NEJSTARŠÍ MĚSTSKÁ ELEKTRÁRNA

„Byl to ten krásný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud“

Dům, v němž je dodnes umístěna první městská elektrárna v českých zemích, zmiňuje ve své kronice písecký archivář August Sedláček. Píše o daru krále Vladislava Jagellonského, který v roce 1511 tehdejší mlýn i valchovnu věnoval městu. Podskalský mlýn, ležící na řece Otavě v Písku, král koupil zřejmě proto, aby tudy mohla být vedena voda do města a do hradu. Jelikož hrad i písecké panství Písečtí od krále koupili už v roce 1509, bylo darování mlýna jen velkorysým gestem.

Elektrárna

Podskalský mlýn však nebyl jediným mlýnem v Písku a stejně jako ostatní trpěl častými povodněmi. Už v roce 1551 byl silně poškozen ledem a povodněmi, stejně jako nedaleko stojící Kamenný most. Podrobnější informace o vybavení mlýna a také jeho vyobrazení však pocházejí až z 19. století. Pohled na písecký hrad od jihozápadu vytvořil okolo roku 1850 Josef Soukup. Na plechu zobrazil písecký hrad v popředí s náhonem Podskalského mlýna, vedeným pod dřevěnou pilou. Druhá významná kresba pochází z dílny Antonína Lewého, který vypodobnil Podskalský mlýn s vodárnou a pilou v roce 1884. Obrázek byl otištěn v tehdejším reprezentativním týdeníku Zlatá Praha téhož roku. Nejvíce informací o zařízení mlýna se však historici dozvěděli z půdorysného plánu nakresleného tužkou na tuhém papíru. Tento výkres je dodnes uložen ve sbírkách Prácheňského muzea v Písku.

Doba tmy
Do roku 1808 veřejné osvětlení v Písku vůbec nebylo, ač o to město usilovalo už od roku 1791. Městská rada měla v úmyslu osvítit alespoň náměstí a důležité ulice, ale pokladna zela prázdnotou a krajský úřad nedovolil zaměstnat obsluhu ani nakoupit lucerny a knoty. Jak se píše v DĚJINÁCH KRÁLOVSKÉHO KRAJSKÉHO MĚSTA PÍSKU NAD OTAVOU, které sepsal August Sedláček, bylo tehdy zakoupeno dvacet skleněných luceren. „Avšak aby se osvětlily oba rynky, hlavní ulice k branám a most, bylo vypočítáno, že bude potřebí čtyřicet luceren. K rozsvícení a čištění ustanoveni čtyři ponocní…,“ píše se v kronice. Žádost s výpočtem nákladů na svícení a obsluhu byla sepsána a k zemské vládě podána v roce 1792. Vzhledem k tomu, že písecká obec byla přetížena dluhy, žádosti nebylo vyhověno. Písek byl osvětlován lampami či pochodněmi pouze při významných událostech. Žádost byla znovu podána v roce 1808, kdy bylo prvních čtyřicet olejových luceren přece jenom po městě rozmístěno. Na nárožích či různých důležitých místech svítily už olejové lampy. Nejdříve se svítilo lněným olejem, později řepkovým. V polovině 19. století se začalo svítit petrolejem. Řada měst přešla od šedesátých let na výrobu svítiplynu z uhlí a svítila pouličními lampami.

František Křižík v Písku
V Písku se diskuse o osvětlení města vlekla od roku 1872. Tehdy dokonce radní odhlasovali dvacet pět tisíc zlatých na výstavbu plynárny a městského osvětlení. Zastupitelé napsali dopisy do mnoha měst, kde už svítiplynem svítili, a žádali o rady. Také tentokrát se ale nesešlo v pokladě dost peněz a obec by se zadlužila. Bylo tedy rozhodnuto, že se počká na stavbu železnice a na to, až bude v městské pokladně dost peněz. Vývoj šel však rychlým tempem dál a do domácností a objektů vtrhl jako velká voda nový typ osvětlení. V roce 1887 se v tisku začaly objevovat zprávy o tom, že František Křižík z Karlína instaloval osvětlení na více místech v zemi, tehdy však pouze v soukromých objektech. Elektrifikaci se věnoval také místní tisk. V Otavanu byly na toto téma uveřejněny dva odborné články, které přispěly k tomu, že se veřejné mínění od svítiplynu odvrátilo. Možná právě proto zastupitelstvo zmocnilo starostu Aloise Pakeše, aby vstoupil v jednání s elektrotechnikem Františkem Křižíkem. Jednání proběhla rychle. Už na počátku června 1887 přijel František Křižík do Písku, aby si město prohlédl. Jako nejvhodnější místo pro výrobu elektřiny vytipoval právě Podskalský mlýn. Zastupitelé se nebyli schopni rychle rozhodnout, Křižíkovi se však osvědčil výborný marketingový tah. Na vlastní náklady instaloval ve dvoře měsťanské školy na Malém náměstí dynamo poháněné lokomobilou a několik obloukových lamp zavěšených na vysokých stožárech. Dvacátého třetího června 1887 přibližně v půl desáté večer pak osvětlil večer střed města. Lze si jen domýšlet, jaký dojem udělal a jak obyvatele a samotné zastupitele tímto počinem nadchnul. Věci pak dostaly rychlý spád, do týdne bylo rozhodnuto a 29. června 1887 Křižík dopisem oznámil, že první zařízení městu ponechá natrvalo a bezplatně s tím, že si obec zajistí dělníka pro obsluhu lokomobily, palivo pro stroj a uhlíky do lamp. Písek se tímto stal prvním městem, ve kterém se svítilo elektrickým osvětlením natrvalo. Nadšení novým světlem bylo velké. V elektrárně bylo provizorně nainstalováno nejdříve jedno dynamo, poháněné pro potřebu svícení jedním z pěti mlýnských kol. Během několika měsíců se začalo postupně svítit i v soukromých domech. V městské pokladně se tentokrát peníze už našly. Obec zařízení odkoupila a začala ho provozovat. V příštím roce už byla nainstalována tři dynama a mlýn na Podskalí se tak oficiálně od 1. září 1888 proměnil na elektrárnu. Město se díky tomu v předvečer příjezdu císaře Františka Josefa I. mohlo celé osvítit, a to hned čtyřiadvaceti obloukovými lampami a čtyřiceti žárovkami. Efektní osvětlení však nakonec císař neviděl, neboť kvůli silným dešťům a zvýšené hladině vody musela být dynama narychlo odstavena. Odstávky byly v provozu poměrně časté, neboť velká voda hrozila zatopením elektrárny. Písečtí si dokonce vysloužili pro tyto případy posměšnou písničku: „Ta písecká elektrika, ta nesvítí, ta jen bliká…“

 

Celý článek Jindřišky Jelínkové si přečtete v tištěné Xantypě ......
 

XANTYPA 7-8/10 - výběr z článků

VIETNAM V PRAZE

VIETNAM V PRAZE

Výstava bude probíhat
v hlavní budově Muzea hlavního města Prahy,
Na Poříčí 52, Praha 8
od 31. března do 12. září 2010
Pro Českou republiku, především pak pro hlavní město, představuje vietnamská přítomnost kulturní „most do Asie“. Vzhledem k tomu, že Vietnam vstřebal mnoho čínských zvyků, které jsou společné pro velkou část Dálného východu, je u nás početná vietnamská komunita zprostředkovatelem nejen vlastní kultury, ale i celkově přibližuje dálněvýchodní tradice: od formy prodeje a stolování přes náboženské nauky až po estetické vnímání.
 

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

SOUTĚŽ o knihu Amelia Earhartová

Statečná, krásná a cílevědomá… Amelia Earhartová byla první ženou, která přeletěla Atlantický oceán.

Nová generace české animace

Nová generace české animace

Těžko se u nás najde někdo, kdo by důvěrně neznal příběhy Rumcajse, Manky a Cipíska, Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Křemílka a Vochomůrky, Makové panenky a motýla Emanuela, Macha a Šebestové nebo medvídků, co se potkali u Kolína. Český animovaný film šedesátých až osmdesátých let se stal pojmem i daleko za hranicemi. Ale vybaví se nám nějaká výraznější domácí animovaná postavička z posledních let?

 

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina

Soubor lidových staveb Vysočina nedaleko Hlinska v Čechách začal vznikat začátkem sedmdesátých let minulého století především díky péči a zájmu nadšenců, kteří mu zdarma věnovali stovky hodin práce.

Herečka Dana Medřická

Herečka Dana Medřická

Dne 7. února roku 1974 v 19 hodin došlo v Praze k historické události. V Tylově, nyní znovu Stavovském divadle se konala premiéra inscenace maďarského autora Istvána Örkényho KOČIČÍ HRA. O její fenomenální úspěch se přičinila především Dana Medřická, která hrála hlavní roli – Erži Orbánovou. Během osmi let se uskutečnilo 403 představení, což je historický rekord Národního divadla. A počet repríz mohl být ještě větší, kdyby Dana Medřická tak náhle a neočekávaně nezemřela.
 

Herečka Apolena Veldová

Herečka Apolena Veldová

Apolena Veldová působí v pražském Švandově divadle. Poprvé jsem ji zaznamenala, když byla v roce 1995 nominována na Cenu Thálie za roli Emílie Marty v ostravském nastudování Čapkovy VĚCI MAKROPULOS. Po letech jsem ocenila, jakým způsobem četla v rozhlase fejetony Mileny Jesenské. Za svou poněkud nepřístupnou maskou skrývá přemýšlivou a optimisticky naladěnou bytost se smyslem pro humor.
 

Herec JUDE LAW

Herec JUDE LAW

Na letošní karlovarské přehlídce, kterou ozdobí svou návštěvou, převezme od Jiřího Bartošky Cenu prezidenta festivalu. V prosinci mu bude osmatřicet a jeho exteriér a temperament obdivují i ostřílené hollywoodské hvězdy. „Má kouzelnou tvář a je nesmírně sexy,“ prohlásila Gwyneth Paltrow. „Když ho ráno potkáte a vidíte, jak z něj sálá energie, nepotřebujte už ani kafe,“ dodal jeho kolega Matt Damon. S Judem Lawem se sešli na plátně v dobové krimi TALENTOVANÝ PAN RIPLEY, která bude ve Varech prezentována jako jeden z klíčových titulů jeho kariéry.

Vítejte v Riu

Vítejte v Riu

Karnevalový týden je v Brazílii nejdůležitějším svátkem v roce. Praví, nefalšovaní Brazilci, jejichž srdce bije rytmem samby, vyrážejí do měst, která několik dní žijí hudbou a tancem. Rio je rozhodně jedním z nich. 

FILMOVÝ ENCYKLOPEDISTA  MILOŠ FIKEJZ

FILMOVÝ ENCYKLOPEDISTA MILOŠ FIKEJZ

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Surfařský ráj Rote

Surfařský ráj Rote

Jednoho rána, za rozbřesku vrhám se do vln Tasmanova moře na východním pobřeží Austrálie a snažím se najít tu nejperfektnější vlnu. Jsem tu brzy, a přece pozdě. Deset surfařů se tu již snaží chytit svůj první skluz. Nebude lehké se mezi nimi prosadit. Všichni jsou dobří a několik z nich již prořezává vlny a projíždí vodním živlem. Mezi nimi i Jonathan, který se se mnou podělil o zážitky ze surfování v Indonésii a pověděl mi o ostrově Roti u Západního Timoru.

Architektura - výběr z článků

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Záchrana ateliéru sochařky Hany Wichterlové

Za svůj život jsem prošel desítky ateliérů pražských výtvarníků. Koneckonců jsem se sám v jednom z nich narodil, byl na Letné a patřil mým rodičům – sochařům, kteří si jeho část v podkroví činžovního domu adaptovali na bydlení. Táta mne brával často ke svým přátelům, malířům, sochařům, grafikům, fotografům, architektům i restaurátorům, a tak si vybavuji ta kouzelná místa, většinou poněkud neuspořádaná, zato s typickou směsicí různých vůní: olejových barev, šelaku, terpentýnu, mokré sochařské hlíny nebo vývojek. O stěny opřená plátna v rámech nebo sochy na policích, fotografie rozvěšené po stěnách či architektonické modely na stolech, rozměrnými okny proudí dovnitř záplavy světla…

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Trojský zámek

Trojský zámek

Přestože má většina Pražanů Troju spojenou především s tamní zoologickou zahradou, získala tato městská čtvrť svůj název podle dominantního zámku. Až do konce 17. století se totiž nevelká viniční a rybářská osada na pravém vltavském břehu nazývala Zadní Bubeneč nebo též Zadní Ovenec. Na počátku 17. století zde pro Albrechta z Valdštejna vznikl manýristický letohrádek se zahradou, jehož pozdější ruiny sečtělým pozorovatelům zřejmě připomínaly antickou Troju. Je však též možné, že toto nové pojmenování vzniklo až v souvislosti s okázalou zámeckou novostavbou hraběte Šternberka z let 1679–1703, náležící dnes k nejvýznamnějším českým barokním památkám.

Když Praha za noci zářila neonem…

Když Praha za noci zářila neonem…

Nakladatelství Paseka vydává již řadu let pozoruhodnou edici ZMIZELÁ PRAHA, v níž nás prostřednictvím historických fotografií a zasvěcených komentářů seznamuje s tím, jak vypadala Praha v minulosti, s tím, co nenávratně zmizelo. Svazky této záslužné edice jsou zaměřeny jednak na jednotlivé čtvrti, jednak také tematicky, například na továrny, sportoviště, letohrádky, výletní místa, nevěstince, nádraží, tramvajové tratě. Nejnovější díl je věnován pražským neonům a světelným reklamám.

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

Neratov

Neratov

„V Neratově jsou hvězdy hodně blízko. Když je noční nebe jasné, zažívám pocit blízkosti nekonečna a všeho, čeho mohu být součástí, harmonie a krásy, všeho, co mě přesahuje. Pociťuji obrovskou vděčnost za to, že to mohu vidět a sdílet,“ říká Mons. JOSEF SUCHÁR (60), který s tímto místem spojil svůj život.

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Velké Březno - letní sídlo Karla Chotka

Na pravém břehu řeky Labe mezi Ústím nad Labem a Děčínem na vás zpoza kopců vykoukne obec Velké Březno. Místo plné spletitých silniček, nových i starých domů, slepých ulic, ale i paralelních cest. Kdo by řekl, že v téhle změti dopravních komunikací stojí hned dva zámky?

Lístek do Nového světa - výstava

Lístek do Nového světa - výstava

Schyluje se k druhé světové válce. Ne každý tomu, podobně jako v případě hrůzné první války, věří. Naši spojenci se domnívají, že oheň uhasili v Mnichově obětováním českého pohraničí. Přesto dochází 15. března 1939 k okupaci Československa a téhož dne přijíždí do porobené Prahy triumfující Adolf Hitler.

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Pavlína Krásná a Pavel Hrubý

Je dubnové odpoledne roku 1978, tramvaj číslo 20 sjíždějící z Vinohrad na Václavské náměstí přibrzďuje v zatáčce u Národního muzea. V tu chvíli se napěchovanou dvacítkou rozezní pětiletý hlásek: „Maminko, to je ale velká továrna!“ A mladá matka odpoví se zřetelnou ironií: „Kdepak, Michálku, to je Federální shromáždění ČSSR.“ Ale chlapeček se nedá: „Ne, ne, je to velká továrna!“ Pasažéři se hlasitě smějí, budova není u veřejnosti oblíbená – pro svůj aktuální obsah normalizačních poslanců a také pro svůj vzhled. Všeobecně je tahle nástavba nad prvorepublikovou Peněžní burzou považována za příliš těžkou, temnou, brutální.

Zámek Děčín

Zámek Děčín

Tři sta let byl děčínský zámek spjat s rodem Thun-Hohenstein, jedním z nejvýznamnějších v habsburské monarchii. Thunové mu dali jeho současnou podobu. Za jejich držení sem přijížděla na návštěvu nejen aristokracie, ale také vědci a umělci, za všechny jmenujme jazykovědce Josefa Dobrovského, historika Františka Palackého nebo hudebního skladatele Fryderyka Chopina, který zde zkomponoval Děčínský valčík. Po sarajevském atentátu našly na děčínském zámku útočiště děti Františka Ferdinanda d’Este a Žofie Chotkové, nejstarší z nich, dcera Žofie, se zde dokonce vdávala. Thunové dbali na tradice, ale nebáli se modernizace. Podporovali stavbu sasko-české dráhy, železničního spojení mezi Prahou a Drážďany, používali inovativní metody v hospodářství a experimentovali – v zámeckých sklenících se pěstovaly stovky druhů orchidejí a kamélií, ananasy a jako na vůbec prvním místě v Čechách také banány.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/10

XANTYPA Číslo 7-8/10

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne