Co se děje… v Londýně

Nejdřív Paříž a hned na to Londýn vzdaly poctu muži, bez kterého mohli francouzští impresionisté zůstat partou zkrachovalých pošetilců, pro něž byla nálada odrážejícího se slunečního paprsku důležitější než kánony uměleckých akademií. „Bez něj bychom prostě nepřežili,“ konstatoval lakonicky Claude Monet na adresu Paula Duranda-Ruela (1832–1921), který od malíře v roce 1872 koupil třiadvacet obrazů. Rozprodával je pak dalších třicet let.

Na výstavě Národní galerie STVOŘENÍ IMPRESIONISMU. MUŽ, KTERÝ KOUPIL TISÍC MONETŮ se vrací impresionismus paradoxně ke svým kořenům. Durand-Ruel totiž potkal Moneta na nábřeží Temže, před stojanem a s paletou v ruce. Malíř se do Anglie uchýlil v roce 1870, aby se vyhnul povolávacímu rozkazu na frontu probíhající prusko-francouzké války.
Výstava mapuje Durand-Ruelův život, jeho setkání s Monetem, Renoirem a Degasem, posedlost jejich obrazy. Při návštěvě Renoirova ateliéru koupil na místě všechna jeho plátna. Investoval do nich 39 tisíc franků, v té době ekvivalent čtyřiceti ročních platů. Ve čtyřiceti letech ovdověl, staral se sám o děti, několikrát zbankrotoval.
Když ho odmítala Paříž i Londýn, vydal se s kontejnerem obsahujícím tři sta impresionistických pláten v roce 1886 lodí do New Yorku. Sběratelé mu padli k nohám. „Američané nekritizují, Američané kupují,“ psal v dopise svým synům.
Sto deset let od první velké přehlídky impresionistů v Londýně britské noviny vyjadřují nadšení: „Je to nejvýznamnější výstava impresionistů v Británii za poslední dvě desetiletí. Nenechte si ji ujít,“ napsal Daily Telegraph. „Jde o nejoslnivější výstavu pláten impresionistů, kterou kdy uvidíte. Kurátoři mířili vysoko a dosáhli, čeho chtěli,“ konstatovaly Timesy.
Napadlo mě, co by tomu řekl kdysi věhlasný kritik pařížského listu Le Figaro Adolf Wolff. O první samostatné výstavě impresionistů v Paříži napsal: „Lidé se těm obrazům smáli. Mně z nich bylo naopak hodně smutno.“

* * *
I senioři mají rádi sex, Američané neumějí vařit čaj a v Indii není snadné podnikat, dozvíme se z filmového pokračování BÁJEČNÉHO HOTELU MARIGOLD režiséra Johna Maddena. Dobrodružství party britských penzistů v luxusním domově důchodců v Indii má znovu vynikající obsazení – k legendám Judy Denchové (80) a Maggie Smithové (80) přibyl Richard Gere.
Podle listu Independent však filmu chybí jakýkoliv pocit naléhavosti. „Obyvatele (hotelu pro seniory) nijak nevzrušuje myšlenka, že by na mě mohla číhat za rohem zubatá a že se nemusejí dočkat dalšího rána.“ Chce se dodat, že možná právě v tom je kouzlo filmového příběhu: život nekončí ani kolem osmdesátky. Postava, kterou hraje Denchová, dostane ve filmu nabídku na práci na plný úvazek. A ani v soukromí se její představitelka nechystá do herecké penze.

* * *
Britský tisk píše o jedněch z „nejdelších dirigentských námluv“ v historii. Hvězda mezi světovými esy, šéfdirigent Simon Rattle přivezl berlínské filharmoniky na turné do Anglie a mezi řečí si postěžoval, že Londýnu zoufale chybí moderní koncertní sál.
Hudební zasvěcenci se shodli, že má nejspíš pravdu. A že by tedy novou halu bylo záhodno postavit. Třeba na místě Městského muzea v londýnské City. No a hned poté se objevila zpráva, že Rattlovi končí v roce 2016 v Berlíně smlouva a vrátí se domů. A nejlepší by bylo, kdyby mohl dirigovat Londýnský filharmonický orchestr v nové hale.
„Zcela upřímně, nekladl jsem si žádné podmínky,“ přesvědčoval Rattle novináře a dodal: „Nemáte ani tušení, jak skvěle by londýnští symfonici mohli v nové hale znít.“
Pro šedesátiletého dirigenta má být působení v Londýně posledním plným úvazkem. Jeho soukromý život s chotí Magdalénou Koženou by se měl nadále odehrávat tady a v Berlíně, kde chodí synové, desetiletý Jonáš a sedmiletý Miloš, do školy.

Ivan Kytka

XANTYPA 4/15 - výběr z článků

Zdeněk Burian

Zdeněk Burian

Na naší planetě snad není přírodní oblast, kterou by na svých obrazech a ilustracích nezachytil malíř Zdeněk Burian, od jehož narození uplynulo letos 11. února 110 let. Hluboké lesy, řeky a jezera Evropy, asijské velehory a tundry, australská buš, pampy Jižní Ameriky, tajemné africké džungle, severoamerické prérie i bílé sněhové pláně Antarktidy a Arktidy. A nesmíme zapomenout na moře, oceány a jejich svět. Do všech těchto cizokrajných enkláv můžeme proniknout očima Zdeňka Buriana. Některé jsou dnes už jiné, ale některé můžeme i nyní spatřit v podobě, jak ji zachytila malířova ruka.

Nejen Deep Purple a Rainbow

Nejen Deep Purple a Rainbow

Ritchie Blackmore se v poslední anketě časopisu Rolling Stone z roku 2011 o nejlepších rockových kytaristech všech dob umístil na slušném padesátém místě. Ale jako by všichni rockoví pamětníci z předlouhé hudební kariéry tohoto muzikanta stále stereotypně vyzdvihovali hlavně léta 1970–1973, kdy celý svět okouzloval svou hrou jakožto člen klasické sestavy Deep Purple, včetně jeho autorského podílu na nesmrtelném riffu ve skladbě SMOKE ON THE WATER. A také několik následných alb z jeho projektu Rainbow (Ritchie Blackmore’s Rainbow), a přitom opomíjeli jeho mladistvé koketování s popem i jeho současné angažmá ve folk-rockové sestavě Blackmore’s Night. Kytarista s mimořádně hbitými prsty a osobitým stylem hry oslaví 14. dubna sedmdesáté narozeniny.

Vděční příživníci klubáci

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

São Paulo

São Paulo

Brazilské São Paulo udává trendy planetárního graffiti. Představitelé megapole to na jednu stranu vítají a nasprejovaná díla vydávají za atrakce pro turisty, jindy je, jako malůvky chuligánů, nařizují přebarvit na původní šeď.

První dáma Hana Benešová

První dáma Hana Benešová

Od narození Hany Benešové, manželky druhého československého prezidenta, uplyne letos sto třicet let. Historika a novináře Petra Zídka zaujal její životní příběh natolik, že mu věnoval tři roky života. Výsledkem jeho bádání je odborně fundovaná, ale zároveň čtivá kniha, která nám neobyčejný osud této ženy detailně přibližuje.

Etiopské Velikonoce

Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Pod okny kavárny Slávia se třpytila řeka a budovu Národního divadla „zdobilo“ už kolikátý rok lešení. Kavárna, z níž se genius loci pomalu vytrácí, byla poloprázdná a tichá k povídání. Profesor Dvořák seděl zády k oknu, šálu kolem krku ležérně přehozenou, na stolku rozečtené noviny.

Babiš absolutně ovládl sněm svého ANO. A Sobotka zcela opanoval sjezd ČSSD

Několik událostí máme za sebou. Jednu čerstvou: v polovině března volební sjezd sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka neměl soupeře a vyhrál. Do vedení si protlačil všecky místopředsedy, které před sjezdem vyjmenoval. A prosadil 40procentní kvóty pro ženy.
Sjezd ČSSD následoval jen čtrnáct dní po sněmu ANO, který též volil vedení. Někteří komentátoři sněm hnutí popisovali jako setkání sekty Andreje Babiše. Když se na ten podnik díváte z galerie, protože novináři jsou drženi odděleně, neunikne vám, jak se vše točí okolo Babiše.
Stalo se v Česku něco strašného, na co nejsme zvyklí. V Uherském Brodě (24. února) vtrhl do restaurace Družba muž, začal pálit a popravil osm obědvajících lidí. Po více než hodině a půl, během útoku speciální zásahové jednotky z Brna, potom zastřelil sám sebe. Ta hrůza nám prozradila leccos o naší policii.
Čilý je prezident Miloš Zeman. Letěl do Washingtonu na konferenci AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), vlivné proizraelské lobby. Vyzval už podruhé za sebou k tvrdé válce s „Islámským státem“ a sklidil ovace ve stoje.

Co se děje… v New Yorku

Pomíjivá krása vtělená do řezaných květin zdobí budovu Viacom na newyorském Times Square. Šestnáct tisíc čerstvých růží, hortenzií, pivoněk a bodláků pomalu usychá pod dohledem londýnské výtvarnice Rebeccy Louise Law, která věnovala několik svých posledních projektů proměně veřejných prostor prostřednictvím zavěšených květin.

Co se děje… ve Vídni

Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního jara mimořádnou výstavu děl francouzských mistrů 19. století, a to v úzké spolupráci s prestižním pařížským Musée d’Orsay.

Aktuálně - výběr z článků

Je libo porno, nebo raději obraz?

Je libo porno, nebo raději obraz?

Letošní vyhlášení výsledků soutěže Ceny kritiky pro mladé malíře do třiceti let proběhlo jako každý rok v únoru při zahájení výstavy sedmi finalistů.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/15

XANTYPA Číslo 4/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne