Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
po tři měsíce mnohým z nás intenzivně vstupuje do vzpomínek Václav Havel. V říjnu jsme si připomínali jeho narození, v prosinci to bude pět smutných let od jeho odchodu a mezi ta dvě výročí se vkliňuje nostalgie po nadšení z listopadové sametové revoluce, zosobněné především Václavem Havlem, od níž už uplynulo 27 let.

Otevřela jsem doma kufr po dědečkovi, v němž od revoluce shromažďuju všechny fotky, a brala jsem do ruky jednu po druhé – mám jich hodně s Václavem Havlem z cest po světě. Jeruzalém, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, několikrát USA a další a další země a další a další fotky… A ty cesty jsem si připomínala také „minutovníkem“, tak se nazýval rozvrh bohatého prezidentova programu, rozepsaný opravdu po minutách. Krásné to byly časy v blízkosti tak úžasné osobnosti. Celé toto tříměsíční období probíhaly, probíhají a budou se ještě konat nesčetné akce, které znovu oživují památku prezidenta Václava Havla i nadějného, očistného ducha tehdejší společnosti po listopadu 1989. A je to dobře. Překotná doba konzumu přehlušila ideály a bohužel se často setkáváme i s tím, že mladí lidé o novodobé historii nevědí nic a nebo jen velmi málo. I v zahraničí vzpomínají na prvního postkomunistického disidentského prezidenta. „Velvet Havel!“ zní od Budapešti po New York.

 xantypa-486x90jpg23jpg13.jpg

V Xantypě si teď můžete přečíst zajímavý článek o paláci Lucerna, který podle svého návrhu nechal postavit Vácslav Havel, dědeček našeho prvního porevolučního prezidenta, i o tom, že se intenzivně věnoval spiritismu, což možná do určité míry ovlivnilo i jeho vnuky Ivana a Václava. Jaké bude vládnutí po komunálních volbách, rozebírá Martin Fendrych a Martin Daneš zase, jaký je „maglajs“ v celosvětové politice, protože pravda je ohebná. Jan Gogola odhaluje hrůzy, které prožívali v padesátých letech političtí vězni v Uherském Hradišti. Ale dosti smutných témat. Martin Rajniš je pěkný samorost a povídání s ním je velice zajímavé, zrovna tak jako s režisérem a pedagogem Rudolfem Adlerem, sochařem Otmarem Olivou nebo se spisovatelem Ivanem Krausem. Poutavý je také příběh Pavla Kohna, který jediný z rodiny přežil holocaust a později, když emigroval, byl dlouholetým redaktorem Svobodné Evropy. Rozhovorem s hercem Vladimírem Polívkou, který pro nás připravila Magdalena Šebestová, jistě potěšíme především mladé čtenářky. Dozvěděli jsme se totiž, že má velice široký dívčí fanklub. Není se co divit. Je krásný, talentovaný a v roli rytíře des Grieux zkrátka neodolatelný.

Hezké čtení i v listopadu přeje Michaela Gübelová

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a propředplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 11/16 - výběr z článků

Herec Vladimír Polívka

Herec Vladimír Polívka

S Vladimírem Polívkou a jeho psem jsem strávila velmi příjemné odpoledne v jedné pražské kavárně. Naše povídání bylo košaté, a i když veselé, vlastně dost vážné; ne nadarmo se o něm říká, že hodně přemýšlí. Na plátně na sebe poprvé upozornil jako Adam ve filmu MÍSTA, jeho doménou je ale divadlo, kde má za sebou již řadu úspěchů. Letos vzbudil pozornost jako nezvalovský rytíř de Grieux v Národním divadle a čekají ho další pozoruhodné role na předních českých scénách. Je mu 27 let, je milý, skromný a pilný a já mu, stejně jako početné řady jeho fanynek, držím palce.

Architekt Martin Rajniš

Architekt Martin Rajniš

S Martinem Rajnišem jsem se seznámila v českém pavilonu na světové výstavě v Montrealu – on byl architekt, já mladičká hosteska. Uplynulo víc než třicet let a my jsme se potkali znovu – on je renomovaný architekt a já ho zpovídám. Pořád je to ale ten bezprostřední veselý kluk, který rád provokuje břitkými příměry, přitom ale zpaměti recituje Edisona.

Spisovatel Ivan Kraus: Mohl bych napsat příručku Jak prchat

Spisovatel Ivan Kraus: Mohl bych napsat příručku Jak prchat

Dnes úspěšný spisovatel, humorista, herec a loutkoherec Ivan Kraus se narodil těsně před válkou. Během ní byl jeho tatínek deportován do Osvětimi. Když se vrátil, postaral se mu o další čtyři sourozence: Elišku, Michaela, Jana a Kateřinu. S Ivanem a jeho manželkou Naďou, kteří od roku 1968 žijí v cizině, jsem si povídal ve fejetonistově rodné Praze.

Herečka Emily Watsonová

Herečka Emily Watsonová

Její kariéru odstartoval kontroverzní dánský filmař Lars von Trier. V jeho mistrovském díle PROLOMIT VLNY (1996) ztvárnila Emily Watsonová důvěřivou Bess, která obětuje vlastní život pro zmrzačeného partnera. Toto biblické podobenství, jež patří k nejdůležitějším dílům novodobé kinematografie, vypráví o zdánlivě perverzní, ve skutečnosti však absolutně vstřícné formě lásky.

Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

Reakce šéfredaktorky Xantypy na osočení Vladimíra Franze v Lidových novinách

Vladimír Franz si v rozhovoru v Lidových novinách 21. 11. stěžuje, že od té doby, co podpořil kandidaturu Miloše Zemana pociťuje "vaporizaci" a že ani Xantypa mu neotiskla rozhovor, v němž rozebral operu Válka s Mloky. Toto je reakce šéfredaktorky Xantypy zaslaná redaktorovi Martinu Rychlíkovi, která bude v Lidovkách uveřejněna.

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Spiritismus v Lucerně a její stavitel Vácslav Havel

Pohled ze střechy Lucerny vrací pozorovatele do časů, kdy se nad utěšeným městem netyčily mrakodrapy. Palác stojí v bezprostřední blízkosti Václavského náměstí na dně pražské kotliny a milosrdný obzor se dotkne nebe dříve, než by střechoplavce znepokojil pohled na vzcházející sklobetonovou setbu. Odtud Praze stále dominuje silueta Hradu, jako po staletí.

Tanečník Petr Zuska

Tanečník Petr Zuska

Tanečník, choreograf a umělecký šéf baletu Národního divadla Petr Zuska o posledních měsících své úspěšné kariéry, nových autorských projektech, které uvede v Brně a Praze, a o tom, jak se tančí na Beethovena.

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Kohnovi: Ztratili jsme domov, ale našli svět

Přátelství s Pavlem a Rut Kohnovými považuji za dar. Je to už pět let, co jsme se poznali při jednom z ročníků Ortenovy Kutné Hory, a tehdy mne na první pohled upoutali. Dlouholetý redaktor Svobodné Evropy Pavel KOHN svým věčným a tak trochu dětským úsměvem a jeho žena, malířka Rut, nezměrným entuziasmem, s nímž provází svého životního partnera. Jaké byly osudy této rodiny v souvislosti s jejím nedobrovolným exilem?

Sochař a výtvarník Petr Císařovský

Sochař a výtvarník Petr Císařovský

Pro někoho je umění jen lehkost bytí v čase, olejová šmouha na plátně noci či snaha o nesmrtelnost, pro jiného poctivá práce, při níž je důležité řemeslo, fortel a píle. Sochař a výtvarník Petr Císařovský je ten druhý případ. Vyučený umělecký kovář, který posléze vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, vkládá do svého souboje se železem – které je jeho hlavní materií – dostatek vlastní fantazie a zároveň cit a pokoru k materiálu, který pod jeho rukama roste v umělecké dílo.

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Pedagog Rudolf Adler: Prožitky jsme vyměnili za informace

Jan Ámos Komenský kdysi satiricky podotknul: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují kam jít, ale samy nejdou.“ Existuje jen málo pedagogů splňujících tuto normu. Rudolf Adler – režisér, dramaturg a pedagog pražské FAMU – však patří k lidem, kteří by očekávání učitele národů splnili na výbornou…

Michaela Gübelová - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, do nového roku vkročíme s krásnou Ivankou Chýlkovou.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, Jaroslav Plesl je skvělý a oblíbený herec, v divadle i ve filmu jde z role do role. A tak jsme si museli několik měsíců počkat, než dotočil s Miroslavem Krobotem film Kvarteto, aby nám mohl vyprávět, jaké bylo natáčení – a nejen o tom si s ním povídal Jan Kerbr.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, volby dopadly, jak dopadly, ano, to je zkrátka demokracie. Nemůžu ale pochopit morálku národa, který si do čela zvolí člověka, jenž je trestně stíhán a navíc není vyjasněna jeho minulost coby agenta StB. Že tohle lidem nevadí, je zřejmě důsledek éry komunismu, který etiku vymýtil a heslo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“ bylo poměrně rozšířené.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, oblíbený, a proto velice vytížený herec Václav Neužil v říjnu slaví narozeniny. V rozhovoru, který s ním vedl Jan Kerbr, se zmiňuje o svém dědečkovi, po němž se jmenuje a který ho především na­učil vztahu k přírodě. Bohužel však zemřel, když bylo vnukovi teprve deset let. Já mohu dodat, že Václav Neužil starší byl předním hercem Divadla J. K. Tyla v Plzni, a jak se říká, bardem této scény. Jeho mistrovství jsem viděla mnohokrát, protože tam tenkrát hrál také můj muž Ivan Gübel a na jevišti často stáli spolu.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, před osmdesáti lety, 14. září 1937, zemřel v Lánech první československý prezident a zakladatel našeho státu Tomáš Garrigue Masaryk. Poslední dny tohoto velkého muže pro Xantypu zmapoval historik Josef Tomeš. Prezident navždy odešel obklopen rodinou a svými blízkými v den narozenin svého syna Jana. Titulní fotografii nám poskytl slavný ateliér Langhans.

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, na prázdniny již tradičně vydáváme Xantypu jen jednu, ale zato tlustší, aby vám čtení vydrželo na dva měsíce. Se Zuzanou Norisovou jsem se intenzivně přátelila, dokud žila v Praze, a díky tomu jsem poznala i její skvělou sestru Soňu. Na Slovensko se Zuzana vrátila asi před pěti lety kvůli svému příteli, herci Ondreji Kovaľovi, s nímž má dcerku Julii. Dnes herečky žijí v Bratislavě, ale obě působí i v Čechách, v současnosti především Soňa. A jelikož už nejsme v tak častém kontaktu a byla jsem zvědavá, jak se jim vede, požádala jsem slovenskou publicistku Denisu Gura Doričovou, aby je pro Xantypu vyzpovídala. Vyfotografovala je pro nás Natalia Evelyn Benčičová. Jan Lukeš zase rozmlouval s režisérem Ladislavem Smočkem, který rozebírá, co historicky způsobil komunismus, jaký je rozdíl mezi střední třídou za první republiky a dnes, a varuje i před dnešní ruskou hrozbou. Legendární režisér, spoluzakladatel Činoherního klubu v srpnu oslaví pětaosmdesátiny. Xantypa mu blahopřeje!

Editorial

Editorial

Vážení a milí čtenáři, skvělého herce Josefa Somra si velice vážím. Dokonce jsem měla to štěstí, že jsme asi patnáct let byli téměř sousedé na pražských Vinohradech, spřátelili se a navštěvovali se. A občas spolu vypili skleničku moravského vínka. Pan Somr nemá rád publicitu, ale když po mnoha a mnoha letech konečně kývl režisérce Aleně Činčerové na to, aby s ním natočila televizní GEN, zajásala jsem a domluvila se s ní, že její nasbírané čerstvé zprávy ze života Josefa Somra otiskneme. Vznikl článek, obsahující celý jeho život, a je velice optimistický, protože pan Somr v posledních letech prožívá dokonalé štěstí! Věděla jsem, že ho fotograf Jiří Skupien nedávno portrétoval, o fotografie jsem ho požádala, ale neřekla panu Somrovi, že ho dáme na titulní stránku. Doufám, že to pro něj bude milé překvapení a nebude se za to na mě zlobit!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Jiří Havelka je mnohostranný umělec. Režíruje v mnoha různých divadlech, včetně Národního i v alternativních prostorách různorodé soubory, je pedagogem na DAMU, občas působí jako herec se souborem Vosto5, zahrál si také v několika filmech a pracuje i v zahraničí. V poslední době ho nejvíc přitahuje nonverbální pohybové divadlo. Pro mě velice výrazná a zajímavá osobnost, proto jsem požádala Jana Kerbra, aby Jiřího vyzpovídal a mohli jsme ho přiblížit i vám, čtenářům. A jako vždy, přečtete si mnohem víc. Například co právě dělá herečka Zuzana Kronerová nebo Justin Berka, převor vyšebrodského kláštera, dozvíte se, kde vystavují Milan Cais a Joska Skalník, jaké další plány mají William a Alexandra Lobkowiczovi, kteří nejen ve svém paláci na Pražském hradě podporují umění.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 11/16

XANTYPA Číslo 11/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie