Co se děje… v Londýně

Devětašedesátiletý brazilský fotograf Sebastião Salgado představuje na výstavě s názvem GENESIS v Natural History Museum 250 černobílých fotografií pořízených v nejodlehlejších místech světa, nedotčených civilizací. „Pořídit jeden záběr trvá 250 setin vteřiny, takže na celý příběh mám vlastně jen jednu jedinou sekundu…,“ řekl listu Daily Telegraph. Salgadovy snímky obřích želv z Galapážských ostrovů, horských goril z Rwandy, sibiřských nomádů, pustých ledových polí v Antarktidě či roklí Velkého kaňonu svou syrovostí připomínají ilustrace Františka Buriana. „Leccos z toho, co Salgado fotí, není zas tak zvlášť výjimečné, ale jeho zpracování je zcela unikátní,“ konstatuje v londýnském večerníku Evening Standard Sue Stewardová a vypočítává, v čem Salgadova výjimečnost spočívá: „intenzívní škála odstínů černé a bílé, hrubé obrysy hor pořízené jakoby leptem a osobitý smysl pro kompozici“.

Když putovaly tyhle řádky do tisku, světoznámý operní festival v Glyndebourne v anglickém hrabství Sussex (18. května – 25. srpna) měl za sebou první dvě z šesti premiér. Straussova ARIADNE NA NAXU se dočkala spíše rozpačitých kritik – varovný byl už titulek recenze Michaela Tannera v týdeníku Spectator: „Jak může operní kus dopadnout tak špatně?“ Právě Glyndebourne prý přitom byl ideálním místem pro její inscenaci: „Ne moc dlouhá, ne příliš náročná, výjimečné a chytré spojení serióznosti a komična, přemýšlivá, pokud se vám chce přemýšlet, a nic, co by vás deptalo.“ Spectator viní z nezdaru inscenace mladou německou režisérku Katharinu Thomovou, která přenesla děj do počátku 40. let minulého století a z Glyndebourne udělala nemocnici pro raněné z bitvy o Británii. „Thomová si mohla alespoň přečíst korespondenci mezi Straussem a libretistou von Hoffmannsthalem, aby zjistila, oč oběma tvůrců šlo,“ poznamenává Tanner. V Daily Telegraphu se k němu přidává Rupert Christianses: „Glyndebournu se až dosud nemoc, která postihuje režiséry ze střední Evropy, vyhýbala. Syndrom, v jehož rámci jsou na první pohled nevinné opery usvědčeny z hříchů, jichž se jejich tvůrci nehodlali nikdy dopustit. A to vše ke zděšení publika.“

Anglický syntezátorový pop band Depeche Mode se vydal po třech letech na nové koncertní turné, aby podpořil své třinácté album DELTA MACHINE a zpěvák Dave Gahan je prý zaskočen tím, že nabírá znovu mladé publikum. To původní z 80. let bylo při premiéře v londýnské hale O2 podle Timesů stejně úchvatné jako sami účinkující: „Tvoří je účastnice dámských jízd, ale i ti, kteří vypadají jako by je nepustili do sado-masochistického klubu, protože neprokázali dost odvahy.“ Od hudební kritičky Guardianu dostal koncert čtyři z pěti hvězdiček, když nešetřila chválou na adresu Dava Gahana: „Z jeho hlasu ve vysokých polohách prýští zasmušilost, jako by v příštím okamžiku měl nastat konec světa – dojímavost, v které se mu jen tak někdo nevyrovná.“ Podle Timesů však samotná hudba občas zaostávala za podáním: „Když jejich spletitý zvuk nekulminuje ohlušujícími sbory nebo rify jako v písni Angel, působí trochu těžkopádně.“

Derek Sayer je profesorem kulturní historie na Lancasterské univerzitě a příští generace anglicky hovořících bohemistů mu nejspíše bude velmi vděčné za knihu PRAHA, HLAVNÍ MĚSTO DVACÁTÉHO STOLETÍ: SURREALISTICKÝ PŘÍBĚH, která vychází v americkém nakladatelství Princeton University Press. Jak napsal evropský editor Financial Times Tony Barber, knize se totiž podařilo obnovit místo české avantgardy v srdci meziválečné evropské kultury. Autor sice varuje anglické čtenáře, že většinu umělců v knize nebudou znát, ale Barber s ním nesouhlasí: „Neplatí to o spisovatelích jako Jaroslav Hašek nebo Franz Kafka a neplatí to možná ani o Karlu Čapkovi či Jiřím Weilovi, jejichž knihy vyšly v angličtině.“ Sayer je podle něj dokonalým průvodcem po dílech a osudech v anglosaském světě méně známých českých tvůrců, jakým byl hlavní teoretik českého surrealismu Karel Teige nebo malířka Toyen, jejíž erotické kresby byly i pro meziválečné období neobvykle odvážné.
Na rozdíl od svých francouzských vrstevníků prý stáli čeští surrealisté pevně na zemi a svým zvláštním humorem a nedomýšlivostí připomínají Švejka. „Uměli předstírat revoluční pózy, ale spíše než materialismu dialektickému dávali přednost materialismu erotickému. Určitě není náhodu, že vůbec první nahá scéna se objevila v roce 1933 ve filmu EXTÁZE českého režiséra,“ uvádí v recenzi knihy Derka Sayera list Financial Times.

Ivan Kytka

XANTYPA 7-8/13 - výběr z článků

Trumpetista Wynton Marsalis

Trumpetista Wynton Marsalis

Wynton Marsalis, virtuózní americký trumpetista, zahraje v Praze 10. července. Hudebník široce rozkročený mezi jazzem a vážnou hudbou během své kariéry nasbíral řadu ocenění včetně devíti cen Grammy a několika čestných doktorátů. Koncertoval na všech kontinentech kromě Antarktidy a počet prodaných exemplářů jeho nahrávek se blíží pěti milionům.

Nekrmte paviány!

Nekrmte paviány!

„Do not feed baboons!“ přečte obtloustlý turista plechovou, místy zrezivělou ceduli, na níž se navíc dozví, že paviáni jsou velmi nebezpečná zvířata. Pousměje se nad přílišnou horlivostí a obezřetností místních obyvatel a vydá se vzhůru k mysu Dobré naděje.

Prázdniny v Římě

Prázdniny v Římě

Od premiéry filmu PRÁZDNINY V ŘÍMĚ, jedné z nejzdařilejších romantických komedií všech dob, uplyne letos již neuvěřitelných šedesát let. V roce 1953 po jeho zhlédnutí začaly dívky po celém světě napodobovat Audrey Hepburnovou, pořizovaly si stejný účes i rozevlátou širokou sukni a snily o cestě do Říma. Toužily být alespoň na chvíli princeznou na útěku a projíždět se na legendárním skútru značky Vespa uličkami Věčného města. Samozřejmě v doprovodu sympatického muže.

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Kostýmní výtvarník Theodor Pištěk

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarníků je v obecném povědomí spojován hlavně se dvěma historickými velkofilmy Miloše Formana. Spolupráce na mozartovském podobenství AMADEUS (1984) mu vynesla Oscara, za kostýmy k historické moralitě VALMONT (1989) získal francouzského Césara a na prestižní cenu Americké filmové akademie byl nominován. THEODOR PIŠTĚK, který na letošním karlovarském festivalu převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos, je ale především autorem originálních pláten, objektů a instalací.

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

Restaurátorka Alena Waulinová a její rodina

V roce 1980 jsem po letech potkala svoji kamarádku Alenu. Když jsme probíraly, jak šel náš život, dozvěděla jsem se, že jí právě zemřel manžel, a velmi na mne zapůsobila její statečnost, s níž ztrátu milovaného člověka přijala, a její odhodlání zajistit obživu sobě a svým dvěma dětem. Od té doby jsem už její život sledovala – tu zblízka, tu zdáli. Aleně se podařilo nejen vzorně vychovat dceru a syna, ale stát se jednou z nejlepších restaurátorek papíru v zemi.

Kolumbijská vláda uzavřela průlomovou dohodu s rebely

Koncem května proběhla médii zpráva o dosažení shody na pozemkové reformě mezi kolumbijskou vládou a rebely z hnutí FARC. Kolumbie je jednou z dlouhodobě nejnestabilnějších zemí amerického kontinentu, v níž se vláda přetahuje o moc s levicovými povstalci i drogovými kartely. Za posledních šedesát let takřka nepřetržitě balancuje na pokraji občanské války.

Velká voda, zpupný prezident a Nečasova politická smrt

Zasáhly nás povodně. Rozlité, rozlícené řeky, evakuovaní obyvatelé ze zatopených oblastí, utonulí. Politika se na chvíli zdála méně důležitá. Člověk si uvědomil, že není všechno špatné. Záchranný systém funguje. Cenu má soudržnost, pomoc.
Před povodněmi u nás bylo živo, po povodních ještě živěji. Komunisté měli na konci května v Praze neveřejnou ideologickou konferenci. Svůj program prý zaměří na prosazování lidských práv. (Jak si je představují? Znárodňování? Zákaz svobody slova? Zavírání politických odpůrců? Vláda jedné strany?) Pěkně si vedl Miloš Zeman: předvedl, co míní o svobodomyslných lidech, když odmítl jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu.

Co se děje… v New Yorku

Britský fotograf Miles Aldridge otevřel v galerii Steven Kasher výstavu, na níž prezentuje svoje stylizované fotografie žen v domácnosti, a vypráví tak pod názvem JENOM CHCI, ABYS MĚ MILOVAL příběh blahobytu a frustrace. Snímky pořídil během posledních sedmi let.

Co se děje… v Itálii

Při havárii velké výletní lodi Costa Concordia v loňském roce zahynulo dvaatřicet cestujících. Letos 8. května nákladní loď Jolly Nero narazila do věže v janovském přístavu, ta se zřítila a způsobila smrt sedmi osob. Costa Concordia, kdysi pýcha civilního námořnictví, bývala největší italskou lodí svého druhu. Loď Jolly Nero patří sicilské společnosti Messina, která je spojována s různými skandály, např. s dopravou toxických odpadů do Libanonu nebo těžkých zbraní do Iráku v době války v Perském zálivu.

Co se děje… ve Vídni

Léto ve Vídni bývá horké, ale dá se vychutnat v mnoha parcích nebo u Dunaje, ať už na kole či u vody. Rakouská metropole toho ale o prázdninách nabízí ještě mnohem víc.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/13

XANTYPA Číslo 7-8/13

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne