Nejen Deep Purple a Rainbow

K sedmdesátinám Ritchieho Blackmora

Ritchie Blackmore se v poslední anketě časopisu Rolling Stone z roku 2011 o nejlepších rockových kytaristech všech dob umístil na slušném padesátém místě. Ale jako by všichni rockoví pamětníci z předlouhé hudební kariéry tohoto muzikanta stále stereotypně vyzdvihovali hlavně léta 1970–1973, kdy celý svět okouzloval svou hrou jakožto člen klasické sestavy Deep Purple, včetně jeho autorského podílu na nesmrtelném riffu ve skladbě SMOKE ON THE WATER. A také několik následných alb z jeho projektu Rainbow (Ritchie Blackmore’s Rainbow), a přitom opomíjeli jeho mladistvé koketování s popem i jeho současné angažmá ve folk-rockové sestavě Blackmore’s Night. Kytarista s mimořádně hbitými prsty a osobitým stylem hry oslaví 14. dubna sedmdesáté narozeniny.

Deep Purple a Rainbow

Skvělý, ale povahově problematický, nevrlý a většinou nekomunikativní muzikant se nechal slyšet, že stane-li se nominace Deep Purple na uvedení do Síně slávy rock’n’rollu skutečností, ceremoniálu se nezúčastní, protože odmítá vstoupit do ní spolu s ostatními členy Deep Purple. Leccos to o rodákovi z městečka Weston-super-Mare v Somersetu vypovídá. Vždy byl egoistickým solitérem, nekompromisním perfekcionistou, což vyžadoval i od ostatních. Zřejmě jen tak je možné dosáhnout uměleckých výšin, ale na druhé straně tím trpí muzikantská soudržnost. Ve skupině Blackmore’s Night, kterou Ritchie založil v roce 1997 společně se svou současnou ženou Candice Nightovou a o které může rozhodovat absolutně, se během její existence vystřídalo celkem šestadvacet muzikantů! U Deep Purple byl jen jedním z pěti vůdců, a tak svou nevoli řešil buď pohroužením do sebe, nebo odchodem.

Od Deep Purple po Blackmore’s Night
V dnes již legendárních Deep Purple hrál Ritchie Blackmore hned od jejích začátků v roce 1968. Ocitl se zde na pozvání bubeníka Chrise Curtise, který se považuje za tvůrce konceptu této kapely. Mimochodem Curtis se zapsal do historie rockové hudby nejen tímto počinem. Stál i u zrodu slavné liverpoolské merseybeatové kapely The Searchers.
Ovšem raní Deep Purple se ještě dost lišili od své sestavy z vrcholného období a rovněž jejich zvuk byl ještě značně vzdálený průraznému a přímočarému soundu skupiny, která definovala hranice hard-rocku. V tomto období nahráli i coververze písní Neila Diamonda nebo The Beatles! Jako basista zde působil Nic Simper, jenž byl členem sestavy Johnny Kid & The Pirates a po Deep Purple pokračoval u Warhorse, a sólovým zpěvákem byl Rod Evans. Ten zase prošel soubory Maze a M. I. Five a po půldruhém roce se na konci roku 1969 přidal ke skupině Captain Beyond.
Teprve v klasických Deep Purple, ohraničených zhruba obdobím od konce roku 1969 až po podzim 1973, které lemovala čtyři studiová a dvě koncertní alba, narostla Ritchiemu křídla – interpretační i autorská. Ale na konci roku 1974 kytarový guru Blackmore odchází, aby vydal svou sólovou desku. Jenže realita jeho plány změnila a vyšli z toho Rainbow, resp. Ritchie Blackmore’s Rainbow. Nestalo se tak naposledy, protože např. album zreformovaných Rainbow STRANGER IN US ALL z roku 1995 bylo původně koncipováno také jako Ritchieho sólovka, ale pod nátlakem vydavatelské firmy bylo nakonec připsáno skupině. Na kytaristovo sólové album tedy jeho fanoušci stále čekají. Rainbow, kteří prodali úhrnem asi dvacet osm milionů desek, dostali pro svůj rozmáchlý a pompézní styl nálepku „fúze barokní muziky s hard-rockem“. Blackmore zdůvodňoval jejich hudební směřování následovně: „Shledal jsem blues natolik limitujícím a klasickou hudbu zase tak ukázněnou.“
Než přeskočím do roku 1997, kdy se na scéně objevil soubor Blackmore’s Night, je ještě nutné připomenout, že za Ritchieho účasti došlo jak k obnovení Deep Purple, tak Rainbow, ale nerudný kytarista kvůli rozporům se spoluhráči z resuscitovaných kapel vždy zanedlouho vycouval.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Jaroslav Císař

XANTYPA 4/15 - výběr z článků

Zdeněk Burian

Zdeněk Burian

Na naší planetě snad není přírodní oblast, kterou by na svých obrazech a ilustracích nezachytil malíř Zdeněk Burian, od jehož narození uplynulo letos 11. února 110 let. Hluboké lesy, řeky a jezera Evropy, asijské velehory a tundry, australská buš, pampy Jižní Ameriky, tajemné africké džungle, severoamerické prérie i bílé sněhové pláně Antarktidy a Arktidy. A nesmíme zapomenout na moře, oceány a jejich svět. Do všech těchto cizokrajných enkláv můžeme proniknout očima Zdeňka Buriana. Některé jsou dnes už jiné, ale některé můžeme i nyní spatřit v podobě, jak ji zachytila malířova ruka.

Vděční příživníci klubáci

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

São Paulo

São Paulo

Brazilské São Paulo udává trendy planetárního graffiti. Představitelé megapole to na jednu stranu vítají a nasprejovaná díla vydávají za atrakce pro turisty, jindy je, jako malůvky chuligánů, nařizují přebarvit na původní šeď.

První dáma Hana Benešová

První dáma Hana Benešová

Od narození Hany Benešové, manželky druhého československého prezidenta, uplyne letos sto třicet let. Historika a novináře Petra Zídka zaujal její životní příběh natolik, že mu věnoval tři roky života. Výsledkem jeho bádání je odborně fundovaná, ale zároveň čtivá kniha, která nám neobyčejný osud této ženy detailně přibližuje.

Etiopské Velikonoce

Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Pod okny kavárny Slávia se třpytila řeka a budovu Národního divadla „zdobilo“ už kolikátý rok lešení. Kavárna, z níž se genius loci pomalu vytrácí, byla poloprázdná a tichá k povídání. Profesor Dvořák seděl zády k oknu, šálu kolem krku ležérně přehozenou, na stolku rozečtené noviny.

Babiš absolutně ovládl sněm svého ANO. A Sobotka zcela opanoval sjezd ČSSD

Několik událostí máme za sebou. Jednu čerstvou: v polovině března volební sjezd sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka neměl soupeře a vyhrál. Do vedení si protlačil všecky místopředsedy, které před sjezdem vyjmenoval. A prosadil 40procentní kvóty pro ženy.
Sjezd ČSSD následoval jen čtrnáct dní po sněmu ANO, který též volil vedení. Někteří komentátoři sněm hnutí popisovali jako setkání sekty Andreje Babiše. Když se na ten podnik díváte z galerie, protože novináři jsou drženi odděleně, neunikne vám, jak se vše točí okolo Babiše.
Stalo se v Česku něco strašného, na co nejsme zvyklí. V Uherském Brodě (24. února) vtrhl do restaurace Družba muž, začal pálit a popravil osm obědvajících lidí. Po více než hodině a půl, během útoku speciální zásahové jednotky z Brna, potom zastřelil sám sebe. Ta hrůza nám prozradila leccos o naší policii.
Čilý je prezident Miloš Zeman. Letěl do Washingtonu na konferenci AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), vlivné proizraelské lobby. Vyzval už podruhé za sebou k tvrdé válce s „Islámským státem“ a sklidil ovace ve stoje.

Co se děje… v New Yorku

Pomíjivá krása vtělená do řezaných květin zdobí budovu Viacom na newyorském Times Square. Šestnáct tisíc čerstvých růží, hortenzií, pivoněk a bodláků pomalu usychá pod dohledem londýnské výtvarnice Rebeccy Louise Law, která věnovala několik svých posledních projektů proměně veřejných prostor prostřednictvím zavěšených květin.

Co se děje… v Londýně

Nejdřív Paříž a hned na to Londýn vzdaly poctu muži, bez kterého mohli francouzští impresionisté zůstat partou zkrachovalých pošetilců, pro něž byla nálada odrážejícího se slunečního paprsku důležitější než kánony uměleckých akademií. „Bez něj bychom prostě nepřežili,“ konstatoval lakonicky Claude Monet na adresu Paula Duranda-Ruela (1832–1921), který od malíře v roce 1872 koupil třiadvacet obrazů. Rozprodával je pak dalších třicet let.

Co se děje… ve Vídni

Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního jara mimořádnou výstavu děl francouzských mistrů 19. století, a to v úzké spolupráci s prestižním pařížským Musée d’Orsay.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/15

XANTYPA Číslo 4/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne