BARMA

Krása s pachutí bolesti

A je to tady… Přistáváme na letišti Yangon, v části využívané pro mezinárodní lety. Před pár lety dokončený terminál působí dojmem mauzolea. Těch pár desítek cestujících se v obřím prostoru budovy skoro ztrácí. Velké překvapení – během celní a pasové kontroly se nekoná prohlídka zavazadel, nepadnou žádné otázky či doporučení týkající se kontaktu s místními obyvateli, případně vyvolávání politických debat.

barmaYangon leží na stejnojmenné řece, východně od delty Iravádí. Atmosféra metropole navozuje dojem, že se tu zastavil čas. Za posledních třicet let se toho tady totiž příliš nezměnilo. Ulice jsou plné přívětivých lidí, primitivní jídelničky jsou večer osvětlovány karbidkami, všude visí ručně malované plakáty – a tohle všechno splývá v barevnou směs, dotvářenou křikem autobusových nadháněčů a pouličních prodejců. V Yangonu nenajdeme skoro žádné mrakodrapy, netrápí ho dopravní zácpy, většina obyvatel se pohybuje pěšky, na kolech nebo v oblíbených „thoun bein“ – motorizovaných tříkolkách. Automobilů tu jezdí poměrně málo a pocházejí většinou z padesátých a šedesátých let minulého století. Jednou z nejzajímavějších zdejších památek je svatostánek všech buddhistů, pagoda Swhedagon na hoře Singutara. Byla postavena asi před dvěma a půl tisíci lety. Sto metrů vysoká stavba je na rozdíl od mnoha dalších chrámů dodnes využívána. Pokrývá ji 8868 plátků zlata, což je údajně větší množství vzácného kovu, než kolik vlastní všechny britské banky dohromady. Prožít alespoň jeden celý den v mystických prostorách tohoto chrámu, tzv. Zlaté stúpy a sledovat stovky náboženských obřadů, to je zážitek, na který se nezapomíná. Další pozoruhodnou stavbou je pagoda Chauktatgyi. Uvnitř najdeme sedmdesátimetrového ležícího Buddhu. Při bližším pohledu do tváře obří skulptury si uvědomíme, že pokud by existovala i verze „nastojato“, změna obličejových proporcí sochy by mohla působit až hrůzostrašně.

Celý článe si přečtete v tištěné Xantypě......

XANTYPA 6/11 - výběr z článků

BOEMIA

BOEMIA

V české historii se odehrála řada dramatických událostí, o kterých už ale dnes mnoho nevíme. Jednou z nich je i nucený pobyt tisíců italských rodin v různých částech Čech během první světové války. Je to příběh lidí, kteří si od nás odvezli české tradice, předali svou lásku k Čechám svým dětem a vnukům a češtinu nezapomněli do konce svého života, i když se mnozí z nich do Čech už nikdy nevrátili.

Modelka Terez Maxová

Modelka Terez Maxová

Tereza Maxová přijela do Čech jako obvykle jen na skok, stihla několik přehlídek a hlavně propagovala svou nadaci. Momentálně žije v přepychu státu kasin a exotických květin – Monaku, které s omluvným úsměvem nazývá „jihem Francie“. Ale i přes pozlátko a luxus, který ji bezesporu obklopuje, působí jako člověk hledající v životě rovnováhu a stojící oběma nohama pevně na zemi. Už patnáct let úspěšně působí její nadace, která pomáhá českým dětem opuštěným vlastními rodiči. Dosud jim věnovala téměř dvě stě milionů korun.

Fotograf Matěj Třešňák

Fotograf Matěj Třešňák

Matěj Třešňák je jeden z těch fotografů, kteří se fotografií neživí, přesto ji dělají na profesionální úrovni. Založením je solitér se smyslem pro čistý styl. Ačkoli je narozen v roce 1980, nejvíce ho oslovují předchozí léta padesátá, zejména pro jejich výrazný design, ale také pro onu nepřekonatelnou atmosféru, která se odráží i v hudbě a tanci, čemuž se rovněž s velkým nadšením věnuje.

Setkání po letech

To se vám, pokud už jste dosáhli aspoň středního věku, jistě přihází taky. Zastaví vás na ulici starší paní případně starší pán, kterého jste podle svého nejlepšího svědomí buď nikdy neviděli, anebo snad někdy někde, čert ví kde, a halasně se k vám hlásí jako váš bývalý spolužák anebo ten, co jste s ním seděli před lety u stolu během dovolené ve Splitu.
Mně se něco podobného přihodilo dnes odpoledne.

Vláda pod zorným úhlem věčnosti

Můj minulý text končil: důvěra tuzemců v politiku je na nule. – Občané politikům nevěří, ale poslanci vládě vyslovili 26. dubna důvěru. Trio ODS, TOP 09 a VV pokračuje a dál chce reformovat, co mu přijde pod ruku. Jak se to stalo?

Michaela Gubelová 6/11

Vážení a milí čtenáři, s radostí vám přinášíme povídání s hercem a zpěvákem Vojtěchem Dykem. Radost mám proto, že tím plníme přání mnoha jeho fanynek – a kupodivu, nejsou to jen mladé dívky, které si o rozhovor s ním psaly. Vojtěch je velice talentovaný mladý umělec, v současné době velice oblíbený a žádaný, a proto také převelice přetížený. Tudíž vůbec nemá čas.

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Herec a muzikant Vojtěch Dyk

Když jsem byl Xantypou (šéfredaktorkou) požádán, abych pro ni udělal rozhovor s Vojtou Dykem, zaskočilo mě to a vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou. Seriózní rozhovory s kamarády se píší obtížně. Bylo také jasné, že se nebudeme moci vyhnout tématu La Fabriky, jejímž jsem ředitelem, takže bude těžké nefoukat si do vlastní polívčičky a zůstat neutrální. Jenže Vojta řekl, že by to se mnou dělal rád. Přijal jsem tedy. Termín – měsíc, dlouhá doba. V divadle se vidíme skoro obden, po představeních někdy odpočíváme v baru u skleničky, během měsíce jsme dokonce dvakrát společně vycestovali. Ale měsíc se začal tiše krátit…

Reportáž - výběr z článků

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Existovala Atlantida? A pokud ano, byla jí Malta?

Maličký, ale strategicky významný ostrov Malta, nacházející se mezi Sicílií a Afrikou, sehrál v dějinách středomoří mnohokrát klíčovou roli. Na Maltě bránili rytíři západní svět před tureckými nájezdy, díky Maltě si udrželi Britové alespoň částečnou kontrolu nad Středozemním mořem v době druhé světové války. Ale mnoho vědců se domnívá, že tento význam je pouhým stínem důležitosti, jaký měla Malta v dávných dobách na úsvitu věků. Kamenný a vyprahlý ostrov by totiž měl být posledním zbytkem pohádkové Atlantidy…

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

Šangri-la leží v Pákistánu

Šangri-la leží v Pákistánu

Údolí Hunza se táhne jako gigantická brázda napříč pohořím Karakoram na severu Pákistánu. Je to vlastně jakási přírodní pevnost, obehnaná více jak sedm tisíc metrů vysokými horskými štíty. Odnepaměti přitahovala tato odlehlá oblast dobrodruhy a badatele pověstmi o podivných modrookých horalech, kteří se dožívají nezvykle dlouhého věku. Mnozí z dnešních turistů považují Hunzu za Šangri-la – legendární místo ze slavné knihy ZTRACENÝ OBZOR.

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

ROZVOJOVÁ POMOC O Farogat a krávě Apolonii

21. srpna 1989 jsem byla v polském Těšíně, kde se konala demonstrace. Omluvila jsem se na ní Čechům za účast Poláků na okupaci v roce 1968, řekla jsem, že tehdy byla poskvrněna čest polských vojáků. Nesli jsme pak transparent s nápisem „Nikdy více bratrské pomoci“. Netušila jsem, že to bylo zachyceno na fotografii. V roce 2006 jsem měla hodně špatné období, rozpadl se mi dlouhodobý vztah, přišla jsem o práci, měla jsem deprese – tři měsíce jsem jen ležela a koukala do stropu, nevěděla, co se sebou. Pak mě někdo přemluvil, abych jela do Wrocławi na přednášku Krzysztofa Stanowskiego.

Můj syn je terorista

Můj syn je terorista

Je šest hodin ráno a k checkpointu v Jeruzalémě se pomalu blíží stará rozhrkaná dodávka. V ní sedí tři mladí Palestinci: Mohammad Jamel Aljolany, Katel Abu Sninah a Loie Abu Nejma. Jsou nervózní a dohadují se o tom, co se právě chystají udělat – zastřelit izraelské vojáky.

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

JAN KAPLICKÝ NAD PRAHOU

Když před půldruhým rokem klesl architekt Kaplický do prachu pražské třídy Československé armády, shodou náhod před domem Ochranné organizace autorské, mnoho lidí v naší zemi – ale určitě nejen u nás -  se zachvělo. Smrt člověka v den, kdy mu jeho žena ráno vložila do náruče novorozenou dceru, nemohla nechat nikoho chladným. Troufám si však tvrdit, že ne všichni v té chvíli pomysleli na jeho osud s upřímným smutkem. Pro mnohé znamenala smrt Jana Kaplického rozřešení nepříjemné kauzy a konec jednoho projektu. Kaplického knihovna – to iritující oko nad Prahou - měla být pohřbena spolu se svým autorem.

Fotograf Miloň Novotný

Fotograf Miloň Novotný

Londýn coby ever-greenFotograf Miloň Novotný dospěl k vrcholnému projevu knihou LONDÝN (1968). Dosáhla světové úrovně a zajistila mu trvalé místo v kulturních dějinách. Před deseti lety vydaná monografie připomíná tuto šťastnou etapu téměř čtvrtinou reprodukcí. 

Mexické pašije

Mexické pašije

V Mexiku, pravděpodobně nejkatoličtější zemi Latinské Ameriky, slaví na řadě míst Velikonoce tak, že si pašijové události jednoduše „zopakují“. Tyto fotografie jsou z malé, zapadlé vesnice ve státě Oaxaca.

Lenka Klicperová

Lenka Klicperová strávila dětství s VINNETOUEM, přečetla ho šestadvacetkrát. Touhu po Africe v ní vzbudil Verneův PATNÁCTILETÝ KAPITÁN a dávná přání si začala plnit v redakci zeměpisného měsíčníku Lidé a Země. Při cestě do Konga se však dětské sny proměnily v noční můru a místo do očí rudého gentlemana pohlédla do zatemněných oken lidství.Ve východním Kongu patří brutální znásilňování, mučení a kanibalismus patří k realitě všedního dne. Chcete i v příštích letech navštěvovat taková místa?
Láká mě to z novinářského hlediska. Nemusím objet všechny válečné zóny na světě, ale je to druh adrenalinu, který stačí jednou zakusit a začnete ho potřebovat.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/11

XANTYPA Číslo 6/11

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne