Kníže pán

Karel Schwarzenberg: O SLUŠNOSTI

Schwarzenbergové se usadili v Čechách v roce 1660. Do našich dějin se zapsali jako jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů, pro nějž vlastenectví a slušnost nebyla nikdy jen prázdná slova. Když se stal Karel Schwarzenberg v roce 2004 senátorem, řada lidí k němu vzhlížela s nadějemi. Od letošního roku je také ministrem zahraničních věcí. V obou funkcích si vede velmi dobře, což konstatují i jeho političtí odpůrci. Pro občany je Karel Schwarzenberg jedním z našich nejpopulárnějších politiků.

2jpg2.jpg
Jako senátor, 2003

 

Představuju si, že vám otec, který byl genealog, odmalička vštěpoval do paměti historii vašeho rodu…

Otec se mnou nehovořil jen o našem rodu, ale o historii vůbec. Především mě naučil myslet v dějinných souvislostech. To bylo důležitý. Ne jednotlivá fakta – odkdy dokdy vládl nějaký panovník nebo ve kterém roce se odehrála určitá bitva –, ale jak probíhaly během staletí myšlenkové pochody, které tvořily dějiny.

Jak dlouho vám trvalo, než jste se naučil celé vaše jméno Karel Jan Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas Schwarzenberg a všechny tituly?

To jsem se nenaučil dodnes (smích).

Neděsil vás jako dítě obraz na vašem erbu, na němž vyklovává havran Turkovi z hlavy oči?

Neděsil, protože jsem s tím vyrostl. A není to havran, ale krkavec. Od otce vím, že v tom byla slovní hříčka, typická pro dobu manýrismu. Císař Rudolf II. neměl jen pekaře, nýbrž i vojevůdce (smích). Tehdy dobyli Turci poslední pevnost před Vídní, maďarské město Györ, které se německy jmenovalo Raab. A „der Rabe“ je krkavec. Můj předek Adolf tam tehdy Turky porazil a město od nich dobyl, a tak se ten obraz dostal do erbu.

s3jpg.jpgKdyž jste chodil po Orlíku, všude byly na zdech portréty vašich předků. Představoval jste si, jak tam bude jednou viset i váš obraz, třeba na koni?

Moje dětství bylo skutečně spjaté s koňmi. Jezdit jsem se začal učit už v pěti letech, to tehdy patřilo k výchově. Pak nám byla začátkem války zkonfiskována auta a zase se jezdilo kočárem a v zimě na saních. Když mi bylo deset dvanáct, vypozoroval jsem sám u sebe, že už používám výraz vůz i pro auto. Předtím to byl žebřiňák nebo bryčka.

A jak je to s vaším obrazem?

Pár malířů mě malovalo. Jeden můj portrét na Orlíku visí. Tam taky patří. Ta řada musí být úplná.

Na které předky jste nejvíc pyšný?

Spíš než pyšný bych použil výrazu, kteří mě nejvíc zaujali. Za prvé jsem byl vždycky fascinován Bedřichem Schwarzenbergem, zvaným Poslední lancknecht, který byl velmi bystrým pozorovatelem dění v 19. století a jeho zápisníky z té doby se dají číst i dnes. Svým dobrodružným životem byl vždycky v opozici, dokonce i proti svému bratranci, který byl císařským ministerským předsedou. Ale kritizoval ho fundovaně. Za druhé – jelikož jsem vyrostl na Orlíku – hodně jsem slýchal o Maršálkovi (Karel I. Maršálek porazil v bitvě u Lipska Napoleona – pozn. aut.). To byl jasný hrdina. Sympatie jsem měl také k Ferdinandu Schwarzenbergovi, který vytvořil na svých panstvích první sociální zařízení. Když potom vypukl ve Vídni mor a císař s celým dvorem uprchl, staral se o město. Žádnou významnou bitvu sice nevyhrál, nevyčníval ani kdovíjakým státnickým výkonem, ale to, co dělal, je strašně zajímavý.

Celý rozhovor si přečtete ve speciálu. 

 

Speciál objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Vašek Vašák, foto Filip Habart

Česká šlechta žije! - výběr z článků

Norbert Kinský

Norbert Kinský

Dvacátého února 1948 odcestoval do Itálie. Neutíkal, protože ho ani nenapadlo, že za pár dní se dostanou k moci komunisté; jel se ženit. Ale pak se ho kamarádi, co s ním sloužili v armádě, telefonicky ptali – jaké tam máš počasí? Odpověděl, že krásné. Tak si ho koukej užít! Hrabě Kinský z toho vyrozuměl, že už po něm jdou. V Itálii se nejen oženil, ale i vystudoval. Do Čech se vrátil na den přesně po dvaačtyřiceti letech. Podle starých rodinných pravidel zdědil po svém otci zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a pozemky v jeho okolí, zatímco o čtyři roky mladší bratr Radslav po matce bývalé panství ve Žďáru nad Sázavou. Teď se Norbert Kinský pro změnu tu a tam vrací do Itálie, ale doma je v Čechách.

Josef Marian Bartoň- Dobenín

Josef Marian Bartoň- Dobenín

Na zámek v Novém Městě nad Metují jsem za rodinou Bartoňových přijela v předvánočním čase. Mrzlo jen praštělo a všude bylo plno shonu. Na odpoledne byla naplánována vernisáž tradiční Vánoční výstavy a bazaru, další den následoval Benefiční vánoční koncert a do toho začínal na nádvoří prodej vánočních stromků z polesí majitele.