Lachtaní kolonie na Hout Bay

Téměř týden čekáme mezi dvěma nejjižnějšími mysy naší polokoule – Agulhasem a mysem Naděje – na změnu viditelnosti. Je sice každý den až pětatřicet stupňů, což je na místní poměry rekordní teplota, ale voda v zátoce False připomíná spíše zelenou kaši nějakého rádoby džusu ze všeho, co kuchyně nabídla. Viditelnost je asi metr.

Lachtani

Ve středu dostáváme potvrzení, že nejpříznivější, „best“ den bude neděle. Předpověď místního serveru, který mapuje každou hodinu snad s devadesátiprocentní přesností, je váženým partnerem rybářů, turistických průvodců a potápěčů. Snad jen staří námořníci se ještě upřeně zadívají do dáli a pronesou, že zítra bude pršet mezi druhou a třetí odpoledne. Nová generace využívá elektroniku na každém kroku a oddaně věří „Sky serveru“.

Deštivá cesta
Neděle. Pátá hodina ranní mě probouzí hlasitým bubnováním do plechové střechy pronajaté chatky na pobřeží Atlantického oceánu. Silný déšť a vítr vydatně lomcují dveřmi a donutí mě vyskočit z teplého pelechu a dveře zavřít. Pohlédnu k nebi a jen černočerná tma.
Pětice potápěčů se líně šourá k autu a s hlasitým zíváním a úvahami zrušit dnes potápění. Uklidňuje nás ale fakt, že musíme překonat více než dvě stě padesát kilometrů západním směrem, a doufáme, že za tu dobu se snad počasí umoudří.
Projíždíme Kapským Městem, míjíme legendární přístav Waterfront a nově vybudovaný moderní fotbalový komplex, slavnostně otevřený při nedávném mistrovství světa ve fotbale. Překvapuje mě množství aut. Čekal jsem, že v neděli budou všichni ještě dospávat sobotní večírky, ale cesty jsou plné. Krokem se blížíme k městečku Hout Bay a obdivujeme nadšence, kteří stoupají a klesají na svých jednostopých miláčcích členitým terénem lemujícím pobřeží. Promočení cyklisté brzdí dopravu za každou zatáčkou a autobus před námi si je ani netroufne předjet. Jedeme krokem a není kam spěchat. Sotva patnáctikilometrovou rychlostí se vlečeme v koloně a můžeme obdivovat architekturu luxusních domů, rozesetých po útesech skal a v příkrých srázech kopců. Moderní vily se mísí se staršími domy koloniálních časů, a přestože je každý dům odlišný a sám o sobě originální, stavby zapadají do rázu krajiny, jako by tu stály odedávna. Bohatě vyhlížející rezidence kontrastují s nedalekým ostrůvkem Roben, kde s několika přerušeními strávil téměř pětinu století bojovník za černošská práva Nelson Mandela. Dnes turisticky navštěvované místo a cela budoucího prezidenta slouží jako muzeum.
Platím pět randů za vjezd na parkoviště místního přístavu, kde by nás měla čekat loď. Nálada je mizerná, „best“ den se nekoná, příroda zas vyzrála na satelity a lidskou důmyslnou techniku. Všichni tak nějak doufáme, že ponor bude zrušen.
Máme ještě půl hodiny čas a místní trh se suvenýry přijde vhod. Nechci nic kupovat, ale plátěná střecha stánku přijde vhod před stále sílícím deštěm. Partička tří černých domorodců nabízí škeble, lastury a hvězdice dovezené z Indického oceánu. Žraločí zuby jsou vždy středem zájmu snad každého potápěče a prodavač bere do rukou hrst bílých špičáků žraloka písečného. Zkouší dokonce nabídnout ke koupi „pravé“ řezáky žraloka velkého bílého, chráněného nejen v Africe. Srážím jeho obchodní sebevědomí a úmyslně používám nahlas anglické slůvko „fake“. S ťuknutím falešného zubu o vlastní zub vysvětluji rozdíl mezi sklovinou a odlitkem z pryskyřice.
Kolegové zuřivě smlouvají nad žraločími přívěsky a několika korálky, stávám se prostředníkem mezi Evropou a Afrikou. Černí kluci mě díky mému ošuntělému triku místní značky, bosým nohám a vzhledu zarostlého rybáře s třítýdenním strništěm pojali za Jihoafričana, a když někdo krutě smlouval velmi nízko, prosebně u mě hledali pomoc.
„Musíš jim vysvětlit, že ten zub stojí víc, vždyť to znáš…,“ vzhlíží ke mně urostlý prodejce v červeném tričku a s ledabyle usazeným teplým kulichem na hlavě. Vždyť prší a to znamená, že je přece zima. „No tak z toho nic nebude, koupí si zuby jinde,“ usmívám se a používám průhlednou taktiku s odcházením. Ta prodejce vždy zlomí a vidina ztraceného kšeftu razantně upraví cenu směrem dolů.
Sleduji nebe a nad oceánem se mraky začínají mírně trhat, a i když stále prší, podaří se slunci prostrčit jeden světlý prst. Nad přístavem, kam se vracejí desítky rybářů ze snad úspěšného lovu, se začíná tvořit nepatrná duha. Čas setkání s naším průvodcem a kapitánem v jedné osobě se blíží, a tak na tržišti zavelím k odchodu.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Richard Jaroněk

XANTYPA 6/15 - výběr z článků

Spisovatel Josef Hausmann

Spisovatel Josef Hausmann

Leckdo by si mohl myslet, že nejznámější český šovinista RNDr. Josef Hausmann, CSc. žije po rozvodu sám a straní se žen, vždyť by se sotva našla nějaká, která by s ním vydržela. Jenže – na rozhovor přijel v doprovodu krásné štíhlé blonďaté lékařky. Chová se k ní dvorně, s respektem, bere ji s sebou i do jinak ryze mužské party a rád s ní diskutuje i o svých knížkách, většinou bestsellerech, vyprodaných během několika měsíců. Nabízí se tedy otázka, proč toho milého chlapíka ženy, hlavně feministky, tolik nenávidí.

Herečka a malířka Kim Novaková

Herečka a malířka Kim Novaková

Americká herečka českého původu Kim Novaková žije již mnoho let v ústraní své farmy v Oregonu. Letos se konečně nechala přemluvit a ozdobila svou přítomností pražský filmový festival FEBIOFEST. Ač osmdesáté narozeniny oslavila již před několika lety, je stále půvabná a její mírně chraplavý hlas dodnes působí velmi smyslně. Kdo by ale očekával hvězdné manýry, byl by překvapen. Kim je nesmírně přátelská, otevřená a vyzařuje „dobrou energii“. A její náklonnost a obdiv ke všemu českému našince, přiznejme si to, hřeje u srdce.

Mordy na Modravě

Mordy na Modravě

V populárním televizním seriálu POLICIE MODRAVA se vraždí každý týden. Skutečnost na Modravě, perle Šumavy, je však jiná. Naposledy se tam vraždilo v 30. letech minulého století. Četníci tehdy vyšetřovali tři vraždy v jedné rodině.

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Setkávání s Irenou Kačírkovou

Scénografka Kristina Novotná napsala knížku o své mamince, herečce Ireně Kačírkové. „My dvě jsme byly svoje holky. V dobrém i zlém. Až do konce. Vím, že mámě něco dlužím. Chci ten dluh splatit. Chci vyprávět o setkávání. O setkávání s lidmi, kteří nás poznamenali. Byli s námi roky nebo jen okamžik. Přesto jsou nezapomenutelní. Vnesli do našeho času na tomhle světě světlo nebo tmu, smích nebo slzy, nebo obojí. Ti lidé zanechali stopu v mé mysli, v mém srdci, protože si je spojuju s maminkou. Bez ní bych je nikdy nepoznala,“ vysvětluje, proč se rozhodla sepsat svoje vzpomínky. Při této příležitosti bych na tuto skvělou herečku chtěla zavzpomínat i já.

Kubismus

Kubismus

Kde se vůbec vzal kubismus a proč si našel tak důležité místo v české architektuře, zatímco jinde jen paběrkoval? Jisté je, že naše kubistické stavby jsou naprosto ojedinělé.

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Jak to bylo v Hotelu Rwanda

Paul Rusesabagina, předobraz hrdiny ze slavného hollywoodského filmu, který zachránil stovky lidí před mačetami, jednadvacet let po genocidě ve středoafrické zemi žije v zahraničí, protože se stal nepohodlným pro současného prezidenta.

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Zuzana Maléřová – Dopis Cyranovi

Už rozsáhlé dílo Zuzany Maléřové okamžitě vyprovokuje otázku, v čem je její osobitost. Ovšemže v osobnosti samé; ve všech knihách nejen patrné, ale silně a právem se prosazující. A druhý důvod: žánrová nápaditost, nekonvenčnost, dokonce objevitelství forem jak vyprávět. Naposled projevila tuto svou mohutnost v knize DOPIS CYRANOVI.

Sbližováním Kuby se Spojenými státy končí jedna historická etapa

Když se 10. prosince 2013 na pohřbu Nelsona Mandely v jihoafrickém Sowetu ze zástupu hostů z řad předních světových státníků zničehonic vylouply dvě postavy – americký prezident Barack Obama a kubánský Raúl Castro – a vzájemně si potřásly rukou, znamenalo to, že se oba muži náhodou míjeli v davu a bylo jim hloupé předstírat, že se nevidí? Nikoli: v diplomacii neexistují náhody. Setkání bylo předem připraveno a pečlivě načasováno tak, aby se oba muži ve stejné chvíli ocitli na stejném místě. O propagaci historického stisku rukou se vzápětí postarala světová média.

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Politika se česky řekne Zeman (rozuměj česká politika)

Nějaká dobrá zpráva? Těch bývá málo. Miloš Zeman, nejaktivnější a nejviditelnější politik v Česku, navštívil papeže Františka ve Vatikánu a neudělal žádný malér. Kupříkladu nezačal vykládat, že si Františkův předchůdce, Benedikt XVI. zadal s nacisty, což je po zkušenostech s českým prezidentem a Ferdinandem Peroutkou úleva. Dokonce Zeman tvrdí, že k nám papež v poměrně blízké době přijede.

Co se děje… v New Yorku

V minulém roce se na Broadwayi představilo třicet pět nových muzikálů. Některé s hvězdným obsazením, některé s velkolepou výpravou a některé s nevídaným rozpočtem. Nominací na výroční muzikálové ceny Tony se dočkalo pouze několik z nich. Radost měl nejspíš zpěvák Sting, který získal nominaci za hudbu k představení POSLEDNÍ LOĎ, jež bylo mezitím pro malý zájem staženo z repertoáru. Dočkala se i Helen Mirrenová za ztvárnění královny Alžběty II. v představení AUDIENCE a Bradley Cooper za SLONÍHO MUŽE. Vítězové budou vyhlášeni sedmého června během tříhodinové ceremonie v newyorské Radio City Music Hall. Z letošní produkce zatím vyčnívá stále vyprodaný rapový muzikál HAMILTON, který se stal představením, jež musejí všichni vidět. Z dlouhé řady známých tváří se v publiku objevily například Julia Robertsová, Michelle Obamová nebo Madonna. Té producenti vyčetli příliš dlouhé „esemeskování“ během druhého dějství.

Reportáže - výběr z článků

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kapky z poháru nesmrtelnosti

Kumbhaméla je spojení dvou sanskrtských slov kumbha a méla, přičemž KUMBH znamená džbán a MÉLA setkání. Pochází z dávné legendy, podle které bojovali bohové s démony o pohár nesmrtelnosti a kapky nektaru ukáply na čtyři místa na zemi, kde se čtyřikrát za dvanáct let konají poutě střídavě ve čtyřech městech. Letos to bylo od 15. ledna do 4. března v Iláhábádu na soutoku řek Gangy a Jamuny a podle odhadů se setkání zúčastnilo neuvěřitelných 150 milionů lidí. Jen v nejvýznamnější den, 4. února, se zde v posvátné řece vykoupalo 10 milionů věřících.

Korfu

Korfu

Korfu (Kerkyra), snad nejznámější z Jónských ostrovů, je oblíbeným cílem Řeků z pevniny i zahraničních turistů. Cestovní ruch tu zažívá svůj vrchol samozřejmě v létě, ale návštěvnost výrazně stoupá i během Velikonoc.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Marche

Marche

Když se na vyspělém a bohatém italském severu zeptáte na Marche, většina Italů zakroutí hlavou s podezíravým dotazem, zda máte na mysli onen do sebe uzavřený kraj, který ještě neprocitl ze středověku. Předsudky a povyšování, pomyslíte si. Jenže lepší ochranu si tento malebný kout Itálie nemůže přát…

Karneval v Nice

Karneval v Nice

Pokud chcete zažít nefalšované karnevalové veselí s velkolepými alegorickými vozy, extravagantními kostýmy a krásnými, spoře oděnými tanečnicemi, nemusíte kvůli tomu až do Brazílie. Show velice podobnou té jihoamerické, včetně strhujících rytmů samby, si můžete vychutnat i ve francouzské Nice.

Život na hranici dvou světů

Život na hranici dvou světů

O vztahu mezi Jižní Koreou a severním sousedem KLDR se mluví stále častěji. Vojenský konflikt mezi oběma zeměmi sice dosud nebyl uzavřen, od roku 1953 trvá příměří, ale došlo k zásadnímu posunu v politickém vývoji a další změny se očekávají. Jak vypadá život v korejské demilitarizované zóně?

Mont-Saint-Michel

Mont-Saint-Michel

Očekávání jsou vždy poněkud zrádná, přesto je těžké se jim zcela vyhnout. Jinak tomu nebylo ani ve Francii, když jsme se s přítelkyní vypravili z Paříže do Normandie k Mont-Saint-Michel, třetí nejnavštěvovanější památce země hned po Eiffelovce a katedrále Notre Dame, kam každoročně zavítá téměř milion návštěvníků.

V obyčejnosti je krása

V obyčejnosti je krása

Když se řekne Izrael, mnozí si pod dojmem titulků v médiích představí konflikt, raketové nálety, sebevražedné útoky. To všechno se občas děje, ale ve skutečnosti je to jen velmi úzká výseč reality. Je-li nějaká země, která se umí dlouhodobě efektivně bránit a dokázala – do určité, možné míry – porazit zlo terorismu, pak je to právě Izrael. Statisticky vzato nemáte v Izraeli větší šanci přijít k úhoně než třeba při dovolené v Paříži nebo Londýně a určitě se tam budete cítit bezpečně.

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/15

XANTYPA Číslo 6/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne