Klavírista Maksim Mrvica

Žiju svůj sen

Chorvatský klavírista Maksim Mrvica není velký jen vzrůstem (bez tří centimetrů měří dva metry). Na svém kontě má osm úspěšných studiových alb, kterých se prodalo v sedmapadesáti zemích světa více než čtyři miliony kusů. Po loňském koncertě v Praze ho můžeme vidět 16. dubna v brněnském Sono centru a o den později v pražské Hybernii.

Maksim Mrvica

Prý jste začal hrát na klavír v devíti letech a první koncert už jste měl ve dvanácti, je to možné?

Sólový koncert jsem měl skutečně už ve dvanácti letech. Hrál jsem Haydnův klavírní koncert C dur.

Když vám bylo patnáct, vypukla v Chorvatsku válka. Jak jste v té době s rodiči žili?

V Šibeniku se poměrně hodně bojovalo. Přesto jsem se chtěl i v té době vzdělávat, a i když jsme bydleli ve sklepě a spali na betonové podlaze, přesto jsem na sobě dál pracoval.

Jak?

Se svou učitelkou Marijí Sekso jsme hráli – aby to bylo zábavnější – na dvě piana a poměřovali se, abych nepropadal depresi a vyvíjel se. Cvičili jsme ve sklepě hudební školy.

Nebylo nebezpečné přecházet ze sklepa do sklepa?
Samozřejmě to bylo velmi nebezpečné, protože všude číhali srbští ostřelovači, ale i na něco takového, jako je válka, si časem zvyknete. Pamatuju si, že jeden čas dopadalo na město tisíc granátů denně a týden jsme neviděli slunce. Bylo to tak zlé, že jsme se s rodiči odstěhovali na nedaleký ostrůvek, kde máme chatu. Jenomže po čtyřech dnech jsem je uprosil, abychom se vrátili a já mohl hrát na klavír.

V roce 1993, tedy stále ještě během války, jste se zúčastnil v Záhřebu klavírní soutěže, kterou jste vyhrál.

Přestože kolem vybuchovaly granáty a bomby, rozhodl jsem se tam jet, protože v Záhřebu se v té době neválčilo. Když jsem zvítězil, ptali se mě lidé, jakou školu jsem navštěvoval, a byli hrozně překvapeni, jak jsem se dokázal v tak obtížných podmínkách připravit, a že bych si zasloužil vyhrát už jen proto, že jsem ze Šibeniku, protože jsem tam určitě zažil peklo.

Jaký mělo vaše vítězství ohlas?

Ty stovky lidí mi určitě netleskaly proto, že by mě litovaly. Všichni mi blahopřáli, moje učitelka plakala štěstím, přišel i můj učitel ze střední školy a všichni jsme ohromně slavili. Úspěch mi otevřel bránu do hudebního světa. Studoval jsem potom v Záhřebu u našeho nejlepšího pedagoga, profesora Vladimira Krpana konzervatoř, pak jsem pokračoval v mistrovském studiu na konzervatoři Ference Liszta v Budapešti a na konzervatoři v Paříži, kde jsem měl ruského učitele. Každá z těch škol byla jiná, což bylo pro můj růst velmi přínosné.

V roce 2000 jste natočil své první album GESTA. Co na něm bylo?

Díla chorvatských skladatelů klasické avantgardní hudby. Dostal jsem za ně čtyři ceny Porin, to je něco, jako Grammy.

Kdy jste se začal věnovat crossoverům, prolínání klasické a populární hudby?

Když jsem promoval, uvědomil jsem si, že je sice fajn hrát dvě stě, tři sta let starou hudbu, ale že bych ji rád zpřístupnil současné generaci. Crossovery jsem přivedl na svá vystoupení čtyřicet procent mladých lidí. Důležité pro mě bylo i setkání s producentem Melem Bushem, který mě zavedl do prestižního vydavatelství EMI Classic.

V roce 2005 jste nahrál i část symfonie Z NOVÉHO SVĚTA Antonína Dvořáka. Proč?

Protože se mi líbí a je to jedna z nejhranějších skladeb na světě, tak jsem ji upravil pro sebe.

Co na vaše popové úpravy říkají vaši ortodoxní klasičtí kolegové?

(dlouhý smích) Nejvíc mi záleží na názoru mých učitelů, a ti mé crossovery podpořili, protože jsem naučil mladé lidi poslouchat Musorgského, Rachmaninova nebo Chopina.

Jak si vysvětlujete, že máte největší úspěchy v Asii?

Moje domovské vydavatelství EMI Classic se zaměřilo na tento kontinent, kde trávím osm měsíců v roce. Ale to neznamená, že crossovery mají rádi jen lidé v Asii.

Co budete uvádět v České republice?

To nejlepší z mých nahrávek, tedy jakési best of… Bude to crossover, zařazuji tam i dvacet minut čistě klasické hudby.

Můžeme se těšit i na Dvořáka?

Samozřejmě.

Český houslista Pavel Šporcl nosívá na hlavě šátek. Vy míváte na sobě džíny a vestu. Co si oblečete v Praze a Brně?

Šátek si nevezmu, a jak se obleču, se rozhodnu vždycky na poslední chvíli. Nikdy to dopředu nevím. Muzikanti klasické hudby mívají obleky, ale já chci, aby vynikla hudba, nezávisle na seriózní atmosféře. Když publikum vidí, že má umělec na sobě to, co oni, je mu daleko blíž, než kdybych byl „svázaný“ ve smokingu nebo fraku.

Co znamená tetování, které máte na rukou a na krku?

Jsou to takové estetické symboly. Mandala, polynéské prvky a na pravé ruce byste našli i jméno mé dcery.

Jak se jmenuje?

LeeLoo a je jí deset let.

Jste ženatý?

Byl jsem ženatý se svojí dětskou láskou Annou, s níž mám i dcerku. Na začátku kariéry jsme žili v Londýně, později v Chorvatsku, ale před třemi lety jsme se rozvedli. Kvůli LeeLoo ovšem udržujeme dodnes přátelské vztahy, což mě těší.

Máte nějaký sen?

Dosáhl jsem mnoha velkých úspěchů a rád bych pokračoval v tom, co dělám, protože vlastně žiju svůj sen.

Maksim Mrvica
Narodil se 3. května 1975 v chorvatském Šibeniku, kde studoval hudební školu. Konzervatoř absolvoval v Záhřebu, Budapešti a Paříži. Nahrál osm studiových alb, hned za první, GESTA, získal čtyři ceny Porin (tamní Grammy), zejména ho ale proslavily crossovery klasické a populární hudby. Zvláště v Asii získal řadu platinových a zlatých desek. Natočil i promovideo k olympiádám v Athénách a v Pekingu. Je rozvedený, má desetiletou dceru LeeLoo.

Vašek Vašák

XANTYPA 4/16 - výběr z článků

Film Boj

Film Boj

Strhující válečné drama o vině a svědomí, které hned po svém prvním uvedení na filmovém festivalu v Benátkách sklidilo ovace publika i slova uznání od filmových kritiků. Jeho autorem je výrazný dánský režisér a scenárista Tobias Lindholm (1977), který má na svém kontě tak vynikající filmy, jako jsou ÚNOS (2012) o přepadení nákladní lodi somálskými piráty nebo HON (2012) o lidské štvanici na učitele, křivě nařčeného ze sexuálního zneužívání dítěte.  

Hobojista Vilém Veverka

Hobojista Vilém Veverka

Patří k evropské hobojové špičce. Loni na podzim vydal cédéčko VIVALDI, BACH, TELEMAN: HOBOJOVÉ KONCERTY, které podle kritik posouvá hranice interpretace barokní hudby. Vilém Veverka však do škatulky interpreta klasické hudby příliš nezapadá. Když jsem viděla, jak ke kavárně v centru Prahy, kde jsme se měli sejít k rozhovoru, přijíždí na kole ošlehaný urostlý chlapík, který vypadá jako horský vůdce na dovolené, v poklidu jsem dál pila kávu. Ale byl to on, a jak jsem později zjistila, s těmi horami jsem se docela trefila.

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek

Vladimír Jiránek (1938–2012) byl vynikající ilustrátor a glosátor, autor mnoha kreslených vtipů a dětských animovaných příběhů. Pražská Galerie Tančící dům připravila první ucelenou výstavu jeho díla. Expozice je rozmístěna ve třech poschodích, nese název VČERA A DNES a představuje tři sta originálů postaviček z populárních příběhů o Patovi a Matovi, o Bobu a Bobkovi a mnohé další kreslené příběhy pro děti. Druhou část výstavy tvoří výběr z Jiránkových nejlepších kreslených vtipů, je jich tu sto padesát. Aby mohly výstavu navštěvovat celé rodiny, kresby s erotickou tematikou jsou umístěny v odlehlé místnosti a zavěšeny vysoko, aby na ně děti nedohlédly. Ty se na výstavě zabaví také u Jiránkových promítaných pohádek nebo kreslením animovaných postaviček světelným paprskem.

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Umělecký ředitel Daniel Špinar

Již skoro celou první sezonu ve funkci šéfa činohry Národního divadla má za sebou Daniel Špinar (*1979). Jeho první režii jsem viděl v roce 2005 a od té doby jsem navštívil tři desítky inscenací (zdaleka ne všechny, pod nimiž je podepsán) tohoto pilného tvůrce. Drtivá většina z nich se mi jevila jako kvalitní, objevná, smělá.

Film Příběh lesa

Film Příběh lesa

Po úchvatných filmech MIKROKOSMOS, PTAČÍ SVĚT a OCEÁNY přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s PŘÍBĚHEM LESA. Natáčeli ho čtyři roky v evropských lesích. „Každý z nás viděl působivé záběry divokých zvířat v Africe. Ale víte, jak to vypadá uvnitř liščího doupěte? Běželi jste někdy sto metrů lesem spolu s divočákem a smečkou vlků? Stáli jste někdy dva metry od skotačícího kolouška? Když jsme poprvé viděli záběry středoevropské přírody v PŘÍBĚHU LESA, říkali jsme si to samé co recenzent The Hollywood Reporter: ,Neuvěřitelné. Jak vůbec bylo možné vše natočit?‘ Už dlouho jsme neviděli dokument, u kterého by se dětem i dospělým tolik tajil dech. Film nás uhranul o to víc, že nepopisuje vzdálenou realitu, ale tajemství, která jsou skryta kousek od nás, a přesto jsme je doposud nepoznali,“ nešetří chválou Jan Noháč z distribuční společnosti Aerofilms.

Francouzské úřady odstraňují „calaiskou džungli“

Že je v Evropě možné narazit na džungli? Nesmysl, řeknete; my, kdo jsme v zeměpisu dávali pozor, víme, že se džungle nacházejí výhradně v tropickém pásmu! Svět ale dnes prochází převratnými proměnami, a jedna džungle tak nedávno vznikla poblíž severofrancouzského města Calais. Nebují tu žádná tropická vegetace, zato se lokalita zaplnila uprchlíky z Asie a Afriky. Podobně jako na okraji opravdové džungle si zde černí osadníci postavili chýše z klacků a slámy, zatímco jejich arabští sousedé dali přednost stanům. Vysněné dovolené u moře je ovšem tohle kempování na hony vzdáleno; nelíbí se ani francouzským úřadům, které se tábor rozhodly zbourat.

COCO a přátelé

COCO a přátelé

Jaká byla Coco Chanel? Kdo byli její skuteční přátelé a milenci? Jaký vztah měla k umění a co ji vedlo k tomu, aby tajně financovala uvedení Stravinského Svěcení jara? Tyto otázky a mnohem více vyjasní přední odbornice na dějiny módy a kulturní historii Jana Máchalová.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Co se děje… v New Yorku

Hvězdná ruská sopranistka Anna Netrebko pravidelně září na pódiu newyorské Metropolitní opery. Sólový recitál je dalším logickým krokem na její stoupající dráze. Za doprovodu pianisty Malcolma Martineaua zavítá do světa romantických skladeb a prestižním operním sálem zazní opusy Rimského-Korsakova, Čajkovského a Rachmanina. Netrebko je prvním člověkem z prostředí klasické hudby, kterého časopis Time zařadil na svůj seznam sta nejvlivnějších lidí světa. Je rovněž držitelkou dvou cen Grammy.

Co se děje… v Londýně

Co se děje… v Londýně

Smrt v ledových stopách V uniformě příslušníka britských speciálních jednotek, známých pod zkratkou SAS, absolvoval nebezpečné mise v afghánském Helmandu, Bosně a také v Severním Irsku (než zde zavládlo v devadesátých letech příměří). Ani působení v nich, ani extrémně náročný fyzický trénink členů elitního komanda ovšem nedokázalo Henryho Worsleyho připravit na útrapy a vyčerpání z patnáctisetkilometrového osamělého pochodu Antarktidou. Po sto letech chtěl uskutečnit dobrodružný plán slavného britského polárního badatele Ernesta Shackletona a přejít Antarktidu napříč.

Kultura - výběr z článků

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Magdalena Juříková

Magdalena Juříková

S ředitelkou Galerie hlavního města Prahy Magdalenou Juříkovou jsem si povídal o současném výtvarném umění, soukromých sběratelích i o výstavách, které má galerie v plánu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 4/16

XANTYPA Číslo 4/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne