Rudyard Kipling a jeho literární syn Mauglí

Do čských kin právě přišlo nové filmové zpracování světoznámého literárního díla KNIHA DŽUNGLÍ amerického režiséra Jona Favreaua, jehož hrdinou je Mauglí. Na předposlední prosincový den loňského roku připadlo stopadesáté výročí narození duchovního otce Mauglího, britského spisovatele Rudyarda Kiplinga, letos v lednu jsme si připomněli osmdesát let od jeho úmrtí.

RudyardHrdina versus realita
Každá doba má své hrdiny a idoly. Některá si je vytváří sama, a jsou to skuteční žijící lidé, kteří se díky svým vlastnostem nebo nějakému výjimečnému činu dostali do povědomí širší veřejnosti. Druhou skupinou hrdinů jsou literární nebo filmové postavy, s nimiž se ztotožňují masy (používají jejich jména a charakteristiky v běžném životě), a tito hrdinové se periodicky se vracejí na výsluní médií. Jedním z nich je Mauglí.
Mauglí, Človíček, Lidské mládě, Žabák, Bratříček vlků, všemi těmito přízvisky oslovuje britský spisovatel Rudyard Kipling protagonistu svého nejslavnějšího a nesmrtelného díla KNIHA DŽUNGLÍ. Příběh dítěte vychovávaného vlčí smečkou patří nesporně k základním a trvalým mýtům literárních dějin, a nadto je to příběh živý, jehož neustálé paralely lze najít v nedávném i současném životě etnických enkláv na různých kontinentech, zejména na Indickém poloostrově, jenž byl prapůvodcem Kiplingovy inspirace. Vydejme se proto po stopách této legendy, jejíž kořeny leží částečně v reálném životě a částečně ve fantazii a fikci anglického spisovatele.
Silným inspiračním zdrojem se stala historie. Stačí vzpomenout na babylónský EPOS O GILGAMEŠOVI, v němž vystupuje jeho protivník (později přítel) Enkidu, jenž žil ve stepi divoce mezi zvířaty. Mnohem známější je antická legenda o vzniku Říma, založeném bratry Romulem a Remem, které podle pověsti odkojila vlčice. Také ve středověkých kronikách najdeme zmínky o výskytu divokých dětí, vychovaných různými zvířaty (vlky, medvědy, ovcemi, skotem). S cestovatelskými a koloniálními aktivitami Británie, Francie i Ameriky se podstatně rozšířilo informační spektrum o podobných případech, a tak si o nich mohli tehdejší čtenáři přečíst v cestopisech nebo časopisech a novinách. Samotný Kipling vzpomínal, že příběhy o dětech-zvířatech se v indické společnosti vyprávěli odedávna, stejně jako o tygrech-lidožroutech, a nikdo nepochyboval o jejich pravdivosti. Proto tehdy spisovatele napadlo využít těchto faktů a vytvořit jakéhosi lesního muže vychovaného vlky, jenž se pohybuje v indické džungli a svádí boj mezi svým divošstvím a člověčenstvím. Nezpochybnitelnou inspirací mu byly také povídky o zvířatech od anglického spisovatele a přírodovědce E. T. Setona, žijícího v Severní Americe. Ten tuto skutečnost uvádí ve svém životopise a cituje jeden Kiplingův dopis. Souhrn těchto informací a autorova fantazie pak stály u zrodu povídkové sbírky THE JUNGLE BOOK (Kniha džunglí, 1894) a o rok později THE SECOND JUNGLE BOOK (Druhá kniha džunglí). Vůbec první povídka o Mauglím však vyšla již v roce 1893, ale náš hrdina se zde chová úplně jinak, než mu pak přisoudil jeho literární otec. Už je dospělý, žije s rodinou ve vesnici a dává se do služby správy státních lesů. Proto tato povídka, vymykající se filozofii obou KNIH DŽUNGLÍ, nebývá jejich součástí při opětovných vydáních.

Zákon džungle
Základním syžetem tohoto světového díla je střet zvířecího světa s lidskou společností a dilema návratu Mauglího k lidem a pak zpět do džungle. Je zřejmé, že přírodní svět s neměnnými zákony džungle je poněkud metamorfován a uzpůsoben lidskému chápání. Obě KNIHY DŽUNGLÍ jsou souborem povídek (sedmi a osmi), jen v některých však vystupuje Mauglí a jeho svět indické džungle. Další příběhy jsou situovány do úplně jiného prostředí (BÍLÝ LACHTAN, QUIQUERN) anebo mají za hrdiny jiná zvířata a lidi (TÚMÉ, MILÁČEK SLONŮ; RIKKI-TIKKI-TAVI; SLUŽEBNÍCI JEJÍHO VELIČENSTVA; PURÁNBHAGATŮV ZÁZRAK). Někdy jsou vydávány jen samostatné příběhy s Mauglím.
Krajina, v níž se jeho dobrodružství odehrávají, se nazývá Séónijská pahorkatina a za svá loviště si ji zvolila smečka vlků, vedená Akélou. Sem jednoho večera směřují krůčky lidského mláděte, které utíká před pronásledováním tygra Šér Chána. Vlčí smečka se rozhodne vzít dítě pod svou ochranu a pojmenuje ho Mauglí, což v tamní řeči znamená Žabák. Na poradní skále se k nim ještě připojí dobrácký a věčně ospalý medvěd Balú a lstivý pardál Baghíra. Oba se stali Mauglímu nejvěrnějšími kamarády a průvodci po různých stezkách dobrodružství a poznání v džungli. Později se k nim přidal ještě starý a moudrý had Ká, což byla obrovská skalní krajta. Tygr Šér Chán se ale stal Mauglího úhlavním nepřítelem.
Pralesní kamarádi Mauglímu neustále připomínají a vysvětlují zákon džungle, protože pro přežití v tomto prostředí je to ta nejdůležitější věc. Bez jeho poznávání by človíček asi sotva přežil několik dnů, natož aby v džungli vyrostl a dospěl v mladého muže. A lidské mládě se tento zákon džungle naučilo díky svému člověčímu rozumu nejen znát a používat, ale také využívat ve svůj prospěch. To na vlastní kůži později pocítil samotný Šér Chán, a po něm i jiní.

Literatura a přesahy do jiných sfér umění
První překlad obou KNIH DŽUNGLÍ do češtiny pořídila Pavla Moudrá a vydal je Edvard Beaufort v roce 1899 a 1901. Od té doby vyšly obě knihy ve velkém počtu vydání u různých nakladatelů a ve vícero překladech. Některé edice byly levné na obyčejném papíru, jiné si mohly dovolit papír křídový a luxusní grafickou úpravu. Knihy se také lišily formátem a později výtvarným doprovodem. Domácích výtvarníků se vystřídala celá plejáda, například Otakar Štáfl, Stanislav Lolek, Vladimír Machaj a loňského roku přibyl Petr Minka. Mezi ilustrátory KNIH DŽUNGLÍ se v roce 2007 zařadil i Adolf Born, který své snové karikaturní kresby jako by vytáhl z příšeří pralesa. Nelze nevzpomenout ilustrace Angličana Stuarta Tresiliana, jehož styl a pojetí se blíží atmosféře Burianových kreseb, ale které nejsou bohužel českému čtenáři známy. Zato ilustrace dalšího Angličana Erica Kincaida nám zprostředkovalo nakladatelství Junior Slovart Print v roce 1993 pro výbor šesti povídek. Bohužel tyto „atlasové a encyklopedické“ ilustrace postrádají dobrodružství a napětí, jež k tomuto dílu neodmyslitelně patří.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Milan Krejčí

XANTYPA 5/16 - výběr z článků

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Jaro je ideální dobou k poznávání evropských metropolí. Evropa začíná kvést, vonět a zelenat se, aprílové počasí ustává a davy turistů ještě nedorazily. Které z festivalů a kulturních akcí si nesmíte nechat ujít?

Starosta Jindřich Vařeka

Starosta Jindřich Vařeka

Příbramská radnice je reprezentativní i sympatická. Její architekt Vojtěch Ignác Ullmann, který ve městě strávil poslední léta života, nezapřel svůj um zvyšovat vznosnost měst impozantními veřejnými budovami. Připomeňme, že pro Prahu ve druhé polovině 19. století navrhl mj. Letenský zámeček i Prozatímní divadlo, Templ v Dušní ulici, dnes zvaný Španělská synagoga i palác České spořitelny, nynější budovu Akademie věd ČR. Centrum Příbrami je pak ve výčtu jeho prací zastoupeno také novorenesančním, tzv. novým arcibiskupským konviktem v Jiráskových sadech. Radnice i konvikt se stavěly v letech 1890–1893. Zásluhu na tom, že Příbram získala tak působivou radnici, má Karel Hail, nejvýznamnější starosta tehdy bohatého hornického města. Mě v jejích prostorách přijal Ing. Jindřich Vařeka (57 let, hnutí ANO), který žije starostenskými starostmi od podzimu roku 2014.

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Jsou zvířata, která zevšední, a mnohdy se přistihnu, že je až arogantně míjím. Nosorožci, hroši, buvoli plní mých několik hard disků už více než dvacet let a ve skříni se práší na šanony dnes již nepoužitelných diapozitivů. Jsou ale chvíle a místa, kdy rád zabrzdím a připravím si fotoaparát i v příliš ostrém poledním slunci. Je čas fotit i tolikrát zdokumentované slony. Zvláště, když se jedná o mohykány pouště.

Kovolitec Pavel Hřebíček

Kovolitec Pavel Hřebíček

Pavla Hřebíčka a jeho bronzové figurky jsem poprvé viděl v roce 2005 v Brně, v Divadle U stolu. Pořad se jmenoval 12 HODIN PRO PAVLA HŘEBÍČKA. Na konci Hřebíčkova vystoupení na téma HLUČNÁ SAMOTA Bohumila Hrabala jsme všichni dostali malou bronzovou figurku. Poté jsem na dlouhých deset let na Pavla Hřebíčka nějak pozapomněl. Jen ta podivná bronzová figurka stála přede mnou na stole u počítače…

Příliš krátké štěstí

Příliš krátké štěstí

Frances Ježková, manželka slavného jazzového skladatele Jaroslava Ježka, který je neodmyslitelně spjat s Osvobozeným divadlem, je české veřejnosti až na výjimky neznámá. Přitom jde o ženu, která se mu poté, co s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v roce 1939 emigrovali do Spojených států, stala velkou oporou. Kdyby „Ježura“ nepoznal v Americe Frances, její obětavost a lásku i skvělé kuchařské umění, zemřel by mnohem dřív, říkával o ní Jan Werich. Po válce žila v Československu a byla mou vzácnou přítelkyní.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Spisovatel a filmař  Edgar Dutka

Spisovatel a filmař Edgar Dutka

O mimořádný čtenářský zážitek z poslední doby se postarala náhoda. Kamarádka mi přibalila do kufru tři útlé knížky, a já pak, daleko od domova, zjistila, že Edgar Dutka, dlouholetý dramaturg a scenárista animovaných filmů, který bravurně ovládá taktiku neviditelného a bezvýznamného muže, je Pan Spisovatel.

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Petr Robejšek, český politolog, ekonom, komentátor a publicista žijící v Německu se přes dvacet pět let zabývá analýzou hospodářských a politických procesů. Zastává názor, že je potřebné vidět svět takový, jaký je, a nikoliv takový, jaký bychom si přáli, aby byl. Na této bázi lze formulovat spolehlivé předpovědi pravděpodobného hospodářského a politického vývoje a odvodit praktická doporučení. Pomocí této metody se mu (v rozporu s naprostou většinou odborníků) podařilo předpovědět zánik komunismu čtyři roky předtím, než k němu došlo.

Fotograf Jan Šibík

Fotograf Jan Šibík

Lidé se snaží válce a živelným katastrofám vyhnout. Fotograf Jan Šibík jim naopak odjíždí vstříc, aby zachytil to, čeho se většina z nás bojí. Od roku 1985 se vydal na více než dvě stě zahraničních cest, většinou na místa, kde se rozhodovalo o osudech, životě a smrti bezpočtu lidí. Odváží se odhadnout vývoj ve světě v příštích dvaceti letech? A dokážou nás chřadnoucí tištěná média kvalitně informovat o důležitých událostech?

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Filmový dokumentarista Vaughan Gething, jenž strávil ve společnosti britské panovnice uplynulých dvanáct měsíců, byl prý předem varován. Řeč není o nástrahách královského protokolu, ale o Alžbětině neutuchajícím smyslu pro humor. „Nebyl jsem vůbec připraven na to, že bude tak suchý,“ přiznává tvůrce dokumentu o devadesátileté královně Alžbětě. 

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/16

XANTYPA Číslo 5/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne