John Malchovich

Švihák v ďábelských proměnách

Na letošním karlovarském festivalu, který ozdobí svou účastí, získá Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Pětapadesátiletý JOHN MALKOVICH si toto ocenění zaslouží jako málokdo jiný. Patří k absolutní herecké špičce, což znovu předvedl ve dvou pozoruhodných filmech, jež se v našich kinech objevily letos v zimě. Ve Varech bude k vidění jeho režijní prvotina TANEČNÍK SESHORA a dokument CESTA DOMŮ, který spoluprodukoval.

Svůj výjimečný talent a schopnost převtělení – hlavně do nejrůznějších exotů – dokázal v řadě filmů rozličných žánrů. K těm nejnovějším patří Eastwoodovo kriminální retro VÝMĚNA (2008), jež polemizuje s mocenskou zvůlí a fandí odvaze zdánlivě bezmocných. Malkovich v něm ztělesnil neústupného reverenda Briegleba, který zoufalou matku záhadně zmizelého kluka (v podání Angeliny Jolie) podporuje v jejím boji se zpupnou policejní mašinérií.

Zcela opačnou, parodicky pojatou postavu si zahrál v černé komedii PO PŘEČTENÍ SPALTE (2008) od bratrů Coenových. Jeho ješitný agent CIA se po vyhazovu ze zaměstnání rozhodne sepsat své paměti. Nevěrná manželka bývalého špiona však právě v té době začne šmírovat v jeho počítači. Cédéčko s důvěrnými informacemi náhodou získá dvojice naivních moulů. Jejich vyděračské intriky odstartují kolotoč bizarních sledovaček a nesmyslných mordů, kterým profíci z tajné služby pouze zkoprněle přihlížejí.
 
PRAXE PRO ROLE SOCIOPATŮ
John Gavin Malkovich se narodil 9. prosince 1953, mládí prožil v městečku Benton, ležícím jižně od Chicaga. Má tři sestry a staršího bratra Dannyho. „Jednou mi vyrazil přední zuby a já ho za to potom prohodil oknem. Hotový blázinec! Měl jsem díky němu skvělou praxi pro role svých sociopatů,“ zavzpomínal na svéráznou „výchovu“. V mládí však zápasil nejen s ním, ale také s enormní tloušťkou. Jednu dobu prý vážil kolem 110 kilogramů. Pak začal držet dietu a během deseti týdnů údajně shodil pětatřicet kilo. Právě tehdy začala vznikat jeho image lehce výstředního elegána, který umí přesvědčivě zahrát ulítlé intelektuály i zákeřné psychopaty.
Po absolutoriu střední školy studoval ekologii a později dramatická umění na Illinois State University. Zásadní význam pro jeho hereckou dráhu měl rok 1976. Tehdy spoluzaložil legendární chicagský soubor Steppenwolf Theatre Company, kde působil také jiný slavný herec a Malkovichův celoživotní kamarád Gary Sinise. Toto avantgardní společenství prezentovalo tvorbu moderních autorů, včetně Tennessee Williamse, Arthura Millera, či Harolda Pintera. V komunitě, kde všichni dělali všechno, si Malkovich vyzkoušel i profesi režiséra a scénografa. „Mojí první láskou bylo rozhodně divadlo. Práci na jevišti miluju, režíroval jsem spoustu představení. Myslím, že jsem docela zkušený divadelní režisér,“ prozradil v jednom rozhovoru.
Zlom v jeho kariéře znamenala inscenace hry OPRAVDOVÝ ZÁPAD z pera Sama Sheparda, s níž chicagský soubor hostoval v jednom z newyorských „off-broadwayských“ divadel a slavil s ní obrovský úspěch. Podobným hitem se později stalo uvedení Millerova dramatu SMRT OBCHODNÍHO CESTUJÍCÍHO, v němž – tehdy už na Broadwayi – exceloval po boku Dustina Hoffmana.
Málokterý herec má to štěstí, že hned za svou první větší roli na plátně získá nominaci na Oscara. Malkovich, který se poprvé mihl před kamerou v Altmanově satiře SVATBA (1978), patří k oněm výjimkám. Nominován byl za svůj úchvatný výkon v dramatu MÍSTA V SRDCI (1984). Ztvárnil v něm empatického slepce, který se v jedné z klíčových scén střetne s fanatiky z Ku-Klux-Klanu.
V témže roce se objevil také v jednom z nejdrásavějších příběhů o novodobých genocidách. Film VRAŽEDNÁ POLE (1984) vypráví o řádění Rudých Khmerů v Kambodži. John v něm zosobnil jednoho z přímých svědků jejich zvěrstev – amerického fotografa, který se marně snaží vyrobit falešný pas pro domorodého kamaráda.
 
DĚLÁM TO, CO DĚLÁM
„Ten film by se měl dotknout každého. Je slizký, elegantní, nemravný a zlý. Vypráví o lidech, kteří si dělají ohavné věci. A pokud by toho nebylo dost, má i tragický konec. Co by mohli chtít lidé víc,“ podotkl o dalším zásadním titulu své kariéry. Tím byla adaptace románu NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI (1988) z pera Choderlose de Laclose, kterou režíroval Stephen Frears. Malkovich se v ní blýskl jako mravně zpustlý vikomt Valmont a při natáčení se prý důvěrně sblížil s Michelle Pfeiffer.
„Mám pravděpodobně víc kamarádek mezi ženami, než ostatní chlapi, které znám. Líbí se mi proto, že jsou duševně silnější, pozorněji vás poslouchají a lépe snášejí maléry. Mnohé z těch, které mám rád, jsou i čímsi strašidelné. Připomínají ženy, které žijí samotné ve strašidelných domech,“ tvrdí představitel ďábelských padouchů, posedlých manipulátorů, ale i rozpolcených obětí.
Nerad rozebírá svou profesi a z některých jeho výroků se zdá, že pohrdá okolím i sám sebou.„Talent není nic, kvůli čemu by se člověku mělo lichotit. Dělám to, co dělám, a co má být? Vypadám jako tvrdej chlápek jenom proto, že se nemusím živit jako opravář aut. Kdybych se musel živit jako opravář aut, nevypadal bych jako tvrdej chlápek. Vypadal bych jako kretén…“ Je známý svou zálibou ve vybraném oblečení, časopis Empire ho zařadil mezi sto sexuálně nejpřitažlivějších hvězd v dějinách filmu. Tuto pofidérní poctu však komentoval s příznačným sarkasmem: „Naposled, co si pamatuju, jsem se cítil sexy, když mi bylo asi devět. Měl jsem tričko a přiléhavé šortky a kamarádi mého bratra kolem mě kroužili na kolech a házeli po mně plechovky od piva…“
Obdivuje zpěváka Toma Waitse a údajně nesnáší hollywoodský cirkus. Účinkoval však v několika komerčních trhácích, o nichž ještě bude řeč. Jeho první ženou byla herečka Glenn Headly (1982 – 1988). Se svou druhou manželkou Nicolettou Peyran se usadil ve Francii, kde bydlí ve vlastnoručně zařízeném domě v Provenci. Má s ní dvě děti, dceru Amandine (1990) a syna Lowryho (1992).
Vůči současné Americe si zachovává rezervovaný odstup, o tamější kultuře se však vyjádřil velmi uznale: „Žil jsem v Evropě řadu let a za jeden z největších omylů Evropanů pokládám jejich přesvědčení o tom, že v Americe neexistuje žádná kultura. Ať už tento nesmysl pramení z arogance nebo z podvědomého strachu z americké síly, není to vůbec pravda. Během uplynulých dvou staletí se velké procento kvalitních spisovatelů, básníků, muzikantů, malířů, filmařů, herců, scenáristů i tanečníků narodilo právě ve Spojených státech. Američané si v těchto sférách vedou velmi dobře. Je tam velká a výjimečná kultura.“
 
více si přečtete v tištěné Xantypě
 

Jan Foll

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

Hvězdy Hollywoodu - výběr z článků

Herec  Al Pacino

Herec Al Pacino

Svým chraplavým hlasem, zálibou v černém oblečení i řadou svých postav připomíná zlověstného démona. V televizním snímku DOKTOR SMRT (2010), který měl nedávno premiéru na filmovém kanálu HBO, ztvárnil proslulého zastánce eutanazie Jacka Kevorkiana. Detroitského patologa, odsouzeného za asistence při sebevraždách, pojal jako tvrdošíjného zastánce lidského práva na svobodnou volbu vlastního konce. Jinou podobu doteku smrti ukázal v seriálu ANDĚLÉ V AMERICE (2003), kde jako homosexuální právník umíral na AIDS.

HEREC ANTHONY QUINN

„Quinn byl jedním z nejoriginálnějších herců, jaké kdy poznala historie kinematografie. Mohl ses od něho učit jak umění, tak i pokoře, skromnosti. Miloval život a vychutnával si ho až do samého konce.“
 

Herec  JACK NICHOLSON

Herec JACK NICHOLSON

V klíčové scéně proslulé krimi ČÍNSKÁ ČTVRŤ soukromý detektiv J. J. Gittes (Jack Nicholson) zfackuje svou klientku. Zoufalá žena mu vzápětí prozradí hrůzné tajemství o své mladičké sestře. Vyjde najevo, že vyplašená dívenka je zároveň její dcerou, kterou zplodila se svým zvráceným otcem. Perverzního boháče, jenž v závěrečné scéně zosobňuje triumf zla, ztvárnil John Huston.

INGRID BERGMAN

INGRID BERGMAN

„Věděla jsem, že tahle dívčina musí být herečkou, protože jinak by jí puklo srdce. Nepracovala pro peníze, pro slávu, pro úspěch, dokonce ani pro zábavu, ale protože musela být herečkou. Chovala se tak, jako by film byl to nejdůležitější, co člověk může dělat,“ cituje Charlotte Chander ve své knize INGRID herečku Fay Wray.
 

BARBRA STREISAND

BARBRA STREISAND

Prvního února letošního roku nazpívalo přes osmdesát světových osobností novou verzi „charitativního“ songu WE ARE THE WORLD. Od původní nahrávky uplynulo už čtvrtstoletí. Nová verze reagovala na katastrofu, která postihla Haiti. Mezi hvězdami, které píseň nazpívaly, nechyběla herečka a zpěvačka Barbra Streisand. 

Pierce Brosnan

Pierce Brosnan

Nepočítáme-li parodie, slavnou formuli „My name is Bond, James Bond“ dosud na stříbrném plátně proneslo pouze šest mužů. Irský herec PIERCE BROSNAN byl pátým z nich. Jako představitel agenta 007 se veřejnosti poprvé představil na londýnské tiskovce v červnu roku 1994, kdy bondovskou sérii mnozí odepisovali jako zastaralou. Brosnan však do ní vtrhl famózním bungee jumpem a postaral se o její obdivuhodnou renesanci
 

Romy  Schneider

Romy Schneider

Herečce s krásnou, až slovansky měkkou tváří se podařilo téměř nemožné – vymanit se ze sentimentálních a veleúspěšných rolí princezniček v barvotiskových snímcích rakouské kinematografie a stát se mezinárodní hvězdou. Měla všechny předpoklady prožít šťastný nejen umělecký, ale i osobní život, přesto se tak nestalo. Jedno přání se jí však splnilo – Romy Schneider se stala vynikající umělkyní, hrající s dobrými partnery v dobrých filmech.
 

Sandra Bullock

Sandra Bullock

Parťačka pro každé počasí
Letos 6. března si přišla osobně převzít nejznámější hollywoodskou anticenu Zlatá malina. „Chci s vámi projít scénář, abyste mi řekli, co jsem měla udělat líp,“ zavtipkovala při přebírání potupné „trofeje“ za film ALL ABOUT STEVE. Hned následující den však za jiný film získala Oscara. V dramatu THE BLIND SIDE, inspirovaném skutečným osudem, ztvárnila adoptivní matku černého hromotluka, z něhož díky nezištné péči okolí vyroste hvězda amerického fotbalu. Její madam Tuohy umí být vlídná, ale také překvapivě neústupná. Dokáže to v klíčové scéně, kde uzemní gang otrlých výrostků…

Bette Davis

Bette Davis

„Já blázen odešla do Hollywoodu, kde tehdy slyšeli jen na platinové blondýnky a kde dlouhé nohy byly důležitější než talent. I ode mne vždy požadovali, abych byla krasavicí, jenže já jsem bojovala za realismus.“

Elvis Presley

Elvis Presley

„Někdy už míval mindráky z pocitu, že jako čtyřicetiletej chlap se natřásá v rytmu hitu HOUND DOG jako kluk. Měl přece jenom vyšší ambice. Jednou mluvil o plánech dělat producenta, jindy dokonce režiséra, jenže dál už nepodnikl nic, aby se svým představám přiblížil.“ 

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne