David Rath v krabici od vína

Chytili hejtmana ČSSD, jiné ale nechytají. A ku Hradu se blíží král Miloš

 V Česku vybuchla třaskavina. Policie chytila Davida Ratha, středočeského hejtmana a poslance ČSSD, když si nesl údajný úplatek sedm milionů korun v krabici od vína. Začal tanec. Na podzim nás čekají krajské volby, socialisté drtí vládní koalici. Zatčení Ratha je pro ně rána. Není jasné, nakolik kauza volby ovlivní. Jasné však je, že překryla vše ostatní. Rath byl nejvýraznější politik sociálních demokratů, útočný a drzý, mistr v napadání soupeřů. Byl považován za inteligentního politika bez skrupulí.

Policie si jeho zatčením polepšila – budí dojem, že se nebojí zatýkat významné politiky. Lépe se teď lidé dívají i na žalobce, kteří celý případ spustili. Dokonce to vypadá, že se u nás půjde proti korupci. Bylo by to krásné, ale nevěřme na duchy. Úspěšné chycení Ratha zároveň obnažuje justiční systém. Na tomto případu dobře vidíme, v jaké se nalézá kondici.
Odhalovat korupci se snaží nejen policie, občas taky občané. Jeden, Leo Steiner, lidovec, se nechal najmout na úřad, který obhospodařuje eurodotace, a pozoroval, jak to tam chodí. Po třiaosmdesáti dnech vystoupil a svá pozorování zveřejnil.
Začíná být jasno s volbou hlavy státu. Čím dál větší sílu nabírá pán z Vysočiny Miloš Zeman. Pokud by Václava Klause vystřídal on, o velké změně by se mluvit nedalo.

Žvanění o korupci
Ratha zatkla protikorupční policie 14. května. Nesl tašku, v ní krabici od vína a v té sedm milionů korun. Uvádí žaloba. Podle výpovědi jeho obhájce, advokáta Romana Jelínka, který má přístup do policejního spisu, měla hejtmana policie v merku minimálně od 3. listopadu 2011. Sledovali ho déle než půl roku. Zatčen byl těsně po návštěvě ředitelky kladenské nemocnice Kateřiny Pancové a jejího přítele Petra Kotta, bývalého nestřízlivého poslance za ODS. Oba též ve vazbě. Policie Ratha viní z přijetí úplatku, hrozí mu až dvanáct let vězení. S jeho souhlasem měla být o padesát sedm milionů Kč předražena rekonstrukce zámku v Buštěhradu.
Až potud je to příklad dobré práce policie a žaloby. Jenomže situace zdaleka není tak růžová. Nejvyššímu státnímu zastupitelství dal tip Libor Gregor, soukromý detektiv, bývalý policajt. Chtěl zůstat v utajení. Ale už po dvou týdnech od zatčení Ratha bylo jeho jméno venku. Gregor to v Lidových novinách komentoval: „V situaci, kdy se tady neustále žvaní o boji s korupcí, by úřady měly v první řadě chránit lidi, kteří na korupci upozorňují.“ Což nedělají. Gregor také řekl, proč se obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství: „Nevěřil jsem středočeské policii ani pražským vrchním žalobcům.“ Bývalý kriminalista pracoval například na případu vykradené Kreditní a průmyslové banky. – Původně tedy nešlo o práci policie, která sleduje podivné, nadhodnocené zakázky. Ani o práci žalobců. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dozorování věci předal Lence Bradáčové, ústecké krajské žalobkyni. Stejně jako Gregor se bál nechat věc ve středních Čechách nebo nedej Bůh v Praze (u Vlastimila Rampuly).

Policie zvedá hlavu? Bohužel ne
Tím nedůvěra nekončí. Na případu pracovala skupinka detektivů z protikorupční policie. Vedl je plukovník Petr Vincenz (34 let) šéf protikorupční operativy, čili shánění informací v terénu. Muž, který odhalil úplatné litoměřické soudce. Z Ústí byl zlanařen do Prahy, ale svému okolí nedůvěřoval. On a jeho týmeček si nechávali výsledky o Rathovi pro sebe. „Učinili jsme opatření, aby to nikde ,nevyteklo‘. Na můj pokyn se například informace nedávaly do informačního systému protikorupční jednotky.“
Tvrdé obvinění policejního systému. Zkušený polda nevěří kolegům, vedení služby, bojí se, že dají sledovanému politikovi echo. To je zlé. Tím špatné zprávy nekončí. Vincenz nezůstal u případu do konce. Letos na jaře odešel od policie a pracuje jako provozní ředitel ústecké firmy Centropol Holding. Ani policejnímu prezidentovi, ani ministru vnitra se nepodařilo schopného policistu udržet. Neodešel navíc sám. V rozhovorech dal jasně najevo, že si nerozuměl s ředitelem protikorupční policie.
Takže tu nesledujeme, jak policie nabírá dech, jak se odvažuje jít po těžších kalibrech. Jsme svědky rozkladu, který je o to bolestnější, že odcházejí ti lepší, schopnější. Ani tím absurdity kauzy nekončí. Poslanec Rath měl mnoho spojenců. Jedním z nich byl kupříkladu socialista Richard Dolejš, který vede Stálou komisi pro kontrolu BIS. Zároveň předsedá středočeské organizaci ČSSD. Je neuvěřitelné, že předseda socialistů Bohuslav Sobotka Dolejše z klíčové funkce ve sněmovně nesundá. Ale vlastně to nepřekvapuje.

Mřenka nádherná, která to neumí
Lapení Ratha nebylo přijato jednoznačně. On své zatčení ve sněmovně (při jednání o jeho vydání k trestnímu stíhání) vydával za komplot „Kubiceho chobotnice“.

Celý názor si přečtete v tištěné Xantypě......

Martin Fendrych komentátor Týdne

XANTYPA 7-8/12 - výběr z článků

Kajakář Vavřinec Hradilek

 Kanál v pražské Troji začíná nenápadně: nad jezem se od řeky odděluje menší koryto bývalé propusti pro vory, v němž se bělá a šumí několik malých peřejí. Proud však brzy zrychlí a překážky se zvětší, voda se tudy valí s hukotem a stále víc se vzteká. Vše směřuje k zúženému betonovému jícnu, jímž napěněná voda vyhrkne do nízkého vodopádu, zavíří pod ním, zanadává ještě na několika překážkách a ozdobena rozplývající se pěnou se vrátí do Vltavy. Budete-li mít štěstí, uvidíte, jak se mezi peřejemi jako velcí vodní brouci obratně míhají lodě trénujících slalomářů.

Olympijské hry Londýn 2012

 Vážení čtenáři,
jak možná víte, už sedm let jsme mediálním partnerem českého olympijského týmu. A rádi. V Xantypě pravidelně přinášíme aktuální zprávy o přípravách olympiád, rozhovory s nadějnými sportovci i se sportovci medailemi ověnčenými, kteří šíří ve světě slávu naší vlasti – jako je například Věra Čáslavská, letošní jubilantka. A ke každým hrám připravujeme olympijskou přílohu, takže tomu není jinak ani v případě Londýna.

Příběh londýnských olympiád

Příběh londýnských olympiád

Až 26. července 2012 vzplane na novém stadionu ve východolondýnském Stratfordu olympijský oheň, začne se psát další kapitola fascinujícího příběhu, na jehož počátku stál v devadesátých letech 19. století mladý francouzský aristokrat Pierre de Frédy, baron de Coubertin.

PRŮVODCE LONDÝNEM

 Pokud byste ještě před pár lety vyšli z budovy ctihodné centrální Bank of England a vydali se směrem na východ, dorazili byste po krátké procházce mezi mrakodrapy a po dalších čtyřech mílích po silnici k největšímu londýnskému smetišti.

Za ztraceným rájem

Za ztraceným rájem

 V Brazílii kdysi žilo asi pět milionů indiánů, dnes jich zde najdeme pouze čtyři sta tisíc. Mnozí zemřeli v 16. století nemilosrdnou rukou kolonizátorů či podlehli nemocem, které do této země zanesli běloši.

Kardinál Dominik Duka

Kardinál Dominik Duka

 Loni 30. října sloužil Dominik Duka ve svatovítské katedrále mši za spolupracovníky parašutistů, kteří v době heydrichiády zaplatili za svoji statečnost životem.

Pochybující královna Helen Mirren

Pochybující královna Helen Mirren

Letošní karlovarský festival ozdobí britská herečka Helen Mirren, která na zahajovacím ceremoniálu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii.

Na návštěvě u Františka Kinského

Na návštěvě u Františka Kinského

 Nový zámek v Kostelci nad Orlicí je doslova napěchovaný empírem či, chcete-li, biedermeierem. Zásluhu na tom mají Kinští. Ti minulí i současní.

O tichu

 Už jsem o tom tady psal. Na letišti cosi opravují a kdosi rozhodne, že nad námi a nad statisícovými sídlišti se budou denně prohánět desítky tryskových letadel. Nedávno jsem cosi zařizoval v Ruzyni, ne na letišti, ale v obci, a uvědomil jsem si, že pár tisíc lidí anebo spíš desítek tisíc je odsouzeno k tomu, že v podstatě na letišti žije – tedy pokud se týká rámusu, který neodlučně (aspoň prozatím) patří k vzlétávání a přistávání letadel.

Vítězslav Kremlík

Vítězslav Kremlík

 Jak je to vlastně s teorií globálního oteplování? Proti sobě stojí dvě skupiny vědců – její obhájci a odpůrci. K těm druhým patří historik a překladatel Vítězslav Kremlík, který se už v době studia zajímal o vliv klimatických změn na dějiny naší civilizace.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/12

XANTYPA Číslo 7-8/12

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne