Prezidentští kandidáti francouzské pravice spolu šermují též plnicími pery

V zemi Voltairově a Rousseauově potenciálním prezidentským kandidátům nezbývá než se vrhnout na spisovatelskou dráhu. Před volbou hlavy státu v příštím roce si lídři tamní pravice měří síly mimo jiné na literárním poli, a tak vedle laureátů Goncourtovy či Renaudotovy ceny si vás z výkladních skříní knihkupectví hloubavě měří rovněž oni.

Sarkozy s kajícnou maskou
Mezi spisovatele se opět zařadil exprezident Nicolas Sarkozy, který – ač se k tomu dosud veřejně nepřiznal – netouží po ničem jiném tolik jako po návratu do Elysejského paláce. Jeho nová kniha nazvaná LA FRANCE POUR LA VIE (Francie na celý život) vzbudila rozruch svým sebekritickým tónem, nečekaným u tohoto muže s egem nepřímo úměrným jeho tělesnému vzrůstu.
Sarkozyho sebekritika se týká výkonu prezidentského mandátu, v němž ho před čtyřmi lety vystřídal kandidát socialistů François Hollande. Bývalý prezident lituje mnoha věcí: že brzdil reformy, že nezrušil 35hodinový pracovní týden ani milionářskou daň. „Zůstal jsem o pár měsíců déle člověkem, třebaže jsem se měl okamžitě stát prezidentem,“ podotýká. Na jiném místě trpce utrousí: „Můj premiér, řada ministrů i upřímných přátel mi vysvětlovali, že si v období krize žádají Francouzi prezidenta šířícího klid a jistotu, chci zkrátka říct, že jsem byl příliš bojovně naladěn a lidé nestačili mému tempu…“
Lze tenhle sebezpytující tón považovat za upřímné doznání chyb a snahu o nápravu, nebo jde jen o projev zoufalé snahy koupit si přízeň Francouzů? Druhá varianta se zdá o něco pravděpodobnější; proč s podobným „mea culpa“ nepřišel krátce po prohraných volbách a přispěchal s ním až rok před těmi dalšími, v nichž by se rád pokusil o comeback?
Kajícná maska se ostatně Sarkozymu odchlipuje z tváře v pasážích, kde hovoří o svých rivalech. O vítězi prezidentské volby kupříkladu tvrdí, že si s ním nechce „vyřizovat žádné účty ani se mu za cokoli mstít“. Uznává, že byl Hollande „dobrým kandidátem“, načež zlomyslně dodá: „To je také to, co mu jde nejlépe.“ V případě vlastního expremiéra a dnešního pravicového rivala Françoise Fillona se dušuje, že nelituje jeho jmenování do čela kabinetu, ihned však doplní: „Až příliš často jsem si (jeho) mlčení vykládal jako vyjádření souhlasu (se mnou).“
Na svou tehdejší porážku reagoval Sarkozy odchodem z politiky, po dvou letech však změnil názor a znovu se probil do předsednického křesla v hlavní pravicové straně UMP (Svaz pro lidové hnutí), již dal nedlouho nato přejmenovat na Republikány. Veřejnost jej přesto zatím nevzala na milost a průzkumy ho řadí na samé dno žebříčků popularity, dokonce až za současného prezidenta Hollanda.

Když straníci přerostou svého šéfa
Sarkozy mezi lídry francouzské pravice zdaleka není jediným spisovatelem, jenž si znenadání sype popel na hlavu. Bývalý předseda UMP Jean-François Copé, který v roce 2014 kvůli korupčnímu skandálu odstoupil z funkce, před časem vydal knihu LE SURSAUT FRANÇAIS (Francouzský výskok), v níž ujištuje čtenáře, že se poučil ze „svých nedostatků“, a slibuje, že už nebude „karikaturou sebe sama“.
I Copé prahne po prezidentském křesle, jeho reálné šance jsou však mizivé. Mnohem nadějnější vyhlídky má expremiér a starosta Bordeaux Alain Juppé, který dnes vládne všem průzkumům veřejného mínění. Juppé patří k plodným spisovatelům: loni vydal knihu věnovanou školství; nejnovějším titulem POUR UN ÉTAT FORT (Za silný stát) pak reaguje na nedávnou vlnu pařížských atentátů a nabízí řešení bezpečnostní situace ve Francii.
V odpovědi na Sarkozyho kajícnou zpověď Juppé svému stranickému šéfovi vzkázal, aby se „nepokoušel přepisovat historii“. A poté, co vyšlo najevo, že členům Republikánů chodí e-mailové výzvy k objednávce předsedovy knihy, jeden ze Juppého pobočníků vyzval vedení, aby se zachovalo čestně a členskou základnu též vyzvalo ke koupi knih Alaina Juppého a Françoise Fillona.
No ano, jistěže není myslitelné, aby poslední z prezidentských kandidátů pravice, Sarkozyho expremiér François Fillon, spisovatelem nebyl! Ve svém bestselleru s kvazileninským názvem FAIRE (Dělat) se prezentuje coby muž akce, někdo, kdo se místo planého žvanění věnuje dělné práci.
Čtyři kohouti na jednom smetišti, z nichž se do Elysejského paláce za rok dostane nejvýše jeden, se mohou prozatím těšit z neobliby socialistického prezidenta Hollanda.
V dnešní Francii není skutečných vůdců, a politici se tak aspoň předhánějí v důkazech o tom, že vládnou perem. I když ani za to bych ruku do ohně nedal; kdo dokáže, že knihy nesoucí jejich podpis psali skutečně oni?

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 3/16 - výběr z článků

Vladimír a Martin Rosolovi

Vladimír a Martin Rosolovi

Výstava představí rozsáhlou retrospektivu děl Vladimíra Rosola od počátku jeho umělecké dráhy až do konce, kdy se před dvěma lety definitivně uzavřela jeho odchodem ze světa. Některá díla budou vystavena poprvé. Ojedinělá kolekce obsahuje šestadvacet autorových olejomaleb a padesát grafik. Součástí výstavy je i současná tvorba jeho syna Martina Rosola, skláře žijícího ve Spojených státech a vystavujícího po celém světě. Kurátorkou výstavy je Jana Gregorová. Jako host si k výstavě připojila několik svých obrazů. Originální propojení obrazů a grafik Vladimíra Rosola se skleněnými plastikami jeho syna je umocněno atmosférou rajské zahrady a multimediálním podbarvením, poskytujícími návštěvníkům silnější smyslový zážitek.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 6. listopadu 1981 v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali.

Herec a scenárista

Herec a scenárista

Poprvé jsem ho zaregistroval už v rozhlasové NEALKOHOLICKÉ VINÁRNĚ U PAVOUKA. Od té doby mám Zdeňka Svěráka rád. Jeho první hru AKT jsem viděl ještě v Malostranské besedě, kde ji diváci sledovali nad skleničkami vína od stolků, na nichž byly rozsvícené lampičky. U jednoho tehdy seděl herec František Filipovský se svou rodinou. AKT jsem dokonce ještě stihl vidět v podobě, v níž Svěrák nehrál sexuologa, ale esenbáka. V modročervené uniformě! Jak jsem se později dozvěděl, za pár měsíců musel postavu přepsat. Dvacátého osmého března 2016 se Zdeněk Svěrák dožívá osmdesáti let. Srdečně blahopřejeme!

Vojtěch Vlk

Vojtěch Vlk

Retrospektiva TranSpiRituals v pražské Nikon Photo Gallery představuje průřez dokumentární a portrétní tvorbou Vojtěcha Vlka. Nabízí černobílé fotografie mapující hledání duchovní stránky existence napříč různými náboženstvími. Výstava potrvá od 25. února do 3. dubna.

Patrik ze Skřečoně

Patrik ze Skřečoně

V poslední době na sebe výrazně upozornil mladý herec Patrik Děrgel (*1989). Letopočet jeho narození napovídá, že je mu právě tolik let jako demokracii v této zemi.

Hudební skladatel  Ennio Morricone

Hudební skladatel Ennio Morricone

V lednu vystoupil legendární skladatel filmové hudby Ennio Morricone v pražské O2 Aréně v rámci 60 YEARS OF MUSIC WORLD TOUR, na níž ho během celé zimy doprovází Český národní symfonický orchestr, velký pěvecký sbor a skvělá sopranistka Susanna Rigacci. Světoznámý hudební skladatel, který si už léta potrpí na oslovení Maestro, má za sebou více než šedesát filmů, které dokázaly získat různé prestižní ocenění a jeho tvorba doprovází neuvěřitelných pět set filmů a seriálů. Je autorem hudby i v nejnovějším kasovním trháku Quentina Tarantina OSM HROZNÝCH se Samuelem L. Jacksonem a Kurtem Russellem v hlavních rolích, který měl premiéru v našich kinech začátkem roku.

Humanitární a rozvojová pomoc

Humanitární a rozvojová pomoc

Člověk v tísni je největší humanitární organizace ve střední a východní Evropě s ročním rozpočtem jeden a půl miliardy korun (2015), pro kterou již pracovaly tisíce lidí v šedesáti zemích světa. Jak takovou organizaci udržet pohromadě, jak zaručit hospodárné využití peněz a jak nasytit trpící lidi, kteří přicházejí do Evropy, aby zůstala Unie celá? Šimon Pánek, ředitel této organizace, odpověděl na nelehké otázky. Některé dostal od Xantypy, jiné od podnikatelů na besedě v pražském Golem clubu.

Timbuktu – město 333 mudrců

Timbuktu – město 333 mudrců

 Snad žádné jiné město černé Afriky nebylo v minulosti opředeno tolika záhadami a legendami jako právě Timbuktu – starobylé centrum obchodu a islámské vzdělanosti na řece Nigeru. První zmínka o této významné křižovatce karavanních cest na jižním okraji Sahary, kde se obchodovalo s otroky, zlatem, solí a slonovinou, pochází ze 14. století od arabského cestovatele. Po staletí se sem snažili proniknout i Evropané, ale podařilo se jim to až v 19. století. Ještě před pár lety bylo Timbuktu vyhledávanou turistickou atrakcí na seznamu Unesco a cizinci se sem jen hrnuli. Vypravit se do Timbuktu dnes je ale riziko, které pro nemuslima může skončit smrtí podobně jako před dvěma sty lety.

Spisovatelka Irena Dousková

Spisovatelka Irena Dousková

Spisovatelku Irenu Douskovou proslavila zejména její trilogie HRDÝ BUDŽES, ONĚGIN BYL RUSÁK a DARDA, z níž se staly i divadelní hry. Za hlavní roli v té první byla oceněna Bára Hrzánová cenou Thálie. Nedávno vyšla Ireně audiokniha podle její první prózy GOLDSTEIN PÍŠE DCEŘI. Namluvil ji Arnošt Goldflam.

Zeman trvale, neřízeně exploduje. Babiš hraje na české pivní pudy

Český prezident jako by trvale explodoval, jako by byl nabit negativní energií, která se nezadržitelně šíří tuzemským prostorem. Nachází silnou lidovou odezvu. Terč se ustálil, je jím premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Přitom se názory obou kupříkladu na uprchlíky nijak fatálně neliší. Nejsou protichůdné.
Prezident si stále lépe rozumí se šéfem ANO Andrejem Babišem. Přimykají se, dělají antisobotkovskou politiku. Ministr financí předvádí vyzrálý, čím dál surovější populismus. Hraje na ty nejzákladnější české pivní pudy. Jako by ani nebyl vicepremiérem Sobotkovy vlády. Vytváří se Zemanem paralelní svět, což českou společnost víc a víc rozděluje.
Máme dva politiky, kteří v Česku poslední dobou ovládají veřejný prostor a „stanovují témata“ (ona to žádná skutečná témata nejsou). Vedle toho poněkud zaniká, že si ODS zvolila předsedu, aniž by ho vlastně volila, a že si Strana zelených svého předsedu skutečně vybírala, což je u nás věc už nevídaná, dokonce takřka nenormální.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/16

XANTYPA Číslo 3/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne