Francouzské úřady odstraňují „calaiskou džungli“

Že je v Evropě možné narazit na džungli? Nesmysl, řeknete; my, kdo jsme v zeměpisu dávali pozor, víme, že se džungle nacházejí výhradně v tropickém pásmu! Svět ale dnes prochází převratnými proměnami, a jedna džungle tak nedávno vznikla poblíž severofrancouzského města Calais. Nebují tu žádná tropická vegetace, zato se lokalita zaplnila uprchlíky z Asie a Afriky. Podobně jako na okraji opravdové džungle si zde černí osadníci postavili chýše z klacků a slámy, zatímco jejich arabští sousedé dali přednost stanům. Vysněné dovolené u moře je ovšem tohle kempování na hony vzdáleno; nelíbí se ani francouzským úřadům, které se tábor rozhodly zbourat.

S očima upřenýma v dál

Místo nazývané calaiskou džunglí se zvolna zaplnilo uprchlíky ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, Eritreje a dalších zemí „zásobujících“ evropskou uprchlickou vlnu. Všechny zdejší osadníky spojoval jeden cíl či spíše touha: proniknout přes moře do Velké Británie. Za tím účelem se strategicky usadili nedaleko břehů kanálu La Manche, v těsné blízkosti místa, kde ústí podmořský tunel, jímž projíždí rychlík na trase Paříž-Londýn. Jejich země zaslíbená, která ani není členem schengenského prostoru, však o ně nestojí. Vjezd do tunelu i mořské trajekty jsou pod zesílenou ostrahou, a pokusy uprchlíků překonat kanál po vodě či jako černí pasažéři krtčího vlaku Eurostar proto v devětadevadesáti procentech případů končí nezdarem.

Tím, že se tihle lidé – byť nešťastně uvízli na protějším břehu ostrovního království – tvrdošíjně drželi svého cíle, však vznikl problém samotné Francii. Obyvatelé Calais se bouřili proti sousedství mnoha tisíc ilegálních migrantů, žijících v otřesných materiálních i hygienických podmínkách, jehož jedním z dopadů byl nárůst zločinnosti ve městě. Calaiská džungle se svým svérázným koloritem se mimoto stala vyhledávanou destinací pro reportéry z celého světa, a je nasnadě, že bez takové reklamy by se Francie obešla.

A tak 29. února, pouhé čtyři dny po soudním stvrzení výnosu lillské prefektury o vyklizení tábora, sem vyjely buldozery, aby jeho část srovnaly se zemí. Pracovníky firmy najaté na likvidaci provizorních přístřeší jistili po zuby ozbrojení policisté ze speciální jednotky CRS… Brzy se ukázalo, že zde nebudou zbyteční. Poté, co kdosi založil požár, vypukly mezi oběma stranami ostré potyčky. Podle policie jádro obránců džungle tvořilo na sto padesát – převážně britských – aktivistů z hnutí za zrušení hranic No border.

Likvidaci tábora ovšem předcházela jednání s obyvateli slumu spojená s nabídkou náhradního ubytování v bytových kontejnerech. Ti, kdo nabídku přijali, získali přístup k tekoucí vodě a toaletám, leč dostali se i pod dohled úřadů, o což tu šlo především. Další část migrantů raději zvedla kotvy, aby se vysněného cíle – Velké Británie – pokusila dosáhnout oklikou přes sousední Belgii. V reakci na příliv uprchlíků se však tato země rozhodla přistoupit v dnešní době (i v rámci Schengenu) ke stále běžnějšímu kroku a hranici s Francií uzavřela.

Ve jménu míru a lásky

Po vzoru slumů z rozvojového světa je calaiská džungle složitým, spontánně vzniklým sídelním útvarem, jenž zdaleka nesestává pouze z chatrných lidských příbytků. Najdete tu též obchody, bary, holičství, svatyně nejrůznějších náboženství, jakož i divadla a diskotéky; nejznámější místní dancing je Peace and Love bar („Bar míru a lásky“). Nechybějí tu ani školy a středisko právní pomoci. Plánovaná demolice džungle se nejenže týká jen její jižní části (v té severní se staví kontejnerové město pro uprchlíky), ale s ohledem na soudní verdikt, z jehož působnosti se výslovně vyjímají „místa se životní funkcí“ (v češtině bychom spíše řekli „veřejného významu“), má i zde tento typ objektů zůstat ušetřen.

Je zjevné, že francouzské úřady, vystavené přísnému zraku organizací na obhajobu lidských práv i médií, u Calais tančí mezi vejci.

Takřka souběžně se spuštěním likvidace calaiské džungle se mimoevropští přistěhovalci z mnoha zemí sjeli do německého Hamburku na „mezinárodní konferenci uprchlíků a migrantů“. Jednohlasně na ní odsoudili „evropský egoismus“ a žádali o právo volného pohybu i usídlení v zemi vlastní volby. Hovoříme zde o těch, kdo na území bohatší části Evropy už jsou. Desetitisíce dalších se tou dobou shromažďovali na řecké straně uzavřené řecko-makedonské hranice a vymáhali si průchod směrem na sever. Sobotkův (či visegrádský) „plán B“, spočívající v uzavření makedonské a bulharské hranice s Řeckem, se očividně dočkal rychlého naplnění.

Jaké bude další dějství téhle masové „road movie“?

Martin Daneš (www.martindanes.com)

XANTYPA 4/16 - výběr z článků

Film Boj

Film Boj

Strhující válečné drama o vině a svědomí, které hned po svém prvním uvedení na filmovém festivalu v Benátkách sklidilo ovace publika i slova uznání od filmových kritiků. Jeho autorem je výrazný dánský režisér a scenárista Tobias Lindholm (1977), který má na svém kontě tak vynikající filmy, jako jsou ÚNOS (2012) o přepadení nákladní lodi somálskými piráty nebo HON (2012) o lidské štvanici na učitele, křivě nařčeného ze sexuálního zneužívání dítěte.  

Hobojista Vilém Veverka

Hobojista Vilém Veverka

Patří k evropské hobojové špičce. Loni na podzim vydal cédéčko VIVALDI, BACH, TELEMAN: HOBOJOVÉ KONCERTY, které podle kritik posouvá hranice interpretace barokní hudby. Vilém Veverka však do škatulky interpreta klasické hudby příliš nezapadá. Když jsem viděla, jak ke kavárně v centru Prahy, kde jsme se měli sejít k rozhovoru, přijíždí na kole ošlehaný urostlý chlapík, který vypadá jako horský vůdce na dovolené, v poklidu jsem dál pila kávu. Ale byl to on, a jak jsem později zjistila, s těmi horami jsem se docela trefila.

Klavírista Maksim Mrvica

Klavírista Maksim Mrvica

Chorvatský klavírista Maksim Mrvica není velký jen vzrůstem (bez tří centimetrů měří dva metry). Na svém kontě má osm úspěšných studiových alb, kterých se prodalo v sedmapadesáti zemích světa více než čtyři miliony kusů. Po loňském koncertě v Praze ho můžeme vidět 16. dubna v brněnském Sono centru a o den později v pražské Hybernii.

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek (1938–2012) byl vynikající ilustrátor a glosátor, autor mnoha kreslených vtipů a dětských animovaných příběhů. Pražská Galerie Tančící dům připravila první ucelenou výstavu jeho díla. Expozice je rozmístěna ve třech poschodích, nese název VČERA A DNES a představuje tři sta originálů postaviček z populárních příběhů o Patovi a Matovi, o Bobu a Bobkovi a mnohé další kreslené příběhy pro děti. Druhou část výstavy tvoří výběr z Jiránkových nejlepších kreslených vtipů, je jich tu sto padesát. Aby mohly výstavu navštěvovat celé rodiny, kresby s erotickou tematikou jsou umístěny v odlehlé místnosti a zavěšeny vysoko, aby na ně děti nedohlédly. Ty se na výstavě zabaví také u Jiránkových promítaných pohádek nebo kreslením animovaných postaviček světelným paprskem.

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Již skoro celou první sezonu ve funkci šéfa činohry Národního divadla má za sebou Daniel Špinar (*1979). Jeho první režii jsem viděl v roce 2005 a od té doby jsem navštívil tři desítky inscenací (zdaleka ne všechny, pod nimiž je podepsán) tohoto pilného tvůrce. Drtivá většina z nich se mi jevila jako kvalitní, objevná, smělá.

Film Příběh lesa

Film Příběh lesa

Po úchvatných filmech MIKROKOSMOS, PTAČÍ SVĚT a OCEÁNY přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s PŘÍBĚHEM LESA. Natáčeli ho čtyři roky v evropských lesích. „Každý z nás viděl působivé záběry divokých zvířat v Africe. Ale víte, jak to vypadá uvnitř liščího doupěte? Běželi jste někdy sto metrů lesem spolu s divočákem a smečkou vlků? Stáli jste někdy dva metry od skotačícího kolouška? Když jsme poprvé viděli záběry středoevropské přírody v PŘÍBĚHU LESA, říkali jsme si to samé co recenzent The Hollywood Reporter: ,Neuvěřitelné. Jak vůbec bylo možné vše natočit?‘ Už dlouho jsme neviděli dokument, u kterého by se dětem i dospělým tolik tajil dech. Film nás uhranul o to víc, že nepopisuje vzdálenou realitu, ale tajemství, která jsou skryta kousek od nás, a přesto jsme je doposud nepoznali,“ nešetří chválou Jan Noháč z distribuční společnosti Aerofilms.

COCO a přátelé

COCO a přátelé

Jaká byla Coco Chanel? Kdo byli její skuteční přátelé a milenci? Jaký vztah měla k umění a co ji vedlo k tomu, aby tajně financovala uvedení Stravinského Svěcení jara? Tyto otázky a mnohem více vyjasní přední odbornice na dějiny módy a kulturní historii Jana Máchalová.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Co se děje… v New Yorku

Hvězdná ruská sopranistka Anna Netrebko pravidelně září na pódiu newyorské Metropolitní opery. Sólový recitál je dalším logickým krokem na její stoupající dráze. Za doprovodu pianisty Malcolma Martineaua zavítá do světa romantických skladeb a prestižním operním sálem zazní opusy Rimského-Korsakova, Čajkovského a Rachmanina. Netrebko je prvním člověkem z prostředí klasické hudby, kterého časopis Time zařadil na svůj seznam sta nejvlivnějších lidí světa. Je rovněž držitelkou dvou cen Grammy.

Co se děje… v Londýně

Co se děje… v Londýně

Smrt v ledových stopách V uniformě příslušníka britských speciálních jednotek, známých pod zkratkou SAS, absolvoval nebezpečné mise v afghánském Helmandu, Bosně a také v Severním Irsku (než zde zavládlo v devadesátých letech příměří). Ani působení v nich, ani extrémně náročný fyzický trénink členů elitního komanda ovšem nedokázalo Henryho Worsleyho připravit na útrapy a vyčerpání z patnáctisetkilometrového osamělého pochodu Antarktidou. Po sto letech chtěl uskutečnit dobrodružný plán slavného britského polárního badatele Ernesta Shackletona a přejít Antarktidu napříč.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/16

XANTYPA Číslo 4/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne