Šlehni si!

Brzy poznáš, co je peklo...

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Drogy

Přírodní drogy se používaly k léčebným účelům, při náboženských obřadech, rituálech černé a bílé magie již v šeru dávných věků. Makovice ševelily ve větru na polích Asie a jihovýchodní Evropy před čtyřmi tisíci lety. O opiových dýcháncích psala Sidonie Gabrielle Colettová, opium bylo inspiračním pramenem pro Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda a mnohé básníky pařížské bohémy devatenáctého století. Silnou závislost na opiu měl například i básník, dramatik a malíř Jean Cocteau (1889–1964). Během detoxikační léčby, kterou podstoupil na klinice v Saint-Cloud, napsal za pouhých sedmnáct dní román NEZVEDENÉ DĚTI (LES ENFANTS TERRIBLES). U rockových zpěváků a umělců nejsou tvrdé drogy nic neobvyklého. To ovšem neznamená, že bez nich se nedá nic vytvořit a musíme je brát nebo alespoň zkusit, abychom byli „in“. Vždyť život bez drogy má mnoho podob a zajímavých obzorů, které je třeba objevit.

Drogová scéna v České republice
Za totality příliš omamných látek k dostání nebylo. Drogový trh byl velmi omezený. Kdo chtěl experimentovat, ten zkoušel, co bylo na dosah ruky. Používaly se léky s obsahem kodeinu nebo dormogen, fenmetrazin a mnoho dalších. V kursu byly především inhalační drogy: toluen, čikuli, okena, různé druhy lepidel (sterofix, vulkán). „Toluen jsem nějakou dobu čichal. Dělali to kamarádi a říkali, že je to skvělý. Chtěl jsem to taky zkusit. Toluen jsem koupil v drogerii. Ředidlo jsem nalil na fáč a vdechoval pod dekou. Bylo to fakt dobrý. Slyšel jsem startovat letadlo, viděl fajn věci a taky jsem měl pocit, že se pohybuji nahoru a dolů, taková houpačka. Ani mi pak už nevadil ten děsnej zápach. Jenže toluen člověka dost oblbne. Je to příšerný svinstvo, hnus. Naštěstí jsem dost brzy přešel na pervitin. I když je to tak trochu z bláta do louže,“ přiznává Honza.
„Toluen způsobuje polospánek a barevné halucinace. Je to nejbrutálnější droga, která působí destruktivně na mozkovou kůru,“ říká ředitel a vedoucí lékař Střediska prevence a léčby drogových závislostí Drop In, MUDr. Jiří Presl. „Počátkem devadesátých let jsem se mylně domníval, že s možností zkusit jiné drogy tzv. ‚čichači‘ zcela vymizí. Bohužel toluen se čichat nepřestal. Uživatelé jsou většinou méně přizpůsobivé a sociálně vyloučené skupiny obyvatel na severu Čech a na severní Moravě. Ostatní narkomani je považují za ‚drogový odpad‘,“ dodává.
Užíval se i pervitin (metamfetamin), který má v Čechách dlouholetou tradicí. V osmdesátých letech bylo vařičů pervitinu minimální množství. Fungovalo to tak, že se stmelila parta lidí, kteří sháněli potřebné „ingredience“, vařič pervitin uvařil a každý dostal svou „zaslouženou dávku“.
V devadesátých letech se do České republiky začaly dostávat měkké a tvrdé drogy ze západního světa. Objevila se marihuana, hašiš, heroin, LSD (diethylamid kyseliny lysergové), „taneční“ droga extáze, která byla příčinou četných úmrtí na srdeční selhání, především u mladých lidí. Do konce dvacátého století vládl na drogové scéně pervitin a heroin. Dealeři heroinu byli především Arabové a Albánci. Zásah Národní protidrogové centrály, tehdy ještě pod vedením Jiřího Komorouse, přísun heroinu téměř vymýtil. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS) uvádí ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012, projednané vládou 20. listopadu 2013, pokles uživatelů heroinu o více než polovinu za posledních deset let, což se týká i ostatních nelegálních drog včetně marihuany. Marihuana je ale stále v kursu jak u mladistvých, tak u dospělých. Běžně se kouří v prestižních pražských klubech nebo na mejdanech. Užívá se i droga funky, která se do Čech dostala před pěti lety z Polska. Králem nelegálních drog je stále pervitin.
Opiáty jsou podle slov ředitele Národní protidrogové centrály (NPC), plukovníka Jakuba Frydrycha na ústupu. „Drogová kriminalita v České republice není zdaleka tak silná jako v jiných zemích. U nás nejsou mocné drogové kartely jako v Mexiku a Jižní Americe, není zde taková ‚atmosféra‘ jako v Londýně, Curychu, Frankfurtu nebo jiných velkých světových městech. V Praze jsou místa, kde se drogově závislí shromažďují, především u Anděla a na náměstí Bratří Synků. Pak je také třeba si uvědomit, že uliční populace drogově závislých v České republice stárne. V naší zemi jednoznačně převláda hospodářská kriminalita, obzvláště pak manipulace s fondy Evropské unie,“ říká Jakub Frydrych.
Jenomže získat drogu je jednodušší než sehnat některé druhy koření do asijské kuchyně a například cena za dávku pervitinu není příliš vysoká. „Kdo se vyzná, sežene dávku i za sto padesát korun. Uvádí se i cena padesáti korun, ale to je pouze pro úzký okruh ‚přátel‘ a známých dealera,“ podotýká Jakub Frydrych.
„Řekl bych, že za posledních dvacet let se drogová scéna v České republice příliš nezměnila. Výrazné zhoršení by mohlo nastat velkovýrobou pervitinu za účelem obchodování,“ dodává MUDr. Jiří Presl. Faktem je, že výroba pervitinu by byla rentabilnější nežli pěstování marihuany. Pěstování této křehké rostliny je velmi pracné. Potřebuje teplo a dostatek světla, což znamená velkou spotřebu elektřiny. Riziko je velké a cena nízká. Velkovýroba pervitinu by tedy mohla skutečně mít velmi negativní následky.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Jaroslava Gregorová, foto Lukáš David

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Zpěvačka a režisérka  Marta Kubišová a Olga Sommerová

Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Štvanice

Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

Reportáže - výběr z článků

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

„Postavte most tak, aby na vlaky projíždějící přes propast dopadala voda z Viktoriiných vodopádů…“ Slova, která patřila železničním inženýrům, vyslovil vlivný britský koloniální podnikatel a politik Cecil Rhodes. Mocný jihoafrický magnát jimi inicioval vznik nejznámějšího mostu Afriky, dokončení svého nápadu se ovšem nedožil…

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Na koloběžce po světě

Na koloběžce po světě

Před rokem jsem si vzal batoh, koloběžku a s pár kamarády jsme se vydali za oceán. Naplánovali jsme trasu, která měla vést přes celou Střední Ameriku až do Jižní Ameriky a skončit v dalekém São Paulu. Cesta na koloběžkách trvala bezmála osm měsíců.

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Zóna kontaktu

Zóna kontaktu

Prázdné silnice. Přízraky rozstřílených budov. Ulice a domy bez lidí. Hypnotizující opuštěnost. Bezčasí. Jakási neurčitá hrozba smrti na obzoru. Když v roce 1979 dotočil ruský režisér Andrej Tarkovskij svůj slavný film STALKER, jistě netušil, jak se jeho bezútěšné vizi filmové Zóny bude podobat „zamrzlá“ ukrajinská fronta na podzim roku 2017. Jak vypadá každodenní život v ochromení, které nevyřešený konflikt přinesl?

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Lo Manthang

Lo Manthang

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne