Výtvarník Ivan Pavle

A jeho imaginární biosféra

Když jsem před mnoha lety chodívala okolo toho bratislavského tajuplně vyhlížejícího domu, měla jsem pocit, že v něm nejspíš straší. Něco mě nutilo vzít za kliku a vejít. Přesvědčit se, co se tu vlastně skrývá. Netušila jsem, že ateliér a v něm nevídaná krása v monumentálních obrazech, plastikách, kresbách, ilustracích a objektech výtvarného umělce Ivana Pavleho.

Ivan Pavle

Vidím, že se často vyjadřujete postavou, která je buď abstraktní nebo mnohoznačná…
Studoval jsem monumentální malbu. Často jsme kreslili postavu a považovali ji za nosný prvek. Lidské tělo zobrazuje jakoby celý vesmír. Je téměř dokonalé. Ale mám rád i chybu či odchylku, která dělá věci zajímavějšími. Umění je oslavou individuality. Byl bych rád, kdyby lidé častěji drželi v ruce tužku, pero, štětec. Dokázali by se potom možná víc uvolnit, odpoutat, a dalo by se s nimi zřejmě i líp debatovat. Tvorba dokáže skutečně člověka povznášet, lidé by mohli být potom přirozenou cestou duchovnější.

Přirovnáváte tvorbu k partii šachu. Dobří šachisté si prý pamatují všechny tahy, které předcházely konečnému výsledku. Dokáže i umělec porozumět momentální situaci, v níž se jeho dílo právě nachází?
Člověk se vždy vrací ke svým začátkům, pohybuje se ve spirále. A nejen když tvoří. Při pohledu svrchu se jakoby dívá na svůj počátek. Je dobré, pokud může člověk zpětně rekapitulovat, co se událo, ale zajímavé na tom je, že to vždy zobrazí z jiného úhlu pohledu. Já se snažím mít dobrou fotografickou paměť, nekreslím na základě pózování modelů, stačí mi vidět náznak postavy a umím si ji potom domyslet celou.

Máte pocit, že se ze společnosti vytratil smysl pro krásno, harmonii?
Touto otázkou jste vyslovila moje pocity, aspoň co se týká mezilidských vztahů, dejme tomu v politice… Harmonie, cit, rovnováha jsou potřebné pro celé spektrum společnosti. Krásno je totiž něco jako naše medicína. Mně se zdá, že dnes se krása hledá v ošklivosti, v něčem, co je už zahozené v odpadkovém koši. Je to takový módní trend.

Zřejmě máte na mysli díla, instalace, happeningy většinou dnešní mladé generace, které vyvolávají u běžných lidí až nepříjemné pocity, protože používají odpadové materiály. Ale co když i to je odraz naší doby a něco o nás vypovídá?
Už v minulém století jsme měli možnost sledovat, kam dospěli dadaisté a různí další -isté, jaké konkrétní tendence je utvářely, a kudy se to celé potom ubíralo. Deformace společnosti, války… Proto říkám, že harmonie by nás mohla zachránit. Estetika, osvědčené staré techniky a materiály, za které bychom se nemuseli stydět, právě naopak. Existuje přece dodnes tolik uměleckých děl, pocházejících z dávné historie, která jsou geniálně nadčasová. Vytrvala po staletí téměř nedotčená, a co je neuvěřitelné, dodnes vysílají nevysvětlitelné energie. Člověka musí přece něco potěšit. Vždy to tak bylo, v každé historické etapě lidstva.

Preferujete olej, dřevo, kov, železo a vzácné materiály jako zlato, stříbro. Inspirujete se v dílech starých mistrů, v biblických příbězích, hledáte a aplikujete zapomenuté techniky. Musím přiznat, že vaše obrazy opravdu působí pozitivně…
Každý má možnost nahlédnout do technologické kuchyně starých mistrů. Já je miluju. Nejen ta známá jména, ale i ta dnes už zčásti zapomenutá celá „stáda“ malířů, která se pásla na trávě té které doby. V jejich dílech je definován odkaz pro další generace, ať už jde o biblické příběhy, řeckou mytologii, jiné civilizace, humánní témata. O to se snažím i já. Aby věci měly význam, svůj výraz, aby přetrvaly. I kdyby to třeba byly stopy ve sněhu.

JAKO STOPY VE SNĚHU se jmenuje sbírka významného básníka Milana Rúfuse, která je završením triptychu, jenž jste ilustroval. Musela to být plodná spolupráce. Jaký byl tento slovenský bard?
Byla to pro mě velká pocta. Milan Rúfus byl jedinečný úkaz, člověk, jaký se narodí jen jednou za čas. Na nic si nehrál, byl úplně přirozený, jeho slovník byl jednoduchý ve smyslu výrazu a výstižnosti. A přitom mnohokrát šlo o velká moudra. Měl jsem rád jeho smysl pro humor, zvláštní, lidský. Přál si, aby se opět mohlo otevřeně vyprávět, ale i naslouchat. Ve svých básních mezi řádky dokázal nahlédnout, kam se nejspíš řítíme. Dokonale poznal podstatu lidského konání, ale byl přitom shovívavý. Líbí se mi jeho metafora ve významu: „Na kolenou těžko je klepat na některé dveře, nikdo vám neotevře.“ Potkávali jsme se často, několik let jsme na sbírkách BÁSEŇ A ČAS, VĚRNOST a JAKO STOPY VE SNĚHU spolupracovali. Zvláštní bylo, že završení každé etapy naší práce přišlo vždy v čase Vánoc, takže to pro mě byl nádherný dárek.

Celý článek si přečtete v tistěné Xantypě.....

Daja Weingreen

XANTYPA 6/14 - výběr z článků

Herec Pavel Zedníček

Herec Pavel Zedníček

Nebudu zastírat, že se známe. Při našem mládí kupodivu už dost dlouho. Narodili jsme se ve stejném roce, maminky nás shodně pojmenovaly; na Pavlovo herectví jsem velký fanda, dokonce tvrdím, že především filmoví autoři a režiséři mají z jeho možností a schopností ještě co rýžovat. Vždy se těším, když se s ním můžu sejít a nechat se oblažovat tokem jeho spontánní a vtipné výřečnosti. V čase, kdy už venkovní teplo umožňuje sedět před pohostinskými podniky na chodníku, na něho čekám před Fast Foodem Just Bagel, jehož je spolumajitelem.

Delfíní skotačení

Téměř každý viděl delfína. V akváriu či na své cestě Středozemním mořem.
Někdo měl štěstí a viděl pět kytovců najednou, ti nejšťastnější dokonce i dvanáct delfínů! Slyšeli jste, že existují skupiny čítající i sto kusů? Dvě stě? Či více?
Zavedu vás do míst v Indickém oceánu, kde můžete potkat stáda mající běžně tři tisíce delfínů.

Obelisk na náměstí Svornosti v Paříži

Obelisk na náměstí Svornosti v Paříži

V Muzeu námořnictví na náměstí Trocadéro v Paříži probíhá do 6. července výstava o převozu a instalaci egyptského obelisku na náměstí Svornosti (place de la Concorde) v letech 1829 až 1836.

Bratři Čapkové a vila na Vinohradech

Na konci tiché uličky na Královských Vinohradech stojí prostorně vyhlížející dvojvila obrostlá psím vínem, postavená podle návrhu architekta Ladislava Machoně. Právě sem se v roce 1925 z bytu na Kampě přestěhovali Josef a Karel Čapkové. Propleteni pavučinou mimořádného sourozeneckého citu zde žili a tvořili v naprosté symbióze, až do Karlovy smrti.

Bůh je Brazilec. A fotbalista?

Láska. Vášeň. Náboženství. To je pro Brazilce fotbal. Stav duše. A teď? Znásobeně! Po každoročním gejzíru samby, masek, průvodů a alegorických vozů, jimiž obrací zemi naruby tradiční karneval, vyhlížejí teď cíl ještě závratnější – karneval s fotbalovým míčem. Mistrovství světa, které se od června do července koná znovu v zemi fotbalu zaslíbené. V Brazílii.

Rusko vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině

Ruské bombardéry křižující prostor nad Severním mořem a zadržené stíhačkami Dánska, Nizozemska a Velké Británie; odhalení pomníku sovětským „internacionalistům a mírotvorcům“ z roku 1968 v Praze, za účasti (ne)komunistického senátora; „osvobozený“ Krym; města jihovýchodní Ukrajiny, která se vymkla kontrole ústřední vlády v Kyjevě; Kreml vyzývající sousední země k diskusi o „redefinici hranic“ (rozuměj: ve prospěch Ruska). Co se to proboha děje? Nemáme se všichni třást strachy?

Čo bolo, bolo, lidská práva už nás nezajímají. Havel vygumován

Některé změny nejsou vidět, a přece jsou podstatné. Dlouho nebylo patrné, jak se potichu mění ministerstvo zahraničí. Jak se obrací směr, kterým se ubírá naše zahraniční politika. A najednou čteme společné prohlášení Číny a Česka a nestačíme zírat: Česká republika nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě. – Nejen v Číně (a Tibetu) jde o lidská práva, o svobodu občanů. U nás také.

Co se děje… v New Yorku

Gittermanova Gallerie na 54. ulici představuje posledních dvacet let fotografické výstavy mapující současnou scénu i historii média. Na několik týdnů teď ověsila své zdi barevnými fotografiemi Adama Bartose (1953), který zachytil estetiku světa závodních aut, nánosů motorového oleje a technologie, která umožňuje burácení vozů na kratších tratích mezi New Yorkem a Novým Mexikem. Ukazuje svět mužů, kteří se pohybují mimo viditelný vzorek sponzorovaných stájí a dotovaných závodníků a jejichž odměnou za závod je jen zvýšená hladina adrenalinu. Detaily aut a motorů, akcentované nočním snímáním, otvírají návštěvníkům mnohovrstevnatý a poetický svět kovu a benzinu. Podle legendy sahá historie těchto závodů do období americké prohibice ve dvacátých letech minulého století, kdy výrobci alkoholu uháněli prázdným nočním městem se zásilkou pro spřátelené bary. Bartos je autorem několika fotografických knih a jeho práce jsou ve sbírkách významných muzeí v USA.

Co se děje… ve Vídni

Prestižní galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí do 29. června jedinečnou výstavu mistrovských děl v kontextu napínavého životního příběhu svých zakladatelů – vévody Alberta Sasko-Těšínského a rakouské arcivévodkyně Marie Kristýny.

Kultura - výběr z článků

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Alexander McQueen v kinech

Alexander McQueen v kinech

„Moje přehlídky jsou o sexu, drogách a rock’n’rollu. Chci dělat rozruch, chci, aby lidem naskakovala husí kůže. Chci infarkty, chci záchranky,“ říkával britský návrhář Alexander McQueen. A rozhodně se mu to dařilo. V roce 2010 se rozhodl z tohoto světa dobrovolně odejít.

Konstanty a proměny, jak je vidí

Konstanty a proměny, jak je vidí

Zatímco v létě mnohé „kulturní stánky“ spíše podřimují, galerie se těší nebývalému zájmu návštěvníků. Zejména ti, kteří přijíždějí zdaleka, v nich hledají koncentrovanou podobu regionu, jeho kulturních tradic i současných uměleckých aktivit. Lidé, kteří do výstavních síní zajdou mnohokrát za rok, tu zase vítají nové a nezvyklé dotyky s uměním, výrazně překračující obrysy dotyčné oblasti. Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press považuje právě službu návštěvníkům za jednu z priorit.

Klavírista Lukáš Klánský

Klavírista Lukáš Klánský

Festival Dvořákova Praha se každoročně chlubí jmény předních světových sólistů i orchestrů. Nezapomíná ale ani na výrazné mladé talenty, kteří se mohou pyšnit celou řadou úspěchů na mezinárodní scéně a mají nakročeno k zářné kariéře. Tzv. Den D Dvořákovy Prahy bude 14. září ve Dvořákově síni Rudolfina tentokrát patřit společnému koncertu klavíristy Lukáše Klánského a korejské houslistky Bomsori Kim. Koncert by neměl ujít vaší pozornosti, o těchto muzikantech ještě hodně uslyšíme.

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Předchází jej pověst velmi avantgardního muže – koneckonců jeho zjev nezapře fakt, že je umělcem tělem i duší. Přiznám se proto, že mě poněkud překvapilo, když do mých dveří vešel muž sice s fialovou kšticí, ale s tradiční kyticí a podnosem báječných českých dvojctihodných koláčků. Povídání s ním bylo velmi příjemné, ale rozkvetl teprve tehdy, když přišla řeč na jeho lásku – fusionismus. Jeho přirozená plachost byla najednou ta tam, zaníceně mi vyprávěl o všem, co se svým milovaným uměním zažil, zažívá a ještě plánuje zažít. Koneckonců, vždyť mu bylo teprve sedmdesát…

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Již klasické snímky jako VRCHNÍ, PRCHNI!, DÍVKA NA KOŠTĚTI nebo PANE, VY JSTE VDOVA! patří mezi důvěrně známá díla československé kinematografie. Téměř sedmdesát slavných filmů, seriálů a pohádek z 60. až 90. let, včetně zde uvedených, si připomeneme ve čtyřech patrech Tančícího domu, kde je od května na půl roku vystaveno přes dvě stě originálních kostýmů doplněných filmovými rekvizitami a fotografiemi.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/14

XANTYPA Číslo 6/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne