Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Lachtani

Ve středu dostáváme potvrzení, že nejpříznivější, „best“ den bude neděle. Předpověď místního serveru, který mapuje každou hodinu snad s devadesátiprocentní přesností, je váženým partnerem rybářů, turistických průvodců a potápěčů. Snad jen staří námořníci se ještě upřeně zadívají do dáli a pronesou, že zítra bude pršet mezi druhou a třetí odpoledne. Nová generace využívá elektroniku na každém kroku a oddaně věří „Sky serveru“.

Deštivá cesta
Neděle. Pátá hodina ranní mě probouzí hlasitým bubnováním do plechové střechy pronajaté chatky na pobřeží Atlantického oceánu. Silný déšť a vítr vydatně lomcují dveřmi a donutí mě vyskočit z teplého pelechu a dveře zavřít. Pohlédnu k nebi a jen černočerná tma.
Pětice potápěčů se líně šourá k autu a s hlasitým zíváním a úvahami zrušit dnes potápění. Uklidňuje nás ale fakt, že musíme překonat více než dvě stě padesát kilometrů západním směrem, a doufáme, že za tu dobu se snad počasí umoudří.
Projíždíme Kapským Městem, míjíme legendární přístav Waterfront a nově vybudovaný moderní fotbalový komplex, slavnostně otevřený při nedávném mistrovství světa ve fotbale. Překvapuje mě množství aut. Čekal jsem, že v neděli budou všichni ještě dospávat sobotní večírky, ale cesty jsou plné. Krokem se blížíme k městečku Hout Bay a obdivujeme nadšence, kteří stoupají a klesají na svých jednostopých miláčcích členitým terénem lemujícím pobřeží. Promočení cyklisté brzdí dopravu za každou zatáčkou a autobus před námi si je ani netroufne předjet. Jedeme krokem a není kam spěchat. Sotva patnáctikilometrovou rychlostí se vlečeme v koloně a můžeme obdivovat architekturu luxusních domů, rozesetých po útesech skal a v příkrých srázech kopců. Moderní vily se mísí se staršími domy koloniálních časů, a přestože je každý dům odlišný a sám o sobě originální, stavby zapadají do rázu krajiny, jako by tu stály odedávna. Bohatě vyhlížející rezidence kontrastují s nedalekým ostrůvkem Roben, kde s několika přerušeními strávil téměř pětinu století bojovník za černošská práva Nelson Mandela. Dnes turisticky navštěvované místo a cela budoucího prezidenta slouží jako muzeum.
Platím pět randů za vjezd na parkoviště místního přístavu, kde by nás měla čekat loď. Nálada je mizerná, „best“ den se nekoná, příroda zas vyzrála na satelity a lidskou důmyslnou techniku. Všichni tak nějak doufáme, že ponor bude zrušen.
Máme ještě půl hodiny čas a místní trh se suvenýry přijde vhod. Nechci nic kupovat, ale plátěná střecha stánku přijde vhod před stále sílícím deštěm. Partička tří černých domorodců nabízí škeble, lastury a hvězdice dovezené z Indického oceánu. Žraločí zuby jsou vždy středem zájmu snad každého potápěče a prodavač bere do rukou hrst bílých špičáků žraloka písečného. Zkouší dokonce nabídnout ke koupi „pravé“ řezáky žraloka velkého bílého, chráněného nejen v Africe. Srážím jeho obchodní sebevědomí a úmyslně používám nahlas anglické slůvko „fake“. S ťuknutím falešného zubu o vlastní zub vysvětluji rozdíl mezi sklovinou a odlitkem z pryskyřice.
Kolegové zuřivě smlouvají nad žraločími přívěsky a několika korálky, stávám se prostředníkem mezi Evropou a Afrikou. Černí kluci mě díky mému ošuntělému triku místní značky, bosým nohám a vzhledu zarostlého rybáře s třítýdenním strništěm pojali za Jihoafričana, a když někdo krutě smlouval velmi nízko, prosebně u mě hledali pomoc.
„Musíš jim vysvětlit, že ten zub stojí víc, vždyť to znáš…,“ vzhlíží ke mně urostlý prodejce v červeném tričku a s ledabyle usazeným teplým kulichem na hlavě. Vždyť prší a to znamená, že je přece zima. „No tak z toho nic nebude, koupí si zuby jinde,“ usmívám se a používám průhlednou taktiku s odcházením. Ta prodejce vždy zlomí a vidina ztraceného kšeftu razantně upraví cenu směrem dolů.
Sleduji nebe a nad oceánem se mraky začínají mírně trhat, a i když stále prší, podaří se slunci prostrčit jeden světlý prst. Nad přístavem, kam se vracejí desítky rybářů ze snad úspěšného lovu, se začíná tvořit nepatrná duha. Čas setkání s naším průvodcem a kapitánem v jedné osobě se blíží, a tak na tržišti zavelím k odchodu.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Richard Jaroněk

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Co se děje… v New Yorku

V minulém roce se na Broadwayi představilo třicet pět nových muzikálů. Některé s hvězdným obsazením, některé s velkolepou výpravou a některé s nevídaným rozpočtem. Nominací na výroční muzikálové ceny Tony se dočkalo pouze několik z nich. Radost měl nejspíš zpěvák Sting, který získal nominaci za hudbu k představení POSLEDNÍ LOĎ, jež bylo mezitím pro malý zájem staženo z repertoáru. Dočkala se i Helen Mirrenová za ztvárnění královny Alžběty II. v představení AUDIENCE a Bradley Cooper za SLONÍHO MUŽE. Vítězové budou vyhlášeni sedmého června během tříhodinové ceremonie v newyorské Radio City Music Hall. Z letošní produkce zatím vyčnívá stále vyprodaný rapový muzikál HAMILTON, který se stal představením, jež musejí všichni vidět. Z dlouhé řady známých tváří se v publiku objevily například Julia Robertsová, Michelle Obamová nebo Madonna. Té producenti vyčetli příliš dlouhé „esemeskování“ během druhého dějství.

Reportáže - výběr z článků

Na koloběžce po světě

Na koloběžce po světě

Před rokem jsem si vzal batoh, koloběžku a s pár kamarády jsme se vydali za oceán. Naplánovali jsme trasu, která měla vést přes celou Střední Ameriku až do Jižní Ameriky a skončit v dalekém São Paulu. Cesta na koloběžkách trvala bezmála osm měsíců.

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Zóna kontaktu

Zóna kontaktu

Prázdné silnice. Přízraky rozstřílených budov. Ulice a domy bez lidí. Hypnotizující opuštěnost. Bezčasí. Jakási neurčitá hrozba smrti na obzoru. Když v roce 1979 dotočil ruský režisér Andrej Tarkovskij svůj slavný film STALKER, jistě netušil, jak se jeho bezútěšné vizi filmové Zóny bude podobat „zamrzlá“ ukrajinská fronta na podzim roku 2017. Jak vypadá každodenní život v ochromení, které nevyřešený konflikt přinesl?

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Lo Manthang

Lo Manthang

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Jessica, hroší zázrak

Jessica, hroší zázrak





Není agresivnějšího tvora než je hroch, zapomeneme-li na druh komárů Anopheles, odporný bzučící hmyz, který svou malarickou infikací ročně zabije statisíce afrických obyvatel. Ale dějí se i zázraky…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne