Letní XANTYPA 07-08/09

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

CO BYSTE SI MĚLI PŘEČÍST V LETNÍM DVOUČÍSLE XANTYPY

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Žádný strom neroste do nebe – ani topol

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Neztratit samu sebe (z dohledu)

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

S Marií Bořek-Dohalskou o jejím bratrovi Karlu Zichovi

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

40. výročí festivalu ve Woodstocku

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Když je design uměním

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Lukáš Pollert

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

Markéta Frösslová - nejkrásnější dívka českých vod

Dcera lékařky a asistenta střihu studuje druhým rokem činoherní herectví na DAMU. Má andělskou tvář, ale milé a něžné holčičky si zatím nezahrála. Téměř vždy jen potvory a mrchy. V pouhých jedenadvaceti letech už stačila namíchnout fanynky Vojty Kotka rolí jeho manželky v seriálu POJIŠŤOVNA ŠTĚSTÍ a naopak zabodovat u pánského publika sexy záběry v seriálu PROČ BYCHOM SE NETOPILI.

Lukáš Pollert

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž,prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

JSEM CHECOMACOCO, říká indiánský potomek cestovatele A. V. Friče

S tou myšlenkou si snad někdy pohrával každý: co když zítra zazvoní pošťák a přinese telegram, že zemřela dosud neznámá tetička v Americe! Mně se to letos na jaře stalo – jen trochu naruby. Nebyla to tetička moje, ale mého manžela, nežila v USA, ale v jihoamerické Paraguayi, a nebyla ani tak docela neznámá, protože se, skoro stoletá, zčista jasna objevila už před pár lety. A taky nic nám neodkázala – byla ještě chudší, než si umí představit kdokoliv z nás. Přesto nám její odkaz změnil život.

Tajemné pouto Táňi Fischerové

„Když naše slova naleznou domov, zažíváme šťastnou hodinu,“ říkala svým hostům v Českém rozhlase neděli co neděli Zuzana Maléřová. Nyní se na stránkách Xantypy k těmto ztišeným setkáním vrací. Aby zachytila, co mizí a co zůstává.

Režisérka Lída Engelová - Hrát fair play

S režisérkou Lídou Engelovou se znám „povšechně“ dlouho, před pěti lety jsme se však neplánovaně ocitli pod střechou jednoho hotelu při dovolené na řeckém ostrově Thassos. Jsme od té doby přáteli a korektní novinářské vykání by mi při vedení našeho rozhovoru připadlo trochu umělé.

VANCOUVER NA VODĚ ZCELA ZÁVISLÝ

Tak jako ve své slavné písničce o slunečnicích si Inka Zemánková nedovede představit „bez Vesuvu Neapol a bez ledovců jižní pól“, je dosti těžké představit si Vancouver bez vody. A to ve všech jejích formách – bez toho všudypřítomného zimního deště, který tak báječně naplňuje obrovské rezervoáry pitné vody v okolních horách, bez mohutné řeky Fraser, prý plné jeseterů, která se ve Vancouveru vlévá do moře. Ale hlavně bez Pacifiku. Ten tomuto největšímu přístavu v Kanadě do jisté míry zaručuje jeho prosperitu.

Eurovejce - V Česku zhoustla atmosféra

Přitvrzuje se. V Česku roste napětí. Máme za sebou nejtvrdší a nejméně věcnou předvolební kampaň. Přitom se volilo „jen“ do europarlamentu, kde máme pouhá tři procenta poslanců. Loni na podzim ČSSD převálcovala ODS. Letos v červnu prohráli socialisté. Malé strany pohořely, nepomohly ani přímluvy Václava Klause (nepřímé) a Václava Havla (přímé). Oba velikáni doma ztrácejí vliv. Naopak zabralo nabádání kardinála Miloslava Vlka, aby lidé nevolili strany, které svrhly vládu během českého předsedání Evropské unii.Těsně před volbami se lidovci zbavili Jiřího Čunka – už je nepovede. Za předsedu si ve Vsetíně vybrali Cyrila Svobodu, muže, který už je jednou vedl a který, jak každý ví, tíhne víc doleva. A v neděli 7. června získala překlenovací vláda Jana Fischera hladce důvěru. Politici přáli svým úředníkům.

John Malchovich

Švihák v ďábelských proměnách

Na letošním karlovarském festivalu, který ozdobí svou účastí, získá Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Pětapadesátiletý JOHN MALKOVICH si toto ocenění zaslouží jako málokdo jiný. Patří k absolutní herecké špičce, což znovu předvedl ve dvou pozoruhodných filmech, jež se v našich kinech objevily letos v zimě. Ve Varech bude k vidění jeho režijní prvotina TANEČNÍK SESHORA a dokument CESTA DOMŮ, který spoluprodukoval.

Karel Schwarzenberg

 Karla Schwarzenberga vždycky ráda vidím. Nejsem schopna ho považovat jen za politika. Pro mě je to v první řadě gentleman. Do porodnice mi poslal takovou kytici, že se na ni chodily dívat všechny sestřičky. Prostě se doslechl, že se „pan Mikuláš“ narodil, a tak co se prý divím, že poslal pozornost. V tom je rozdíl mezi ním a jinými politiky. Myslím, že i proto ho Jiří Paroubek s Davidem Rathem nemají rádi. Knížeti nesahají v noblese ani po kotníky. Doktor Rath v době, kdy věděl o mém rizikovém těhotenství, si o mně vymýšlel lži v pořadu Jana Krause. Proč ne, věděl, že mám jiné starosti a nebudu se bránit. A taky jsem se nebránila, takové špíny je lepší se nedotýkat. Setkání s Karlem Schwarzenbergem po tom všem bylo pro mě balzámem.

TAO SMÍCHU aneb Humor není sranda – 7

 To, že i Napoleonovi nakonec štěstí selhalo, způsobil nárůst psychologické vady, které stará řečtina říkala „hubris“. Znamená to domýšlivost a neomezenou víru ve vlastní neomylnost a nevyčerpatelnost štěstěny. Česky nejspíš „pokoušení štěstí“. Iluzi, že jsme se stali dítětem štěstěny navždy a ona nás nikdy nenechá na holičkách. Přestáváme na štěstěně pracovat a necháváme všechno štěstí na ní. Tak končí všichni velcí dobyvatelé a diktátoři. Podobně jako Napoleon důstojníky podle štěstí, měli bychom si lidi vybírat podle smyslu pro humor, který funguje stejně. Čím víc na něm pracujeme, tím víc se nám daří. Když na něj bezpracně spoléháme, začne nám selhávat. Mít smysl pro humor, stejně jako pro štěstí, znamená být neustále ve střehu. Hlídat si situace, které na nás valí tragédii, melodrama a sebedůležitost, vidět v nich momenty, kdy se dají obrátit v komedii. A hlavně hlídat sebe samé ve chvílích, kdy podléháme sebedůležitosti a tím se uvádíme do maléru. A otočit je opačným směrem k dobré náladě.  

Prague Food Festival 2009

zase o krok světu blíž

 Poletujícího organizátora se mi podařilo chytit za rukáv a jen se ho bleskově zeptat na letošní hit festivalu. Odpověď milovníka dobrého jídla byla stručná. Lokalita! Pavel Maurer měl pravdu. Pro svůj projekt vyždímal tentokrát z Prahy to nejkrásnější. Pohádková scenérie, která poslední květnový víkend rámovala svátek chutí a vůní, přilákala davy i přes nepřízeň počasí. (www.praguefoodfestival.cz)  

Co se děje… ve Vídni

Noc hvězd – největší dobročinná akce všech dob  Pamela Anderson, Ivana Trump, Bill Clinton, Katy Perry – zkrátka pestrý mix VIP se sešel na již 17. tradičním plese Life Ball ve vídeňské radnici. Výtěžek putoval na konto organizací gayů. Velká charitativní událost zahájila čtyřletý cyklus, jehož vyvrcholením bude jubilejní 20. ples v roce 2012. Plesy jsou vždy tematicky inspirovány symboly života – elementy vody, země, vzduchu a ohně. Voda je počátek života a vývoje, země nás živí, vzduch nám umožňuje dýchat a objevení ohně znamenalo začátek veškeré civilizace.Téma vody dokumentovalo hlavní motto letošního plesu LET LOVE FLOW. Vídeňská radnice se při této příležitosti přeměnila na barokní vodní zámek, před kterým se objevil bazén se 2,5 miliony litrů vody. Za touto atraktivní scénou však vězela i vážná myšlenka, kterou ztělesňovala choreografie tanečního zahájení: 99 mladých chlapců a dívek stálo proti páru gayů: jako vykřičník pro ty, kteří AIDS stále ještě vidí jako nemoc homosexuálů. Dívky byly místo obvyklých bílých šatů oblečeny do rudých a na konci špalírů vytvořily gigantickou červenou stuhu, „red ribbon“, která měla všem připomenout, o co tento večer šlo.

Co se děje… v Berlíně

 Český rock zamířil do Evropy! Postarala se o to skupina Zrní, která zvítězila v soutěži Český rock do Evropy pořádané Českým rozhlasem spolu s časopisem Rock & Pop a Českým centrem Berlín.Zúčastnilo se jí 235 kapel, deset z nich poslala porota do finále. Zrní svojí hudbou nadchli posluchače rádia, kteří jim ve finále dali největší počet hlasů. Hudebníci dostali možnost si „zarockovat“ v berlínském uměleckém domě Kleisthaus u příležitosti českého předsednictví v EU. Německé publikum rozhodně nezklamali! Hráli spolu už na gymnáziu v Kladně, kde kapelu v roce 2001 založili. Mezitím komponovali hudbu, přičemž se nechtěli držet jen klasických postupů, ale zpracovávali a míchali nejrůznější melodie, tóny, komiksy a dokonce i zvuky rodného průmyslového města.www.zrni.cz

Co se děje... v Africe

 Naše půlroční předsednické angažmá v Radě EU jsme zde zakončili setkáním s prestižním hostem domácí politiky. Raila Odinga, ministerský předseda, přijal naše pozvání a zavítal na pravidelné setkání velvyslanců EU, aby nám v neformálním prostředí české rezidence pověděl něco neformálního o současném dění v Keni. O několik dnů poté se setkal i s delegací českého parlamentu, takže musel nabýt dojmu, že česká zahraniční politika nabrala africký rozměr!

Co se děje … v Hollywoodu

 Ve výstavní síni Akademie byla k nahlédnutí kniha BOOK OF DREAMS (KNIHA SNŮ).Vychází z poznámkových bloků Frederica Felliniho. Italský režisér si do nich od šedesátých let minulého století zapisoval své myšlenky a kreslil obrázky, odrážející jeho pokusy o zkoumání vlastního podvědomí skrze umění, životní sny a témata, která se později objevila v jeho filmech: erotika, náboženství, násilí a láska. Některé stránky z jeho poznámkových bloků, plné textů a barevných kreseb, byly zvětšeny a rozvěšeny po stěnách výstavní síně, aby se návštěvníci mohli blíže seznámit s představami slavného režiséra.

ABECEDA - Martina Formanová

autorka knih Skladatelka voňavého prádla, Trojdílné plavky a Ten sen

Třicet písmen, třicet slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami. 

MAGNET JMÉNEM LITOMYŠL

Pod Olivetskou horou, na březích říčky Loučné, je Litomyšl komorní. Na návrší nad Smetanovým náměstím je impozantní. A kdybychom měli vyzdvihnout její jednu jedinou vlastnost, odpovíme bez rozmyšlení: Je přitažlivá! A přitahující… 27. července bude rovných 750 let městem. A historie i současnost tohoto střediska umění a kultury, kterému čtenáři časopisu Travel in the Czech republic přiřkli první místo v anketě „Nejatraktivnější místo ČR roku 2008“, dokazují, že lákavá Litomyšl si na nedostatek zájmu a pozornosti nikdy stěžovat nemohla. Ať už šlo o umělce, učence, turisty nebo bitvami utahané vojáčky…

REŽISÉR JIŘÍ BARTA A JEHO ČAROVNÝ SVĚT

Výtvarník Jiří Barta začínal svou kariéru u divadla, pak se však definitivně vrhl do náruče animovaného filmu. V 80. letech vytvořil několik velmi úspěšných dílek, díky nimž se jeho jméno dostalo do encyklopedických slovníků. Každý jeho film má originální výtvarný rukopis a tituly jako ZANIKLÝ SVĚT RUKAVIC, POSLEDNÍ LUP, KLUB ODLOŽENÝCH nebo KRYSAŘ jsou dodnes považovány za vzory tvůrčí dokonalosti. Od devadesátých let však téměř přestal samostatně tvořit, stal se anonymním konzultantem desítek studentských prací v rámci svého pedagogického působení v Ateliéru filmové a televizní grafiky na VŠUP. Nyní se vrací. Nedávno měla premiéru jeho pohádka pro celou rodinuNA PŮDĚ ANEB KDO MÁ DNESKA NAROZENINY?

Z HISTORIE ČESKÉHO KOMIKSU

Celou generaci dětí ovlivnily Foglarovy RYCHLÉ ŠÍPY. Ty později narozené zase nezapomenou na ČTYŘLÍSTEK, OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN, KOCOURA VAVŘINCE nebo STRÁŽCE. A zřejmě se u nás nenajde člověk, který by si nikdy neprohlížel některý z komiksů Káji Saudka. Kreslený seriál má u nás dlouhou a zajímavou historii. RYCHLÉ ŠÍPY - V roce 1935 vznikl nový obrázkový zábavný týdeník pro chlapce a děvčata Malý hlasatel (od druhého ročníku vycházel pod názvem Mladý hlasatel). Časopis uveřejňoval kreslené seriály od samého začátku. Šlo o dobrodružství nejrůznějších hrdinů, přičemž jejich děj buď skončil v témže čísle nebo dosáhl více pokračování. Zásadní událost se stala v roce 1938. Na zadní stránce Mladého hlasatele totiž začal vycházet nový chlapecký seriál RYCHLÉ ŠÍPY, který psal Jaroslav Foglar a kreslil Jan Fischer. I když svou kvalitou a dramatickým napětím převyšoval všechno, co zde dosud bylo, nikdo ještě netušil, že se zrodil původní český kreslený seriál, který se nesmazatelně zapíše do historie, a především do srdcí chlapců a dívek. RYCHLÉ ŠÍPY čerpaly náměty ze skutečného života a jejich hrdinové se stali vzorem pro celou generaci čtenářů. Dokázali v mladých lidech vzbudit ideály a zaktivizovat je k prospěšné činnosti, například v tzv. Foglarových čtenářských klubech. Díky tomuto seriálu enormně vzrostl náklad Mladého hlasatele – z původních 140 tisíc výtisků až na 207 tisíc. RYCHLÉ ŠÍPY provázely Mladého hlasatele až do posledního 38. čísla (17. května 1941) nacisty zastaveného 6. ročníku.

Šťastný Jiří Adamíra

Báječný sametový hlas, mužný zjev, sympatický projev, úsporné herectví a zjevné charisma… To všechno byly předpoklady pro úspěšnou divadelní a filmovou kariéru. Daly by se samozřejmě najít další znaky, jimiž bychom mohli charakterizovat osobnost člověka, který měl v rodném listu napsáno JIŘÍ ADAMÍRA.  

Uma Thurman

Modelka se samurajským mečem

Herečka s úctyhodnou výškou 183 centimetrů a nestandardní velikostí nohou (nosí boty číslo 11) se později sešla s Travoltou i v gangsterské frašce BUĎ V KLIDU (2005). Také v tomto sarkastickém průhledu do zákulisí showbyzynsu si spolu s chutí zatancovali. Připomněli tak svůj slavný výstup z Tarantinova panoptika, které podle vtipného bonmotu Jana Svěráka vypráví mimo jiné o tom,  že v dnešním světě je jednodušší někoho zabít, než se pak umýt od krve. 

Helena von Thurn-Taxis

Během pár hodin se princezně Heleně změnil celý život. Měla se stát manželkou rakouského císaře, ale náhoda způsobila, že se stala jeho švagrovou. Z lásky se provdala za muže, kterého milovala, ale osud jim dopřál jen sedm společných let. Vychovala čtyři děti, ale dvěma z nich se dívala do hrobu.

VOJTĚCH DYK - Showbusiness si člověk musí zasloužit

Patří k nejmladším členům zlaté kapličky, kam se „vyhrál“ výraznými výkony v DISKU, i při četných hostováních. Zároveň se věnuje své velké lásce, hudbě.  Jak vás přijali v Národním divadle?Myslím, že dobře. Přišli jsme od nás z ročníku s Pavlou Beretovou. Díky hostovačkám jsme tam vlastně už dlouho, a přijetí tedy proběhlo dávno. Takže když jste poprvé hrál jako kmenový člen, zvláštní pocity jste neměl?To ne, ale měl jsem husí kůži při premiéře LUCERNY, kterou jsem zkoušel jen týden. Byla to moje první oficiální premiéra ve staré budově, do té doby jsem hrál jen ve Stavovském. Tehdy jsem si uvědomil, jak je to všechno daleko, že lidi ani nedohlédneš…

Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic