Herečka Iva Janžurová

Jako při formuli jedna

Iva Janžurová se stává na dvě a tři čtvrtě hodiny britskou panovnicí Alžbětou II. Děje se tak ve Stavovském divadle v Morganově hře AUDIENCE U KRÁLOVNY. Výsledkem je divadelní zážitek, dlouhodobě vyprodaná představení a kritiky předhánějící se v superlativech.

Iva JanžurováJak vám byla Alžběta II. sympatická, než jste se jí začala zabývat?
Vždycky na začátku práce už mám takový zvyk, že si shromažďuji ke své postavě sympatie. U této královny to nebylo obtížné. Kdysi jsem hrála Alžbětu I., takže jsem měla jednu anglickou panovnici už trochu zažitou. Tehdy jsem byla hodně zahleděná do doby Marie Stuartovny a jejího vztahu s Alžbětou, který nám historici a spisovatelé předkládají jako tragický konflikt. Dokonce jsem jedny prázdniny cestovala s dcerou Theodorou po Skotsku a na závěr jsme Londýnem zamířily po stopách střetů obou hrdinek. Fakt je, že příběh, ve kterém jde o trůn, vždycky slibuje vážné, až hrdelní zápletky. V AUDIENCI U KRÁLOVNY hrajeme chvíli o konfliktu Alžběty II. s Margaret Thatcherovou, ale když na jednom z mnoha prohlížených videí vidíte, jak se spolu při nějaké společenské příležitosti vřele baví, bůhví, jak to s těmi „konflikty“ doopravdy bylo, a je. Naše hra neukládá žádnému z hrdinů o život, místy je ale dramatická. Na druhé straně je i vtipná. A Alžběta II. je mi – i díky skvělému scénáři – sympatická. Snad se mi daří tu sympatii předávat divákům.

V AUDIENCI U KRÁLOVNY se odvíjí děj na přeskáčku. Nebála jste se, jestli to nebude na úkor srozumitelnosti?
Když jsem si hru přečetla, považovala jsem tenhle autorův „půdorys“ za pozoruhodný, ale nepřišla jsem na to, proč to dělá. Chtěl takovým úkolem potěšit herečku, která se ráda blýskne schopností předvést proměny postavy v nečekaném časovém propletenci? Nebo by (podle něj) kontinuální postup zaváněl nudou? Moje milá režisérka Alice Nellis k tomu přinesla vlastní klíč: objevila, že na konci každé scény existuje důvod, proč se skáče v čase. Když jsme třeba s premiérem Haroldem Wilsonem v Balmoralu (skotský zámek, sloužící jako královská rezidence – pozn. aut.) – královně je tam asi čtyřicet let – přiměje ho v nejlepším rozmaru, aby předvedl svou fotografickou paměť. Komorník přinese náhodně knihu od Barona von Schlichta – zřejmě slaboduchého hitlerovského autora – a v odstavci, na kterém Wilson po letmém přečtení demonstruje svou paměť, je psáno, jak Němci dobudou Anglii a všechny povraždí nebo zavřou, s výjimkou některých členů královské rodiny. To přivodí u Alžběty zlom v dobré náladě. Spekulovalo se totiž o tom, že se pár jejích příbuzných za války kontaktovalo s Němci. Vzápětí následuje scéna, kdy čelí jako třicetiletá, v okamžiku vzplanutí egyptské válečné krize, premiéru Edenovi. Sem se ta nedobrá nálada přenáší jako asociace na něco také nepříjemného. Jinak řečeno – jako by to byly vzpomínky dnešní Alžběty, které se časově nezávisle větví. Tak jako se větví mnohá vyprávění. Já vám třeba teď řeknu, že když jsem byla malá, měli jsme doma taky takovou třešeň (ukazuje na kvetoucí strom na zahradě, kde při rozhovoru sedíme) a od našeho povídání o divadle odbočím do svého dětství.

Není pro vás stresující, že jste kvůli tomu nucena podstoupit deset převleků a změn podoby?
Je to radost, která se musí pojistit dobrou souhrou s lidmi, kteří mi pomáhají. Vybrala jsem si maskérku, která především češe paruky – už s ní mám dobrou zkušenost z představení ŠŤASTNÉ DNY a NA ÚSTUPU z Divadla Kolowrat. Za výsledek jsem vděčná perfektnímu týmu. Věřte, že i proto, když odcházím z jedné scény, už se těším na tu další. Při každé chvilce mezi scénami si připadám jako formule jedna, která zajíždí do depa na přezutí pneumatik a mechanici se na ni vrhnou, aby tam ztratila co nejméně času. Tak to také skutečně je. V zákulisí už mám připravené boty, vedle položenou lžíci, abych je rychle nazula, paní garderobiérka mi sundává ty, které dohrály, abych se nemusela moc ohýbat, já nasouvám nohy do jiných bot a Jitka Fuxová už mi snímá paruku. Přesně ví, kam zastrčila čtyři důkladné vlásenky. Pak svléknou kostým já si sednu a přidržím novou paruku, aby nasazení proběhlo hladce. Jitka ji urovnává podle čela a uší a čtyřmi vlásenkami špendlí. Moje vlasy jsou upravené tak, že mám na hlavě aspoň padesát sponek, které přidržují látku – bando, jež zajišťuje pevnost připnutí. Paruky jsou dobře vyrobené (vlásenkářskou dílnou ND), jdou hladce sundat i nandat, ačkoli, když se musí připevnit poměrně těžká kovová koruna, je to dramatické. Na převlek s korunou přichází ještě třetí osoba, která mi pomáhá do velké róby, přidělává šerpu podvazkového řádu a přes ni obléká dlouhý kabát s vlečkou. Já si nasoukám rukavičky…

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě...

Vašek Vašák

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne