Obelisk na náměstí Svornosti v Paříži

V Muzeu námořnictví na náměstí Trocadéro v Paříži probíhá do 6. července výstava o převozu a instalaci egyptského obelisku na náměstí Svornosti (place de la Concorde) v letech 1829 až 1836.

Obelisk

O Egypt se Francie začala zajímat v osmnáctém století, kdy soutěžila s Anglií o vliv v Africe a o přístupovou cestu do Asie. Po Velké francouzské revoluci vláda roku 1798 do Egypta vypravila čtyřicet lodí a čtyřicet tisíc mužů. Vojenskou výpravu, kterou vedl pozdější císař Napoleon Bonaparte, doprovázeli i vědci, zejména matematikové a geologové, kteří měli prostudovat možnosti prokopání Suezského průplavu. Výpravy se také zúčastnili archeologové, botanikové a diplomat, spisovatel a nadaný kreslíř v jedné osobě Vivant Denon, jenž z Egypta přivezl přes čtyři sta podrobných vyobrazení památek. Některé z nich kreslil přímo v sedle na koni. Jejich publikace vyvolala ve Francii velký ohlas a Denon se později stal ředitelem muzea Louvre. Jeho osobností se inspiroval spisovatel Milan Kundera při psaní svého prvního románu ve francouzštině La Lenteur (Pomalost).
Egyptský místokrál Muhammad Alí chtěl v roce 1829 darovat Francii, která se spolu s Anglií podílela na výstavbě silnic a kanálů v Egyptě, dva obelisky nacházející se v Alexandrii. Slavný egyptolog Jean-François Champollion však doporučil požádat o obelisky z období vlády faraona Ramsese II., stojící před chrámem boha Amona v Luxoru, protože byly v lepším stavu.

Egypt na žádost přistoupil a věnoval Francii jeden obelisk z Alexandrie a dva z Luxoru. Doprava obrovských monolitů však byla obtížná, proto se technici soustředili jen na jeden z obelisků v Luxoru. V jihofrancouzském přístavním městě Toulonu byla pro přepravu žulového obelisku dlouhého dvaadvacet metrů a vážícího přes dvě stě dvacet tun postavena loď pojmenovaná Luxor. Všechny etapy přepravy obelisku do Francie dostal na starost vojenský inženýr Appolinaire Lebas. K ruce měl sto jednadvacet důstojníků, dělníků a námořníků. Těm se po dlouhé plavbě po Středozemním moři a po Nilu podařilo v říjnu 1831 obednit a za pomocí strojů strhnout luxorský obelisk, dovléci ho po dřevěné rampě k lodi a naložit ho. Nedostatek vody v Nilu ovšem lodi nedovolil odplout až do srpna 1832, kdy se chorobami zdecimovaná posádka konečně nalodila a zvolna dopravila loď Luxor se vzácným nákladem do přístavu v Alexandrii, kde ji očekával první, parní remorkér poháněný uhlím jménem Sfinx. Z Alexandrie mohly obě lodi pokračovat dále až v dubnu 1833, protože plavba po zimním rozbouřeném moři by byla příliš nebezpečná. V květnu lodě dorazily do Toulonu, odkud vypluly na Atlantický oceán, kde se v bouři v Biskajském zálivu málem potopily, poté se dostaly do přístavu La Havre k ústí řeky Seiny. Po řece táhl loď s obeliskem již jiný, menší remorkér nebo osmadvacet tažných koní.
Mezitím se v Paříži vedly spory o nejvhodnější umístění obelisku. Uvažovalo se o Louvru, o Invalidovně, o náměstí Svornosti, o náměstí před Pantheonem nebo o prostranství před chrámem Madeleine. Aby si lidé uměli lépe představit, jak bude obelisk působit v prostoru, jeho dřevěné modely byly usazeny k Invalidovně a na největší náměstí Paříže, náměstí Svornosti.
Celý článek si přčtete v tištěné Xantypě.....

Klára Notaro

XANTYPA 6/14 - výběr z článků

Herec Pavel Zedníček

Herec Pavel Zedníček

Nebudu zastírat, že se známe. Při našem mládí kupodivu už dost dlouho. Narodili jsme se ve stejném roce, maminky nás shodně pojmenovaly; na Pavlovo herectví jsem velký fanda, dokonce tvrdím, že především filmoví autoři a režiséři mají z jeho možností a schopností ještě co rýžovat. Vždy se těším, když se s ním můžu sejít a nechat se oblažovat tokem jeho spontánní a vtipné výřečnosti. V čase, kdy už venkovní teplo umožňuje sedět před pohostinskými podniky na chodníku, na něho čekám před Fast Foodem Just Bagel, jehož je spolumajitelem.

Delfíní skotačení

Téměř každý viděl delfína. V akváriu či na své cestě Středozemním mořem.
Někdo měl štěstí a viděl pět kytovců najednou, ti nejšťastnější dokonce i dvanáct delfínů! Slyšeli jste, že existují skupiny čítající i sto kusů? Dvě stě? Či více?
Zavedu vás do míst v Indickém oceánu, kde můžete potkat stáda mající běžně tři tisíce delfínů.

Bratři Čapkové a vila na Vinohradech

Na konci tiché uličky na Královských Vinohradech stojí prostorně vyhlížející dvojvila obrostlá psím vínem, postavená podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Právě sem se v roce 1925 z bytu na Kampě přestěhovali Josef a Karel Čapkové. Propleteni pavučinou mimořádného sourozeneckého citu zde žili a tvořili v naprosté symbióze, až do Karlovy smrti.

Bůh je Brazilec. A fotbalista?

Láska. Vášeň. Náboženství. To je pro Brazilce fotbal. Stav duše. A teď? Znásobeně! Po každoročním gejzíru samby, masek, průvodů a alegorických vozů, jimiž obrací zemi naruby tradiční karneval, vyhlížejí teď cíl ještě závratnější – karneval s fotbalovým míčem. Mistrovství světa, které se od června do července koná znovu v zemi fotbalu zaslíbené. V Brazílii.

Výtvarník Ivan Pavle

Výtvarník Ivan Pavle

Když jsem před mnoha lety chodívala okolo toho bratislavského tajuplně vyhlížejícího domu, měla jsem pocit, že v něm nejspíš straší. Něco mě nutilo vzít za kliku a vejít. Přesvědčit se, co se tu vlastně skrývá. Netušila jsem, že ateliér a v něm nevídaná krása v monumentálních obrazech, plastikách, kresbách, ilustracích a objektech výtvarného umělce Ivana Pavleho.

Rusko vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině

Ruské bombardéry křižující prostor nad Severním mořem a zadržené stíhačkami Dánska, Nizozemska a Velké Británie; odhalení pomníku sovětským „internacionalistům a mírotvorcům“ z roku 1968 v Praze, za účasti (ne)komunistického senátora; „osvobozený“ Krym; města jihovýchodní Ukrajiny, která se vymkla kontrole ústřední vlády v Kyjevě; Kreml vyzývající sousední země k diskusi o „redefinici hranic“ (rozuměj: ve prospěch Ruska). Co se to proboha děje? Nemáme se všichni třást strachy?

Čo bolo, bolo, lidská práva už nás nezajímají. Havel vygumován

Některé změny nejsou vidět, a přece jsou podstatné. Dlouho nebylo patrné, jak se potichu mění ministerstvo zahraničí. Jak se obrací směr, kterým se ubírá naše zahraniční politika. A najednou čteme společné prohlášení Číny a Česka a nestačíme zírat: Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě. – Nejen v Číně (a Tibetu) jde o lidská práva, o svobodu občanů. U nás také.

Co se děje… v New Yorku

Gittermanova Gallerie na 54. ulici představuje posledních dvacet let fotografické výstavy mapující současnou scénu i historii média. Na několik týdnů teď ověsila své zdi barevnými fotografiemi Adama Bartose (1953), který zachytil estetiku světa závodních aut, nánosů motorového oleje a technologie, která umožňuje burácení vozů na kratších tratích mezi New Yorkem a Novým Mexikem. Ukazuje svět mužů, kteří se pohybují mimo viditelný vzorek sponzorovaných stájí a dotovaných závodníků a jejichž odměnou za závod je jen zvýšená hladina adrenalinu. Detaily aut a motorů, akcentované nočním snímáním, otvírají návštěvníkům mnohovrstevnatý a poetický svět kovu a benzinu. Podle legendy sahá historie těchto závodů do období americké prohibice ve dvacátých letech minulého století, kdy výrobci alkoholu uháněli prázdným nočním městem se zásilkou pro spřátelené bary. Bartos je autorem několika fotografických knih a jeho práce jsou ve sbírkách významných muzeí v USA.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí do 29. června jedinečnou výstavu mistrovských děl v kontextu napínavého životního příběhu svých zakladatelů – vévody Alberta Sasko-Těšínského a rakouské arcivévodkyně Marie Kristýny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/14

XANTYPA Číslo 6/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne