Štvanice

Již v desátém století začínají záznamy o vltavském ostrově (o velikosti 143 tisíc m²), přes který vedl brod spojující Staré Město Pražské s cizinou. Vedla tudy obchodní cesta a kupci přinášeli obyvatelům ostrova, převážně rybářům a převozníkům další zdroj obživy. Trvalejší zástavbě bránily časté povodně a v dobách válečných i pustošení způsobené nepřátelskými vojsky.

Štvanice

Během let začal ostrov sloužit obyvatelům Prahy jako místo, kde bylo možno se nerušeně bavit, pořádat různé slavnosti a hry. Původní jméno ostrova Velké Benátky bylo v 18. st. změněno na Štvanice. Přispěla k tomu poněkud bizarní, ale velice oblíbená zábava Pražanů. Byly to zápasy nebo štvanice zvířat ve velké aréně, jejichž oběťmi se stávali divocí kanci, medvědi, býci, jeleni, srnci i psi. V roce 1802 zakázal tuto kratochvíli sám císař František I. Dřevěná aréna byla později používána jako divadlo se širokým mezinárodním repertoárem a atrakcemi lidí černé pleti i exotických zvířat. Počátkem 19. st. byly na severozápadní straně ostrova postaveny dvě budovy s tanečními sály a hostincem.
Zásahem do dosud idylického štvanického života a místa bylo vybudování velkolepého technického díla v letech 1845–1849, zvaného Negrelliho viadukt. D roku 1910 byl nejdelším mostem v Evropě (1100 m). Přežil všechny povodně (1872 a 2002) a katastrofy a dodnes je nenahraditelnou součástí pražské železniční dopravy.
Do konce 19. st. byl ostrov přístupný jen přívozem nebo několika lávkami a můstky. Až v r. 1900 byl postaven prozatímní dřevěný most. Konečně v letech 1909–1912 byla vybudována důležitá silniční dopravní tepna, známá jako Hlávkův most. Je dlouhý 297 a široký 16,80 metrů. Zavedením tramvajové dopravy se stanicí uprostřed mostu byla dostupnost veškerého dění na ostrově velice usnadněna. Zhoršením trvajícím dodnes bylo zřízení magistrály pouze pro automobilovou dopravu.
Západní části ostrova dosud vévodí krásná architektura vodní elektrárny z roku 1913–1914. Vznikla jako součást vodního díla při usplavnění Vltavy současně s jezem a zdymadlem, byla v provozu do r. 1972 a po její rekonstrukci od r. 1984 pohání vltavská voda její turbíny až k výkonu 5,7 MW. Neméně slavná byla i budova a funkce štvanické porodnice v těsném sousedství tenisového klubu, která musela ustoupit výstavbě nového areálu – stadionu TAŠ v roce 1984.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě.....

Jaromír Bečka

XANTYPA 9/14 - výběr z článků

Skotské jezero Loch Lomond

Skotské jezero Loch Lomond

Oblast u skotského jezera Loch Lomond představuje úchvatné scenérie v končinách často zkrápěných deštěm. Lidé tu po staletí hospodařili a měnili krajinu a zvyky ke svým účelům. Působení přírodních, politických i ekonomických vlivů je u jezera patrné na každém kroku. Navíc chystané referendum (18. září 2014), zda Skostko setrvá v unii s Velkou Británií, nebo se po více než tři sta letech vymaní z království, přináší možná již neopakovatelnou historickou chvíli pro všechny obyvatele. Ať již demokratické rozhodnutí národa dopadne jakkoliv, s určitostí změní politickou krajinu a další aspekty života nejen zdejších lidí.

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová

Herečka Pavla Beretová nastoupila po studiích na DAMU rovnou do Národního divadla, stala se nejmladší členkou činoherního souboru a od té doby vystupuje v hlavních rolích. Neostýchá se učit od zvířat a okouzlily ji knihy Julia Zeyera.

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

Nostalgický svět říčních lázní a plováren

„Nic neosvěží fyzickou prací znavené tělo, anebo duševní námahou vyčerpané nervy tou měrou, jako říční koupel.“ Heslo průkopníků říčních lázní a plováren jako by nás přenášelo do knížky nebo filmu ROZMARNÉ LÉTO. Do časů pánů oblečených do pruhovaných plavek a dam vstupujících do vody s prostěradly cudně omotanými kolem těla, časů dřevěných mol a kabinek. Zlatá éra říčních lázní a plováren je nenávratně pryč, ale přece jen několik jich v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes.

Výtvarník Marian Karel

Výtvarník Marian Karel

Marian Karel je už na první pohled sympaťák. A taky bohém. Málokdo by hádal, že je profesorem na ČVUT. Tento muž s dlouhými prošedivělými vlasy je však i světově uznávaným výtvarníkem, jehož proslavilo zejména sklo. Ačkoli, nejen sklo…

Hamburk, Paul a The Beatles

Hamburk, Paul a The Beatles

Každé město, které se rozprostírá na březích řeky, má velký půvab. Hanzovní Hamburk, druhé největší město v Německu, má nejen Labe, vlévající se do moře, ale také největší přístav v zemi, díky němuž je město nazýváno branou do světa. Kromě Labe, v některých místech tak širokého, že nedohlédnete na druhý břeh, město protkává říčka Alster a mnoho jejích romantických ramen a kanálů, jež se proplétají zástavbou a přímo v centru vytvářejí dvě jezera: Velký a Malý Alster. Hamburk se také může pyšnit jednou z největších německých univerzit. Přesto, že ve městě žije víc než milion sedm set tisíc obyvatel, každý, kdo ho navštívil, mi jistě dá za pravdu, že je toto zelené místo velice příjemné, jakoby stvořené s myšlenkou na to, aby se tu lidem žilo dobře. Nebudu dál popisovat malebná zákoutí, protože stojí za to zajet si do Hamburku a prohlédnout si ho třeba z velkých, po Labi plujících lodí, jež se staly místním běžným prostředkem městské hromadné dopravy, a nebo z kanoe či pramice, kterých proplouvá přírodními kanály i středem města bezspočet. Proto se Hamburku také říká německé Benátky. A jestliže do města na Labi opravdu zavítáte, určitě si nenechte ujít slavné nedělní rybářské trhy ve starobylém přístavu, kde můžete ochutnat všelijaké mořské lahůdky, zaručeně čerstvé. Ráda bych ale ještě upozornila na něco skutečně unikátního.

Zpěvačka a režisérka  Marta Kubišová a Olga Sommerová

Zpěvačka a režisérka Marta Kubišová a Olga Sommerová

Marta Kubišová – nezdolná bylina, kterou se normalizátorům nepodařilo zlomit, ani vyplít z československých hlav. Olga Sommerová – zdaleka viditelný aktivní vulkán. Vynikající ingredience k rozhovoru jsou připraveny. Záminka: MAGICKÝ HLAS REBELKY, právě dokončený dokument Olgy Sommerové o Martě Kubišové, který získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu diváků.

Šlehni si!

Šlehni si!

Jen si šlehni! Ze začátku to bude asi dost dobrý. Podle toho, co si šlehneš, spolkneš nebo co vykouříš, budeš mít neuvěřitelnou energii, všechno ti půjde líp, uděláš spoustu věcí, nebudeš skoro muset jíst, budeš bez zábran, neucítíš bolest nebo budeš vláčný, stát mimo realitu, zažiješ euforický stav, uvidíš podivné výjevy v psychedelických barvách, přeneseš se do dosud nepoznaných sfér; bude ti prostě fajn. Možná budeš jen zvracet. Tak jako tak, uděláš to znovu. Brzy ale nastane zlom. Pak poznáš, co je peklo. Budeš to muset mít za jakoukoliv cenu, staneš se štvancem, budeš se potácet světem jak Bludný Holanďan po moři, hnít za živa, ztratíš důstojnost, staneš se stínem člověka, kterým jsi kdysi byl.

Sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou semklo Západ proti Rusku

Polemika nad červencovým pádem malajského dopravního letadla na východní Ukrajině trochu připomínala zápletku literární prvotiny Michala Viewegha NÁZORY NA VRAŽDU. Podobně jako ve Vieweghově novele po spáchání zločinu v malém provinčním městě spřádá každá z postav vlastní teorii o tom, kdo je vrah, vynořovaly se po pádu civilního boeingu všechny možné i nemožné scénáře o tom, kdo by jej mohl mít na svědomí; přibližná shoda panovala pouze v samotném faktu sestřelení.

Sobotka šlape vodu, ale občas se napije. Babiš se sluní na matraci

Česká politika je teď velmi napínavá. Pětadvacet let po revoluci se ocitla ve stadiu zásadního přerodu. Ten má víc rovin. Tradiční strany soupeří se stranou-nestranou. V první fázi toho střetu má nestrana, jež je ale vlastně už normální stranou (ANO 2011) a sedí ve vládě, velkou výhodu. Stále ještě působí nově, ještě nějakou dobu může říkat „my“ a „vy“, přičemž ti „vy“ jsou mimo jiné koaliční sociální demokraté. Ta výhoda brzy skončí. A pak se uvidí, jestli jsou ti jiní opravdu jiní. (Vidíme to už dnes. Na posty si Andrej Babiš usazuje svoje lidi bez ohledu na jejich kvalifikaci. Stejně, jako to dělali ti před ním, třeba ODS.)

Co se děje… v Kalifornii

NOC A NADĚJE ARNOŠTA LUSTIGA je název setkání, jehož účastníci si ve dnech 4. – 6. září v kalifornském městě Auburn blízko San Franciska připomenou život a dílo světoznámého českého spisovatele. Pořádá je nezisková organizace Placerarts. V podtitulu stojí výzva: Nikdy nezapomeňme!

Architektura - výběr z článků

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Půvabné a tiché místo nedaleko Dobříše se stalo útočištěm Karla Čapka a jeho manželky, Olgy Scheinpflugové až na sklonku spisovatelova života. Ačkoliv zde strávili pouze tři společná léta, stopy jejich tehdejší přítomnosti tu můžeme vnímat dodnes. Nejen při procházce zahradou, ale i při prohlídce nové expozice Památníku Karla Čapka, který tu sídlí.

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Legendární newyorský hotel Chelsea

Legendární newyorský hotel Chelsea

Ačkoliv na vstupních dveřích hotelu je vylepen příkaz stavebního inspektora k dočasnému zastavení prací ve čtvrtém patře kvůli porušení bezpečnostních předpisů, přece jen dobrou zprávou zůstává, že legendární hotel Chelsea bude po změnách vlastníků a vleklých stavebních úpravách v letošním roce opět otevřen pro veřejnost.

Rogner Bad Blumau

Rogner Bad Blumau

Tančící okna, střechami prorůstající stromoví, fasády z pestrobarevných kachlí a zlatá báň jako vystřižená z ruského chrámu. To je zcela ojedinělý lázeňský komplex v Bad Blumau, kde geniální architekt Friedensreich Hundertwasser vytvořil svoje největší obyvatelné umělecké dílo.

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Zatímco u mnohých staveb s bohatou historií nikdo nepochybuje o jejich zařazení mezi památkově chráněné objekty, u brutalistních staveb je tomu jinak. Měly by být svébytné stavby s výraznou autorskou stopou ztotožňovány s minulým režimem?

Dějiny ve vězení

Dějiny ve vězení

„Před pár lety jsem se při výuce rozohnil a expresivně studentům z okna gymnázia ukazoval tuto chátrající věznici, vzdálenou od naší školy pár desítek metrů. Na některé studenty to zapůsobilo natolik, že se po setmění k věznici vydali, přelezli bránu a šli ji prozkoumat. Skončilo to tak, že pro ně přijela zásahovka. Řekli mi to až na maturitním večírku. Rozumíte, ani tolik let po roce 1989 není možné jít se podívat na místo tak pohnutých dějin. Ještě kvůli tomu skončíte na policii a bojíte se to říct svému učiteli. A když pomineme jednorázové události, tak já dodnes nemohu na toto místo studenty přivést. Věznice s historií politických procesů padesátých let je stále zavřená. V takové společnosti žijeme.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/14

XANTYPA číslo 9/14

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne