Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

8710_ujpg.jpg

Kurt Gebauer se v sedmdesátých letech pohyboval v „šedé zóně“ výtvarné scény, mezi výtvarníky, kteří nebyli členy Svazu československých výtvarných umělců. Tito lidé nemohli vystavovat ve všeobecně známých galeriích a museli hledat alternativní formy prezentace mimo centra velkých měst. Až v roce 1981 se jim podařilo alespoň nakrátko proniknout do středu Prahy na výstavě SOCHY A OBJEKTY NA MALOSTRANSKÝCH DVORCÍCH. V malebných uličkách se díky Jarmile Šeré, vedoucí Divadla v Nerudovce, sešla díla Magdaleny Jetelové, Kurta Gebauera, Aleše Lamra, Pavly Michálkové, Nadi Rawové, Jiřího Sozanského, Čestmíra Sušky, Jasana Zoubka, Ivana Kafky, Petra Pavlíka, Tomáše Rullera a dalších.

 

 xantypa-486x90jpg4.jpg

 

8252_ujpg.jpg
NOHY profesora Gebauera během restaurování, před ponořením do vody

 

 

Veřejnosti se tak poprvé společně představila generace, jejíž čas měl teprve přijít. Průvodní slovo na cestu k divákům napsal Jiří Tomáš Kotalík. V den svých letošních půlkulatin se Kurt Gebauer symbolicky vrátil do alternativního výstavního prostoru – tentokrát jím byla Ukradená galerie (UKG), nepoužívaná vývěsní skříň, klasická nástěnka, která kdysi sloužila – třeba zahrádkářům. Byla živelně sňata a nyní putuje Prahou, aby každý týden hostila novou expozici. I autorům, kteří obtížně hledají výstavní prostory, umožňuje vystavovat na prestižních a oficiálními kanály obtížně přístupných místech (podrobnosti v rámečku). Osmnáctého srpna byla přišroubována na plot vily Alla na rohu Dělostřelecké a Pevnostní ulice, v bezprostřední blízkosti velvyslanectví Turecka. Téma výstavy BÝT ČI NEBÝT UTOPEN ZA DRÁTEM nebylo typicky narozeninové.

8624_ujpg.jpg
S TRPASLÍKEM POMNÍKEM

 undefinedjpg16.jpg

Profesor Gebauer se ani na oslavě nezřekl pro sebe typické role pozorovatele a komentátora a zamyslel se nad osudem běženců, kteří se před nedávnem houfně vydali do Evropy. Kontext výstavy je však třeba hledat v Československu po okupaci v roce 1968, kdy si lidé kladli otázku, zda odejít nebo zůstat, zda být či nebýt „utopen za plotem“. Ti, kteří se rozhodli odejít z Československa, se stali uprchlíky. Kdo zaváhal, musel riskovat život u plotu na hranici. Koho chytili živého, „topil se“ ve vězení. Nyní přes moře a přes ploty přicházejí uprchlíci do Evropy a 1 – 1,5 procenta z nich cestou utone. Nikoli obrazně, ale doslova. Mají riskovat život, aby se dostali ke kultuře, která o ně nestojí? Toť otázka. Lidé, kteří v Československu zůstali, se museli vyrovnat s dozorovaným životem a omezenými možnostmi rozletu. Například performer Petr Štembera se začal poškozovat. V roce 1975 si na Kosárkově nábřeží v Praze vštípil do ruky větvičku růže a nechal ji v tkáni celé odpoledne, dokud se nemusel vydat na pohotovost kvůli otravě krve. V lednu roku 1976 skočil v suterénu pražského Uměleckoprůmyslového muzea do ohnivého kruhu, v jehož středu rozlil kyselinu. Osm měsíců po této akci se vrhl proti zdi. Otřesen nárazem dopadl na podlahu, kde na něj opět čekala kyselina. Choval se jako deprivovaná zvířata v zajetí, která si také začnou ubližovat.

1759jpg.jpg
DĚVČE NA ŽIDLI

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a propředplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

 

Ivan Větvička

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Vzpomínání na Václava Havla

Vzpomínání na Václava Havla

Pátého října by bylo prezidentu Václavu Havlovi osmdesát let. Bohužel nás opustil již před pěti lety. Jeho vzor statečného jednání v období komunismu a celoživotní morální postoj od té doby české společnosti chybí. Velká část občanů si ale čím dál silněji uvědomuje odkaz Václava Havla.

Anketa 4. část  Český prezident

Anketa 4. část Český prezident

Jak si představujete svého prezidenta? A můžete být konkrétní, kdo by to měl být?

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Kultura - výběr z článků

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Miroslav Šašek

Miroslav Šašek

Zatímco jeho populární obrazové bedekry vycházely svého času od New Yorku až po Austrálii, jméno Miroslava Šaška zůstávalo pro české čtenáře po celá desetiletí bohužel takřka neznámé. Obrat nastal až na podzim roku 2013, kdy se první z Šaškových slavných průvodců TO JE PAŘÍŽ objevil po neuvěřitelných čtyřiapadesáti letech konečně i na pultech zdejších knihkupectví. A to zásluhou Olgy Černé a nakladatele Juraje Horvátha, kteří tím odstartovali česká vydání titulů někdejší Šaškovy legendární řady THIS IS…

Sklo Zdeňka Lhotského

Sklo Zdeňka Lhotského

Profesor Stanislav Libenský, považovaný se svou ženou Jaroslavou Brychtovou za nejvýznamnější skláře 20. století, vychoval desítky dnes mezinárodně profilovaných žáků. Zdeněk Lhotský je mezi nimi však jediný, kdo se stal i jejich přímým spolupracovníkem v realizaci rozměrných návrhů do architektury a také jejich nejobjemnějších děl. V bývalé textilní továrně rodiny Liebiegů v Železném Brodě, kterou nedávno zčásti rekonstruovala skupina investorských nadšenců z regionu pod vedením Ing. Milana Kuršela, můžete navštívit stálou expozici dvojice Brychtová-Libenský a do konce června skupinovou výstavu čtyř významných umělců – Zdeněk Lhotský, Oldřich Plíva, Jaroslav Róna a Lucie Švitorková – SKLOVOTVAR.

Prague Nonverbal

Prague Nonverbal

Mezinárodní festival nonverbálního divadla pořádá pražská La Fabrika již podruhé. Opět představí špičkové umělce tohoto žánru z tuzemska i mnoha dalších zemí. Diváci během jednoho týdne (21. – 28. května) mohou navštívit okolo dvaceti představení. Hlavním centrem dění je kulturní prostor La Fabrika, letos rozšířený o další scény v Jatkách 78, v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a Cross Clubu, které se podílejí na programu i realizaci festivalu.

Ceny kritiky za mladou malbu

Ceny kritiky za mladou malbu

Cena kritiky za mladou malbu dosáhla desátého výročí svého trvání a k shrnutí dosavadních výsledků soutěže byl vydán Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků, českou sekcí AICA sborník jako kronika vývoje z let 2008–2017, provázený výstavní ukázkou nové tvorby jednotlivých laureátů.

Pád míří do kin

Pád míří do kin

Fanoušci STMÍVÁNÍ (Twilight) zbystřete, blíží se premié­ra podobně laděného romantického fantasy filmu PÁD. Byl natočen na motivy stejnojmenného knižního bestselleru z pera Lauren Kate, který se může pochlubit širokou fanynkovskou základnou po celém světě. Titulu se prodalo deset milionů výtisků ve více než třiceti zemích, kniha byla přeložena do třiceti jazyků a dočkala se více než osmdesáti knižních obálek.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner