etapa. Souhlasíte?
Já jsem žil do pěti let ve vesnici, která má šedesát čísel, byl to malinký svět s „mikrovztahy“, všichni se znali, o všem věděli, a to mi nějak zůstalo. Nechci to pojmenovat, to je moc důvěrné. Já mám rád pocit své rodiny, kamarádů, přírody kolem. A v pubertě tam tenkrát byl bigbít, člověk se rád předváděl, i divadlo, které jsme hráli na gymplu. A taky hory, jsem z Jeseníků. Je to taková divná kombinace. Rozhodně nemůžu říci „už od mládí…“ – to je nesmysl.

Jak jste se tedy na JAMU ocitl?
Věděl jsem, že přijímačky na JAMU jsou dřív, než na jiné vysoké školy, o režii jsem netušil, že by se dala vážně studovat, vnímal jsem to jako obor, kde člověku leccos projde. Když někdo hraje na housle nebo je baleťák, musí být perfektní, zatímco divadlo takové „zdánlivě“ být nemusí. Táta mne a celou rodinu posadil do spartaku a jeli jsme na výlet do Brna s tím, že odpoledne pojedeme všichni zpátky. A já jim pyšně nahlásil, že postupuju do druhého kola. Tak mi za čtyřicet korun koupili nocleh v hotelu, to jsem poprvé spal v tak velkém městě, a já druhý den opět prošel. Tenkrát nás přijali čtyři. Rodiče nijak nadšení nebyli.

Studoval jste v létech 1969 až 1973. To byl, nemýlím-li se, na JAMU hodně silný ročník?
Ten byl nade mnou. Polívka, Heřmánek, Sváťa Skopal, Mirek Donutil, Bartoška, Zedníček, Eliška Balzerová atd. Byla to generace, která zakládala divadlo Na provázku a Hadivadlo. Ovšem po roce 1970 vstoupila na JAMU normalizace a odešla řada zajímavých lidí. Uhde, Kundera, Gardavský, Miloš Hynšt a další, během mého prvního roku se kantoři kompletně vyměnili.


Celý rozhovor si můžete přečíst v tištěné Xantypě...............

Jan Soukup

XANTYPA 5/12 - výběr z článků

Režisér Viliam Poltikovič

Režisér Viliam Poltikovič

 Znojemský rodák, dokumentarista Viliam Poltikovič, točí převážně filmy s duchovní tématikou.

Výročí Karel May

Kdo tak intenzivně pronikl do duší čtenářů i čtenářek?

Herečka Helena Dvořáková

Herečka Helena Dvořáková

 Helena Dvořáková bojuje na obrazovce proti zločincům v seriálu KRIMINÁLKA ANDĚL se střídavým úspěchem, avšak na celé čáře zvítězila divadelní rolí Ysé, za kterou letos dostala Cenu Divadelních novin, Cenu Alfréda Radoka i Thálii.

Barbora Závadová ve svém živlu

Barbora Závadová ve svém živlu

 Do Ostravy jsem přijel jedno časné odpoledne. Přesto to vypadalo, jako by se už mělo šeřit, město jemně hladily třásně nízko zavěšených mraků a drobně mžilo. Zachmuřené světlo zalilo i plavecký bazén, kde jsem se snažil zachytit ladné mistrovství, s nímž se Barbora Závadová pohybuje v jiném živlu. Zdráhám se říci, že plave jako ryba ve vodě, protože pod hladinou to vypadá, že bazén prořízlo torpédo.

Ženy a čaj

Ženy a čaj

 Kalpana Rai sedí tiše v malé místnosti v továrně na čaj Jun Chiyabari a připravuje čaj k testování. Jak nalévá horkou vodu do hrnečku, sluneční paprsky dopadají na její tvář. Rai hlasitě usrkne a usměje se, zatímco její šéf přihlíží a trpělivě čeká na její názor.
„Je dobrý,“ říká Rai a hledí na šálek čerstvě vyluhovaného černého čaje. Znovu se napije a dodá: „Ano, chutná mi, povedl se.“ Její šéf přitaká a s úsměvem ji popichuje: „Nestyď se, mluv nahlas.“

Scénárista Štěpán Hulík

Scénárista Štěpán Hulík

 Je mu sedmadvacet a podle jeho scénáře natáčí světově proslulá polská režisérka Agnieszka Hollandová film HOŘÍCÍ KEŘ o sebeobětování se Jana Palacha a postupující „normalizaci“ naší společnosti.

Arcibiskupský palác v Olomouci

Arcibiskupský palác v Olomouci

 Rezidence olomouckých arcibiskupů se přesně před rokem, poté, co byla velkoryse zrekonstruována, poprvé v historii otevřela veřejnosti.

Martin Kameník

Martin Kameník

 Martin Kameník je nepřehlédnutelná postava. Hubeného třicátníka prodlužují navíc dredy do výšky skoro dvou metrů.

Démoni Namibie

Démoni Namibie

O této rudé zemi bylo už napsáno tolik, že se jen stěží hledá nový příběh. Není snad člověka, který by navštívil tuto krajinu a nezamiloval si ji. I když znám dva, kteří ji bytostně nenávidí – prvnímu ukradli fotoaparát, druhý dostal nejtěžší formu malárie.
Já zatím procházím bez velké újmy. Myslel jsem, že budu jen fotografovat, náhoda však narýsovala vše jinak. Najednou tu bylo tolik slz, smutku a pláče, prolínajících se se smíchem, že mi nestačilo pomyslné pero, abych vše zaznamenal.

Odposlouchávám, odposloucháváš, odposlouchává

 Čtu v Respektu potěšitelnou zprávu, že BIS má tři tisíce odposlechů pana Janouška a pak řady dalších. Co by mohlo být lepší zprávou? Jedině snad, že jich BIS má třicet tisíc, z toho by se daly použít mnohé odposlechy i proti spoustě dalších politiků, manažerů, kmotrů i jiných osob hodných zájmu.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/12

XANTYPA Číslo 5/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne