Hledal Leonardo da Vinci inspiraci v Arménii?

Život geniálního italského umělce je obestřen záhadami a nejasnostmi. U mnohých uměleckých děl, písemností a vynálezů není jisté, zda byl skutečně jejich autorem. Velké otazníky panují také kolem otázky, zda působil i mimo Evropu. Velmi často je v této souvislosti zmiňována Arménie.

Leonardo

Pokud by nám šlo o lacinou senzaci, mohli bychom hned začít spekulací, zda Mona Lisa byla Arménka. Nebo tvrzením, že její záhadný úsměv je podobný výrazu světců na zakavkazských ikonách.
Místo toho se však podívejme, co doslova říká Ottův slovník naučný pod heslem Leonardo da Vinci: „…jak z dopisů jemu připisovaných mnozí soudí, cestoval po Východě a zejména jako inženýr byl ve službách sultána egyptského, který mu uložil, aby v Arménii reguloval jezero vzniklé zřícením hory.“

Leonardo a Arméni
Italští umělci se zajímali o arménskou architekturu od středověku. Byli dobře informováni, zejména díky kupcům, jako byl Marco Polo. Je také dokázáno, že Leonardo da Vinci dobře znal Armény usazené přímo v jeho bydlišti. Ve Florencii obývali tehdy příslušníci této komunity celou čtvrť na proslulé Via dei Greci. V centru města se tyčil chrám San Minito a každý Ital věděl, že tento kostel byl zasvěcen památce svatého Minita, prvního šiřitele křesťanství v Toskánsku, původem Arména. Podobných arménských kazatelů uctívala tehdy římská církev celkem jedenáct. Křesťanských chrámů postavili Arméni na Apeninském poloostrově do té doby více jak tři desítky. A zvídavý Leonardo určitě neprocházel nevšímavě kolem nich, aniž by se zajímal o jejich architekturu, výzdobu a stavitele.
Zkušenosti Arménů využíval Leonardo prokazatelně při malování obrazů. Ve svých denících dokonce popisuje, že získal výjimečnou barvu z Arménie, „kterou dosud nikdo v Evropě nepoužívá“. Patrně šlo o karmín, od nepaměti v Arménii používaný červený lak, který se získává ze sušených samičích těl červů (hmyz z rodu Dactylopius), vyskytujících se v alkalických půdách pod Araratem.

Stopy vedou do Orientu
Arménskou stopu obsahuje i mnoho dalších písemností, přisuzovaných tomuto velkému renesančnímu umělci. Je to například mapa Arménie, kterou vlastnoručně vytvořil, několik kreseb Arménů v maloasijských krojích a hlavně cestovní poznámky známé jako ARMÉNSKÉ DOPISY.
Většina Leonardových životopisců považuje tyto materiály za plody obvyklé umělecké fantazie a bere je s nadsázkou. Mnoho zejména arménských badatelů je však o jeho pobytu v Arménii stále přesvědčeno. Upozorňují, že například spisovatel Kostan Zarjan a architekt Mikhael Mazmanjan v různých letech a nezávisle na sobě dospěli k závěru, že velký Florenťan strávil dva roky svého života – od roku 1480 do roku 1482 – v západní Arménii. Oba muži věnovali studiu života Leonarda da Vinciho několik desítek let. Navštívili přitom v polovině 20. století řadu italských měst i pařížský Louvre, aby se s jeho rukopisy a dalšími uměleckými díly důkladně seznámili.

Exil pod Araratem
Zjistit přesné období, kdy italský umělec pobýval v Arménii, se podařilo oběma badatelům na základě popisu zemětřesení a jeho následků v anatolském pohoří Taurus. Porovnali, jak událost líčil Leonardo da Vinci a dobový arménský historik Arakhel Davrižeci.
Není bez zajímavosti, že právě období mezi lety 1480 a 1482 je doposud bílým místem v Leonardově životopise. Je dost dobře možné, že kronikáři – jeho současníci záměrně zamlčeli umělcovu cestu do Orientu. Proč? Nebyla totiž pracovní cestou, ale útěkem do bezpečného exilu v souvislosti s politickými událostmi: spiknutím proti rodu Medici, jeho odhalením a popravou povstalců.
Na obrazu, který Leonardo namaloval těsně před touto událostí (datováno 20. 12. 1479), vidíme jednoho z vůdců rebelů. Umělcovy sympatie byly tedy nepochybně na jejich straně. Popravy dopadených jej vyděsily, bál se, že také upadne v nemilost, a proto na čas vyměnil slunnou Itálii za chladné arménské hory.
Bohužel se o Leonardově cestě zatím nenašel žádný důkaz v samotné Arménii. Přitom je těžké si představit, že by zde umělec po celé dva roky zahálel. Ale možná, že starobylé kláštery pod Araratem ještě nevydaly všechna svá tajemství.

text a foto Zdeněk Micka

XANTYPA 5/13 - výběr z článků

Kytarový kouzelník Mike Oldfield šedesátiletý

Kytarový kouzelník Mike Oldfield šedesátiletý

Mezi květnovými výročími se hned dvě vztahují k významné postavě světové populární hudby. Patnáctého května se dožívá šedesáti let Mike Oldfield, multiinstrumentalista a skladatel, který ve své tvorbě dokáže do osobitého tvaru syntetizovat řadu hudebních stylů od etnohudby, world music, rocku až po klasiku. Zároveň si 25. května připomeneme čtyřicet let od vydání jeho přelomového alba TUBULAR BELLS, které zcela popřelo dosud zažitá pravidla v hudebním byznysu a svým komerčním úspěchem – navzdory nepodbízivosti zpracování – patří dnes k jednomu z nejprodávanějších alb hudební historie vůbec.

Herečka Zuzana Onufráková

Herečka Zuzana Onufráková

Nakažlivý smích a nezkrotná energie, tak by se dala charakterizovat herečka Zuzana Onufráková. Na pevných základech rodu se promítají rychlé proměny jejího života i místa působení. Proletěla během několika let od Prešova přes Bratislavu a Ústí nad Labem až do Prahy, kde je o ní stále častěji slyšet. Jen letmo: potkávali jsme ji v televizním seriálu Redakce, v divadlech v Celetné, Ypsilonce, na Zábradlí, na Fidlovačce, významná byla nedávná etapa v Činoherním studiu v Ústí nad Labem; nyní také hostuje v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Herecké zaujetí ji přede dvěma lety přivedlo do pražského Švandova divadla.

Na návštěvě u Jiřího Stránského

Na návštěvě u Jiřího Stránského

Kdybychom nezrušili šlechtické predikáty, byl by dnes spisovatel, scenárista, dramatik a novinář Jiří Stránský rytířem ze Stránky a Greifenfelsu. Představit si ho jako pána na tvrzi, za dubovým stolem, s kožešinou přes rameno nebo v brnění na koni nedá žádnou práci. „Brnění mám v kolenou, na koni jezdím a tvrz mám taky,“ říká pobaveně. Jeho tvrzí je pracovna se spoustou knih a velikým psacím stolem.

Na konci světa

Na konci světa

Krajina nejzápadnějšího výběžku anglického hrabství Cornwall je po věky modelována nejen lidmi, ale také mořem. Mírné podnebí ovlivněné Golfským proudem zde vytváří mikroklima, díky němuž se tomuto koutu světa přezdívá také riviéra.

Barvy Tona Stana

Barvy Tona Stana

Fotografie portrétů a aktů Tona Stana zaslouženě našly své místo v nejedné významné galerii či sbírce. Výstava MOJE BARVY představuje jeho nejnovější kolekci fotografií, které si právě můžete prohlédnout v pražské galerii Leica. Tam jsme ho také vyzpovídali…

Herečka Geraldine Chaplinová

Herečka Geraldine Chaplinová

Během své březnové návštěvy Prahy oslňovala svou bezprostředností. Na Febiofestu nerozdávala jen povinné úsměvy a obligátní odpovědi novinářům. Zářila pohodou, byla vstřícná i duchaplná a dávala najevo, že herectví si pořád náramně užívá. Při loučení s festivalovým štábem se objímala se svou průvodkyní i s překladatelkou a děkovala jim za vykonanou práci. Ze závěrečného večírku poskytla v přímém přenosu rozhovor pro Českou televizi, při němž vypila sklenku slivovice. A do kamery žertovně prohlašovala, že se možná skácí přímo před kamerou. Sympatická Geraldine Chaplinová, které bude letos v létě devětašedesát, navíc vypadala báječně v mikině i ve slavnostním oblečení.

V království kočárů krále Václava (Obra)

V království kočárů krále Václava (Obra)

Kočáry – jeden vedle druhého! Víc než padesát jich vystavuje pan Václav Obr ve svém soukromém muzeu historických kočárů v Čechách pod Kosířem na Hané nedaleko Prostějova. Má tu kočáry otevřené i zavřené, velké i malé, dostavníky na daleké cesty i bryčky na přejetí z jedné vsi do druhé.

Zdeněk Smetana

Zdeněk Smetana

Dal podobu psím kamarádům Štaflíkovi a Špagetkovi, skřítkům Křemílkovi, Vochomůrkovi, Rákosníčkovi i Racochejlovi, medvědářovi Kubovi Kubikulovi a jeho medvědu Kubulovi, dobrotivé Malé čarodějnici i stále dobře naladěnému chlapečkovi Radovanovi. Jeho večerníčky i jím ilustrované knížky přinášejí radost již několikáté generaci dětí a patří k českému rodinnému stříbru.

Věra Čáslavská: Mě už nedostanete!

Věra Čáslavská: Mě už nedostanete!

Během prezidentské kampaně v týmu Karla Schwarzenberga jsem měla to štěstí spřátelit se s Věrou Čáslavskou. Její skromnost a lidskost, ale i odhodlání a neohroženost nám všem byly často inspirací a podporou. Velmi jsem si přála podělit se o svůj obdiv a náklonnost k této kurážné ženě. Děkuji tímto Xantypě, že mi umožnila přiblížit vám chvíle, které jsme strávily povídáním o gymnastice, radosti i bolesti, lásce, dětech, politice…

Falklanďané, věrní poddaní Jejího Veličenstva

Až do počátku osmdesátých let uměli situovat Falklandy na mapě jen znalci geografie. Jak by ne, když na malém souostroví jižního Atlantiku, nacházejícím se nedaleko od argentinských břehů, žijí jen kolonie tučňáků a pár tisíc lidí. Situace se ze dne na den změnila po násilném argentinském obsazení ostrovů. V souvislosti s nedávným místním referendem se o Falklandách hovořilo znovu.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/13

XANTYPA Číslo 5/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne