XANTYPA - Číslo 02/10

Co se děje… ve Vídni

PŘIPRAVILA NATASCHA KAMES

CARS: WARHOL, FLEURY, LONGO, SZAREKVe vídeňské Albertině se nyní vše točí kolem pěkných karoserií. Výstava CARS prezentuje díla umělců Andy Warhola, Roberta Longa, Sylvie Fleury a Vincenta Szareka z umělecké sbírky automobilového koncernu Daimler.Podnětem byla významná pozdní, avšak nedokončená série Warholových obrazů CARS, kterou umělec vytvořil jako poslední dílo během necelého roku, krátce před svou náhlou smrtí v únoru 1987.
 

Co se děje…v Berlíně

PŘIPRAVIL MARTIN KRAFL

Sexy SOAP show v Berlíně
V Berlíně si můžete i v zimě dopřát vodní radovánky přímo v centru města, bez ohledu na počasí. Ve varieté Chamäleon ve slavných Hackesche Höfe poblíž náměstí Alexanderplatz je na divadelní scéně sedm obrovských van a voda tu stříká ze všech stran. A dějí se v ní věci! K vidění je tu totiž jedinečná show SOAP, o které německá média píší v superlativech a označují ji za „osvěžující zážitek beroucí dech“.
 

Co se děje… v Africe

PŘIPRAVILA GITA FUCHSOVÁ

Prozatím jediným českým náčelníkem Masajů se stal herec Jiří Pecha. Dekorován tradiční masajskou dekou, oštěpem a řetezem v Divadle Husa na provázku u příležitosti svých 65. narozenin.

Snažím se zachytit univerzální bolest

Antonín Kratochvíl

Kdyby se Antonín Kratochvíl nestal fotografem, byl by podle vlastních slov zločincem. Naštěstí jeho bohatou fantazii a výjimečnou intuici ovlivnil i zostřený smysl pro nespravedlnost, kterou viděl už od útlého dětství, takže celý život vyhledává místa, kde bují útisk a utrpení, a pomocí fotografie na ně upozorňuje. Antonín je velmi citlivým pozorovatelem, který okem uměleckého fotografa a reportážním objektivem vystihne pravdivost a syrovost reality i v pouhém detailu.

Josef Škvorecký opravdu doma

Literatura zmizí teprve s lidstvem, věří klasik moderní české literatury

Občas si vyměníme dopis, mail, knihu, informaci, pár názorů. Těšil jsem se, že loňské padesáté výročí svatby se Zdenou Salivarovou ho zase spolu s ní přivede do Prahy a že je oba pozvu do televizní literární revue TŘISTATŘICETTŘI. Vrtkavé zdraví jim ale už let přes moře nedovolilo a i na mou prosbu o rozhovor aspoň na dálku mi Josef Škvorecký odepsal, že asi nevím, že „uplynulých málem pět měsíců strávil po špitálech“. Odpovědět přesto slíbil – „pokud termín není šibeniční“. Nebyl, a přesto dorazila obálka se zpáteční torontskou adresou už pár dnů po jeho pětaosmdesátých narozeninách a ještě s omluvným přípisem: „Nemohl jsem vytisknout čistopis, neb se mi porouchal kompjůtr. Vyškrtněte, co se Vám nebude líbit.“ Nevyškrtl jsem nic, nebylo co. A přidávám jen dík za pohled shůry, odkud všechny zdejší malichernosti ztrácejí svou traumatickou váhu.Před čtyřiceti léty jste začínal novou éru svého života. Co bylo posledním impulsem k závěru zůstat už trvale v zahraničí?
Jako kluk jsem s nadšením četl román DVA DIVOŠI od Ernesta Thompsona Setona. O dvou klucích, kteří si v nepěstěném americkém pralese hráli na Indiány a učili se lesní moudrosti. Nevím už, jestli se autor o lokaci toho pralesa nezmiňoval, anebo já, uchvácen četbou, si toho nevšiml. Byl jsem pevně přesvědčen, že se to všechno děje v Americe. Po více než třiceti letech jsem zjistil, že ti dva kluci si stavěli teepee asi kilometr od našeho domu na Sackville Street v Torontu, v údolí Don Halley. Později, jako gymnazista, jsem podlehl medové harmonii saxofonů. Mezi bandleadery byl i Casa Loma, o němž jsem se domníval, že je to Jihoameričan. Když jsem po letech spatřil torontský zámek Casa Loma, dozvěděl jsem se, že bandleader se jmenoval Glen Gray a svou kapelu pokřtil po prvním angažmá v zámku zesnulého torontského milionáře, z něhož dědici udělali hotel. Začal jsem se cítit jako doma.

ŽIDÉ BOHATLI NA OBCHODU S OTROKY

Tak předně, pokud by vám někdo chtěl namluvit, že Židovské Město pražské zaniklo proto, aby se Praha zbavila Židů, nevěřte mu. Ne, že by na ně neměli Pražané pifku, ale k jeho demolici je vedlo okouzlení módními bulváry pařížského prefekta, francouzského architekta Haussmanna, jenž kvůli nim nechal v polovině 19. století v Paříži strhnout na šedesát tisíc domů. „Haussmann se zbláznil, protože i přes ostrov Cité, kde stojí Notre Dame, měly vést dvě široké třídy. Kdyby nepadl Napoleon III., tak z Paříže nic nezbylo,“ dodává JAN BONĚK, autor knihy ŽIDOVSKÁ PRAHA – PRŮVODCE MĚSTEM, KTERÉ NEEXISTUJE.Kde se vzali?
Odkud Židé do Prahy vůbec přišli? Z Byzance, Ruska, Španělska nebo odjinud? Na to neexistuje jednoznačná odpověď. Každopádně do oblasti, kde je dnes ulice Na Rejdišti, se zřejmě přesunuli kolem 9. století z malostranské strany řeky, kde měli osady a nejspíš tam stála i dřevěná synagoga. Centrum Prahy se tehdy totiž nenacházelo v místech dnešního Starého Města, jak jsme se dlouho domnívali, ale spíš kolem Hradu. „Proč si vybrali pláň, kde dnes stojí Rudolfinum, je celkem jasné,“ dodává Jan Boněk. „Obchodní cesta Grand Via, která se táhne ze Španělska přes celé Německo, překročila na Klárově řeku (byl tam brod) a vedla právě tam. Odtud pak obchodníci pokračovali až k dnešnímu kostelu svatého Klimenta v Klimentské ulici, kde byl další přechod přes Vltavu a potom dále na Krakov a možná až na Ukrajinu.“ Židé začali poblíž brodu budovat první domy a jejich Město se pomalu rozšiřovalo (další osady pak byly vytvořeny v okolí současné Vladislavovy ulice).
 

TAŤJANA MEDVECKÁ

Slyšíte, jak to krásně zní?

Taťjana Medvecká netrpí přehnaným sebevědomím, ač by mohla. Držitelka dvou Cen Thálie za Alžbětu v Schillerově MARII STUARTOVNĚ (2000) a Antonii Nikolajevnu v Nilinově hře POPRVÉ VDANÁ (2002) je jako sopka, která se právě chystá vybuchnout. Přesto miluje slova oblá jako oblázky a barevná jako sojčí pírka. Snad právě proto tak dobře porozuměla Virginii Woolfové, která pro ni zůstává i nadále neprobádanou končinou, nebo stárnoucí Hindi v současné izraelské hře Hadar Galronové MIKVE. Taťjana Medvecká je vzdělaná, emancipovaná žena dnešních dnů.

 

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2019

XANTYPA XANTYPA 12/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
asociace
Inzerce
janske-lazne