Zdeněk Burian

Světoběžník od malířského stojanu

Na naší planetě snad není přírodní oblast, kterou by na svých obrazech a ilustracích nezachytil malíř Zdeněk Burian, od jehož narození uplynulo letos 11. února 110 let. Hluboké lesy, řeky a jezera Evropy, asijské velehory a tundry, australská buš, pampy Jižní Ameriky, tajemné africké džungle, severoamerické prérie i bílé sněhové pláně Antarktidy a Arktidy. A nesmíme zapomenout na moře, oceány a jejich svět. Do všech těchto cizokrajných enkláv můžeme proniknout očima Zdeňka Buriana. Některé jsou dnes už jiné, ale některé můžeme i nyní spatřit v podobě, jak ji zachytila malířova ruka.

Z. Burian
S profesní bravurou a geniálním pozorovacím talentem a pamětí, ve spojení s neomezenou představivostí, vytvořil tento malířský solitér dílo, které navzdory moderním médiím i času stále zajímá nové generace. Jeho obrazotvornost ho podporovala nejen v tvorbě na základě dobových poznatků, ale zanesla jej na křídlech fantazie i do budoucnosti. Co je ale podstatné, umožnila mu zavítat i do dob a dějů dávno minulých, které se udály před stamiliony let. Ve spolupráci s našimi špičkovými paleontology, antropology, fytopaleontology a dalšími odborníky vytvořil za čtyřicet let malířské dílo, které vtisklo mnoha generacím na celém světě představu, jak asi vypadal život v pravěku. Pravda, mnohé rekonstrukce jsou dnes již překonané. Přesto Burianovy oleje, kvaše a perokresby disponují silným vědecko-romantickým nábojem a poutají tak nadále pozornost laiků i odborníků na celém světě. A to navzdory posledním vědeckým poznatkům, novým technikám malby, neustálému přílivu malířských talentů, věnujících se paleoartu, a nekonečným možnostem počítačových programů.

Výpravy do jeskyně Šipka
Už při jeho narození jako kdyby mu sudičky do osudu vetkly krajinné znamení. Zdeněk Burian se narodil v Kopřivnici, ležící v beskydském předhůří Lašska. Příroda Beskyd a hlavně nedalekého Štramberku, kde rodina rovněž chvíli žila, formovala představivost malého Zdeňka. Zejména štramberský vrch Kotouč s vápencovým lomem, kde mohl objevovat druhohorní zkameněliny, a jeskyně Šipka s nálezy pozůstatků neandrtálského člověka. Jeho fantazie tu našla inspiraci, která jej později dovedla do doby před stovkami milionů let. „Už jako kluk jsem sbíral zkameněliny a vydával se z Kopřivnice na výpravy do jeskyně Šipka. Ta jeskyně, ta mě udělala. Představoval jsem si boje mezi jeskynními hyenami a pralovci, hledal jsem stopy po ohních, jež kdysi hořely pod komíny, které ústí až nahoře na travnaté plošině. Víte, ty sloužily už pračlověku jako přirozené krby,“ vzpomínal pro časopis ABC v roce 1969.
Nejprve ovšem musel překonat následující období, které představovalo citelný průlom do jeho dosavadního života. Byl ve čtrnácti letech přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, rovnou do druhého ročníku mezi podstatně starší kolegy, a zároveň se musel postarat sám o sebe. To znamenalo mít značnou sebekázeň, vůli přežít a odhodlání dokázat svému okolí i rodině, že se ve velkoměstě neztratí. Mladičký Burian to zvládl, byť ze školy předčasně odešel. Existenční problémy ho přinutili změnit dosavadní způsob života.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Milan Krejčí

XANTYPA 4/15 - výběr z článků

Nejen Deep Purple a Rainbow

Nejen Deep Purple a Rainbow

Ritchie Blackmore se v poslední anketě časopisu Rolling Stone z roku 2011 o nejlepších rockových kytaristech všech dob umístil na slušném padesátém místě. Ale jako by všichni rockoví pamětníci z předlouhé hudební kariéry tohoto muzikanta stále stereotypně vyzdvihovali hlavně léta 1970–1973, kdy celý svět okouzloval svou hrou jakožto člen klasické sestavy Deep Purple, včetně jeho autorského podílu na nesmrtelném riffu ve skladbě SMOKE ON THE WATER. A také několik následných alb z jeho projektu Rainbow (Ritchie Blackmore’s Rainbow), a přitom opomíjeli jeho mladistvé koketování s popem i jeho současné angažmá ve folk-rockové sestavě Blackmore’s Night. Kytarista s mimořádně hbitými prsty a osobitým stylem hry oslaví 14. dubna sedmdesáté narozeniny.

Vděční příživníci klubáci

Vděční příživníci klubáci

Nedávno jsem si povídal s fotografem divoké africké přírody a shodli jsme se, že fotit ptáky je sice pěkná ‚disciplína‘, ale ani jednoho z nás to nebaví. Nějak víc inklinujeme k šelmám, kočkám spícím na stromech, či ještě lépe trhajícím nebohou oběť. Jsou ale chvilky, kdy přece jen neposednými a přelétavými opeřenci nepohrdneme.

São Paulo

São Paulo

Brazilské São Paulo udává trendy planetárního graffiti. Představitelé megapole to na jednu stranu vítají a nasprejovaná díla vydávají za atrakce pro turisty, jindy je, jako malůvky chuligánů, nařizují přebarvit na původní šeď.

První dáma Hana Benešová

První dáma Hana Benešová

Od narození Hany Benešové, manželky druhého československého prezidenta, uplyne letos sto třicet let. Historika a novináře Petra Zídka zaujal její životní příběh natolik, že mu věnoval tři roky života. Výsledkem jeho bádání je odborně fundovaná, ale zároveň čtivá kniha, která nám neobyčejný osud této ženy detailně přibližuje.

Etiopské Velikonoce

Etiopské Velikonoce

Velikonoce jsou jedním z hlavních svátků v kalendáři etiopské pravoslavné církve, která ve své ortodoxní podobě sdružuje největší počet věřících v Etiopii (asi 45 procent populace). Lidé se v postní době vydávají i z těch nezapadlejších vesnic do větších měst, aby se zúčastnili procesí a bohoslužeb. Putují pěšky celé dny či dokonce týdny, zdolávají horské masivy a poctivě se postí dlouhých padesát šest dnů. V jejich jídelníčku se nesmí objevit žádné maso či živočišné výrobky, tedy ani mléko a máslo. Ostatně strava je na severu země poměrně skromná i v mimopostním období, takže zdejší domorodci jsou velmi štíhlí.

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Setkávání s profesorem Františkem Dvořákem

Pod okny kavárny Slávia se třpytila řeka a budovu Národního divadla „zdobilo“ už kolikátý rok lešení. Kavárna, z níž se genius loci pomalu vytrácí, byla poloprázdná a tichá k povídání. Profesor Dvořák seděl zády k oknu, šálu kolem krku ležérně přehozenou, na stolku rozečtené noviny.

Babiš absolutně ovládl sněm svého ANO. A Sobotka zcela opanoval sjezd ČSSD

Několik událostí máme za sebou. Jednu čerstvou: v polovině března volební sjezd sociálních demokratů. Bohuslav Sobotka neměl soupeře a vyhrál. Do vedení si protlačil všecky místopředsedy, které před sjezdem vyjmenoval. A prosadil 40procentní kvóty pro ženy.
Sjezd ČSSD následoval jen čtrnáct dní po sněmu ANO, který též volil vedení. Někteří komentátoři sněm hnutí popisovali jako setkání sekty Andreje Babiše. Když se na ten podnik díváte z galerie, protože novináři jsou drženi odděleně, neunikne vám, jak se vše točí okolo Babiše.
Stalo se v Česku něco strašného, na co nejsme zvyklí. V Uherském Brodě (24. února) vtrhl do restaurace Družba muž, začal pálit a popravil osm obědvajících lidí. Po více než hodině a půl, během útoku speciální zásahové jednotky z Brna, potom zastřelil sám sebe. Ta hrůza nám prozradila leccos o naší policii.
Čilý je prezident Miloš Zeman. Letěl do Washingtonu na konferenci AIPAC (American Israel Public Affairs Committee), vlivné proizraelské lobby. Vyzval už podruhé za sebou k tvrdé válce s „Islámským státem“ a sklidil ovace ve stoje.

Co se děje… v New Yorku

Pomíjivá krása vtělená do řezaných květin zdobí budovu Viacom na newyorském Times Square. Šestnáct tisíc čerstvých růží, hortenzií, pivoněk a bodláků pomalu usychá pod dohledem londýnské výtvarnice Rebeccy Louise Law, která věnovala několik svých posledních projektů proměně veřejných prostor prostřednictvím zavěšených květin.

Co se děje… v Londýně

Nejdřív Paříž a hned na to Londýn vzdaly poctu muži, bez kterého mohli francouzští impresionisté zůstat partou zkrachovalých pošetilců, pro něž byla nálada odrážejícího se slunečního paprsku důležitější než kánony uměleckých akademií. „Bez něj bychom prostě nepřežili,“ konstatoval lakonicky Claude Monet na adresu Paula Duranda-Ruela (1832–1921), který od malíře v roce 1872 koupil třiadvacet obrazů. Rozprodával je pak dalších třicet let.

Co se děje… ve Vídni

Světoznámá galerie Albertina v historickém centru Vídně nabízí během letošního jara mimořádnou výstavu děl francouzských mistrů 19. století, a to v úzké spolupráci s prestižním pařížským Musée d’Orsay.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/15

XANTYPA Číslo 4/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
1/2020

XANTYPA 1/2020

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne