Kubismus

aneb Světově unikátní Češi

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

dům
První byli malíři
Kubismus vznikl v roce 1906 a jeho průkopníky byli Španěl Pablo Picasso a Francouz Georges Braque. Za počátek nového stylu bývá označován Picassův obraz AVIGNONSKÉ SLEČNY, znázorňující pět prostitutek v nevěstinci. Braqua natolik zaujal (ani ne tak kvůli kurtizánám, jako pro jeho neobvyklé pojetí), že začal malovat v podobném duchu: jako by se na objekt díval z více úhlů současně. V následujících letech oba umělci spíše než soupeřili, spolupracovali na řešení výtvarných postupů, na něž přišli nezávisle na sobě.
Výraz „bizarre cubiques“ poprvé použil francouzský kritik Louis Vauxcelles v roce 1908 při popisu Braqueova obrazu, jenž byl (podle něj) poset malými „podivnými kostičkami“. Název se rychle ujal, ovšem oběma malířům prý radost neudělal.
Průkopníkem nového směru v českých zemích byl především Vincent Kramář, který si z Paříže přivezl řadu děl Picassových i jeho souputníků, podporoval mladé české umělce a s Emilem Fillou formulovali zásady kubismu u nás.

Dům jako celek
Proč se vlastně kubismus objevil zrovna v české architektuře? Bůhví. Praha počátku 20. století byla jedním z důležitých center Rakousko-Uherska, ale duchovně už směřovala od aristokracie k západní demokracii. Otevírala se světu. Tomuto trendu nadšeně aplaudovali mladí čeští architekti, kteří studovali u vyhlášeného modernisty Otto Wagnera ve Vídni. Jedním z nich byl zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra. Když k nám pak na přelomu let 1909 a 1910 pronikl z Paříže čerstvý závan kubismu, vyvolal mezi našimi mladými umělci širokou diskusi. Architekt Pavel Janák definoval svoji touhu po novém pojetí slovy: dostat stavby „do pohybu“. O rok později založili čeští literáti, výtvarníci a architekti platformu, která jim umožňovala veřejně prezentovat své názory na nové světové trendy v časopise Umělecký měsíčník.
Kubističtí architekti usilovali konkrétně o to, aby pravoúhlé formy nahradili plastickými a krystalickými strukturami, což bylo rozhodně originální. Navíc se shodli na tom, že součástí kubistického domu musí být v kubistickém stylu i nábytek, svítidla, vázy, čajové a kávové servisy, popelníky a samozřejmě – kubistické obrazy. Architekti Gočár a Janák proto založili Pražské umělecké dílny, kde se takový nábytek vyráběl.
Nový styl se u nás rychle rozšířil a u vyšších vrstev brzo patřilo k dobrému tónu nechat si postavit dům, který by byl ryze „česky moderní“, poněvadž jinde se takové stavby nerealizovaly.

Černá Matka Boží
V čele kubistických architektů stanula čtveřice Janák, Hofman, Chochol a Gočár.
Nejzdatnějším teoretikem z nich byl Pavel Janák, žák Otto Wagnera, který postavil proti jižní, antické architektuře severní, křesťanskou. Proslavily ho zejména kubistické rekonstrukce. První se týkaly radnice v Havlíčkově Brodě a domu číslo 13 v Pelhřimově. Zde uskutečnil i památnou rekonstrukci Fárova domu na Masarykově náměstí. Janák převzal v roce 1936 po Josipu Plečnikovi funkci hlavního architekta Pražského hradu.
Nejmladší a nejvšestrannější z této skupiny byl Vlastislav Hofman. Právě od něj pochází nejstarší kubistický návrh, jímž je nástavba barokního Braunova domu ve Vodičkově ulici z roku 1909.
Josef Chochol rád projektoval vily a do historie se zapsal návrhem Kovařovicovy vily v Libušině ulici u železničního mostu a zejména trojdomem na Rašínově nábřeží pod Vyšehradem z roku 1912. Objednali si ho u něj stavitel František Hodek, advokát Jan Bayer se stavebním radou Josefem Bayerem a stavitel Antonín Belada. Jeho dalším kubistickým projektem byl činžovní dům, nacházející se na adrese Neklanova 30, jehož nejcennější částí je nádherná fasáda.
I kdyby nevytvořil Kotěrův žák Josef Gočár nic jiného než Obchodní dům U Černé Matky Boží na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu, byl by oceňován jako největší z velkých. Toto nejznámější kubistické dílo vyrostlo na místě dvou barokních domů a na pražské radnici zpočátku narazilo na podobné nepochopení jako o mnoho let později třeba Tančící dům. Gočár na připomínky úředníků reagoval tím, že do návrhu přidal ještě více moderních prvků. Podílel se i na interiérech a detailech.

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Vašek Vašák

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Co se děje… v New Yorku

V minulém roce se na Broadwayi představilo třicet pět nových muzikálů. Některé s hvězdným obsazením, některé s velkolepou výpravou a některé s nevídaným rozpočtem. Nominací na výroční muzikálové ceny Tony se dočkalo pouze několik z nich. Radost měl nejspíš zpěvák Sting, který získal nominaci za hudbu k představení POSLEDNÍ LOĎ, jež bylo mezitím pro malý zájem staženo z repertoáru. Dočkala se i Helen Mirrenová za ztvárnění královny Alžběty II. v představení AUDIENCE a Bradley Cooper za SLONÍHO MUŽE. Vítězové budou vyhlášeni sedmého června během tříhodinové ceremonie v newyorské Radio City Music Hall. Z letošní produkce zatím vyčnívá stále vyprodaný rapový muzikál HAMILTON, který se stal představením, jež musejí všichni vidět. Z dlouhé řady známých tváří se v publiku objevily například Julia Robertsová, Michelle Obamová nebo Madonna. Té producenti vyčetli příliš dlouhé „esemeskování“ během druhého dějství.

Architektura - výběr z článků

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Strž Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové

Půvabné a tiché místo nedaleko Dobříše se stalo útočištěm Karla Čapka a jeho manželky, Olgy Scheinpflugové až na sklonku spisovatelova života. Ačkoliv zde strávili pouze tři společná léta, stopy jejich tehdejší přítomnosti tu můžeme vnímat dodnes. Nejen při procházce zahradou, ale i při prohlídce nové expozice Památníku Karla Čapka, který tu sídlí.

Zrcadla New Yorku

Zrcadla New Yorku

Když mi byly čtyři roky, přijeli do tehdejšího Československa Rusové na tancích. Pamatuju si jen to, že mi máma dávala přes hlavu mokrý hadr, jako ochranu před slzným plynem, a jak jsem na ulici omdlel po návštěvě nějaké lékařky, která mne zkoušela z toho, jak se jmenují sovětští kosmonauti… A pak, jak máma řvala večer na tátu a říkala něco o strachu a o kamarádce v New Yorku. Bydleli jsme v Praze ve Vodičkově ulici, v domě, kde míval cukrárnu pan Myšák. Asi tady se mi v hlavě zrodil ten newyorský sen.

Winternitzova vila

Winternitzova vila

Kolem toho domu na pražském Smíchově jsem chodila často a pokaždé mě upoutala jeho čistá linie. Nápis na zvonku i vlajka na stěžni před domem prozrazovaly, že tu sídlí jakási firma, což mně přišlo škoda. Představovala jsem si, jak asi dům vypadá zevnitř a jaký pohled do okolí mohou poskytovat jeho tři terasy. O posezení na zahradě pod košatou vrbou ani nemluvě. Až dva „stolpersteiny“, kameny zmizelých, které se na chodníku objevily na sklonku roku 2012, začaly postupně vydávat svědectví o tom, že tu kdysi žila rodina Winternitzových. A že majitel domu, JUDr. Josef Winternitz, byl spolu se svým šestnáctiletým synem Petrem zavražděn v roce 1944 ve vyhlazovacím táboře Osvětim. Dramatický příběh vily se začal vyjasňovat.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

High Line

High Line

Torzo nadzemní železnice se stalo přírodní oázou. Návštěvníci vystoupí nad rušné město do zeleného, ztišeného a uklidňujícího prostoru. Před nimi se rozevře panoráma Manhattanu lemované řekou Hudson. Newyorská čtvrť Chelsea je tu přítomna z ptačí perspektivy: průsečíky ulic, mozaika domů a ostrůvky skrytých zahrad.

Legendární newyorský hotel Chelsea

Legendární newyorský hotel Chelsea

Ačkoliv na vstupních dveřích hotelu je vylepen příkaz stavebního inspektora k dočasnému zastavení prací ve čtvrtém patře kvůli porušení bezpečnostních předpisů, přece jen dobrou zprávou zůstává, že legendární hotel Chelsea bude po změnách vlastníků a vleklých stavebních úpravách v letošním roce opět otevřen pro veřejnost.

Rogner Bad Blumau

Rogner Bad Blumau

Tančící okna, střechami prorůstající stromoví, fasády z pestrobarevných kachlí a zlatá báň jako vystřižená z ruského chrámu. To je zcela ojedinělý lázeňský komplex v Bad Blumau, kde geniální architekt Friedensreich Hundertwasser vytvořil svoje největší obyvatelné umělecké dílo.

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Brutalismus: Bourat, nebo památkově chránit?

Zatímco u mnohých staveb s bohatou historií nikdo nepochybuje o jejich zařazení mezi památkově chráněné objekty, u brutalistních staveb je tomu jinak. Měly by být svébytné stavby s výraznou autorskou stopou ztotožňovány s minulým režimem?

Dějiny ve vězení

Dějiny ve vězení

„Před pár lety jsem se při výuce rozohnil a expresivně studentům z okna gymnázia ukazoval tuto chátrající věznici, vzdálenou od naší školy pár desítek metrů. Na některé studenty to zapůsobilo natolik, že se po setmění k věznici vydali, přelezli bránu a šli ji prozkoumat. Skončilo to tak, že pro ně přijela zásahovka. Řekli mi to až na maturitním večírku. Rozumíte, ani tolik let po roce 1989 není možné jít se podívat na místo tak pohnutých dějin. Ještě kvůli tomu skončíte na policii a bojíte se to říct svému učiteli. A když pomineme jednorázové události, tak já dodnes nemohu na toto místo studenty přivést. Věznice s historií politických procesů padesátých let je stále zavřená. V takové společnosti žijeme.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne