Josef Marian Bartoň- Dobenín

Moji synové do toho šli

Na zámek v Novém Městě nad Metují jsem za rodinou Bartoňových přijela v předvánočním čase. Mrzlo jen praštělo a všude bylo plno shonu. Na odpoledne byla naplánována vernisáž tradiční Vánoční výstavy a bazaru, další den následoval Benefiční vánoční koncert a do toho začínal na nádvoří prodej vánočních stromků z polesí majitele.

x04_barton_3jpg.jpg
Zimní pohled na zámek v Novém Městě nad Metují

 

Michael Bartoň před pár dny odcestoval do USA za svými sestrami. Obě žijí v Dallasu. Jeho otec Josef Marian Bartoň byl v roce 1991 iniciátorem přesídlení části rodiny z Kanady a USA zpět do původní vlasti. A byl to právě on, kdo mě přijal ve skromně zařízených soukromých prostorách prvního patra zámku. Jeho výborná čeština nesla jen vzdálené stopy dlouhého odloučení a bylo vidět, že pouze snaha o přesné vyjádření ho nutí mít neustále po ruce velký anglicko-český slovník. „Utíkali jsme přes hranice, když mi bylo sedm let,“ zavzpomínal Josef Bartoň. „Když jsme po krátkém pobytu u známých v Německu dorazili do Toronta, poslal tatínek mě i bratra do internátu. Domů jsme jezdili jednou za čtrnáct dní a tatínek začal mluvit anglicky i doma s maminkou. Řekl nám, že jsme v našem životě uzavřeli kapitolu Československo a otevřeli novou kapitolu s názvem Kanada a podle toho se musíme zařídit. A tak jsme češtinu slyšeli jen na různých večírcích a oslavách s krajanskými přáteli. Česky mluvili jen starší lidé, všichni mladí vyrůstali pouze s angličtinou.“

Od textilákůx04barton2jpg.jpg k rytířům

Historie rodiny je nerozlučně spojena s rozvojem textilního průmyslu na Náchodsku. Bartoňové se ke svému majetku dopracovali z malých poměrů jedině houževnatou a cílevědomou prací. Prapradědeček dnešního majitele, rovněž Josef Bartoň, začínal v rodné chalupě ve Žďárkách na dvou stavech vyrábět kanafas. Později vykupoval zboží od 300 domácích tkalců, a tak si pořídil si bělidlo, barevnu, tiskárnu a mandl. Pradědeček, také Josef Bartoň, se vyučil barvířem, rok byl na „vandru“ ve světě a pak začal podnikat v barvířství v Náchodě. Nejprve sám se ženou a dětmi, později s tovaryši a nakonec se rozhodl postavit malou továrnu. Ta se postupně rozrůstala, až zaměstnávala na 600 dělníků. Za rozvoj textilního průmyslu a za charitu byl v roce 1912 Josef Bartoň povýšen císařem Františkem Josefem I. dědičně do rytířského stavu a od té doby má rodina predikát „z Dobenína“. Ve znaku má kromě jiného i dva zkřížené tkalcovské člunky. Dědeček Josef Bartoň pokračoval v rodinné tradici. Rozšiřoval továrnu a úspěšně obchodoval. V roce 1908 koupil spolu se svým bratrem Cyrilem zámek v Novém Městě nad Metují. Ten byl poté, co jeho poslední vlastníci, skotští Lesliové, vymřeli po meči, téměř po celé 19. století osiřelý. Bartoňové se rozhodli, že z něj vybudují důstojné reprezentační sídlo svých rodin. O dva roky později Cyril koupil zámek a velkostatek Zbraslav u Prahy a odstěhoval se. Josef pak v Novém Městě započal s velkorysou rekonstrukcí. Tento velice šikovný průmyslník a obchodník byl mezi lidmi značně oblíbený. V rámci své bohaté charitativní činnosti se podílel na dostavbě katedrály sv.Víta na Pražském hradě, rozmnožoval sbírky Národního muzea a působil v mnoha veřejných funkcích. Pro děti zaměstnanců nechal postavit obecní školu, která slouží dodnes, a jeho objekty starobinců převzala náchodská nemocnice. Po válce byla ovšem na textilku uvalena národní správa a po únoru 1948 komunisté zabrali i zámek, velkostatky a lesy. Otec JUDr.Václav Bartoň byl po únorovém puči obviněn z utiskování dělnické třídy. V říjnu 1948 se mu podařilo přejít hranice do britské zóny v Německu, kam o rok později měl možnost dostat i manželku a dva syny. Starý pán mu díky svým kontaktům zprostředkoval nejen pomoc při útěku, ale i slušný začátek života v Kanadě. Sám však zůstal s manželkou v Novém Městě. Noví mocipáni je přestěhovali do bývalých hostinských pokojů, ale protože se za ně postavil tehdejší starosta, nechali je na pokoji. Byli asi jedni z mála bývalých majitelů, kteří směli dožít ve svém sídle. Josef Bartoň zemřel v roce 1951 v téměř devadesáti letech, jeho manželka Marie pak na zámku žila do roku 1957.

 

Speciál objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Zuzana Nováková | foto Filip Habart

Česká šlechta žije! - výběr z článků

Kníže pán

Kníže pán

Schwarzenbergové se usadili v Čechách v roce 1660. Do našich dějin se zapsali jako jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů, pro nějž vlastenectví a slušnost nebyla nikdy jen prázdná slova. Když se stal Karel Schwarzenberg v roce 2004 senátorem, řada lidí k němu vzhlížela s nadějemi. Od letošního roku je také ministrem zahraničních věcí. V obou funkcích si vede velmi dobře, což konstatují i jeho političtí odpůrci. Pro občany je Karel Schwarzenberg jedním z našich nejpopulárnějších politiků.

Norbert Kinský

Norbert Kinský

Dvacátého února 1948 odcestoval do Itálie. Neutíkal, protože ho ani nenapadlo, že za pár dní se dostanou k moci komunisté; jel se ženit. Ale pak se ho kamarádi, co s ním sloužili v armádě, telefonicky ptali – jaké tam máš počasí? Odpověděl, že krásné. Tak si ho koukej užít! Hrabě Kinský z toho vyrozuměl, že už po něm jdou. V Itálii se nejen oženil, ale i vystudoval. Do Čech se vrátil na den přesně po dvaačtyřiceti letech. Podle starých rodinných pravidel zdědil po svém otci zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou a pozemky v jeho okolí, zatímco o čtyři roky mladší bratr Radslav po matce bývalé panství ve Žďáru nad Sázavou. Teď se Norbert Kinský pro změnu tu a tam vrací do Itálie, ale doma je v Čechách.

Inzerce
banner_predplatne