Co se děje…v New Yorku

V historické zbrojnici na Park Avenue, jednom z největších newyorských prostor, vystavil brazilský sochař Ernesto Neto šedesátimetrového ANTROPODINA. Éterickou sochu z průhledné gázové lycry, natažené přes dřevěné konstrukce, mohou diváci obdivovat zvenku i zevnitř a prozkoumání jejího vnitřního labyrintu doslova zasáhne všechny smysly. Je krásná na pohled i na dotek, do některých částí může divák ulehnout a jiné zase výrazně voní, protože jsou naplněny kilogramy koření od hřebíčku po kurkumu. „Chtěl jsem se lidí dotýkat, a napadlo mne, že toho dosáhnu skrz intenzivní vůni, která vámi přímo prostoupí a dostane se vám pod kůži. Ano, je to opravdu skvělé!“ sdílel nadšení dětských i dospělých obdivovatelů i tvůrce ANTROPODINA. (Průběh instalace je zachycen na www.armorypark.org.)

 
Na střeše Národní budovy vzniklo letní kino a po celé léto až do září se pokusí příjemnému výhledu na okolní Manhattan konkurovat příjemnými českými filmy. Každý čtvrtek, pokud počasí dovolí, bude České centrum promítat filmy režisérek a režisérů Svěráka, Chytilové, Zelenky, Vorla, Nellis, Gedeona, Hřebejka, Marhoula a dalších.
 
V Lincolnově centru zpívala anglicky, francouzsky a německy mezzosopranistka Magdalena Kožená v doprovodu pianisty Karla Košárka skladby Schumanna, Debussyho či Purcella a také zhudebněné básně Baudelairovy či Rilkovy. Třetím přídavkem, který si vyžádali nadšení diváci, uzavřela své turné po USA, které ji letos zavedlo do Washingtonu D.C., Filadelfie nebo do San Franciska.
 
Zdeněk Lhotský vystavil v New Yorku své černobílé skleněné objekty vyrobené v jeho studiu Pelechov, které se během patnácti let své existence zařadilo mezi světovou špičku ojedinělým přístupem k výrobě skla. Spolu s ním vystavovala Mexičanka Rebecca Huerta Viga, oba se sešli i na jednom z nejdůležitějších designových veletrhů Severní Ameriky, ICFF (Mezinárodní veletrh interiéru).
 
Sál České národní budovy se zaplnil při velmi vydařeném koncertu šestičlenné formace, kterou tvoří tři čeští hudebníci skupiny Tata Bojs a tři korejské sestry, klasické hudebnice z Ahn Tria, hrající na violoncello, klavír a violu. Koncert moderoval milou angličtinou basista Mardoša, zatímco sestry původem ze Soulu, žijící v New Yorku, se snažily mluvit česky. Lídr skupiny Milan Cais zazpíval s lehkou nadsázkou i anglicky, například SPRING (Jaro). Úspěch měl i další koncert Tata-Ahn v klubu Highline Ballroom.
 
Muži jsou ohromní stratégové, ale ženy jsou dobré manažerky chaosu, a každodenní život je chaos, což u žen nevyvolává paniku, ale stále větší odolnost a pružnost,“ řekla Theresa Heinz (předsedkyně Heinzových nadací, vdova po republikánském senátorovi Heinzovi – ano, z rodiny známých kečupových magnátů! – a současná manželka demokratického senátora Kerryho). Theresa Heinz měla zajímavou přednášku na konferenci s názvem ŽENA – TVŮRČÍ OSOBNOST TŘETÍHO TISÍCILETÍ, na kterou se do New Yorku vydaly české, moravské a slovenské podnikatelky a manažerky. Sedmý ročník se uskuteční za dva roky v keňském Nairobi.

Martina Leierová

Letní XANTYPA 07-08/09 - výběr z článků

MAGDALENA DIETLOVÁ 07-08/09

Vážení a milí,dnešní letní a odlehčený editorial píšu paradoxně pod přímým dojmem loučení s WALDEMAREM MATUŠKOU. Chci jen říct, že pro mě je a navždy zůstane příkladem jedinečnosti ducha a charakteru. Kdekdo ho umí napodobit, originálu se ale nevyrovná nikdo… je dobře, že má syna.

Mirek Topolánek

Vítám v Xantypě – jak se vede bývalému českému premiérovi?Je to jako když jste v plném tréninku a vysadíte. Mám několik přátel, kteří po splnění náročného úkolu skončili na koronárce. Klasické abstinenční příznaky – chybí stres, chybí adrenalin, byl jsem zvyklý pracovat patnáct hodin denně. Ale člověk si musí naordinovat postupnou odvykací kůru, naráz to nejde. Přestal jsem kouřit ze dne na den. To šlo, tohle ale ne. Normálně pracuji, pracuji dost a snažím se umět odpočívat, což se mi zatím nedaří. Ale ten pocit, že musím neustále rozhodovat a jsem pořád pod tlakem, už mi přestal chybět. Už taky normálně spím.

Aňa Geislerová

Je za dvě minuty deset hodin, tedy dvě minuty zbývají do našeho setkání. Mám před sebou na malém mramorovém stolku kávu, černou, neslazenou, vodu bez bublin, diktafon – nezapnutý. Mám pečlivě ostříhané nehty, čistou košili a drahý nový svetr. Pokud se osmělím, mám v tašce pod stolem plechovou krabičku s čokoládovými bonbony. Čekám na ženu, slavnou herečku. Budu jí klást otázky, ona bude, doufám, odpovídat. Tramvaje mi křičí u ucha a já mám strach, protože ona to prý nedělá ráda. Ale když vidím, jak právě teď přichází, taková maličká, bledá za obrovskými slunečními brýlemi, vím, že i ona se asi bojí. Jsme na tom tedy stejně.

A pak tu nejsme a stejně svítá...

Zpěvák Karel Zich by 10. června letošního roku oslavil šedesátiny. A 13. července to bude již pět let, kdy nás zasáhla zpráva o jeho předčasném úmrtí ve vodách u korsických břehů. Pro jeho sestru Marii Bořek-Dohalskou, profesorku fonetiky na Univerzitě Karlově v Praze, to byla další rána osudu, která následovala tři týdny po náhlém skonu jejího manžela Václava, potomka hraběcího rodu Bořků-Dohalských z Dohalic. Právě s ní jsme se sešli, abychom zavzpomínali na muže, jehož hlas patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších, které naše populární hudební scéna v uplynulém století poznala.

Tři dny, které otřásly světem

OuverturaMěsíce a dny před woodstockým festivalem jsou z historického hlediska možná stejně důležité jako akce sama. Události den po dni odhalují rodící se mechanismy rockového byznysu, ale také píli, statečnost a vytrvalost, vynalézavost i smysl pro improvizaci, které musely být vynaloženy, aby se dějinný zvrat udál. Napínavá předehra osciluje mezi naivní agitkou, spletitou tragikomedií a absurdním dramatem.

Šustovi

Společně se veřejnosti představili na jedné z prvních, ještě předrevolučních výstav dnes už legendární skupiny Atika. Otce a syna stejného jména Jaroslav Šusta totiž vždy spojoval i zájem o stejné výtvarné obory, mezi které vedle architektury a interiéru patří především design nábytku. Tím, co oba rozděluje, je vlastně jen jiný charakter doby jejich profesionální kariéry.

Chtěl jsem být kosmonautem, popelářem i Leninem

Rozhovor s Lukášem Pollertem jsem dělala přesně měsíc po narození svého syna a přísahala jsem si, že s ním nebudu mluvit o kojení, porodech, plínách a podobně. Jenže Lukáš má doma čtyři děti, přičemž nejmladšímu synkovi jsou dva a půl měsíce. A tak mě bývalý olympionik zahltil povídáním o dětech hned poté, co jsme si v areálu Vojenské nemocnice ve Střešovicích sedli do trávy. Sešli jsme se právě tady, protože Lukáš pracuje na střešovické pohotovosti. A občas mi z rozhovoru odběhl, aby někomu změřil vysoký tlak. Můj syn mezitím sladce spal. Křičet začal až ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky fotoaparát. A důležité upozornění bojovníkům proti násilí na dětech v čele s Džamilou Stehlíkovou – právě následující pasáže o dětech nutno brát s rezervou. Pollert je totiž ve skutečnosti milující otec.

Valdes – ráj velryb

Dva zálivy poloostrova Valdes – San José a Nuevo –, ležící v argentinské části Patagonie, jsou asi největší porodnicí velryb na světě. Konkrétně velryba jižní, za kterou jsme sem cestovali přes půl zeměkoule, našla v klidných zálivech své sezonní útočiště. Ještě před několika lety lovci decimovaná velryba se tu společně s dalšími vzácnými druhy dostala pod ochranná křídla UNESCA a Valdes se v roce 1999 stal přísně chráněnou přírodní rezervací.

Jakub Nepraš: Iluzionista

Jakub Nepraš, osmadvacetiletý absolvent Akademie výtvarných umění, tvoří v Praze, svou věž, prorůstající korunami stromů, má nedaleko Prahy. A jen letos už vystavoval v Paříži, New Yorku a nejnověji v Portu. Dveře do světa mu povětšinou otevírá padovsko-pražská kreativní galerie Vernon galeristky Moniky Burian. Jakub říká: „Někdy ani nechci být na své vernisáži, chci, aby mé věci žily samy, beze mne.“ Takže teď na něj na chvíli zapomeňte, prohlédněte si fotografie jeho děl, a až se vynadíváte, vraťte se k nám, abychom nahlédli do „iluzionistovy maringotky“.

Severní Korea za ostnatým drátem

O severokorejských jaderných zkouškách toho mnoho nevíme. Citlivé japonské seizmografy napřed zaznamenají umělé zemské otřesy na korejském poloostrově; pár hodin nato pchjongjangská televizní hlasatelka pyšně odkuňká zprávu o úspěšném provedení jaderného pokusu. Přesně tak se to odehrálo letošního 25. května.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
Letní XANTYPA 07-08/09

XANTYPA Letní číslo 07-08/09

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2019

XANTYPA XANTYPA 11/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne