Starosta Jindřich Vařeka

Ekonomika se politickými řečičkami oblafnout nedá

Příbramská radnice je reprezentativní i sympatická. Její architekt Vojtěch Ignác Ullmann, který ve městě strávil poslední léta života, nezapřel svůj um zvyšovat vznosnost měst impozantními veřejnými budovami. Připomeňme, že pro Prahu ve druhé polovině 19. století navrhl mj. Letenský zámeček i Prozatímní divadlo, Templ v Dušní ulici, dnes zvaný Španělská synagoga i palác České spořitelny, nynější budovu Akademie věd ČR. Centrum Příbrami je pak ve výčtu jeho prací zastoupeno také novorenesančním, tzv. novým arcibiskupským konviktem v Jiráskových sadech. Radnice i konvikt se stavěly v letech 1890–1893. Zásluhu na tom, že Příbram získala tak působivou radnici, má Karel Hail, nejvýznamnější starosta tehdy bohatého hornického města. Mě v jejích prostorách přijal Ing. Jindřich Vařeka (57 let, hnutí ANO), který žije starostenskými starostmi od podzimu roku 2014.

StarostaJste Příbramák, dětství jste tu prožíval v šedesátých letech. Jaká je Příbram té doby ve vašich vzpomínkách?
Snad nejvíce mi utkvěla v paměti vzpomínka na raketu na náměstí. V mých očích byla obrovská a já se pořád ptal, jestli může odletět. Prý do ní pionýři v padesátých letech uložili své představy o tom, jak bude svět vypadat v roce 2000. Docela by mne zajímalo, jak daleko zůstaly jejich sny za skutečností. Profesionální futurologové jsou většinou se svými předpověďmi vedle jak ta jedle.

Neomylným futurologem není nikdo z nás. Kdybychom takovými byli, připravíme se v životě o řadu báječných překvapení! Ani vy jste si jistě nepředpovídal vstup do komunální politiky. Co vás, soukromého podnikatele, spolumajitele firmy Ravak k tomu kroku dovedlo?
Tak jako některé jiné podnikatele, i mne do politiky vehnaly okolnosti. Chtěl jsem, aby ti, co tu vládli doposud, toho už nechali a šli se živit něčím jiným. Stát se starostou, na to jsem ani nepomyslel. Ale když už to tak dopadlo a tolik lidí mi vyjádřilo svou důvěru, udělám všechno proto, abych se do historie Příbrami nezapsal jako starosta malátný a bezvýznamný.

Lidé vás znají, dali vám hlasy ve volbách. Věděli tedy, koho volí. Andrej Babiš tvrdil, že stát se dá řídit jako firma. Je možné říci spoluobčanům totéž o Příbrami? Musíme město s 33 tisíci obyvatel, aby prosperovalo, řídit podle firemních ekonomických pravidel?
Proč jim to neříct? V principu je to pravda. I město přece může být řízeno jako řádná firma. Stejně musí pracovat s rozpočtem a obdobně si hlídá ekonomiku. Především ale musí myslet na zajištění zdrojů financování i v budoucnu. Většina měst v České republice zdědila po revoluci spoustu majetku. Málokde se však uměli konšelé chovat jako podnikatelé. Majetek vesele rozprodávali a s tím, co utržili, nakládali tak, jako by peníze vytáhli z bezedného měšce. Město se může chovat velmi sociálně a postarat se o ty nejslabší pouze tehdy, pokud si zajistí trvalé zdroje příjmů. Ekonomika se oblafnout nedá. Ani politickými řečičkami a dokonce ani dobrými úmysly.

Co vlastně nabízí svým občanům ve funkci starosty podnikatel? S jakými argumenty vyrukuje, aby šli občané za ním a snažili se jako on udělat pro město co nejvíce?
Starosta podnikatel nutně volí jinou rétoriku a jiné argumenty než politici z povolání. Já se snažím všude vysvětlovat rozdíly mezi přáními a možnostmi. To, že možnosti města jsou omezené a že je třeba šetřit, to většina lidí chápe. Ovšem zpravidla jen do té doby, než se to dotkne jich samotných.

A co je ve vašich záměrech a plánech starosty jasnou prioritou?
Za svůj hlavní úkol považuji dosažení trvale udržitelného stavu, tedy zastavení dalšího ekonomického propadu. To ale bohužel předpokládá zavedení velmi nepopulárních opatření. Navýšení daní z nemovitostí, navýšení nájmů v městských bytech, zrušení pro město nevýhodných smluv atd. Jen stěží mohu za takových okolností očekávat masovou oblibu. Jednou však muselo nastoupit takové vedení města, jehož členové nechápou politiku jako prostředek k naplnění svých osobních ambicí a jsou ochotni vzít na svou hlavu nelibost voličů. Těm, co přijdou po nás, však předáme čistý stůl a ekonomiku nastavenou tak, aby mohli v již nekontroverzní politice pokračovat.

Když jste se stal po volbách nečekaně starostou, co vás v té funkci nejvíc překvapilo?
Představoval jsem si politiku jako trvale probíhající šachový turnaj, aniž bych tušil, že se při něm uplatňují pravidla pro mezinárodní boxing.

A umí vás překvapit i sami Příbramáci? Nečekanými nápady a postřehy?
Za jeden z nejkurioznějších považuji rozhovor, kdy jsem byl jednou paní důrazně požádán, abych už konečně něco udělal s tou uranovou mafií. Když jsem se zeptal, zda má nějaký důkaz o existenci takové organizace, řekla, že samozřejmě, neboť na poli chcípnul orel. Dodnes o tom přemýšlím.

Jak se vám líbí tvář, tělo a duše města? Co vás na nich těší a co naopak zlobí, až štve?
Příbram má v mnoha směrech daleko větší potenciál, než by se na první pohled zdálo. Nemá jen Svatou Horu a Hornické muzeum, které je jedním z nejnavštěvovanějších muzeí v ČR. Má především úžasnou polohu na východním úpatí jediného středočeského pohoří, Brd. Než se z prachu zvedne prosperita založená na oživení turistického ruchu, to ještě pár volebních období potrvá, ale jednou tomu tak bezpochyby bude. A co mě štve? To, na co narážím dnes a denně. Hloubka onoho ekonomického dna, kam až se Příbram musela propadnout. Dříve se potrestaná města vydávala v plen, dnes se vydávají populistickým politikům. Pro Příbram to vyšlo nastejno.

Brdy odemkl 1. ledna 2016 Fabián, vládce a pán brdských lesů. Co to přinese Příbrami?
Samo zvýšení turistického ruchu na brdských stezkách nepřinese městu mnoho, pokud nebudeme umět turisty nalákat na další atrakce do města samotného. To je přesně to, na čem současné vedení pracuje a v čem by měli pokračovat naši následovníci. Na vysvětlenou, např. akce typu zateplování školek je sice věc záslužná, ale Příbram jako takovou to k životu nevzkřísí. Město je třeba učinit atraktivní pro jeho obyvatele i pro návštěvníky z okolí.

Jak vnímají své město mladí lidé? Plánují tu povětšinou žít anebo spíš zvednout kotvy? Jejich rozhodnutí zásadně ovlivní příští desetiletí Příbrami, první roky dalších osmi set let…
Po náhlém kolapsu uranového průmyslu se Příbram začala ekonomicky propadat. Orientace na tento druh činnosti byla příliš silná, s jeho zhroucením přišel pesimismus a Příbramáci našli jediné řešení, jezdit za prací jinam. Demografická křivka zamířila strmě dolů. Příbram se začala vylidňovat a tento trend trvá doposud. A pokud bude mládež v Příbrami vyrůstat v atmosféře mrtvého města, odkud je módní utéct, tak se Příbram nikdy nevzpamatuje. Nevidím-li před sebou budoucnost, nabízející konkrétní pozitivní možnosti, pak energie a radost ze života uniká. Přesto přese všechno cítím, že s novými impulsy přichází do Příbrami i nové naděje. Vizí je udělat z Příbrami město, ze kterého lidé neutíkají, a které naopak láká svými možnostmi zábavy a nabídkou práce i přespolní.

Jako starosta oddáváte snoubence. Máte dost práce nebo už i mladí Příbramáci nepovažují svazek manželský ve všem všudy za posvátný? A kolik se rodí malých Příbramáčků?
U nás v Příbrami oddává především paní místostarostka Bc. Alena Ženíšková. Každá svatba je něčím unikátní a o překvapení nikdy není nouze. To by vydalo i na samostatný článek. Porovnávat s jinými městy vztah Příbramáků k sňatkům si netroufám. Ze starostenské kanceláře jsem o těchto věcech poněkud ztratil přehled. Jinak malých Příbramáčků se rodí naštěstí stále stejně, ale není to má zásluha (smích).

Evropa vybírá pro ten který rok města kultury. Zasloužila by si tento titul jednou i Příbram?
Příbram musela mít v minulosti obrovské kouzlo. Vítr sem zanášel tóny Rusalčiných nářků, které si tu zapisoval Antonín Dvořák a geniálně je zakomponoval do světové operní pohádky. Příbram byla inspirací i pro Jana Drdu. Těžko by mohl popsat malebnost maloměsta tak věrně, pokud by ji tady sám nezažil. Student František Gellner s chutí nasával atmosféru pivnic a lehkého života, a František Drtikol mistrovsky promítal hříchy a krásu příbramských žen na fotografický materiál. Není divu, že s takovým zázemím je Příbram předurčena ke kulturnímu gurmánství. Ale to je opět na samostatné dlouhé a krásné vyprávění…

V tom kulturním výčtu nesmíme zapomenout ani na uznávaný společenský časopis XANTYPA, který vydávají už dvacet let příbramské Kovohutě! Stříbro, získávané v Kovohutích recyklací olověných odpadů, je konkrétní připomínkou výnosných příbramských století…
V letošním roce má Příbram lákadel pro turisty více než kdy jindy. Stačí si zadat na Googlu Příbram 800 let a nebudete stačit vybírat. Vrcholem jsou ovšem hornické slavnosti a hudební festival „Novák 800“. Obě tyto události proběhnou 10. a 11. června. Středobodem pátečního programu je zábava pro děti a mládež. Ukázky nejmodernější policejní techniky i armádních, hasičských a záchranářských prostředků, vystoupení populárních zpěváků, a to všechno v rámci oslav úctyhodných narozenin města. Krátce řečeno, chcete-li se letos dobře bavit, podívejte se nejdřív, co se děje v Příbrami.

Pro milovníky historie dodejme, že první letopočet z příbramského dějepisu, rok 1216, je doložen písemným dokladem z časů, kdy Příbram koupil pražský arcibiskup Ondřej. Příbram je díky hornickému původu městem lákavě rozmanitým, já se vždycky nechám rád vlákat do historického centra s architektonicky přitažlivými domy a uličkami s kavárnami a obchůdky. Kam se při procházce zatouláte vy?
Mně se nejvíc líbí prostor mezi Milínskou a Březnickou ulicí s Čekalíkovským rybníkem. Tedy úplný střed města, který zůstal tajemný, a proto je nabitý netušenými možnostmi.

V jednom ze svých článků jste Příbram nazval Podbrdskými Athénami. Je to přirovnání zasloužené, ale přece jen poprosím o pár slov na vysvětlenou…
Přirovnání jsem použil v souvislosti s montánním (báňským) školstvím, které zde bylo od roku 1849 reprezentováno státní horní školou, přejmenovanou na Báňskou akademii a v roce 1904 povýšenou na Vysokou školou báňskou, s rektorátem v budově konviktu. V roce 1945 byla bohužel přestěhována do Ostravy. Výuka byla spjata s rozvojem těžby nerostů a technickým umem Čechů, který rostl s čím dál dokonalejším zpracováním kovů. Nejsa odborník přes školství, netroufám si až tolik hodnotit současnost.

V malé Athény proměňoval Příbram už starosta Karel Hail. Stala se městem vzdělání, byly zřízeny měšťanské školy, učitelský ústav i reálné gymnázium. A přidám ještě „stříbrný“ argument, který opravňuje ke srovnání s Athénami. Koncem 6. století př. n. l. začaly razit těžké stříbrné mince, drachmy. Na lícu měly hlavu bohyně Athény, na rubu sovu, symbol moudrosti. Proto se drachmám říkalo sovy. Byly symbolem athénské moci i platidlem v zahraničním obchodu. Razily se ze stříbra dolů v Lavriu, jižně od Athén. Nad svým stříbrem přestaly Athény ztrácet kontrolu až v roce 413 př. n. l. – a přesně v té době došlo k prvnímu rýžování stříbra a zlata v okolí Příbrami. A stříbro z huti zbudované kolem roku 1300 u Příbrami bylo s tím kutnohorským jistě kovem k nezaplacení, když se Václavu II. podařilo uvést na peněžní trh Evropy tak silné platidlo, jakým byl stříbrný pražský groš, „věčná mince“…
No prosím! Svět je malý, a všechno souvisí se vším…

Jste pragmatický podnikatel s neobvyklým koníčkem, píšete poezii i prózu. Což svědčí o tom, že jste muž s fantazií. Řekl bych, že je to pro město skvělé spojení. Je přínosné vysnívat si vize a plány a ty nejlepší pak pragmaticky prosazovat a dovést ke zdárným koncům….
Obávám se, že každodenní starostenská realita je poezii a přílišnému vizionářství na hony vzdálená. V tuto chvíli u mne suchý pragmatismus převažuje nade vším. Mám se tak ale na co těšit, až předám kormidlo.

Kolem vás žijí lidé, kteří vám buď věří a uznávají to, co děláte, anebo si naopak myslí, že pro starání se o ně a o město nejste ten správný člověk. Nezavděčíme se všem, ale po pravdě, mně by ten pocit nejspíš nedal spát…
Často stojím před rozhodnutími, která jsou obtížná. Nechci nikomu ublížit a už vůbec nestojím o pověst tvrdého starosty byznysmena. Jenom historie ukáže, zda má ruka měla být ještě tvrdší, nebo naopak ke všem tolerantnější.

Pane starosto, co popřejete Příbrami k jejím k osmistým narozeninám?
Příbrami přeji, aby se stala městem, kde je radostí pracovat i zůstat na víkend.

Pavel Cmíral, foto Vojtěch Vlk

XANTYPA 5/16 - výběr z článků

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Kam se v květnu vydat do Evropy?

Jaro je ideální dobou k poznávání evropských metropolí. Evropa začíná kvést, vonět a zelenat se, aprílové počasí ustává a davy turistů ještě nedorazily. Které z festivalů a kulturních akcí si nesmíte nechat ujít?

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Mohykáni pouště v namibijském národním parku Etosha

Jsou zvířata, která zevšední, a mnohdy se přistihnu, že je až arogantně míjím. Nosorožci, hroši, buvoli plní mých několik hard disků už více než dvacet let a ve skříni se práší na šanony dnes již nepoužitelných diapozitivů. Jsou ale chvíle a místa, kdy rád zabrzdím a připravím si fotoaparát i v příliš ostrém poledním slunci. Je čas fotit i tolikrát zdokumentované slony. Zvláště, když se jedná o mohykány pouště.

Kovolitec Pavel Hřebíček

Kovolitec Pavel Hřebíček

Pavla Hřebíčka a jeho bronzové figurky jsem poprvé viděl v roce 2005 v Brně, v Divadle U stolu. Pořad se jmenoval 12 HODIN PRO PAVLA HŘEBÍČKA. Na konci Hřebíčkova vystoupení na téma HLUČNÁ SAMOTA Bohumila Hrabala jsme všichni dostali malou bronzovou figurku. Poté jsem na dlouhých deset let na Pavla Hřebíčka nějak pozapomněl. Jen ta podivná bronzová figurka stála přede mnou na stole u počítače…

Příliš krátké štěstí

Příliš krátké štěstí

Frances Ježková, manželka slavného jazzového skladatele Jaroslava Ježka, který je neodmyslitelně spjat s Osvobozeným divadlem, je české veřejnosti až na výjimky neznámá. Přitom jde o ženu, která se mu poté, co s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem v roce 1939 emigrovali do Spojených států, stala velkou oporou. Kdyby „Ježura“ nepoznal v Americe Frances, její obětavost a lásku i skvělé kuchařské umění, zemřel by mnohem dřív, říkával o ní Jan Werich. Po válce žila v Československu a byla mou vzácnou přítelkyní.

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Fotbalové portréty Zuzany Maléřové

Narodil se 18. srpna 1992. Maminka María José pracuje v soudnictví, je veselá, ale také výrazně pořádkumilovná. Což bylo těžké, protože malý Néstor měl úplně jiné „starosti“ a příliš nechápal, proč by měl věci uklízet jiným způsobem, než že je prostě někam odhodí. Taky byla přísná, co se týkalo učení. Tatínek José Angel je obchodní zástupce firmy, která prodává špičkové španělské sýry. Dohlížel na Néstora po fotbalové stránce, vozil ho na tréninky, hodně ho podporoval, ale také na něj hodně tlačil. Při zápasech na syna určitým specifickým způsobem pískal, a když se ten zvuk ozval, Néstor věděl, že musí nějak reagovat. Strašně ho to štvalo. Táta byl důrazný i ve výchově, ale byla s ním i legrace, a když se cítil spokojeně, byl skvělý. Jakmile se ovšem rozzlobil, bylo náročné s ním vydržet. Néstor se mu podobá. Jen světle hnědé oči a nos má po mamince. Je jedináček a rodiče s ním v útlém dětství dost bojovali. Byl neskutečně aktivní, v noci se neustále budil a pamatuje si jediné, že chtěl hrát fotbal.

Spisovatel a filmař  Edgar Dutka

Spisovatel a filmař Edgar Dutka

O mimořádný čtenářský zážitek z poslední doby se postarala náhoda. Kamarádka mi přibalila do kufru tři útlé knížky, a já pak, daleko od domova, zjistila, že Edgar Dutka, dlouholetý dramaturg a scenárista animovaných filmů, který bravurně ovládá taktiku neviditelného a bezvýznamného muže, je Pan Spisovatel.

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Politolog a komentátor Petr Robejšek

Petr Robejšek, český politolog, ekonom, komentátor a publicista žijící v Německu se přes dvacet pět let zabývá analýzou hospodářských a politických procesů. Zastává názor, že je potřebné vidět svět takový, jaký je, a nikoliv takový, jaký bychom si přáli, aby byl. Na této bázi lze formulovat spolehlivé předpovědi pravděpodobného hospodářského a politického vývoje a odvodit praktická doporučení. Pomocí této metody se mu (v rozporu s naprostou většinou odborníků) podařilo předpovědět zánik komunismu čtyři roky předtím, než k němu došlo.

Fotograf Jan Šibík

Fotograf Jan Šibík

Lidé se snaží válce a živelným katastrofám vyhnout. Fotograf Jan Šibík jim naopak odjíždí vstříc, aby zachytil to, čeho se většina z nás bojí. Od roku 1985 se vydal na více než dvě stě zahraničních cest, většinou na místa, kde se rozhodovalo o osudech, životě a smrti bezpočtu lidí. Odváží se odhadnout vývoj ve světě v příštích dvaceti letech? A dokážou nás chřadnoucí tištěná média kvalitně informovat o důležitých událostech?

Rudyard Kipling a jeho literární syn Mauglí

Rudyard Kipling a jeho literární syn Mauglí

Do čských kin právě přišlo nové filmové zpracování světoznámého literárního díla KNIHA DŽUNGLÍ amerického režiséra Jona Favreaua, jehož hrdinou je Mauglí. Na předposlední prosincový den loňského roku připadlo stopadesáté výročí narození duchovního otce Mauglího, britského spisovatele Rudyarda Kiplinga, letos v lednu jsme si připomněli osmdesát let od jeho úmrtí.

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Tiché odhodlání Jejího Veličenstva

Filmový dokumentarista Vaughan Gething, jenž strávil ve společnosti britské panovnice uplynulých dvanáct měsíců, byl prý předem varován. Řeč není o nástrahách královského protokolu, ale o Alžbětině neutuchajícím smyslu pro humor. „Nebyl jsem vůbec připraven na to, že bude tak suchý,“ přiznává tvůrce dokumentu o devadesátileté královně Alžbětě. 

RSS - výběr z článků

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

Herečka Lenka Krobotová

Herečka Lenka Krobotová

Lenka Krobotová. Herečka spjatá s pražským Dejvickým divadlem poutem profesním, přátelským i rodinným. Působí v něm od roku 2000 a z plejády jejích současných rolí připomeňme aspoň Doru v KAFKOVI 24, Evelynu v UCPANÉM SYSTÉMU a dvojroli královny Hermiony a pastýřky Mopsy v ZIMNÍ POHÁDCE, na níž kritika ocenila především intenzivní herectví dejvického souboru. „Zdejší herečtí matadoři doslova září,“ napsal o poslední inscenaci Dejvického divadla na serveru „nadivadlo“ Vladimír Mikulka. Lenka Krobotová je bezpochyby silná osobnost, která má „pořádek“ a „jasno“ v životě i v tvorbě, ale zároveň i spontaneitu, třeba už jen rychlost, jakou mluví, ten proud slov, který není snadné zachytit.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Michaela Gübelová 6/16

Vážení a milí, Marihuana… zhulené mladé lidi jsem poprvé viděla kdysi dávno ve Formanově muzikálu Hair. Dnes je kouření marihuany rozšířené, chce se mi skoro říct běžné, především mezi mladými.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 5/16

XANTYPA Číslo 5/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne