Prague Food Festival 2009

zase o krok světu blíž

 Poletujícího organizátora se mi podařilo chytit za rukáv a jen se ho bleskově zeptat na letošní hit festivalu. Odpověď milovníka dobrého jídla byla stručná. Lokalita! Pavel Maurer měl pravdu. Pro svůj projekt vyždímal tentokrát z Prahy to nejkrásnější. Pohádková scenérie, která poslední květnový víkend rámovala svátek chutí a vůní, přilákala davy i přes nepřízeň počasí. (www.praguefoodfestival.cz) 

 

 Vystavět festivalový areál přímo na vltavském břehu mezi Karlovým a Mánesovým mostem, propojit ho výhradně lodní dopravou, vymyslet atraktivní program a zorganizovat všechno k obecné spokojenosti – to si zaslouží velikou pochvalu hned na začátku. Vstupní branou jsem prošla až po dešti v neděli odpoledne. Pětatřicet zúčastněných restaurantů, firem, společností. Nebylo v lidských silách ochutnat byť jen jediné sousto či doušek ze všech stánků… Musela jsem se rozhodnout. Ve dvojici se Zlatou Adamovskou jsme nemohly začít jinak než sklenkou s bublinkami. Kvalitní prosecco za pouhé dva granty (poukázky v hodnotě 25 Kč), francouzské šampaňské za čtyři. To byla zároveň i průměrná cena hlavních degustačních pokrmů. Rozjely jsme se v souladu s abecedou u Alcronu. Skvělým tataráčkem z lososa a pečeným tuňákem s chřestovým rizotem. Chřest měl díky svému období bohaté zastoupení. Ve finále poháru „Nestlé Chřest Cup“ jsem zaznamenala šéfkuchaře z pražského hotelu Holiday Inn a restaurantu Sovovy Mlýny. Jejich výtvory byly skvostné. Nádherné panorama Hradčan s Karlovým mostem a k němu voňavé spišské pirohy s bryndzou a slaninkou, prezentované v nabídce hotelového restaurantu Yasmin – Noodles, to byl zážitek vskutku kosmopolitní… Pak ještě krevetový závitek s kuřecím špízkem z Cloud 9 Sky Baru hotelu Hilton a na závěr pěnový dortík z čerstvých jahod z dvojstánku restaurantů Bellevue a V Zátiší. A dost.

Poručit větru dešti Maurerovi nedokázali, přesto byl výsledek jejich dalšího počinu velkolepý. Ochutnávali, utráceli a pohledem se kochali bez rozdílu věku i národnosti úplně všichni.
Těžko říct, čím nás překvapí Prague Food Festival 2010. Pokud jste letos mezi pražské mosty nezavítali, máte co dohánět.

Hanka Švejnohová

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

EDITORIAL XANTYPY - výběr z článků

04. 10

04. 10

Vážení a milí čtenáři,
blíží se den, kdy multiinstrumentalista, dirigent a geniální zpěvák Bobby McFerrin přijede koncertovat do českých zemí. Pořadatelé festivalu Struny podzimu ho pozvali už podruhé, tentokrát si s ním užije (i zazpívá) publikum nejenom pražské, ale i ostravské. A nám s hvězdou první velikosti dojednali exkluzivní rozhovor. „Čekal jsem na telefon z New Yorku s notnou dávkou nervozity. Zazvonil přesně ve smluvený čas – ‚Hi, Bobby McFerrin…,‘“ vypráví jazzový odborník Aleš Benda. Byl samozřejmě vyzbrojen velkou zásobou otázek a Bobby na ně klidně odpovídal, byl milý a dokonce mu do sluchátka zazpíval. Autor si liboval, jak velice příjemné bylo to povídání… stačí nalistovat.
 

03. 10

Vážení a milí čtenáři,
křehká Lenka Vlasáková je trojnásobná maminka – kdo by to do ní řek’ – a skvělá herečka. Doma už má jednoho Českého lva za LEU a čerstvě byla nominována na dalšího – za hlavní roli Lucie ve filmu KAWASAKIHO RŮŽE tandemu Hřebejk-Jarchovský. A v kinech ji teď můžete vidět také jako DEŠŤOVOU VÍLU v nové pohádce režiséra Milana Cieslara. Jan Foll si s ní povídal nejen o jejích filmových i divadelních rolích, ale také o výchově dětí, waldorfské škole a partnerském vztahu. V úvodu rozhovoru autor říká, že je mu sympatická, jelikož na sebe neupozorňuje a obléká se nenápadně. V kontrastu s tím jsme Lenku vyfotografovali velmi nápadně, tak, jak ji nikde nepotkáte. Možná se jí takové róby zalíbí, kdo ví…
 

02. 10

Vážení a milí čtenáři,
S radostí vám přinášíme rozhovor Jana Lukeše se spisovatelem Josefem Škvoreckým, který nám poskytl exkluzivně. „Základní metodou StB bylo vydírání, které se v civilizovaných zemích považuje za nejtěžší zločin po úkladné vraždě,“ vyjímám z textu, jen abych naznačila, kudy se rozhovor ubírá… A obrátíte-li stránku, přečtete si, že slavný spisovatel dostal nedávno v Polsku významné ocenění. Proto Petr Koura vyzpovídal Andrzeje Jagodzińského, který Josefa Škvoreckého překládá do polštiny. Kupodivu, naše média o té události příliš neinformovala…
 

01. 10

Vážení a milí,Xantypu jsme vám poprvé představili v květnu roku 1995 a od září pak vycházela každý měsíc. V průběhu těch let se náš časopis vizuálně několikrát trochu proměnil, proměňovalo a „zmenšovalo“ se také osazenstvo Xantypy. Teď se nám vzdálila i zakládající šéfredaktorka Magdalena – jak sama říká, aby měla čas na svá čtyři vnoučátka i jiné záležitosti. Podotýká však, že si pro nás občas ráda nějaký rozhovor „střihne“ (v tomto čísle titulový). Z původní sestavy jsem tu tedy zbyla jediná, a proto bych vás ráda seznámila se svými spolupracovníky, s nimiž se nadšeně vrháme do sezony šestnácté.
 

Co byste si měli přečíst v prosincové Xantypě

Vážení a milí čtenáři,pár dní před sedmnáctým listopadem předáváme do tisku prosincovou Xantypu a spolu s Martinem Fendrychem se zamýšlíme, kam jsme se za těch dvacet let dostali, jak jsme se „svou“ demokracií naložili. Není to příliš veselé čtení. Martin kromě jiného rozebírá, jak svobodu vnímá starší generace, jak my, kteří jsme byli u zrodu, a jak rozdílně mladí, pro které je již samozřejmostí. Kvůli nim nám připadá důležité připomínat si minulost.

IMPERIAL a COMO

Na sklonku léta vás pozvu do míst, kterým se většina z nás podvědomě vyhýbá. Restaurace dvou vyhlášených hotelů v centru naší metropole totiž nejsou zaměřeny výhradně na ubytované hosty se zlatými kreditkami. Kvalitní kuchyní za dobrou cenu se snaží přilákat i kolemjdoucí českou klientelu…

City Café Cosmopolit

Když se řekne Gajané, vybavil se mi doposud stejnojmenný balet Arama Chačaturjana. A potažmo slavný Šavlový tanec. Dnes to jméno vyslovte a já vás obratem pošlu do Spálené ulice v centru Prahy. Tam totiž nedávno otevřela podnik Gayane Brei, Arménka nevídaného půvabu, temperamentu i schopností. Její City Café Cosmopolit (www.cafecosmopolit.cz) vás roztančí beze zbraní…

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne