Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Karel

Pohřební klenoty Rudolfa I. Habsburského zvaného Kaše, ©Správa Pražského hradu, foto Jan Gloc

ŽEZLO A KORUNA
Císařská konírna Pražského hradu
Výstava přibližuje bezmála tisíciletou historii korunovací českých králů, jimž závaznou podobu vtiskl v polovině 14. století právě Karel IV. Místem českých korunovací se stala katedrála sv. Víta, koronátorem pražský arcibiskup a insignií nová královská koruna zasvěcená Bohu a sv. Václavu. Karel IV. také nechal sestavit korunovační řád českých králů.
Vystaveny jsou předměty, o nichž se ví nebo důvodně předpokládá, že byly používány při korunovacích českých králů. Za posledních Přemyslovců to byl tzv. Korunovační kříž Přemysla Otakara II. Od dob Karla IV. k nim patřily především dva zemské relikviářové kříže a tzv. Zlatý veraikon, kultovní obraz Kristovy tváře, všechno předměty pocházející z českého královského pokladu budovaného Karlem IV. na hradě Karlštejně. Kontext českých královských korunovací dotváří svatováclavský kult, jehož centrem byla kaple postavená Karlem IV. v katedrále sv. Víta nad světcovým hrobem a v závěru Karlovy vlády nákladně vyzdobená drahými kameny a nástěnnými malbami. O svatováclavský kult opíral legitimitu i sílu své panovnické moci nejen Karel IV., ale i jeho nástupci. Poslední panovník, který přijal českou korunu, byl Ferdinand V. v roce 1836.
Na výstavě lze nahlédnout do osudů českých korunovačních klenotů ve středověku i novověku a seznámit se s historií korunní komory ve Svatovítské katedrále.
Vstupné
Plné: 190 Kč
Snížené: 100 Kč
Rodinné: 380 Kč   

KatedrálaKatedrála svatého Víta

Karel

Parléřova busta Karla IV. ©Správa Pražského hradu, foto Jan Gloc

KORUNA KRÁLOVSTVÍ
Jízdárna Pražského hradu
Název výstavy vyjadřuje symbolický význam katedrály sv. Víta, bezesporu nejvýznamnější stavby doby Karla IV. Představuje ji jako mimořádné architektonické dílo, jako korunovační a pohřební chrám českých králů i jako duchovní centrum českého středověkého státu. Katedrála má bohatou sochařskou výzdobu především zásluhou jejího druhého stavitele Petra Parléře, který byl sám vynikajícím sochařem. Řada děl je osazena na místech, která zůstávají pohledu běžného návštěvníka skrytá. Je to zejména vnitřní triforium, kde se nachází galerie portrétních bust Karla IV. a členů jeho rodiny, stavitelů a ředitelů stavby, a vnější triforium s bustami Ježíše Krista, Panny Marie a patronů Českého království. Všechna tato díla se dochovala na původních místech nepřístupných veřejnosti, proto jsou tyto sochařské skvosty představeny prostřednictvím věrných sádrových odlitků.
Katedrála sv. Víta je na výstavě představena také jako nejvýznamnější pohřebiště českých panovníků. V Praze byla pohřbena řada českých knížat a poté králů z rodu Přemyslovců a Lucemburků, ale i první Habsburkové. Situace se změnila až v 17. století, kdy se hlavním panovnickým pohřebním místem stala Vídeň. Nejdůležitějším místem posledního odpočinku českých panovníků byly postupně stavěné kostely zasvěcené sv. Vítu: rotunda, bazilika a nakonec katedrála. Do katedrály byla většina ostatků dříve zemřelých panovníků přenesena v roce 1373. Karel IV. okolo roku 1350 nechal pro sebe a své rodinné příslušníky postavit před chórem sv. Víta kryptu. V roce 1590 byly ostatky českých králů a jejich příbuzných přeneseny do nové krypty zbudované západněji, nad níž bylo postaveno nadzemní mauzoleum, tzv. Colinovo. K velké změně v kryptě došlo v roce 1612, kdy po smrti Rudolfa II. byl do podzemní části postaven císařův objemný sarkofág. Kvůli tomu byly ostatky žen Karla IV., první ženy Václava IV., Jana Zhořeleckého a Václava IV. vloženy do jedné schrány. Hrobka byla v letech 1677, 1743, 1804, 1824 a 1851 navštívena a několikrát byly měněny i rakve, přičemž docházelo k pomíchání ostatků. V letech 1928–1935 byla krypta rozsáhle rekonstruována a ostatky antropologicky zkoumány, pohřební výbavy se od té doby staly součástí sbírek Pražského hradu. Pohřební roucha z královské hrobky budou vystavena. Jedná se o celosvětově unikátní soubor dokládající dávné tkalcovské a krejčovské umění. Roucha byla šita z těch nejluxusnějších látek, převážně dovezených z Itálie, Střední Asie a Blízkého východu.
Vstupné
Plné: 150 Kč
Snížené: 80 Kč
Rodinné: 300 Kč

Pohled

Pohled na katedrálu sv. Víta v roce 1889 © Archiv Pražského hradu

KORUNA MATKY MĚST
Tereziánské křídlo Starého královského paláce
Výstava dokumentuje úsilí spolku Jednota pro dostavění katedrály sv. Víta o naplnění odkazu Karla IV. a navázání na jeho myšlenku vybudování hlavního svatostánku země. Dostavba katedrály – dokončení a završení vladařova velkolepého snu a plánu – proběhla oficiálně v letech 1858–1929, fakticky však byla dokončena později. Svatovítská katedrála mohla vypadat jinak, než jak ji dnes známe, koncepce její dostavby se totiž v průběhu času několikrát změnila. Její dnešní podobu jí asi nejvíce vtiskl architekt Josef Mocker.
Vystaveny jsou historické kresby, plány, fotografie a plastické modely z let 1859–1949. Dokončování katedrály zachytila řada slavných fotografů, za všechny zmiňme Josefa Sudka. Pravděpodobně vůbec nejstarší snímek Svatovítského chrámu pochází z roku 1856. Zhotovil ho během svého pobytu v Praze významný vídeňský fotograf pamětihodností Andreas Groll.
Vstupné (společné s výstavou KORUNA BEZ KRÁLE)
Plné: 100 Kč
Snížené: 50 Kč
Rodinné: 200 Kč

Převoz

V roce 1938 byly klenoty tajně převezeny na Slovensko (vozem po TGM, Tatrou 800) ©Správa Pražského hradu, foto Jan Gloc

KORUNA BEZ KRÁLE
Románské sklepení Starého královského paláce
Krále již nemáme, od roku 1918 žijeme v republikánském zřízení, to ale na našem hluboce zakořeněném vnímání českých korunovačních klenotů jako symbolu národní a státní suverenity nic nemění. Korunovační klenoty bývají vystavovány pouze při významných příležitostech a těší se velkému zájmu veřejnosti, v němž lze mimo jiné spatřit připomínku národních manifestací z roku 1867, kdy se insignie českých králů naposledy vrátily z Vídně a od té doby se nepřetržitě nacházejí na českém (československém) území. Byly a stále zůstávají symbolickým zdrojem národní i státní hrdosti pramenící ze slavné minulosti, vítanou posilou v nelehké přítomnosti i závazkem pro naši budoucnost.
Výstava KORUNA BEZ KRÁLE se historicky poprvé pokouší o interpretaci vztahu československého a českého státu a jeho společnosti ke korunovačním klenotům po zániku monarchie. Při její přípravě se podařilo shromáždit jedinečné fotografie a jiné dosud nepublikované dokumenty. Vyprávějí mimo jiné o tajném převozu klenotů na Slovensko v době bezprostředního ohrožení státu v září 1938 nebo o vystavení kopií klenotů na světové výstavě v New Yorku v roce 1939, kde se i díky nim stal pavilon v té době již „neexistujícího“ Československa hlavním symbolem rodícího se druhého zahraničního odboje. V posledních letech německé okupace byly klenoty ukryty v románském sklepení Starého královského paláce, a právě v těchto prostorách je výstava prezentována, včetně jinak nepřístupného místa, kde byly klenoty uloženy ve speciálně zbudované komoře.
Vstupné (společné s výstavou KORUNA MATKY MĚST)
Plné: 100 Kč
Snížené: 50 Kč
Rodinné: 200 Kč

Pražský

Pražský groš ©Správa Pražského hradu, foto Jan Gloc

KORUNA NA DLANI
Rožmberský palác
Výstava je věnována nejslavnější české minci, pražskému groši. Jeho ražbu od roku 1300 umožnilo objevení stříbrného bohatství v okolí Kutné Hory. Expozice přibližuje tradici dobývání rud – zlata, stříbra, mědi a olova na našem území, podrobně je představeno především mincovnictví za vlády Karla IV. Hlavními exponáty jsou poklady. První byl nalezen v Týně nad Vltavou ve 40. letech 20. století při stavbě spořitelny. Obsahuje 510 grošů a torzo keramické nádobky. Druhý byl objeven v Žichlicích v severních Čechách na jaře roku 1950 a tvoří jej 285 celých grošů a 5 mincovních zlomků. Třetí byl nalezen v červnu roku 1955 v Hodoníně. Při hloubení základů domu tam tehdy bylo objeveno 297 grošů. Příklady grošů, zlatých dukátů Karla IV. a Václava IV., parvů a haléřů, ražených v letech 1300–1547 v kutnohorské mincovně i na jiných místech v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Sasku, Salcbursku, Bavorsku, v Uhrách aj., doplňuje reprodukce Klaudiánovy mapy Českého království (1518), naší nejstarší tištěné mapy. Zlatým hřebem výstavy jsou kopie gotických královských insignií Karla IV. Na výstavě je připomenut také vztah Karla IV. a Franceska Petrarky. Básník zaslal císaři sbírku antických mincí a na jeho pozvání přijel v roce 1356 do Prahy. Expozice končí v kapli Nanebevzetí P. Marie, sloužící někdejšímu Tereziánskému ústavu šlechtičen. Zde mohou návštěvníci spatřit monstrance a také procesní kříž; patří k nejkrásnějším u nás a pocházejí z Mělníka, Velké Bíteše a Uherského Hradiště.
Vstupné
Plné: 150 Kč
Snížené: 80 Kč
Rodinné: 300 Kč

Karel

Karel IV. na vitráži Maxe Švabinského v katedrále sv. Víta

KAREL IV. A PRAŽSKÝ HRAD
Naučná stezka

zavede návštěvníky na šestadvacet míst Pražského hradu a seznámí je se stavebními a uměleckými počiny, jimiž Karel IV. významně zasáhl do jeho podoby. Připomeňme, že sedmnáctiletý princ Karel se vrátil do Čech v roce 1333 po pobytu ve Francii (1323–1330), kam jej poslal na vychování jeho otec Jan Lucemburský, a v Itálii, kde z jeho rozhodnutí působil jako místodržící. Zejména v Paříži se Karel přiučil tomu, jak má vypadat rezidenční město a sídlo, dvůr a korunovační kostel či jak prezentovat královský majestát. Pochopil také, že pokud má být silným vladařem Českého království, nemůže být panovníkem-cizincem jako jeho otec, který v Praze nikdy příliš nepobýval a zdejšímu prostředí zůstal cizí. Pražský hrad proto zůstal Karlovou hlavní rezidencí i poté, co byl roku 1346 korunován římským králem a roku 1355 římským císařem. Ačkoli kvůli správě záležitostí Římské říše, svým diplomatickým aktivitám a vojenským tažením trávil mnoho času na cestách, stavební a umělecká činnost na Pražském hradě za jeho vlády neutichala. Panovník zásadně ovlivnil podobu Pražského hradu, který podle vlastních slov nalezl v neobyvatelném stavu. Okamžitě rozhodl o přestavbě královského paláce, která rychle postupovala. Z původního románského paláce bylo ponecháno pouze přízemí. K paláci bylo přistavěno západní kolmé křídlo a šířka budovy narostla o severní arkádu s devíti lomenými oblouky na pilířích. Tato arkáda umožnila ve vyšším patře vytvořit velký sál (na jeho místě se dnes nachází Vladislavský sál, jehož obvodové stěny pocházejí z Karlovy doby). Ještě jako moravský markrabě Karel inicioval spolu se svým otcem králem Janem povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a v souvislosti s tím výstavbu nového chrámu, budoucí korunovační a pohřební katedrály českých králů. Základní kámen gotické katedrály byl položen roku 1344, výstavba chóru, chórových kaplí a vnějšího opěrného systému probíhala převážně v době vlády Karla IV., chór pak byl dokončen zaklenutím v roce 1385. Z rozhodnutí Karla IV. vznikla dodnes dochovaná Zlatá brána s mozaikou Posledního soudu. Nejvelkolepějším Karlovým počinem však byla výzdoba Svatováclavské kaple, jejíž sakristie je dodnes místem uložení českých korunovačních klenotů. Dalším významným stavebním dílem na Pražském hradě byla v Karlově době stavba parkánové hradby, která zesílila obranyschopnost opevnění na jižní straně Hradu. Střechy věží ve starším románském opevnění nechal Karel pokrýt pozlaceným olověným plechem, takže podle svědectví kronikáře zářily do daleka.

RYTÍŘSKÉ DNY NA PRAŽSKÉM HRADĚ
Chcete se dozvědět, jak žili rytíři v době Karla IV.? Přijďte 9. a 10. července na prázdninovou víkendovou akci určenou široké veřejnosti, zejména rodinám s dětmi. V Jelením příkopě budete moci zhlédnout několik rytířských klání, prohlédnout si rytířskou zbroj a pro dokreslení atmosféry středověku budou připraveny i ukázky středověkých řemesel.

Průvodce

Karel IV. A PREŽSKÝ HRAD - nového průvodce můžete na Hradě zakoupit za 95 Kč.

Více zde www.hrad.cz

XANTYPA 6/16 - výběr z článků

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

„Jmenuje se Rek,“ řekl tatínek. – „Fek,“ opakovala Ája, protože neuměla říct r. – „Rek, ne Fek, to už mu můžeš rovnou říkat Fík,“ povídá tatínek. – A tak začala Ája pejskovi říkat Fík. Vzpomínáte? Je to neuvěřitelné, ale 14. května uběhlo již čtyřicet let od chvíle, kdy se večerníček o Maxipsu Fíkovi vysílal poprvé. Vyvolal obrovský ohlas napříč společností. Povídali si o něm totiž nejen děti, ale i chlapi v hospodě nebo univerzitní profesoři, i ti byli zvědaví, co Fík ještě zažije.

O Hornickém muzeu v Příbrami

O Hornickém muzeu v Příbrami

Letos slaví Příbram osmisté narozeniny. Ale teprve když jí bylo v roce 1886 šest set sedmdesát, lekla se, že by mohla ztratit paměť, a rychle si založila muzeum. S nápadem přišel čtyřiadvacetiletý pan učitel Ladislav Malý a prvními exponáty byly minerály, hornické betlémy a štufnverky (modely dolů, které si havíři podomácku vyráběli pro svoji potěchu nebo jako hračky pro své ratolesti). Dnes je muzeem takřka celý březohorský revír. A Příbram je ráda, protože od roku 1991 už hornickým městem je i není, neboť tehdy skončila těžba uranu, a předtím i stříbra. Je hornickým městem na zaslouženém odpočinku a muzeum se jí teď, když už ji paměť občas zradí, velice hodí. Tak Zdař Bůh, hornické muzeum!

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Zpěvačku, skladatelku a instrumentalistku Lenku Lichtenberg znám ještě jako Lenku Hartlovou – v 60. letech jsme spolu alternovaly jako dětské partnerky Jiřího Suchého v divadle Semafor ve hře BENEFICE a později spoluúčinkovaly v semaforském sboru dorostenek (ČARODĚJKY, TEN PES JE VÁŠ). Pak se naše cesty na dlouhá desetiletí rozešly, až jsem, úplnou náhodou, zavítala na Lenčin pražský koncert v synagoze v Růžové ulici. Její hudba mě okouzlila a naše setkání mě přeneslo do sladkých let našeho dětství během zlaté éry Semaforu. Na Lenku můžeme být pyšní – svým talentem, pílí a dobrodružnou povahou dobyla svět, ale zůstala milou, skromnou a uchechtanou holkou z Pevnostní ulice.

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Přestože se český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel taoistických a zenových textů zabývá především popularizací vědy, změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Poskytl nám několik svých myšlenek k současné společenské situaci.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Její facebookovou stránku sleduje přes třicet tisíc lidí a je svým způsobem opinion leader. Čekala jsem suverénní letenskou hipsterku, která má všechno na háku. Na rozhovor přišla milá, klidná ženská. Měla jsem cukání poprosit ji při rozhovoru o občanku, protože když předevčírem napsala na facebook, že je jí pětatřicet, musela jsem si to přečíst dvakrát, jestli to nemělo být spíš pětadvacet. Někomu mateřství vyloženě prospívá. I když Radce Třeštíkové nejspíš nejvíc prospívá to, že se moc nežere a že je k sobě osvěžujícím způsobem upřímná.

Novinář Marek Wollner

Novinář Marek Wollner

Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2015 získal letos v únoru Marek Wollner. Ve zdůvodnění stojí, že je to „za jeho přístup k žurnalistice, který vtiskl do pořadu REPORTÉŘI ČT“, jehož je dramaturgem. Kromě toho je také šéfredaktorem reportážní publicistiky v České televizi.

Ředitel Michal Lang

Ředitel Michal Lang

Výběrové řízení na ředitele pražského Divadla pod Palmovkou vyhrál v roce 2013. Ale ještě než stačil divadlo převzít, zasáhla divadlo povodeň a dva roky pak procházelo náročnou rekonstrukcí. Herecký soubor hrál představení na různých pražských scénách, na Palmovce jen zkoušel, a to i v zimě bez fungujícího topení. I za těchto podmínek nastudoval devět nových představení a v letošní sezoně se dokázal vrátit ve velkém stylu. Divadlo pod Palmovkou uvádí nejméně jednu premiéru do měsíce a uspokojuje všechny diváky od mladých punkerů po nejnáročnější publikum.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Chcete oslavit s královnou její devadesátiny? Vydejte se v červnu do Anglie na oficiální oslavy pro veřejnost a poznejte místa spjatá s královskou rodinou.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Kultura - výběr z článků

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Jsme tu a vy nás chcete, volají Rammstein

Nový videoklip k písni DEUTSCHLAND od skupiny Rammstein sbírá na internetu miliony zhlédnutí a vyvolává kontroverzi. K rekonstruovaným výjevům z německé historie se už vyjádřila řada médií či instituce jako izraelské ministerstvo zahraničí. Berlínská kapela proslulá výraznou sebeprezentací si nad zájmem o svou tvorbu jistě mne ruce: vypadá to, že její sedmé album, které vychází 17. května, se bude prodávat skvěle. Pro jistotu mají Rammstein v zásobě ještě čtyři další videa.

Kája Saudek

Kája Saudek

Česká filmová komedie z roku 1966 KDO CHCE ZABÍT JESSII scenáristy Miloše Macourka a režiséra Václava Vorlíčka proslavila Karla neboli Káju Saudka (13. 5. 1935 – 25. 6. 2015), malíře a komiksového kreslíře, jelikož autoři slavného filmu použili jeho kreslené postavy komunikující pomocí bublin. Tak se Kája Saudek dostal do veřejného povědomí.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Andy Warhol

Andy Warhol

,,Nikdo se na nic opravdu nepodívá; to je těžké. Myslím, že každý by měl vidět mé obrazy ve skutečnosti, než prohlásí, že jsou bezduché,“ prohlásil Andy Warhol. Muzeum Whitney v New Yorku to nyní umožňuje tisícům návštěvníků. Expozice, která čítá na 350 uměleckých objektů, představuje osobnost Andyho Warhola (1928–1987) a jeho inovativní přínos stále přítomný i v 21. století.

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Píše Foglar, kreslí Fischer aneb Rychlé šípy slaví

Že se slavná pětice narodila v předvánočním čase, nebyl určitě promyšlený marketingový tah Jaroslava Foglara k blížícím se svátkům. Je ovšem nabíledni, že se mu podařilo ve spojení s Janem Fischerem týden před Štědrým dnem obdarovat čtenáře Mladého hlasatele kresleným seriálem, který později ovlivnil statisíce chlapců a děvčat v bývalém Československu. V sedmém čísle Mladého hlasatele ze 17. prosince 1938 se zrodila legenda, slavící letos 80 let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/16

XANTYPA Číslo 6/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/2019

XANTYPA XANTYPA 06/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne