Režisér Jaromil Jireš

„Moc se uplatňovala fraškovitým způsobem, ale stále to byla totalitní moc“

Naposledy jsem s Jaromilem Jirešem (10. 12. 1935 – 24. 10. 2001) mluvil v létě roku 2000, když mi u něj doma řekli, že se po těžké autohavárii z podzimu roku 1999 konečně zotavuje a ať mu zavolám na mobil, který má v léčebně s sebou. Radostně jsem vymačkal číslo, ale když se ozval, jeho hlas jsem v první chvíli nepoznal: měl jsem pocit, jako by mluvil z jiného světa, kam je z toho našeho nesmírně daleko. Když mě poznal, neopomněl říci: „To jsi hodný, Honzo, že jsi zavolal…“

03-jires-pri-nataceni-zertu-foto-jan-kudelajpg.jpg
Při natáčení dramatu o marnosti pomsty Žert (1968). Brzo po premiéře v roce 1969 byl vstup do kin zakázán samotnému filmu.

 

Od Žertu k lidem z metra

Ta věta mi i teď, po letech, co vleklým následkům poranění mozku nakonec přece jenom podlehl, nejde z mysli. Byl to naopak on, koho jsem poznal jako nesmírně laskavého člověka, který se přes rozdíl věku celé jedné generace rychle stal mým kamarádem. A stačilo pár setkání, abych pochopil, že jeho zájem o druhé není nic předstíraného a že kromě slov je také vždycky ochoten ke konkrétnímu činu. Možná se to bude zdát divné, ale cítím v tom i vysvětlení jeho někdejšího členství v komunistické straně. Nikdy jsme o tom nemluvili, z režisérů české nové vlny šedesátých let byli ve straně tři, snad čtyři, a větší roli ten fakt, myslím, mezi nimi nehrál. Je pravda, že někteří o Jaromilovi občas trochu sarkasticky hovořili jako o jejich samozvaném ideologovi. On sám ale ještě po třiceti letech těžce nesl, jak kdysi straničtí ideologové postavili jeho prvotinu, lyrický příběh mladé milenecké a manželské dvojice KŘIK (1963) proti společensky kritickým filmům jeho kamarádů, aby tak rozbili jejich přátelské společenství. Také kvůli tomu natočil další hraný film až za pět let: vynikající adaptací Kunderova ŽERTU (1968) jako kdyby se tehdy chtěl vyrovnat i s vlastními iluzemi. Jenže zdá se mi, že jakýsi iracionální pocit viny v něm zůstal vězet už natrvalo a s normalizací se jen prohloubil. Už od šedesátých let se věnoval praktickému i teoretickému studiu totalitního filmového kýče, nacistického i komunistického, a pak občas točil filmy, které později sám označil za zbytečné. Například nesnesitelně „chápavou“ povídkovou trilogii LIDÉ Z METRA (1974), za niž si stejně na Barrandově vysloužil výtku, že „dělnického hrdinu zobrazil intelektuálsky“.

xantypa-486x90jpg25.jpg

Jirešovská dvojrole

V roce 1994 jsem ho v jednom rozhovoru požádal, aby srovnal dobu svých začátků v šedesátých letech s přítomností, a on mi řekl: „Svoboda sice tehdy scházela, ale nescházela naděje. Dnes je to naopak – máme svobodu, ale postrádáme naději a zvláště filmaři s tímhle pocitem zatím žít neumějí.“ I v něm samém přesáhla občas skepse únosnou míru: natočil citlivé a lidsky vnímavé filmy HELIMADOE (1993) a UČITEL TANCE (1994), sháněl v cizině finance pro domácí kinematografii, pomáhal kolegům, a zároveň podléhal depresím a pocitům vlastní nemohoucnosti. Když jsem ho v roce 1997 vyzval, aby mi do sborníčku pro Letní filmovou školu napsal, jak to bylo se vznikem ŽERTU, jako pendant ke známému textu Milana Kundery z roku 1990 MŮJ PŘÍTEL JIREŠ, přinesl mi text s názvem MŮJ PŘÍTEL KUNDERA na schůzku do Francouzské ulice, kam šel na pravidelnou návštěvu ke svému psychiatrovi…

Právě tam mi také řekl, že snad konečně dojde na jeho vysněný projekt, film Podivné lásky podle stejnojmenného románu Jiřího Muchy, že teď ale musel natáčení jiného filmu odložit, protože se na něj necítí. Až dodatečně jsem si uvědomil, že to byla DVOJROLE, kterou pak natočil v roce 1999 a ve které jako by si ve způsobu smrti jedné z ženských postav osudově předpověděl smrt vlastní.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 9. 2016

 

 

Jan Lukeš

XANTYPA 10/16 - výběr z článků

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Herecké duo Vojtěch Dyk a Tatiana Vilhemová

Na rozhovor s nejznámějším českým hereckým párem Vilhelmová – Dyk jsem si připravila několik stran otázek, nakonec jsme si ale povídali o mnoha jiných věcech. Můj dojem? Táňa i Vojta jsou nejen po čertech pohlední, ale také inteligentní, přemýšliví a zábavní. Neustále se špičkují a každou vtipnou poznámku vzájemně oceňují uznalým smíchem. Je s nimi zkrátka dobře a já bych měla velkou radost, kdyby i na vás dýchla atmosféra onoho příjemného odpoledne, které jsem s Táňou a Vojtou strávila v jedné vinohradské kavárně.

Herec Robert Redford

Herec Robert Redford

Existují výročí, kterým se nechce věřit. Jedním z takových je i kulaté jubileum Roberta Redforda, filmařského veterána s vizáží rozpustilého kluka, jenž letos v srpnu oslavil osmdesátiny.

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačka Ewa Farna

Zpěvačce Ewě Farně je teprve třiadvacet let. Přesto už se chystá oslavit deset let na pódiu. Nejdůležitější koncert v jejím životě (alespoň podle jejích slov) se připravuje na jedenáctého listopadu do pražského Fóra Karlín.

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Výtvarník Kurt Gebauer provokoval, provokuje a provokovat bude

Sochař a všestranný umělec, profesor Kurt Gebauer oslavil 18. srpna 75. narozeniny. Do všeobecného povědomí se dostali jeho TRPASLÍCI a ČESKÝ RYBNÍK. Socha W. A. Mozarta se stala jedním ze symbolů Brna. Velkého uznání se mu dostalo za hřiště pro děti i dospělé, MINIKRAJINU, kterou vytvořil na ostravském sídlišti Fifejdy. S jeho tvorbou se můžete setkat v prestižních galeriích a na exponovaných veřejných místech. Nebylo tomu tak vždy.

Vzpomínání na Václava Havla

Vzpomínání na Václava Havla

Pátého října by bylo prezidentu Václavu Havlovi osmdesát let. Bohužel nás opustil již před pěti lety. Jeho vzor statečného jednání v období komunismu a celoživotní morální postoj od té doby české společnosti chybí. Velká část občanů si ale čím dál silněji uvědomuje odkaz Václava Havla.

Anketa 4. část  Český prezident

Anketa 4. část Český prezident

Jak si představujete svého prezidenta? A můžete být konkrétní, kdo by to měl být?

Jeden den na Rotterdam nestačí

Jeden den na Rotterdam nestačí

V Rotterdamu jsme se zastavili na jednu noc, cestou do města ’s-Hertogenbosch, rodiště slavného Hieronyma Bosche, kde byla pořádána výstava k 500. výročí umělcovy smrti. Patřím mezi lidi, pro které vše starobylé je krásné, oplývající křehkou, i když nezachytitelnou duší. Moderní Rotterdam mě však nečekaně okouzlil. Město vzdušné, stříbřitě bílé, sem tam s nějakou barevnou skvrnou.

Dokumentaristka Alena Činčerová

Dokumentaristka Alena Činčerová

V každém snímku je ukryta její životní zkušenost, její názor, její styl. Alena Činčerová rozhodně není tuctová filmařka, ale ani ženská. Nepochybně i proto, že její cesta do klidnějších vod středního věku nejednou hodně zabolela.

Juliana Jirousová

Juliana Jirousová

Chceme-li se pokusit slovy charakterizovat nejen výtvarné vyjádření, ale i životní postoje Juliany Jirousové, společnými jmenovateli by mohly být osobitost, originalita, odvaha, trpělivost a odhodlání. Anebo jen: neustálá snaha jít po Božích stezkách. Ty pro Julianu většinu času skutečně neběžely dlážděnými cestami, ale spíš trním (nebo se úplně ztrácely z dohledu), ovšem trvale a vždy znovu je bez ohledu na vnější skutečnosti a dobové i rodinné zvyky volila jako jediné, které mohou dovést až k cíli.

Slade bez pozlátka

Slade bez pozlátka

Těm, kteří v sedmdesátých letech minulého století podlehli kouzlu skupiny Slade a jejímu přímočarému a průraznému rocku, hranému s drajvem a syrově, s nepřeslechnutelně nezničitelným hlasem zpěváka Noddyho Holdera, se to možná bude zdát neuvěřitelné: letos uplynulo už padesát let od doby, kdy se zformovala její sestava!

Kultura - výběr z článků

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Miroslav Šašek

Miroslav Šašek

Zatímco jeho populární obrazové bedekry vycházely svého času od New Yorku až po Austrálii, jméno Miroslava Šaška zůstávalo pro české čtenáře po celá desetiletí bohužel takřka neznámé. Obrat nastal až na podzim roku 2013, kdy se první z Šaškových slavných průvodců TO JE PAŘÍŽ objevil po neuvěřitelných čtyřiapadesáti letech konečně i na pultech zdejších knihkupectví. A to zásluhou Olgy Černé a nakladatele Juraje Horvátha, kteří tím odstartovali česká vydání titulů někdejší Šaškovy legendární řady THIS IS…

Sklo Zdeňka Lhotského

Sklo Zdeňka Lhotského

Profesor Stanislav Libenský, považovaný se svou ženou Jaroslavou Brychtovou za nejvýznamnější skláře 20. století, vychoval desítky dnes mezinárodně profilovaných žáků. Zdeněk Lhotský je mezi nimi však jediný, kdo se stal i jejich přímým spolupracovníkem v realizaci rozměrných návrhů do architektury a také jejich nejobjemnějších děl. V bývalé textilní továrně rodiny Liebiegů v Železném Brodě, kterou nedávno zčásti rekonstruovala skupina investorských nadšenců z regionu pod vedením Ing. Milana Kuršela, můžete navštívit stálou expozici dvojice Brychtová-Libenský a do konce června skupinovou výstavu čtyř významných umělců – Zdeněk Lhotský, Oldřich Plíva, Jaroslav Róna a Lucie Švitorková – SKLOVOTVAR.

Prague Nonverbal

Prague Nonverbal

Mezinárodní festival nonverbálního divadla pořádá pražská La Fabrika již podruhé. Opět představí špičkové umělce tohoto žánru z tuzemska i mnoha dalších zemí. Diváci během jednoho týdne (21. – 28. května) mohou navštívit okolo dvaceti představení. Hlavním centrem dění je kulturní prostor La Fabrika, letos rozšířený o další scény v Jatkách 78, v divadle Alfred ve dvoře, ve Studiu Hrdinů, v Centru současného umění DOX a Cross Clubu, které se podílejí na programu i realizaci festivalu.

Ceny kritiky za mladou malbu

Ceny kritiky za mladou malbu

Cena kritiky za mladou malbu dosáhla desátého výročí svého trvání a k shrnutí dosavadních výsledků soutěže byl vydán Sdružením výtvarných kritiků a teoretiků, českou sekcí AICA sborník jako kronika vývoje z let 2008–2017, provázený výstavní ukázkou nové tvorby jednotlivých laureátů.

Pád míří do kin

Pád míří do kin

Fanoušci STMÍVÁNÍ (Twilight) zbystřete, blíží se premié­ra podobně laděného romantického fantasy filmu PÁD. Byl natočen na motivy stejnojmenného knižního bestselleru z pera Lauren Kate, který se může pochlubit širokou fanynkovskou základnou po celém světě. Titulu se prodalo deset milionů výtisků ve více než třiceti zemích, kniha byla přeložena do třiceti jazyků a dočkala se více než osmdesáti knižních obálek.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 10/16

XANTYPA Číslo 10/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Inzerce
předplatné_baner