Otec a dcera - Jiří Stivín a Zuzana Stivínová

Jiří Stivín

Kdybychom potkali Jiřího Stivína a požádali ho, aby si rozepnul sako, nehledali bychom u něho revolvery, protože jeho hlavními zbraněmi jsou píšťalky, flétničky a různé trubky, které měly původně sloužit k opravě vodovodního potrubí. Kdyby nám tohle nestačilo, můžeme mu podat klarinet, saxofon nebo prázdnou láhev od kokakoly a poslechneme si přitažlivé melodie. Jiří Stivín je umělec, který hraje pro radost sobě a tento pocit přenáší i na posluchače. Při poslechu jeho hudby cítíte, že plyne skoro sama od sebe.
Je otázkou, zda byl předurčený k této profesi. Jeho matka byla herečka Eva Svobodová, sestra Zuzana hrála v divadle Semafor, a to i titulní roli ve hře ZUZANA JE SAMA DOMA, jeho bratrancem je hudební skladatel a dirigent Milan Svoboda. Všechny jeho čtyři děti jsou hudebně nadané. Život Jiřího Stivína nezačal hudbou. Nejprve byl rekvizitářem na Barrandově, potom vystudoval kameru na FAMU. Po absolutoriu se však věnoval převážně hudbě. Od počátků zaujal jeho nespoutaný hudební projev, improvizace a časté přecházení mezi hudebními styly. V rámci ročního pobytu v Londýně studoval na Královské hudební akademii. Po návratu založil soubor Stivín & Co. Jazzsystem. Jeho všestrannost a obrovský temperament ho však předurčily, aby účinkoval v různých hudebních seskupeních. Pro mě je nezapomenutelná jeho hudba ve formaci System Tandem, kterou tvořil s kytaristou Rudolfem Daškem. Když jsem si chtěla koupit desku s jejich nahrávkami, byla beznadějně vyprodaná. Jeho dvojalbum VÝLETY z roku 1981 bylo zařazeno mezi nejpozoruhodnější evropské projekty roku. Pozoruhodné bylo i jeho účinkování s Milanem Munclingerem v slavných HOVORECH S FLÉTNOU.
Stivín jako hudební skladatel pracoval i pro divadlo a film. Od roku 1978 napsal hudbu, kterou často i nahrál, pro stovku krátkých a celovečerních filmů. S úspěchy režiséra Víta Olmera lze připomenout i jeho jméno. Dvakrát byl za filmovou hudbu nominován na Českého lva. Měla jsem to štěstí s ním spolupracovat. V roce 1988 jsem připravovala audiovizuální film a pro něj mi napsal hudbu, která mě dojala.
Jiří Stivín umí skloubit všechny hudební žánry. Jeho nadání, houževnatost a osobní charisma z něho dělají umělce, který je nejen uznávaný spoluhráči a kritikou, kterého však zejména milují posluchači.
 
Zuzana Stivínová
Jsem ráda, že jsem na filmovém festivalu v Karlových Varech poznala Zuzku Stivínovou, která byla členkou poroty. Není tak obvyklé potkat mladou herečku, která mluví perfektně anglicky a francouzsky a přitom rozumí filmu a hudbě. Určitě byla přínosem pro porotu.
Sama je absolventkou pražské konzervatoře, kde vystudovala hudebně-dramatický obor. Od dětství nepochybovala o tom, že ji bude živit umělecká profese, ale nevěděla, zda má dát přednost hudbě nebo herectví. Hraje výborně na violoncello, ale v herectví se cítí jako doma.
Už v době studia hrála v Semaforu, Divadle Na zábradlí a tři roky byla členkou divadelního spolku Kašpar. V roce 1994 nastoupila do Národního divadla, kde následující rok získala Radokovu cenu jako talent roku. To by byl sen každé herečky, ale Zuzana chtěla ještě víc využít svůj pohybový a pěvecký potenciál, a proto z Národního divadla odešla.
Sama o sobě říká, že je zpívající herečkou. Líbí se jí, když může obě schopnosti uplatnit současně. Dvakrát měla takovou příležitost: v Léblově KABARETU a ve Formanově DOBŘE PLACENÉ PROCHÁZCE v Národním divadle. Obou těchto příležitostí si velmi váží. Do běžného muzikálového angažmá by ale v žádném případě nešla. Zdá se jí, že se na zpěv sice klade určitý důraz, ale výraz a herecký projev jdou stranou.
Hrála v mnoha filmech. Největší ohlas měla v roce 1998 ve filmu PASTI, PASTI, PASTIČKY. Následovaly ELIŠKA MÁ RÁDA DIVOČINU (1999), ANDĚL EXIT (2000), NEVĚRNÉ HRY (2003), ANDĚL PÁNĚ (2005). V roce 2008 byla nominována na cenu Thálie za roli Ireny v Havlově hře ODCHÁZENÍ.
Nyní pobývá Zuzana Stivínová s manželem (genetik, nyní na stáži) a oběma syny v New Yorku. Zatím jí přizpůsobují představení v Praze tak, aby na ně mohla z New Yorku přicestovat. Ale co další život této nadané herečky v New Yorku přinese, na to si budeme muset počkat.

Zuzana Mináčová

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

Lidé - výběr z článků

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Jiří Kylián

Jiří Kylián

Český choreograf světového renomé Jiří Kylián byl 13. března 2019 uveden do Académie des Beaux-Arts v La Coupole Francouzského institutu v Paříži za účasti několika set významných osobností z celého světa. Meč akademika mu předala monacká princezna Caroline.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne