XANTYPA - Číslo 01/10

Proč Josef Čapek?

Retrospektivní výstava Josefa Čapka v Jízdárně Pražského Hradu

„Jíti k sobě, nad formalismus. Najít sílu ukládati si svůj zákon sám, ovládati své dílo svým zákonem vlastním. Vystoupiti z formule a dosáhnouti své vlastní svobody. Umělcova svoboda je zároveň jeho mravní odpovědností.“  Josef ČapekKdyž jsem si někdy na začátku sedmdesátých let za studií na olomoucké univerzitě Palackého vybrala pro seminární práci výtvarné kritiky bratří Čapků, byla to spíš pragmatická volba: mým oborem bylo výtvarné umění, ale chtěla jsem chodit do semináře docenta Skaličky, který se věnoval literatuře dvacátého století. Tak jsem si musela najít téma, které zapadne do obou oblastí, a netušila jsem, že mi vydá prakticky na celý život.

01. 10

Vážení a milí,Xantypu jsme vám poprvé představili v květnu roku 1995 a od září pak vycházela každý měsíc. V průběhu těch let se náš časopis vizuálně několikrát trochu proměnil, proměňovalo a „zmenšovalo“ se také osazenstvo Xantypy. Teď se nám vzdálila i zakládající šéfredaktorka Magdalena – jak sama říká, aby měla čas na svá čtyři vnoučátka i jiné záležitosti. Podotýká však, že si pro nás občas ráda nějaký rozhovor „střihne“ (v tomto čísle titulový). Z původní sestavy jsem tu tedy zbyla jediná, a proto bych vás ráda seznámila se svými spolupracovníky, s nimiž se nadšeně vrháme do sezony šestnácté.
 

Česká družina Studené války

To, že byl v letech druhé světové války našimi vlastenci veden odboj proti nacistům, nikdo nezpochybňuje. Avšak čas od času můžeme dosud zaslechnout, že třetí odboj, tedy odboj proti komunistické totalitě, neexistoval. Přitom podíváme-li se na protikomunistický odboj z počátku padesátých let a srovnáme-li jeho směry a projevy s odbojem z let druhé světové války, možná s překvapením zjistíme, že se prakticky v ničem podstatném neliší. S jedinou výjimkou: krutý nepřítel tentokrát nemluvil německy…

V zemi indiánů kmene Navajo

reportáž

„Jmenuji se Vere Chee,“ říká moje průvodkyně s havraními vlasy „a v našem jazyce mám ještě jiné jméno,“ dodává s nádechem hrdosti indiánka z kmene Navajo, která vedle angličtiny mluví stále i jazykem diné, athabaským jazykem svých předků. „A jaké?“ zazní má očekávaná otázka. „No přece Ta s hezkým nosem!“ říká rozpustile Vere. Usuzuji, že je to pravda tak padesát na padesát, nechávám to ve větru a nasedám s Tou s hezkým nosem do starého džípu.

Americký herec Woody Harrelson

Woody Harrelson je autentický, nefalšovaný chlap. Směje se, protože je veselý, a říká, co si myslí, ať už o marihuaně, ženách nebo filmech. Patří k největším džentlmenům a je jedno, zda je oblečený ve smokingu, anebo vytahaném tričku a bos. Právě jeho naprostá přirozenost ho předurčuje, aby mu diváci věřili, a tak se není čemu divit, že hrál v jedenadevadesáti filmech a televizních inscenacích. Hned na začátku kariéry v roce 1982 získal cenu Emmy Award za roli dobráckého barmana v televizním seriálu NA ZDRAVÍ.

Dean Martin

Ve filmu si vybudoval image neodolatelného sukničkáře

Dokonce ještě v letech šedesátých, kdy v době dravého nástupu rockových kapel si swingoval o tom, že „každý jednou velkou lásku potká“, sesadil v roce 1964 Beatles i s jejich slavným hitem A HARD DAY’S NIGHT v Americe z prvního místa popularity! Ve filmu si vybudoval image neodolatelného sukničkáře a veselého kumpána z mokré čtvrti, který zvládá život levou rukou. A vlastně tomu tak většinou i bylo.

Alabastrová kráska Nicole Kidman

„V současném Hollywoodu znamená totéž, co Tom Hanks mezi muži.“ režisér Anthony Minghella

Jednu z nejoriginálnějších rolí své kariéry ztvárnila v dramatu DOGVILLE (2003), v němž dánský provokatér Lars von Trier zkarikoval americký sen o spravedlnosti a demokracii. Její světice Grace se na útěku před gangstery uchýlí do idylického městečka ve Skalistých horách. V cizí komunitě se příjemně zabydlí, časem však začne být krutě ponižována a zneužívána. V šokujícím finále se promění v chladnokrevnou bohyni pomsty a své sousedy nechá brutálně vyvraždit. Vlastnoručně zastřelí místního intelektuála, jenž se vůči ní provinil nejvíc…„Občas to byla pohádka, jindy noční můra,“ podotkla Nicole Kidman o natáčení s Larsem von Trierem. „Zacházel se mnou zdvořile a jemně, ale ve chvílích, kdy myslel, že je to zapotřebí, mě pěkně trápil,“ dodala dvaačtyřicetiletá superhvězda, jež má za sebou několik znamenitých filmů, zkrachovalé manželství s Tomem Cruisem i porod vytouženého dítěte. Do amerických kin v těchto dnech vstupuje muzikál NINE (2009), jehož česká premiéra je plánována na březen. Kidman se v této parafrázi Felliniho skvostu 8 1/2 sešla mimo jiné s Penélope Cruz, Sophií Loren, Judi Dench či Danielem Day-Lewisem, který v této adaptaci broadwayského hitu z osmdesátých let ztvárnil rozporuplného režiséra.

Chci přispět něčím smysluplným své vlasti

MECENÁŠKA

DOKTORKA DADJA ALTENBURG-KOHL je lékařka a ředitelka vlastní farmaceutické firmy v Německu. Do Čech se vrací především jako mecenáška, galeristka, zakladatelka Nadace DrAK. Povídaly jsme si v čase, kdy v pražské Nerudově ulici otvírala muzeum moderního umění – MuMo, Muzeum umění Montanelli.

Luis Buñuel

Ďáblem pokoušený

Také Luis Buñuel (1900 – 1983) nedokončil jeden ze svých filmů – ŠIMONA NA POUŠTI (1965). Ale ač mu do obvyklé metráže chybí více než polovina, je chápán jako celovečerní film a byl uveden na festivalu v Benátkách, kde byl oceněn.
„V mé vesnici, kde jsem se narodil, protáhl se středověk až do první světové války… V Alcanizu končil vlak. Na nádraží nás čekaly tři vozy, tažené koňmi. Byli jsme početná rodina se služebnictvem a sotva jsme se do tří vozů natlačili. Potřebovali jsme téměř tři hodiny cesty za prudkého slunce na těch osmnáct kilometrů… Byli jsme hluboce zakořeněni do římského katolicismu a tuto univerzální pravdu jsme nesměli uvést v pochybnost ani na okamžik. Strýček byl knězem, v kostele jsem mu ministroval. Bavil jsem se tím, že jsem vlastním sestrám sloužil mši na půdě… Film jsem objevil v roce 1908, ještě jako dítě,“ vzpomínal na své dětství prožité ve Španělsku Luis Buñuel.

Hvězdy o nás

HOROSKOP NA LEDEN 2010

Leden 2010
Slunce vstupuje do znamení Kozoroha 21. prosince 2009 v 18.48 SEČ a setrvá v něm do 20. ledna 2010 05.28 hod. Nový rok začne problematicky, protože Saturn třináctého zařazuje zpátečku a celý leden se prakticky nepohne. Navíc stojí v kvadratuře s Plutonem. A tak si místo „zač je v Pardubicích perník“ začneme hned s novým kalendářem říkat: „Však uvidíte, zač je v Lisabonu portské!“ Zvýšené opatrnosti je třeba pár dnů kolem 13. 1. a poslední lednový týden. Pro jednotlivá znamení máme jako obvykle pár konkrétních rad:

Nemoc je informací o našem životě

Jan Hnízdil

Bolí vás záda a hlava? Nejspíš jste si toho na sebe naložili příliš a máte všeho až nad hlavu. Svírá se vám hrdlo a nemůžete se nadechnout? Možná žijete v podmínkách, které vás dusí. Přesně taková slova lidé slýchávají v ordinaci MUDr. Jana Hnízdila, lékaře, který tvrdí, že jsme se zapomněli řídit selským rozumem, z veškeré techniky a léků jsme se úplně zbláznili a že reforma zdravotnictví nestojí na financích.S pacienty během hodinového vyšetření nemluví latinsky, ale v lidových příslovích a rčeních, zásadně nestanovuje diagnózy, zato mluví o životních problémech. Při našem rozhovoru měl na sobě tričko s nápisem CKP. Tři písmena označují Centrum komplexní péče, kde pracuje, a mně připomněla zkratku bývalého Centra kuponové privatizace.

Prezident Barack Obama rok poté

Při ceremoniálu uvedení do funkce amerického prezidenta, od něhož 20. ledna uplyne právě rok, Barack Obama nedopatřením přehodil pár slov slavnostní přísahy. O den později si přísahu v tichosti zopakoval, aby předešel případnému pozdějšímu zpochybnění legitimity svého mandátu. Ani tak nemá prezident, první (poloviční) černoch v Bílém domě, na růžích ustláno. Vedle otevřených projevů sympatií čelí nenápadné zášti těch, kdo se neumějí smířit se změnami, kterými prošly Spojené státy za poslední půlstoletí a jejichž se stal Obama ztělesněním.

Geolog, filosof, spisovatel … Václav Cílek

Krajině bychom měli hodně vracet, protože nám hodně dává…

„Nesnáším mluvit o sobě. Trpím povrchností poznání. Funguji přes esence.“ Tyto tři věty stručně, i když asi jen částečně, charakterizují Václava Cílka, geologa a ředitele Geologického ústavu AV ČR, který v roce 2009 získal cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. K těm třem větám je nutné přidat ještě schopnost používat zvláštní druh velmi jemného humoru, kterým prokládá nejen své knihy, ale často i „vážné“ hovory. Ten humor je těžko postižitelný a poznatelný je asi jen tomu, kdo má otevřené oči, uši, ale především duši. Protože ať už Václav Cílek hovoří o krajině, klimatu, urbanismu nebo politice, ozývá se v jeho větách rozum i cit současně.

Bytové divadlo Vlasty Chramostové

Dávno, dávno již tomu…

V roce, v němž oslavujeme dvacáté výročí pádu komunismu v zemích střední a východní Evropy, kdy se mnozí pouštějí do debat o podílu těch či oněch na znovunavrácení svobody, stojí za to si připomenout i malá vítězství, bez kterých by možná bylo všechno jinak. V čase Vánoc tomu bude třicet let, kdy se v bytě Vlasty Chramostové a Stanislava Miloty odehrálo první a dnes již legendární představení divadelní hry Františka Pavlíčka DÁVNO, DÁVNO JIŽ TOMU… ZPRÁVA O POHŘBÍVÁNÍ V ČECHÁCH. Bytové divadlo Vlasty Chramostové však není fenoménem až let sedmdesátých. Budoucí herečka společně s kolegyní Zorou Rozsypalovou a dalšími spolužáky provozovala bytové divadlo již za totality hnědé, za protektorátu. Bylo jim sedmnáct a pod vedením režiséra Libora Plevy hráli v roce 1944 v bytech brněnských vlastenců například HLASY NAD ZEMÍ, v nichž recitovali básně a texty Jaroslava Seiferta, Františka Halase, Josefa Hory a dalších známých českých básníků. I za tyto odbojové aktivity pojmenované jako „ilegální divadelní činnost“ bylo jejich účastníkům uděleno absolutorium a nemuseli již dokončit studium na dramatickém oddělení Státní konzervatoře.A bytové divadlo za nacistické a později sovětské okupace pojí ještě jedna „maličkost“. Starší bratr Vlasty Chramostové Oldřich vázal doma na koleni v průběhu druhé světové války knihy. Své sestře věnoval výtisk č. 1 Seifertova VĚJÍŘE BOŽENY NĚMCOVÉ, který ona sama opisovala. Na počátku sedmdesátých let se mělo na skvělého básníka zapomenout. A tehdy mu poslala herečka jako důkaz toho, že na něj národ nezapomněl, právě onen válečný výtisk jeho knihy.
 

STRÁNKY Z VANCOUVERU

Arthur Erickson, architekt, který dal Vancouveru punc

Myslel jsem si, že se tentokráte rozepíšu o tom našem stadionu s balonovou střechou, ve kterém se budou pořádat úvodní i závěrečné ceremoniály nadcházejících zimních olympijských her. Pak mně ale došlo, že pro Vancouver jsou daleko typičtější a významnější budovy navržené Arthurem Ericksonem. Teprve tento vancouverský rodák dal městu ten pravý punc.A nejenom jemu. Budovu kanadské ambasády ve Washingtonu, která je jeho dílem, zahrnují dnes běžně tamější vyhlídkové společnosti do svých programů. Je to prostě skvost. V Los Angeles mají od Ericksona výraznou California Plaza a v anglické Cambridgi zase laboratoř zvanou Napp.

Co se děje…v Hollywoodu

PŘIPRAVIL ÁJA BUFKA

The Wende muzeum a Archiv studené války umístily podél Wilshire bulváru betonové panely, které byly součástí berlínské zdi. Zábrana je dlouhá více než dvanáct metrů a je nejdelším souvislým dochovaným kusem berlínské zdi nacházejícím se mimo území Německa. Instalována byla u příležitosti dvacátého výročí pádu tohoto symbolu rozděleného státu i světa. Slavnostního odhalení se zúčastnila celá řada zdejších umělců. Nechyběl ani Thierry Noir, jeden z prvních výtvarníků, kteří malovali na berlínskou zeď již v roce 1984.

Co se děje…v Berlíně

PŘIPRAVIL MARTIN KRAFL

Německá metropole má další unikátní turistický magnet – nedávno otevřené Nové muzeum na Muzejním ostrově poblíž náměstí Alexanderplatz. Samotný ostrov muzeí je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nyní se pyšní Novým muzeem s devíti tisíci exponáty na osmi tisících metrech čtverečních ve čtyřech podlažích.

Co se děje… ve Francii

PŘIPRAVIL MARTIN BONHARD

Francouzské zámky a parky jsou v Evropě ojedinělé. Při lednovém pobytu je možné si v Paříži a jejím okolí prohlédnout impozantní francouzskou královskou architekturu i klasické parky, a zároveň tuto návštěvu spojit s prohlídkou neméně zajímavých výstav.

Co se děje…v New Yorku

PŘIPRAVILA MARTINA LEIEROVÁ

Zimní svátky v New Yorku byly i letos barevné a různorodé jako jeho obyvatelé. Čtyři svíce adventního věnce zapaluje jenom křesťanská část Američanů, miliony lidí jiného vyznání Vánoce neslaví. Po osm dní zapalují Židé svíčky menory, sedmiramenného svícnu, jež je symbolem Chanuky. Afroameričané zapalují kinaru (sedmiramenný svícen s třemi červenými, třemi zelenými a černou svíčkou uprostřed) a připomínají si svůj africký původ svátkem se svahilským názvem Kwanzaa, který trvá sedm dní. Sváteční setkání smíšených rodin pak vedle menory nebo kinary prozařuje i vánoční stromek, pod kterým se dvacátého pátého prosince tajuplně a bez ohledu na víru objevují dárky. Na Štědrý večer žije New York téměř všedním životem a cestou z vánoční mše k štědrovečerní tabuli pozorujete, jak do tmy září salony s manikurou plné zákaznic a kolem vás sviští na svých kolech poslíčci, rozvážející z čínských restaurací jídlo na objednávku.

Co se děje... ve Vídni

PŘIPRAVILA NATASCHA KAMEŠ

První celosvětové Druckerovo fórum, Vídeň 2009
„Muž, který objevil management“, tak kdysi nazvaly New York Times amerického ekonoma rakouského původu Petera F. Druckera. Bez něj by neexistoval management jako nauka.
Do jaké míry ovlivnil teorii řízení se snažilo ukázat 19. – 20. listopadu 2009 setkání největších současných teoretiků a praktiků managementu, které bylo ve Vídni uspořádáno u příležitosti stého výročí jeho narození.
Peter Drucker se narodil v roce 1909 ve Vídni. Po studiích odešel pracovat jako novinář do německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung a zde získal i doktorát z mezinárodního práva. Z Německa odešel po nástupu nacionálního socialismu v roce 1933. Jeho kroky směřovaly nejprve do Velké Británie a později do Spojených států, kde zůstal až do své smrti.
Drucker si získal věhlas svými vizionářským schopnostmi a uměním předpovědět rozhodující změny ve společnosti a ve světové ekonomice dlouho předtím, než se odehrály. Přitom vždy tvrdil, že každý podnik, pokud chce být úspěšný, se musí nejprve zaměřit na marketing a inovaci, a teprve potom si dělat starosti s financemi a dalšími problémy.
Philip Kotler, Charles Handy, Fredmund Malik, Yves Doz, Hermann Simon, C. K. Prahalad jsou jen některé z velkých osobností, které se do Vídně vypravily. Ve svých příspěvcích tito odborníci poukázali na hloubku a rozsah Druckerových myšlenek a jejich aktuálnost i pro dnešní management. Fórum zahájila dr. Doris Drucker, manželka Petera Druckera, která ve svých devadesáti osmi letech neváhala přiletět z Kalifornie.
Fóra se zúčastnilo více než tři sta odborníků z celého světa. Příští zasedání 2. GLOBAL PETER F. DRUCKER FORUM se bude konat v roce 2010 opět ve Vídni.

 

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic