Co se děje… v Londýně

Z květnové divadelní nabídky jsem stihl adaptaci Orwellova slavného románu 1984 a báječnou Kathleen Turnerovou (HONBA ZA DIAMANTY, VÁLKA ROSEOVÝCH) v americké komedii BALESFIELDSKÁ MLHA. Hollywoodská hvězda nastoupila v předpremiéře na londýnské jeviště s takovou dávkou trémy v prvních minutách, že jsem měl nutkání jí z první řady na balkoně posunkem naznačit, ať nemá strach. Že nějaké to přebreptnutí sneseme a že i ve svých skoro šedesáti vypadá stále dobře.

Zápletka je povýtce jednoduchá, Turnerová si v roli hospodské Maud koupí za babku obraz, o němž si myslí, že ho namaloval Jackson Pollock. Z omylu se ji snaží vyvést znalec současného umění Lionel z New Yorku. „Potěšení přinášejí spíše herecké výkony než hra samotná,“ konstatují Financial Times a dodávají: „Hra samotná nevynáší verdikt nad pravostí obrazu. Večer samotný je skvělý, není to však žádné umění.“ Londýnské Timesy daly představení čtyři z pěti hvězdiček a napsaly: „Turnerová nám dala po osmi letech absence v londýnském West Endu vzpomenout, jak přesvědčivou divadelní herečkou zůstala.“
Nedávná nová adaptace Orwellova románu 1984 z pera Roberta Ickeho a Duncana MacMillana je brilantně přesvědčivá i bez velkých hereckých hvězd a její jevištní provedení je stejně brutální jako byly totalitní režimy, jejichž existenci Orwell v roce 1949 předpověděl. I když kritik Guardianu Michael Billington autorům vytýká, že si z původního Orwellova příběhu vybrali jen dodatek PRINCIPY NOVOŘEČI, a varuje, že současné anglické divadlo interpretuje původní příběhy tak volně, že na jeviště se dostávají pouhé dramatizace na úkor původního dramatu.

O období totality vypovídá také nová kniha anglického novináře Marka Hodgkinsona IVAN LENDL: MUŽ, KTERÝ DOVEDL K VÍTĚZSTVÍ MURRAYHO, jejíž část vychází ze svazků, které na bývalou československou tenisovou hvězdu vedla StB. Autor v úryvku, který se objevil v londýnských Times, neprozrazuje, jak k informacím získal přístup, Lendl sám tím prý nebyl nijak zvlášť potěšen. „Nevím, jak jste se k těm dokumentům dostal – někdo z toho bude mít malér, protože byste je mít neměl – ale pro toho, kdo ví, jak ten režim fungoval, neobsahuje žádná velká překvapení,“ řekl prý Hodgkinsonovi při jejich londýnském setkání.
Lendlův životní příběh se čte podle autora jako zápletka z románu slavného anglického špionážního autora Johna Le Carreho. Pro zúčastněné osoby šlo však spíše o nepříjemné drama. Státní bezpečnost založila spis na Ivana Lendla v polovině ledna 1982, pár měsíců po jeho prvním grandslamovém finále v pařížském Rolland Garos, a Hodgkinson píše bez uvedení jmen, že StB získala ke spolupráci „nejbližší přátele (Lendlovy) rodiny“.
Z několika zajímavých epizod, které autor z Lendlova svazku v knize cituje, mě zaujala tahle: „Jeden čas měl Ivan Lendl svůj newyorský apartmán ve stejném domě jako agent Karel Koecher, čs. agent, který úspěšně pronikl do struktur CIA. Koecher se prý snažil Lendlovu nastěhování zabránit s tím, že nemůže žít pod jednou střechou s komunistou…“

Britské muzeum muselo oprášit svůj podrobný předpis, jak nakládat se zhruba šesti tisíci dochovanými lidskými ostatky ve sbírkách a snad všechny jeho paragrafy se dostaly pod drobnohled, když je kurátoři nové výstavy OSM MUMIÍ, OSM ŽIVOTŮ, OSM PŘÍBĚHŮ poslali pod tomograf.
Unikátem mezi ostatky je tzv. Gebeleinský muž, jedna z nejstarších mumií na světě vůbec. Před pěti a půl tisíci lety byl pohřben v horkém písku a jeho tělo tím bylo mumifikováno i s vnitřními orgány, včetně mozku a dokonce i obsahu žaludku. Kurátor Daniel Antoine má zato, že právě příroda mohla inspirovat Egypťany k mumifikacím umělým.
Přes očekávaný velký zájem veřejnosti si někteří londýnští kritici nejsou jisti, zda se výstava vůbec měla konat: „Tyhle lidské pozůstatky nebyly určeny pro lidský zrak… Západní kultura trpí tendencí poznat za každou cenu úplně vše – dekódovat, demystifikovat a zbavit čar a kouzel i ta nejsvatější tajemství. Kurátoři jsou si toho všeho vědomi… nicméně nezbavíte se pocitu, že ty vystavené mumie nám nepatří a neměly by tu být.“

Ivan Kytka

XANTYPA 7-8/14 - výběr z článků

Malíř ANDREJ AUGUSTÍN

Malíř ANDREJ AUGUSTÍN

Neobvyklá přání nebo sny, které skrýváme sami před sebou, akademický malíř Andrej Augustín poeticky obnažuje ve svých malbách. Objevují se jako útržkovité fragmenty i v jeho ilustracích, pastelech, grafikách, tapisériích, keramice…

Scenárista, spisovatel  Jindřich Mann

Scenárista, spisovatel Jindřich Mann

Vzpomínky se dají psát různě. Nejčastěji bývají faktografické. Ty, které stvořil Jindřich Mann, vnuk spisovatele Heinricha Manna a syn básníka a spisovatele Ludvíka Aškenazyho, jsou beletristické. Dokonce spíš snivé a citové. Jmenují se POSTE RESTANTE. V poštovní terminologii to znamená, že zásilka nebude doručena adresátovi, ale zůstane na poště, kde čeká, až si ji dotyčný vyzvedne.

Spisovatelka a kunsthistorička  Kateřina Tučková

Spisovatelka a kunsthistorička Kateřina Tučková

S mladou spisovatelkou Kateřinou Tučkovou jsem se poprvé viděl na Žítkové, v obci ve východní části Bílých Karpat, na moravsko-slovenském pomezí. V kraji, kterému se také říká Kopanice a kde od nepaměti žily z dnešního pohledu podivné vědmy, kořenářky a čarodějnice. Polozapomenutý kraj, polozapomenuté rituály. To se změnilo s vydáním mimořádně úspěšné knihy ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ. Autorce přinesla věhlas, kraji nečekanou a možná i nechtěnou pozornost čtenářské obce celé republiky. Teď však sedíme v pražské kavárně poblíž Klementina, odkud Kateřina přiběhla a nejspíš se tam po našem povídání zase vrátí.

Auguste Renoir a jeho dům v Cagnes-sur-Mer

Auguste Renoir a jeho dům v Cagnes-sur-Mer

Do Cagnes-sur-Mer se dostanete z Nice po přibližně patnácti kilometrech, směrovky s názvem Musée Renoir vás spolehlivě dovedou na úpatí staré zahrady, odkud cesta stoupá k domu s krásným výhledem na vzdálené moře. Tady strávil Auguste Renoir posledních dvanáct let svého života. A koncem července minulého roku tu bylo po osmnáctiměsíční rekonstrukci znovu otevřeno jeho muzeum.

Režisér + scenárista  Hynek Bočan + Jiří Stránský

Režisér + scenárista Hynek Bočan + Jiří Stránský

V tomhle roce se roztrhl pytel s výročími a vlastně z něj nějaká pořád vypadávají. Patřičně kulatá jsou však jenom tři: Vyhlášení první světové války 1914 (červenec), vylodění Spojenců v Normandii neboli Den D 1944 (červen) a setkání jednoho Bočana a jednoho Stránského na jedné žofínské lavičce 1964 (květen).

Výtvarnice a režisérka  Michaela Pavlátová

Výtvarnice a režisérka Michaela Pavlátová

Výtvarnice a animátorka, ale také režisérka hraných filmů a příležitostná herečka Michaela Pavlátová (nar. 1961) je veselá, vstřícná duchaplná a inspirativní. Sympatická černovláska otevřeně vypráví o svých pracovních i partnerských zkušenostech, jež s mravenčí pílí přetavuje do kreslených mikropříběhů o lidských vášních a slabostech.

Divokým Hlu-hlu-we

Divokým Hlu-hlu-we

Polštářky mohutných tlap s lehkostí dopadaly na asfaltový koberec rozbité cesty. Po chvíli se lvice zastavila a pohlédla do mého objektivu. Každý, kdo v dětství viděl slavnou lvici Elsu, si ji takhle musel zapamatovat. Nádherná, štíhlá a elegantní kočka s tajemnem ve žlutých, lesklých očích. Když lvice Elsa umírala, brečel jsem jako malý kluk a měl jsem tenkrát na to právo, protože jsem malý kluk byl. Zamilovaný do africké přírody snil jsem o tom, že budu pozorovat slony, žirafy a smečky lvů. Tehdy jsem netušil, že se mi sen splní, že jednou budu sedět za volantem svého džípu a pozorovat divokou a svobodnou lvici dva metry od sebe.

Tanečník  Ondřej Vinklát

Tanečník Ondřej Vinklát

Ve hře světel, stínů a hudby víří na scéně mladý muž v plynulých křivkách rukou, pohybů těla a roztančených nohou. Ve skupině dalších mladíků je něčím výjimečný. Ondřej Vinklát prokazuje na scéně pražského Národního divadla, že mu právem patří letošní Cena Thálie. Vydobyl si ji za ztvárnění role Romea v Prokofjevově baletu ROMEO A JULIE.

Tři mladé herečky Patricie Soukupová, Kristýna Hrušínská a Tereza Gübelová

Tři mladé herečky Patricie Soukupová, Kristýna Hrušínská a Tereza Gübelová

Vzpomínám si, jak mě štvalo babiččino rčení: „Mládí zdobí samo.“ Nahlas jsem si protestovat netroufla, ale v duchu jsem ho prohlašovala za totální blábol. Když jsem v posledních týdnech postupně usedla v hledišti tří pražských divadel, abych se pak následně setkala s Patricií, Kristýnou a Terezou, vždycky se mi vybavilo. Najednou jsem ho vnímala jako hlubokou moudrost. Každá z nich je jiná – zjevem i zkušenostmi. Ale všechny tři jsou krásné, protože je kromě mládí zdobí i nepřehlédnutelný herecký talent. Do jisté míry jim spadl do klína, protože jejich otcové (a holky jsou spíš po tátovi) zřejmě zařídili, aby si paní Thálie udělala čas a postála u jejich kolébek. Vyhověla. Vždyť to byli spolužáci na DAMU.

Klan Le Penů si podmaňuje Francii

K největším překvapením květnových voleb do Evropského parlamentu patřilo vítězství Národní fronty ve Francii. Strana vedená Marine Le Penovou získala takřka pětadvacet procent hlasů a s uctivým odstupem za ní zůstali oba tradiční rivalové na pravici a levici: UMP (Svaz pro lidové hnutí) s bezmála jednadvaceti procenty a Socialistická strana prezidenta Françoise Hollanda s necelými čtrnácti procenty hlasů.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/14

XANTYPA Číslo 7-8/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne