Dokumentaristka Alena Činčerová

Neumím to odfláknout

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

alena-Cincerova-xantypa-02jpg2.jpg

Zaujaly mě její filmové a televizní dokumenty. I ty „zakázkové“ pro konkrétní televizní cykly, kde je přesně stanovena metráž a do jisté míry i forma. Perfektně zvládnutá profese je samozřejmostí, ale navíc je v nich kus jejího srdce, snaha pochopit své protagonisty, které má před kamerou, vypovědět o nich co nejvíc a tak, aby neztratili svůj osobitý, lidský rozměr. Dcera úspěšné bioložky a objevitele a spolutvůrce Kinoautomatu, prvního interaktivního filmu na světě, který se stal senzací Světové výstavy EXPO 67 v Montrealu, chtěla být původně lékařkou. „Byl to takový naivní dětský sen. Myslela jsem si, že když budu strašně pilná a fakt dobrá ve škole, vymyslím lék proti umírání. Už jako malá jsem vnímala smrt jako konec, ale samozřejmě jsem netušila, že se k němu dá dobrat milionem možných způsobů. Pak jsem trošku povyrostla a pochopila svůj omyl…“

xantypa-486x90jpg15.jpg

Zanedlouho jste se setkala se smrtí doslova tváří v tvář. Zemřel váš první kluk – Jan Horníček…

To se mnou zacloumalo na celý život. Stalo se to těsně před mými osmnáctými narozeninami. Nedokázala jsem to dlouho vůbec vstřebat, a tak jsem si vymyslela, že se přesunul do jiné dimenze. Byla to vlastně taková forma osobního náboženství. Ještě rok jsem mu psala dopisy a pak jsem ten vztah, cit přenesla na Horníčkovy – tedy na Bělu a Miroslava. Bylo to vzájemné. Oni už jiné dítě neměli a já začala fungovat jako jejich dcera se všemi právy a povinnostmi. Byl to obrovský zisk za tu velikou ztrátu. Domnívala jsem se ale, že až si jednou někoho najdu, tak to nějak skončí. Miroslav mi tehdy psal dopisy. V jednom z nich stojí: „Zamiluj se co nejdříve. Nezapomínej na něj, ale hledej lásku. Ne za každou cenu, ne lacinou. Ale o jedno Tě prosím: nezapomeň, žes mi – aniž bys to věděla – vrátila to hřejivé oslovení: tatí… I když už budeš daleko, i když už budeš s jinými, zůstaň tak trochu mou dcerou…“ Ani když se mi narodila dcera Adélka, ten náš vztah nepolevil. Naopak! Přijali ji jako vnučku. Do porodnice pro mne jel táta Radúz a zpátky musel jet přes Vinohrady, protože Horníčci čekali na chodníku, zachumlaní v zimnících a šálách – byl listopad – jen aby to jejich miminko viděli.

To ale mohlo komplikovat život i vztahy…

Samozřejmě… Bylo to složitý.

Vklad táty Činčery, mohu-li to tak říci, je zřejmý. Kráčela jste v jeho stopách, ale v čem byl pro vás vklad táty Horníčka?

V první řadě mi dal obrovskou lásku k češtině. Ta jeho slovní ekvilibristika, jeho humor… To nemá dodnes konkurenci. Pak, když jsem byla na FAMU, trochu může za to, že jsem tu školu vůbec dodělala. Bylo to složitý období. Umřel Honza, moji rodiče se začali rozvádět a já jsem různě marodila, ale taky tu školu šidila, prostě jsem to flákala. A táta Horníček mi napsal dopis k narozeninám, takový skutečně otcovský. Dodnes si pamatuji jeho slova: „… chtějí od Tebe scénář, napiš tři, chtějí jeden film, natoč jich pět.“ To mě nakoplo. A další vklad mi dala Běla Horníčková, ona byla ten praktik, produkční celé domácnosti, manažer – všechno v jedné osobě. A smysl pro humor ten měla taky neobyčejný. Jak oni doma spolu kontrovali. Paráda! A navíc ještě vynikající kuchařka. Ta mě učila i různé kulinářské speciality a finesy. Za to jsem jí dodnes vděčná. Já moc ráda vařím. Všechno to ale skončilo jinak, než si představovala. Zemřela dřív než Miroslav a ten se ocitl zcela pod vlivem svého ošetřujícího lékaře. Odebrali mi klíče, směla jsem jen telefonovat, uf…, to už je docela jiná kapitola. Patří k těm stinným stránkám mého života, ale je v něm i spousta veselých.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

Milica Pechánková

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Záchranářka Adéla Černá

Záchranářka Adéla Černá

V devadesátých letech znal celý svět populární americký seriál POBŘEŽNÍ HLÍDKA. Na vnadnou Pamelu Andersonovou a sympatického Davida Hasselhofa diváci nezapomněli dodnes. Také hladinu přehrady Lipno celé léto sledují vodní záchranáři. „Lidé nás i teď po tak dlouhé době stále srovnávají. Realita je však jiná. Případy, ke kterým vyjíždíme, jsou jiné a i vybavení, jež používáme, se trochu liší. Cíl máme opravdu stejný, pomoci všem, kteří to potřebují. Jen v plavkách by nám ale tady na Lipně byla určitě zima,“ usmívá se vodní záchranářka z lipenského jezera Adéla Černá.

Osobnosti - výběr z článků

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Ivo Plicka

Ivo Plicka

Nechce se tomu ani věřit, ale od vzniku takových hitů jako JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH, POVÍDEJ, NÁHROBNÍ KÁMEN, KLAUNOVA ZPOVĚĎ či POKOJ Č. 26 uplynulo již padesát let! Jsou pod nimi podepsáni zpěvák a skladatel Petr Novák a jeho dvorní textař Ivo Plicka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne