Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

LOTYŠSKÝ VLK KASPARS GORKŠS

Narodil se 6. listopadu 1981 v Rize a v hlavním městě Lotyšska prošel všemi mládežnickými fotbalovými kategoriemi. Začal však poměrně pozdě, bylo mu skoro třináct let. A to i přesto, že táta fotbal miloval a odmalička si s ním kopal. Vyrůstal v činžáku, jedna strana domu neměla okna, tak si tam s kluky udělali bránu a hráli fotbal. Maminka však měla raději jiné sporty, třeba tenis nebo plavání. Otec byl stavební inženýr, máma vystudovala stejnou školu jako on, právě na vysoké škole se potkali.

KASPARS GORKŠS

Měl mladé a demokraticky smýšlející rodiče. Uměli být přísní, ale když chtěl nosit dlouhé vlasy, nebyl problém. A kdyby chtěl třeba piercing, nic by nenamítali. Ale očekávali dobré známky ve škole, což měl. Ze čtyř sourozenců – jedna sestra a dva bratři – byl nejstarší. Úplně nejvýhodnější to nebylo, musel se o všechno dělit, a když rodiče někam odcházeli, měl sourozence na starost. Poslouchali ho, byl nejsilnější. Ale nebyl nejhodnější. Facka občas přilítla nejen v dětství, ale i v dospívání. Právě výborný prospěch ho ve škole často zachraňoval. Protože jinak byl malý rváč, který je s chováním na štíru. Pral se často, kvůli jedné bitce musel táta do školy k řediteli a Kaspars byl přeložen do jiné třídy.

Prvních deset let života prožil v Sovětském svazu, Lotyšsko byla jedna z jeho svazových republik. V roce 1991 obnovila země svou nezávislost. I jako kluk vnímal, že hrozí válka. Nikdo nevěděl, jak se Rusko zachová, co bude dál. Stavěli v Rize barikády, zapalovali ohně, vyhlíželi tanky, chodili na shromáždění, a přestože si jako dítě plně neuvědomoval velikost toho okamžiku, právě v této době na něj otec nejvíc přenesl své vlastenecké cítění. Kaspars si ho v sobě nese napořád. Jako hodnotu, kterou – když ji jednou získáte – už neztratíte.

Díky otcově fanatické lásce k fotbalu znal už jako kluk z novinových výstřižků i logo Dukly Praha. Táta dokonce vlastnil i klubový odznak Dukly. I přes tento vliv nevedly Kasparsovy kroky jednostranně k fotbalu. Úspěšně studoval právnickou fakultu, nicméně po ukončení druhého ročníku už do třetího nenastoupil. Bylo jasné, že se bude živit fotbalem. Od roku 2000 hrál v lotyšském týmu FK Auda a už v roce 2002 dostal nabídku do zahraničního angažmá ve švédském Osters IF. Počátky byly těžké. Odloučení od rodiny, odlišné klima, kultura, jazyk, stýskalo se mu, volal domů každý den.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

foto Vlado Bohdan

XANTYPA 3/16 - výběr z článků

Vladimír a Martin Rosolovi

Vladimír a Martin Rosolovi

Výstava představí rozsáhlou retrospektivu děl Vladimíra Rosola od počátku jeho umělecké dráhy až do konce, kdy se před dvěma lety definitivně uzavřela jeho odchodem ze světa. Některá díla budou vystavena poprvé. Ojedinělá kolekce obsahuje šestadvacet autorových olejomaleb a padesát grafik. Součástí výstavy je i současná tvorba jeho syna Martina Rosola, skláře žijícího ve Spojených státech a vystavujícího po celém světě. Kurátorkou výstavy je Jana Gregorová. Jako host si k výstavě připojila několik svých obrazů. Originální propojení obrazů a grafik Vladimíra Rosola se skleněnými plastikami jeho syna je umocněno atmosférou rajské zahrady a multimediálním podbarvením, poskytujícími návštěvníkům silnější smyslový zážitek.

Herec a scenárista

Herec a scenárista

Poprvé jsem ho zaregistroval už v rozhlasové NEALKOHOLICKÉ VINÁRNĚ U PAVOUKA. Od té doby mám Zdeňka Svěráka rád. Jeho první hru AKT jsem viděl ještě v Malostranské besedě, kde ji diváci sledovali nad skleničkami vína od stolků, na nichž byly rozsvícené lampičky. U jednoho tehdy seděl herec František Filipovský se svou rodinou. AKT jsem dokonce ještě stihl vidět v podobě, v níž Svěrák nehrál sexuologa, ale esenbáka. V modročervené uniformě! Jak jsem se později dozvěděl, za pár měsíců musel postavu přepsat. Dvacátého osmého března 2016 se Zdeněk Svěrák dožívá osmdesáti let. Srdečně blahopřejeme!

Vojtěch Vlk

Vojtěch Vlk

Retrospektiva TranSpiRituals v pražské Nikon Photo Gallery představuje průřez dokumentární a portrétní tvorbou Vojtěcha Vlka. Nabízí černobílé fotografie mapující hledání duchovní stránky existence napříč různými náboženstvími. Výstava potrvá od 25. února do 3. dubna.

Patrik ze Skřečoně

Patrik ze Skřečoně

V poslední době na sebe výrazně upozornil mladý herec Patrik Děrgel (*1989). Letopočet jeho narození napovídá, že je mu právě tolik let jako demokracii v této zemi.

Hudební skladatel  Ennio Morricone

Hudební skladatel Ennio Morricone

V lednu vystoupil legendární skladatel filmové hudby Ennio Morricone v pražské O2 Aréně v rámci 60 YEARS OF MUSIC WORLD TOUR, na níž ho během celé zimy doprovází Český národní symfonický orchestr, velký pěvecký sbor a skvělá sopranistka Susanna Rigacci. Světoznámý hudební skladatel, který si už léta potrpí na oslovení Maestro, má za sebou více než šedesát filmů, které dokázaly získat různé prestižní ocenění a jeho tvorba doprovází neuvěřitelných pět set filmů a seriálů. Je autorem hudby i v nejnovějším kasovním trháku Quentina Tarantina OSM HROZNÝCH se Samuelem L. Jacksonem a Kurtem Russellem v hlavních rolích, který měl premiéru v našich kinech začátkem roku.

Humanitární a rozvojová pomoc

Humanitární a rozvojová pomoc

Člověk v tísni je největší humanitární organizace ve střední a východní Evropě s ročním rozpočtem jeden a půl miliardy korun (2015), pro kterou již pracovaly tisíce lidí v šedesáti zemích světa. Jak takovou organizaci udržet pohromadě, jak zaručit hospodárné využití peněz a jak nasytit trpící lidi, kteří přicházejí do Evropy, aby zůstala Unie celá? Šimon Pánek, ředitel této organizace, odpověděl na nelehké otázky. Některé dostal od Xantypy, jiné od podnikatelů na besedě v pražském Golem clubu.

Timbuktu – město 333 mudrců

Timbuktu – město 333 mudrců

 Snad žádné jiné město černé Afriky nebylo v minulosti opředeno tolika záhadami a legendami jako právě Timbuktu – starobylé centrum obchodu a islámské vzdělanosti na řece Nigeru. První zmínka o této významné křižovatce karavanních cest na jižním okraji Sahary, kde se obchodovalo s otroky, zlatem, solí a slonovinou, pochází ze 14. století od arabského cestovatele. Po staletí se sem snažili proniknout i Evropané, ale podařilo se jim to až v 19. století. Ještě před pár lety bylo Timbuktu vyhledávanou turistickou atrakcí na seznamu Unesco a cizinci se sem jen hrnuli. Vypravit se do Timbuktu dnes je ale riziko, které pro nemuslima může skončit smrtí podobně jako před dvěma sty lety.

Spisovatelka Irena Dousková

Spisovatelka Irena Dousková

Spisovatelku Irenu Douskovou proslavila zejména její trilogie HRDÝ BUDŽES, ONĚGIN BYL RUSÁK a DARDA, z níž se staly i divadelní hry. Za hlavní roli v té první byla oceněna Bára Hrzánová cenou Thálie. Nedávno vyšla Ireně audiokniha podle její první prózy GOLDSTEIN PÍŠE DCEŘI. Namluvil ji Arnošt Goldflam.

Prezidentští kandidáti francouzské pravice spolu šermují též plnicími pery

V zemi Voltairově a Rousseauově potenciálním prezidentským kandidátům nezbývá než se vrhnout na spisovatelskou dráhu. Před volbou hlavy státu v příštím roce si lídři tamní pravice měří síly mimo jiné na literárním poli, a tak vedle laureátů Goncourtovy či Renaudotovy ceny si vás z výkladních skříní knihkupectví hloubavě měří rovněž oni.

Zeman trvale, neřízeně exploduje. Babiš hraje na české pivní pudy

Český prezident jako by trvale explodoval, jako by byl nabit negativní energií, která se nezadržitelně šíří tuzemským prostorem. Nachází silnou lidovou odezvu. Terč se ustálil, je jím premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Přitom se názory obou kupříkladu na uprchlíky nijak fatálně neliší. Nejsou protichůdné.
Prezident si stále lépe rozumí se šéfem ANO Andrejem Babišem. Přimykají se, dělají antisobotkovskou politiku. Ministr financí předvádí vyzrálý, čím dál surovější populismus. Hraje na ty nejzákladnější české pivní pudy. Jako by ani nebyl vicepremiérem Sobotkovy vlády. Vytváří se Zemanem paralelní svět, což českou společnost víc a víc rozděluje.
Máme dva politiky, kteří v Česku poslední dobou ovládají veřejný prostor a „stanovují témata“ (ona to žádná skutečná témata nejsou). Vedle toho poněkud zaniká, že si ODS zvolila předsedu, aniž by ho vlastně volila, a že si Strana zelených svého předsedu skutečně vybírala, což je u nás věc už nevídaná, dokonce takřka nenormální.

Sport - výběr z článků

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Michal Navrátil: Dvacet sedm metrů volným pádem

Mám kamaráda, pro něhož je i myslivecký posed příliš vysoko. Dostává závratě. A rozhledny pozoruje ze země. Michal Navrátil by pro něj byl něco jako mimozemšťan. Ten totiž vyleze třeba do výšky dvaceti sedmi metrů, odkud skáče do vody. A může to být do bazénu nebo z útesu do moře. V letu dělá navíc salta a přemety a patří v tom ke čtyřem nejlepším lidem na světě.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

Bernardová jako první Čech přeplavala úžinu mezi Robben Island a Kapským Městem

 Abhejali Bernardová (39) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu Zlín si připsala další plavecký úspěch přeplaváním úžiny mezi ostrovem Robben Island (v překladu Tulení ostrov) a Kapským Městem v Jihoafrické republice. 6.nejtěžší přeplavbu na jižní polokouli zvládla jako první Čech, když za 2h 35 minut překonala vzdálenost 7,5 km ve vodě o teplotě pouhých 9-11°C.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 21. března 1992. Na svých prvních sedm let života, prožitých ve Štrasburku, si příliš nevzpomíná. Vybavuje se mu, jak to vypadalo ve školce a u babičky, která mu vařila a starala se o něj. Máma se ve Štrasburku narodila, a tohle „město cest“, jak zní jeho překlad, jako by předpovědělo Jeanovo budoucí putování. Tatínek pochází z Čadu, ale už jako malý kluk přicestoval z Afriky s rodinou do Francie.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se ve vesnici Lukáčovce, dvacet kilometrů od Nitry. Tady kopal vesnický fotbal na ulici a od osmi let i na fotbalovém hřišti. Když mu bylo třináct, hráli školní zápas proti Nitře. Prohráli 14:1 a ten jediný gól dal on. Klub o něj projevil zájem, ale Lukáš se příliš neradoval. Byl na vesnici šťastný, bál se nové školy i lidí. Když však už z Nitry volali popáté, maminka najednou do telefonu pronesla: „Dobře, tak on přijede.“ Koukal na ni s vykulenýma očima, co to udělala. Možná nejdůležitější moment v jeho životě. Mnohokrát už ji v duchu poděkoval. Maminka byla sportovně založená, hrála házenou, otce zajímala auta, motorky, po obou rodičích jejich zájmy podědil. Byli čtyři sourozenci, tři bratři a sestra, Lukáš je nejmladší. Táta hodně pracoval, o fotbal se starala máma.

Mistryně světa  Jana Kosťová

Mistryně světa Jana Kosťová

 S Janou jsem se seznámil před mnoha lety, když jsme oba navštěvovali kursy fotografie. Hned jsme si padli do oka. To se ještě jmenovala Fialová, cestovala po světě s krosnou a fotoaparátem a kromě toho v Praze zajišťovala velké akce pro mezinárodní klientelu. Během let se naše cesty rozdělily, ale přáteli jsme nepřestali být ani na dálku. Teď, když jsme se potkali, má s manželem Pavlem krásná dvojčata. A kromě zajišťování akcí pro mezinárodní klientelu se pyšní titulem mistryně světa v trail orienteeringu pro rok 2013 a je aktuální mistryní ČR pro rok 2015. A i když je na káře – nemá ráda výraz na vozíčku – je to stále ta pozitivní rozesmátá holka.

Tenistka Nicole Vaidišová

Tenistka Nicole Vaidišová

Před pěti lety ukončila předčasně kariéru. Alespoň tak to tehdy prezentovala tenisová média. Jenže Nicole Vaidišová to vidí jinak: „Já jsem se sama k tomu nikdy nevyjádřila, nikdy jsem neřekla, že jsem definitivně skončila. Přestala jsem hrát a všichni si vydedukovali, co potřebovali.“ Od loňského září se bývalá světová „sedmička“ vrací mezi tenisovou elitu.

O kolech, míči a pořádných chlapech

O kolech, míči a pořádných chlapech

Když mi kamarádka řekla, že o víkendu bude nedaleko od mého domova pískat zápasy ragby vozíčkářů, nezaváhal jsem ani na chvíli, vzal fotoaparát a vydal se na hřiště. Něco málo jsem o ragby věděl, ale až do této chvíle netušil , že je možné hrát ho i na vozíku. Skoro každý si někdy posteskne, jak má ten život těžký. Je to – jako ve všem – otázka úhlu pohledu. Přijde mi zvláštní a pozoruhodné, že ti, kteří by mohli na osud žehrat nejvíc, si stěžují nejméně. Bojují, snaží si život užívat a plačtivé stěžování přenechávají těm, kterým je pohodlně v roli nicnedělající oběti vlastního života.

Sportovec Jiří Bouška mistrem světa

Sportovec Jiří Bouška mistrem světa

Jiří Bouška, handicapovaný cyklista-profesionál (v dětství prodělal mozkovou obrnu), po dlouhých pěti letech opět vystoupal na místo nejvyšší, když vybojoval v časovce titul mistra světa pro rok 2014. K tomuto úžasnému úspěchu ještě přidal bronzovou medaili v silničním závodě, i když se při něm krátce po startu ocitl v hromadné kolizi a pádu, ale podařilo se mu přední skupinu dojet. To vše se událo v americkém Greenville při Mistrovství světa UCI PARA. Když se přičtou jeho další úspěchy v Evropských a Světových pohárech roku 2014, nezbývá než blahopřát a smeknout klobouk.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 3/16

XANTYPA Číslo 3/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne