XANTYPA - Číslo 09/09

Štěpán Mareš

ABECEDA

Štěpán Mareš pendluje mezi Prahou a rodnou Vysočinou. Většinu týdne mu  zabere kreslení politických komiksů. Těm se věnuje už patnáct let a patří mezi nejvyhledávanější mistry svého oboru.
Jiné zaměstnání nikdy neměl a karikatura je mu jedinou obživou, což je v českých podmínkách poměrně vzácné. Sbírá staré zbraně, a pokud mu zbyde trochu volného času, věnuje se obrazům, které zdobí i jeho pražský byt. V nich by nikdo rukopis kreslíře rozhodně nepoznal...
 Třicet písmen, třicet slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká je vlastně abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami. 

James Dean

To stříbrné Porsche 550 – Spyder neslo na kapotě číslo 130 a přezdívku „malý bastard“. Třicátého září roku 1955 v něm ukončil kariéru i život mladý americký herec. Stačil natočit jen tři významné filmy, přesto se stal legendou, symbolem celé jedné generace. „Rebel bez příčiny“ se dožil pouhých 24 let. Jmenoval se James Dean.

MAGDALENA DIETLOVÁ 09/09

CO BYSTE SI MĚLI PŘEČÍST V ZÁŘIJOVÉ XANTYPĚ

Vážení a milí,vítám z prázdnin, snad jste si jich v tom parnu užili jaksepatří. Dovolené se totiž dá užívat i „jaksenepatří“, čehož si nebylo možno nevšimnout na stránkách denního tisku, kde se to koncem léta zcela neokurkově hemžilo politiky a byznysmeny zvučných jmen a firem, ale i rozvědkou, kontrarozvědkou, bývalými špiony a tak… pochopitelně k velké radosti jejich vydavatelů…

Petra Soukupová

ZMIZET (TŘEBA) K MOŘI?

Petra Soukupová mluví tak, jak píše. Krátkými, ale podstatnými větami. Těmi se dá popsat i její „klíčový rok“ 2008. Po několika semestrech bohemistiky na Masarykově a Karlově univerzitě dokončila studium na FAMU. V šestadvaceti letech se stala profesionální scenáristkou. Ve stejném roce vyšla i její první knížka K MOŘI. Té na svět pomohl Pavel Janoušek, Petřin vyučující české literatury na pražské filosofické fakultě. Doporučil ji nakladatelství Host. A nemýlil se. Petřin debut získal Cenu Jiřího Ortena pro mladé autory, nominaci na Magnesii Literu a Cenu Josefa Škvoreckého. S katedrou scenáristiky se Petra rozloučila scénářem NA KRÁTKO. Získal 3. místo v soutěži ceny Sazky za nerealizovaný scénář a čtenáři, kteří si záhy nato koupili její novou knihu ZMIZET, v ní našli stejnojmennou povídku, podle níž vznikl.

Jak jsem házel hrách na zeď

Asi před měsícem, poté, co arabská mediální organizace Al Jazeera publikovala článek o mé retrospektivní výstavě v pražské galerii ROXY, jsem dostal pozvání od palestinské organizace Join Advocacy Initiative z Beit Sahour ze západního břehu Palestiny na rezidenční umělecký program.

IMPERIAL a COMO

hotelové restauranty i pro českou kapsu

Na sklonku léta vás pozvu do míst, kterým se většina z nás podvědomě vyhýbá. Restaurace dvou vyhlášených hotelů v centru naší metropole totiž nejsou zaměřeny výhradně na ubytované hosty se zlatými kreditkami. Kvalitní kuchyní za dobrou cenu se snaží přilákat i kolemjdoucí českou klientelu…

Paměť fotografií Evy Fukové

Rod jejího otce, malíře Františka Podešvy, pocházel z Beskyd. Žil tam jeho staříček a pradědeček a dodnes je v každé druhé chalupě nějaký Podešva. Rozhodl se, že na hoře Soláň postaví chalupu. Nakonec vybudoval velký, majestátný, v lesích ukrytý srub. A když Hitler zavřel pražský Salon, umělecký časopis, jehož byl šéfredaktorem, přestěhoval rodinu nadobro do hor.

OPERA V ŠÁRCE

Pražané vědí, že v Šáreckém údolí ožila tradice slavného přírodního divadla. Obnovit ji napadlo režisérku a scenáristku Janu Divišovou. Je dobré vědět, že jí po boku stál velký našeptávač: genius loci Čertova mlýna. Jana Divišová v něm žije už čtyřicet let a právě ve stráni nad mlýnem velkorysý přírodní amfiteátr stával.

Hvězdy o nás

HOROSKOP NA ZÁŘÍ 2009

MÍŠA KULIČKA NEBOLI URSUS AMERIKANUS

S medvědy je tu poněkud svízel. Myslím s těmi menšími, černými – Ursus amerikanus. Množí se jak houby po dešti a přestávají se bát lidí. V Britské Kolumbii jich žije až sto šedesát tisíc, což znamená, že na každých dvacet pět obyvatel připadá jeden huňáč. A to nepočítám přerostlé grizzly, s kterými není vůbec žádná legrace. Těch je v Britské Kolumbii na třináct tisíc, ale díkybohu žijí v odlehlejších částech provincie.

Romové mají také velké schopnosti

Romové mají jinou kulturu, tradice, odlišný způsob života než my, a proto jsou jiní. Mezi nimi existují rozdíly, právě tak jako mezi „bílými“ občany České republiky. Je pravda, že se sice jedná o problémovou menšinu, která se těžko přizpůsobuje, ale na druhé straně nelze říci, že všichni Romové jsou jen špinaví povaleči, kapsáři, lháři, pasáci a ukřičená individua.

BAKU, MĚSTO VĚTRŮ

Baku je hlavní město Ázerbájdžánu, maličké země, která se pyšní tím, že je nejvýchodnějším bodem Evropy, i když většina Evropanů o tom nic neví. Vaše představa může být určena jeho blízkostí k Íránu a tím, že většinu jeho obyvatelstva tvoří šíitští muslimové, ale jen do chvíle, kdy si uvědomíte, že nejimpozantnější veřejnou budovou v Baku není mešita, nýbrž kopie Velkého kasina z Monte Carla.

Život plný divadla

KLAUS MARIA BRANDAUER

Jeden z mála Rakušanů, kteří se prosadili v Hollywoodu, herec oceněný Zlatým glóbem, Donatellovým Davidem, nominovaný na Oscara. Jeho skutečnou celoživotní láskou je však divadlo, kterému se věnuje jako interpret i jako režisér. Ve volném čase rybář, milovník hudby a dobrého vína, letos pětašedesátiletý Klaus Maria Brandauer. 

Šrotovné

SLOUPEK IVANA KLÍMY

Pamatuji si, jak jsem před zhruba třiceti lety četl docela zajímavou filipiku proti automobilismu. Sepsal ji, pokud mě neklame paměť, levicový filosof Ivan Illich. Dokazoval, že když se sečte stání v dopravních frontách, čas, který se musí věnovat údržbě a opravám automobilů, navíc potíže se zaparkováním, nakonec vyjde, že automobil čas neušetří, právě naopak nás o něj připraví. Rozhodně to platí, pokud v hromadných dopravních prostředcích čas, který potřebujeme k řízení, věnujeme četbě anebo aspoň (pokud stojíme v tramvaji na jedné noze) přemýšlení. K tomu přidejme, že automobilismus přispívá nejen k zvyšování neblahých emisí, nejen v některých obcích a částí měst nás moří svým hlukem, který často přesahuje všechny povolené normy, ničí naše nervy a hubí náš spánek, ale přispívá, obávám se, k zhoubnému životnímu stylu. Náš den stále více sestává jen ze sezení: za volantem, za počítačem, před televizorem. Ani těch pár set metrů k nejbližší autobusové či tramvajové zastávce už neujdeme.

 

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic