XANTYPA 3/15

Herec Ondřej Kavan

Herec Ondřej Kavan

Nejsem pošťák Ondra

Ondřej Kavan býval typické herecké dítě. Dnes ho můžete vidět především v Divadle v Řeznické v nové inscenaci LENI.

Ocenění Marmeládová královna

Ocenění Marmeládová královna

Blanka Milfaitová

Sedmatřicetiletá rodačka z Plzně, absolventka Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, pracovala jako administrativní síla v obchodě s nábytkem. V roce 2010 se odstěhovala do Srní na Šumavě, kde si otevřela cukrárnu/kavárnu. Sama pekla, vařila kávu, prodávala. Tam také potkala svého muže a posléze se přestěhovali na samotu Pohoří v Novohradských horách. Dřív tady žilo třináct set obyvatel, dnes je tu Blančina rodina zcela osamocena. Od roku 2012 se Blanka živí tím, že vyrábí originální marmelády, za které již získala řadu ocenění.

Baletní mistr a pedagog Jan Kodet

Baletní mistr a pedagog Jan Kodet

Moje cesta baletní Evropou

ČARODĚJŮV UČEŇ a HUMAN LOCOMOTION. Nedávné baletní premiéry Národního divadla a Laterny magiky. Nápady a precizností nabitá režisérská dvojice SKUTR, pánové Lukáš Trpišovský & Martin Kukučka, s dokonalým týmem spolupracovníků předvedli, jak má vypadat moderní taneční divadlo. Jasný názor, čistota stylu. A pak se v kavárně Nona potkáte se spoluautorem a choreografem obou inscenací JANEM KODETEM a během pár vět zjistíte, že boj o jistý úspěch je u těchto umělců jaksi samozřejmý. U Jana Kodeta jde totiž o zúročení letité práce ve vyspělé a kulturu podporující Evropě. V Evropě, která má peníze, ale nikomu nedaruje nic zadarmo.

Filmař Fero Fenič

Filmař Fero Fenič

Co si neudělám sám, nemám

Režisér a producent Fero Fenič rozhodně nenechá člověka chladným – jeho filmy i jeho aktivity vždy budily silné emoce. Zosobňuje spojení citlivého umělce a obratného manažera, což v umělecké branži nebývá tak časté. Často cítí „díru na trhu“ dříve než ostatní a také reaguje pružněji než ostatní. K jeho vlastnostem patří pracovitost, řídí se celoživotním krédem „Co si neudělám sám, nemám“. Lituje jen toho, co díky minulému režimu nestihl, závidí dnešním mladým lidem možnost studovat v cizině, rozhodovat o sobě svobodně. Nedokáže být lhostejný a nevyjadřovat se k věcem veřejným…

Zachraňme slony!

Zachraňme slony!

Pytláctví, jehož obětí jsou zejména afričtí sloni, v posledních letech graduje. Ročně je nelegálně zastřeleno 30 až 40 tisíc divokých slonů. Mezinárodní obchod se slonovinou je sice od roku 1989 zakázaný, ale v některých zemích, jako je např. Čína, se slonovina – údajně legální, ze starších zásob – stále volně prodává. Její cena roste každým dnem, nyní dosahuje až padesát tisíc korun za kilogram.

Sochař Jan Koblasa

Sochař Jan Koblasa

Hamburk a Praha

Potkali jsme se před dvaceti lety. V Hamburku jsem Jana Koblasu navštívil mnohokrát, jeho ateliér byl pokaždé velký zážitek, promluvit si o české a německé situaci zrovna tak. Do jisté míry jsme měli podobné zkušenosti a rozuměli jsme si i přesto, že on se díval na svět skrze víru, zatímco já z pozice kritického levičáka západního ražení. Jan Koblasa zná světovou literaturu a obdivuje se starému a starověkému umění. Možná proto se s ním stále a znovu měří, bere si z něj inspiraci, interpretuje ho a tím nám ho přibližuje.

JATKA78

JATKA78

OÁZA AVANTGARDNÍHO DIVADLA

V pražské holešovické tržnici byl loni na podzim otevřen nový divadelní prostor JATKA78. Vchod do tohoto impozantního komplexu, v němž našel působiště populární CIRK LA PUTYKA, leží mezi prodejnami, jen pár desítek metrů od tamější myčky. Listopadové zahájení provozu vzbudilo mimořádný zájem příznivců souboru i nonkonformní veřejnosti. Vznik a budoucnost projektu JATKA78 líčí jeho manažer ŠTĚPÁN KUBIŠTA.

Andrea Bartošková o Budči

Andrea Bartošková o Budči

Vloni vyšla v Nakladatelství Lidové noviny v ediční řadě Archeologica kniha Andrey Bartoškové BUDEČ – VÝZNAMNÉ MOCENSKÉ CENTRUM PRVNÍCH PŘEMYSLOVCŮ. Nenechte se, prosím, zmást edicí ani názvem, nejedná se o suchou a pro laika obtížně stravitelnou odbornou publikaci. Jestli vás od čtení knih o archeologii už kdysi odradily tlustospisy plné nesrozumitelných a (se vší úctou ke koryfejům archeologie) nekonečně nudných černobílých kreseb nic neříkajících střepů, tato kniha může povzbudit váš zájem o archeologické vykopávky a z nich plynoucí závěry o naší dávné minulosti, neboť je napsána tak, že se čte jedním dechem.

Řeč věcí Antonína Střížka

Řeč věcí Antonína Střížka

„Můj koncept je malování a neplánuji, kam mě má práce a soustředění přivedou.“

Opona ve Státní opeře Praha, kterou Antonín Střížek (* 1959) maloval v roce 2002, má rozměry 9 x 16 metrů, pět barevných linorytů, jimiž loni doprovodil bibliofilské vydání Hrabalových POSTŘIŽIN, má formát 220 x 160 milimetrů. David vedle Goliáše, a přece výraz stejného myšlení, stejné imaginace, která Střížkovy výjevy posouvá od skutečna k nadskutečnu, od banality k zázračnosti, od opisu k vědomě tvořené kráse.

Vítězství antikapitalistů v Řecku mění politickou mapu Evropy

Když v prosinci řecký parlament ani na třetí pokus nedokázal zvolit nového prezidenta, vedlo to dle tamní ústavy automaticky k rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných parlamentních voleb. Uplynul pouhý měsíc a to, čeho se obávala většina Evropy, se stalo realitou: pravicovou Novou demokracii vystřídala u moci radikálně levicová Syriza zpochybňující závazky zadluženého státu vůči mezinárodnímu společenství.

Strach má velké oči.

Největším ohrožením jsme si my sami Bohuslav Sobotka vládne už rok. Čelí novým vnějším, ale i vnitřním rizikům

Rok nám vládne kabinet Bohuslava Sobotky. Můžeme být spokojeni? A z čeho spokojenost vlastně plyne? Většina z nás hledá jistotu, záruku, že se věci budou vyvíjet „normálně“. Mezi to patří tisíc věcí, důležité však je, aby se (moc) nekradlo, nerostla nezaměstnanost, abychom neztráceli to, co máme. Chceme se cítit bezpečně.
Jenomže naše bezpečnost je náhle méně vnitřní věcí a víc záleží na vnějších okolnostech. Jak se bude vyvíjet Evropská unie? Víme, že v Řecku drtivě vyhrála extrémní levice, uskupení Syriza. Chce snižovat dluh Řecka a vymanit se z politiky škrtů, která zemi škrtí, roste jí dluh a má čtvrtinu lidí bez práce. Podobně se situace vyvíjí ve Španělsku, kde prapor revoluce třímá levicová strana Podemos.

Co se děje… v New Yorku

Performer a zpěvák Taylor Mac představil první ze série koncertů s názvem 24 DEKÁD POPULÁRNÍ HUDBY, v nichž se chystá uvést velmi dlouhou řadu populárních písní. Zatímco během prvních koncertů měli posluchači na vychutnání šlágrů kolem šesti hodin, cyklus by měl vyvrcholit vystoupením, trvajícím nepřetržitě čtyřiadvacet hodin.

Co se děje… v Londýně

Osamělý tlukot královského srdce Idylku vánočních a novoročních svátků ukončil na královském dvoře ostrý spor prince Charlese se stanicí BBC. Dokumentarista Steve Hewlett (odvysílal kdysi rozhovor s princeznou Dianou, v němž si postěžovala milionům diváků na Charlesovu nevěru) natočil dvoudílný pořad s názvem ZNOVUOBJEVENÍ KRÁLOVSKÉ RODINY. Zaměřil se na to, jakým způsobem manipulovala veřejným míněním, aby jeho přízeň získala zpět.

Co se děje… v Paříži

První velká retrospektiva jednoho z nejslavnějších současných umělců Jeffa Koonse je událostí sezony v pařížském Centre Pompidou. Tento Američan se proslavil provokativními díly, které si pohrávají s kýčem a banalitou současného světa a povyšují je na vysoké umění. Ve své tvorbě se inspiruje všedními věcmi každodenní potřeby, stejně jako nabubřele pompézním světem celebrit. V roce 1988 vytvořil porcelánové sousoší MICHAELA JACKSONA S JEHO ŠIMPANZEM BUBBLESEM v životní velikosti. Objekt pokrytý plátkovým zlatem ze série BANALITY byl vydražen v newyorské aukční síni Sotheby’s za 5,6 milionu dolarů. Výstavu mohou návštěvníci vidět až do 27. dubna 2015.

Co se děje… ve Vídni

Sto padesát let Ringstrasse Pětikilometrový okružní bulvár Ringstrasse v centru rakouské metropole letos slaví 150 let své existence. Kulaté výročí si Vídeňané připomínají během celého roku nejen třemi desítkami výstav, kulturních akcí a slavností, ale i kulinářsky či prostřednictvím maratonu, který tisíce lidí poběží 12. dubna.

Co se děje… na Slovensku

U příležitosti 55. výročí svého založení připravila Tatranská galerie v Popradě mimořádnou výstavu, představující tvorbu pěti slavných umělců 20. století – Salvadora Dalího, Marca Chagalla, Andrého Deraina, Raoula Dufyho a Jeana Carzoua. V kolekci více než sto padesáti vystavených děl převládají grafiky a kresby. Podstatná část expozice patří jednomu z nejvýznamnějších představitelů surealismu Salvadoru Dalímu. Z jeho díla mohou návštěvníci vidět např. cyklus DVANÁCT APOŠTOLŮ. Vystaveny jsou také Dalího šperky, známky či medaile. Tvorbu Andrého Deraina přibližují ilustrace k Petroniovu Satyriconu. Raoul Dufy, další vyznavač fauvismu, je představen souborem deseti kreseb z cyklu MAITRES DU DESSIN. Chagallovo umění reprezentuje dvanáct návrhů na vitráže, které tento výtvarník vytvořil pro synagogu Abbel v jeruzalémském Haddash Medical Center. Pátého z tvůrců, Jeana Carzoua, přibližuje deset litografií z cyklu FRANCIE. Výstava, instalovaná v nově zrekonstruovaných prostorách Elektrárna Tatranské galerie, je přístupná do 22. března.

O čem se mluví… na Moravě

S Janáčkovou filharmonií Ostrava vystoupí violistka Kristina Fialová, která navzdory svému mládí dosáhla mezinárodních úspěchů. Hraje na vzácnou italskou violu Carl Giuseppe Testore – Contrada 1745, smyčec je z ateliéru mistra Petra Auředníka. Momentálně studuje HAMU v Praze, paralelně Dánskou královskou vysokou hudební školu v Kodani a od loňského října i Hochschüle für Musik v Drážďanech. Uvede VIOLOVÝ KONCERT Miklóse Rózsy, který se letos chystá nahrát i na CD. V Domě kultury města Ostravy 26. a 27. března.

O čem se mluví… v Čechách

BALLETTISSIMO. Komponovaný večer nabízí 1. SYMFONII D-DUR Gustava Mahlera v choreografii Petra Zusky, uměleckého šéfa Baletu Národního divadla, zcela nový taneční opus REFLECTIONS ON THE FATE OF HUMAN FORMS Itala Jacopa Godaniho, který patří mezi největší jména současné evropské taneční scény, a do třetice 7. SYMFONII A-DUR Ludwiga van Beethovena v úžasné choreografii Uweho Scholzeho, světoznámého německého tvůrce, který byl mnoho let šéfem baletního souboru v Lipsku. Premiéry se uskuteční 5. a 6. března, reprízy 8. a 18. března ve Státní opeře Praha.

Michaela Gübelová 3/15

Vážení a milí,
napsal hru PIKNIK, zrežíroval ji, a tak vzniklo v roce 1965 divadlo Činoherní klub. Za padesát let existence v něm režíroval sedmatřicet inscenací. „Přesto se cítím být víc dramatikem. Když ale bylo za normalizace zakázáno uvádět moje hry, režíroval jsem,“ říká zakladatel dnes už legendární scény Ladislav Smoček, jehož PODIVUHODNÉ ODPOLEDNE DR. ZVONKA BURKEHO se od roku 1966 hraje v Činoherním klubu stále (první Burke byl do roku 1967 Vladimír Pucholt, po okupaci dodnes Bolek Polívka).

Divadlo, které našlo a přesáhlo svou dobu aneb Činoherní klub

Divadlo, které našlo a přesáhlo svou dobu aneb Činoherní klub

Ten dům číslo 25 v pražské ulici Ve Smečkách dal postavit Ženský klub český v letech 1931–1932 podle projektu první české architekty Milady Petříkové-Pavlíkové. V suterénu byl skromný přednáškový sál, posléze přebudovaný na divadélko: v roce 1944 tu hrál Větrník, a možná že ještě žijí pamětníci představení LIMONÁDOVÝ JOE, pásma parodií na „morzakorovou“ literaturu, z něhož mnohem později vzešel slavný stejnojmenný film.

XANTYPA 3/15

XANTYPA Číslo 3/15

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne
Inzerce
orling
Inzerce
sonnentor
Inzerce
vlci_mesic