Šlehni si!

Brzy poznáš, co je peklo...

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Drogy

Přírodní drogy se používaly k léčebným účelům, při náboženských obřadech, rituálech černé a bílé magie již v šeru dávných věků. Makovice ševelily ve větru na polích Asie a jihovýchodní Evropy před čtyřmi tisíci lety. O opiových dýcháncích psala Sidonie Gabrielle Colettová, opium bylo inspiračním pramenem pro Charlese Baudelaira, Arthura Rimbauda a mnohé básníky pařížské bohémy devatenáctého století. Silnou závislost na opiu měl například i básník, dramatik a malíř Jean Cocteau (1889–1964). Během detoxikační léčby, kterou podstoupil na klinice v Saint-Cloud, napsal za pouhých sedmnáct dní román NEZVEDENÉ DĚTI (LES ENFANTS TERRIBLES). U rockových zpěváků a umělců nejsou tvrdé drogy nic neobvyklého. To ovšem neznamená, že bez nich se nedá nic vytvořit a musíme je brát nebo alespoň zkusit, abychom byli „in“. Vždyť život bez drogy má mnoho podob a zajímavých obzorů, které je třeba objevit.

Drogová scéna v České republice
Za totality příliš omamných látek k dostání nebylo. Drogový trh byl velmi omezený. Kdo chtěl experimentovat, ten zkoušel, co bylo na dosah ruky. Používaly se léky s obsahem kodeinu nebo dormogen, fenmetrazin a mnoho dalších. V kursu byly především inhalační drogy: toluen, čikuli, okena, různé druhy lepidel (sterofix, vulkán). „Toluen jsem nějakou dobu čichal. Dělali to kamarádi a říkali, že je to skvělý. Chtěl jsem to taky zkusit. Toluen jsem koupil v drogerii. Ředidlo jsem nalil na fáč a vdechoval pod dekou. Bylo to fakt dobrý. Slyšel jsem startovat letadlo, viděl fajn věci a taky jsem měl pocit, že se pohybuji nahoru a dolů, taková houpačka. Ani mi pak už nevadil ten děsnej zápach. Jenže toluen člověka dost oblbne. Je to příšerný svinstvo, hnus. Naštěstí jsem dost brzy přešel na pervitin. I když je to tak trochu z bláta do louže,“ přiznává Honza.
„Toluen způsobuje polospánek a barevné halucinace. Je to nejbrutálnější droga, která působí destruktivně na mozkovou kůru,“ říká ředitel a vedoucí lékař Střediska prevence a léčby drogových závislostí Drop In, MUDr. Jiří Presl. „Počátkem devadesátých let jsem se mylně domníval, že s možností zkusit jiné drogy tzv. ‚čichači‘ zcela vymizí. Bohužel toluen se čichat nepřestal. Uživatelé jsou většinou méně přizpůsobivé a sociálně vyloučené skupiny obyvatel na severu Čech a na severní Moravě. Ostatní narkomani je považují za ‚drogový odpad‘,“ dodává.
Užíval se i pervitin (metamfetamin), který má v Čechách dlouholetou tradicí. V osmdesátých letech bylo vařičů pervitinu minimální množství. Fungovalo to tak, že se stmelila parta lidí, kteří sháněli potřebné „ingredience“, vařič pervitin uvařil a každý dostal svou „zaslouženou dávku“.
V devadesátých letech se do České republiky začaly dostávat měkké a tvrdé drogy ze západního světa. Objevila se marihuana, hašiš, heroin, LSD (diethylamid kyseliny lysergové), „taneční“ droga extáze, která byla příčinou četných úmrtí na srdeční selhání, především u mladých lidí. Do konce dvacátého století vládl na drogové scéně pervitin a heroin. Dealeři heroinu byli především Arabové a Albánci. Zásah Národní protidrogové centrály, tehdy ještě pod vedením Jiřího Komorouse, přísun heroinu téměř vymýtil. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (NMS) uvádí ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012, projednané vládou 20. listopadu 2013, pokles uživatelů heroinu o více než polovinu za posledních deset let, což se týká i ostatních nelegálních drog včetně marihuany. Marihuana je ale stále v kursu jak u mladistvých, tak u dospělých. Běžně se kouří v prestižních pražských klubech nebo na mejdanech. Užívá se i droga funky, která se do Čech dostala před pěti lety z Polska. Králem nelegálních drog je stále pervitin.
Opiáty jsou podle slov ředitele Národní protidrogové centrály (NPC), plukovníka Jakuba Frydrycha na ústupu. „Drogová kriminalita v České republice není zdaleka tak silná jako v jiných zemích. U nás nejsou mocné drogové kartely jako v Mexiku a Jižní Americe, není zde taková ‚atmosféra‘ jako v Londýně, Curychu, Frankfurtu nebo jiných velkých světových městech. V Praze jsou místa, kde se drogově závislí shromažďují, především u Anděla a na náměstí Bratří Synků. Pak je také třeba si uvědomit, že uliční populace drogově závislých v České republice stárne. V naší zemi jednoznačně převláda hospodářská kriminalita, obzvláště pak manipulace s fondy Evropské unie,“ říká Jakub Frydrych.
Jenomže získat drogu je jednodušší než sehnat některé druhy koření do asijské kuchyně a například cena za dávku pervitinu není příliš vysoká. „Kdo se vyzná, sežene dávku i za sto padesát korun. Uvádí se i cena padesáti korun, ale to je pouze pro úzký okruh ‚přátel‘ a známých dealera,“ podotýká Jakub Frydrych.
„Řekl bych, že za posledních dvacet let se drogová scéna v České republice příliš nezměnila. Výrazné zhoršení by mohlo nastat velkovýrobou pervitinu za účelem obchodování,“ dodává MUDr. Jiří Presl. Faktem je, že výroba pervitinu by byla rentabilnější nežli pěstování marihuany. Pěstování této křehké rostliny je velmi pracné. Potřebuje teplo a dostatek světla, což znamená velkou spotřebu elektřiny. Riziko je velké a cena nízká. Velkovýroba pervitinu by tedy mohla skutečně mít velmi negativní následky.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě......

Jaroslava Gregorová, foto Lukáš David

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Zpěvačka a režisérka  Marta Kubišová a Olga Sommerová

Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Štvanice

Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

Reportáže - výběr z článků

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/2019

XANTYPA XANTYPA 05/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne