O Hornickém muzeu v Příbrami

s jeho ředitelem Josefem Velflem

Letos slaví Příbram osmisté narozeniny. Ale teprve když jí bylo v roce 1886 šest set sedmdesát, lekla se, že by mohla ztratit paměť, a rychle si založila muzeum. S nápadem přišel čtyřiadvacetiletý pan učitel Ladislav Malý a prvními exponáty byly minerály, hornické betlémy a štufnverky (modely dolů, které si havíři podomácku vyráběli pro svoji potěchu nebo jako hračky pro své ratolesti). Dnes je muzeem takřka celý březohorský revír. A Příbram je ráda, protože od roku 1991 už hornickým městem je i není, neboť tehdy skončila těžba uranu, a předtím i stříbra. Je hornickým městem na zaslouženém odpočinku a muzeum se jí teď, když už ji paměť občas zradí, velice hodí. Tak Zdař Bůh, hornické muzeum!

HornickéK Hornickému muzeu Příbram patří také lákavé pobočky v okolních lokalitách dotčených báňskou činností: Muzeum zlata v Novém Kníně a Křížovnický špýchar v Prostřední Lhotě připomínají dobývání zlata, Skanzen ve Vysokém Chlumci těžbu antimonu a žuly, a Památník Vojna Lešetice pak těžbu uranové a železné rudy, stříbra a olova. Podnět k zachování tábora nucených prací a vězeňského zařízení pro politické vězně komunistického režimu dal prezident Václav Havel.

Spočítáno a sečteno má dnes vaše muzeum dvaapadesát budov, osmašedesát stálých expozic na ploše 110 498 m⊃2; plus několik kilometrů historického březohorského podzemí. Jste jedním z pěti největších muzeí v České republice a patříte k největším hornickým muzeím v Evropě. Jistě se nebudete zlobit, když vás v nadsázce nazvu čestným exponátem muzea, jejichž seznam už má na pětasedmdesát tisíc inventárních čísel. Pracujete v muzeu osmatřicet let, od roku 1994 jste jeho ředitelem a spolubudovatelem, autorem řady publikací, výstav a dalších projektů. A pro Příbram jste historikem, který „ví všechno!“, jak mi sdělila ochotná paní v informačním středisku na Zámečku – Ernestinu. Jistě je to dobrý pocit chránit a léčit paměť neobyčejného středočeského města, které se tu postupně rozrůstalo proto, aby si z půdy pod nohama vykutalo své stříbrné bohatství…
Těší mě, že se nám podařilo realizovat novodobou koncepci muzea, s níž přišel na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století nesmírně činorodý odborník PhDr. Jiří Majer, CSc. (1922–2008). Byl mj. vedoucím oddělení dějin hornictví Národního technického muzea a zakladatelem a garantem příbramského Muzea III. odboje Konfederace politických vězňů ČR i dalších muzeí u nás a v zahraničí. To on navrhl záchranu a následné zpřístupnění nejvýznamnějších báňských památek v areálu dolů Vojtěch (založeného 1779), Anna (1789), Ševčinského (1813, na místě starší jámy ze 16. století) a Drkolnov (důl s původním názvem August byl zaražen roku 1836), a to včetně podzemí zdejších stříbrorudných dolů. Majerovy plány se nám ve většině případů podařilo naplnit a zároveň nejednou zabránit i hrozící likvidaci bezprostředně ohrožených objektů. Jako příklad uvedu důl Vojtěch, kde bylo roku 1875 dosaženo poprvé na světě svislé hloubky tisíc metrů na jednom laně. Důl měl pětatřicet pater… Na tuto řadu let chátrající historickou stavbu světového významu byl dokonce vydán demoliční výměr! Zachránili jsme ji, opravili a dnes je spolu s dalšími objekty v Příbrami na Březových Horách prohlášena národní kulturní památkou.

Připomeňme si vztah těch dvou královských horních měst Příbrami a Březových Hor…
Hornická města Příbram a Březové Hory si doslova viděla do talířů, a v roce 1953 nakonec došlo k jejich sloučení. Když pominu oficiální název muzea, můžete se setkat i s logickou formulací hornické muzeum Příbram na Březových Horách. Výše jmenované doly totiž patřily k březohorskému revíru. Královským horním městem se stala nejdříve Příbram, té udělil titul císař Rudolf II. roku 1579. Měl eminentní zájem na tom, aby přilákal do dolů nové pracovní síly, a další rozvoj těžby tak zaručil stálý přísun stříbra do státní pokladny. Jenže právě v té době začala Příbram prožívat úpadek podnikání způsobený tím, že mělká ložiska byla prakticky vyčerpána. Pak přišla třicetiletá válka, Příbram trpěla nájezdy císařských i stavovských vojsk, dopad na doly byl krutý – zůstaly opuštěné. Po válce byl velký problém najít prostředky na investice do nových důlních technologií, s jejichž pomocí by bylo možné dostat se do větších hloubek, kde bylo, jak ukázaly geologické průzkumy, stříbra víc než dost. Nastartovat novou a významnou etapu se podařilo až s příchodem na slovo vzatého odborníka Jana Antonína Alise, rodáka z Vysoké Pece u Příbrami. Jako třiadvacetiletý praktikant v březohorském báňském podniku zakotvil v Kutné Hoře coby směnmistr a po sedmnácti letech se na pokyn vídeňského dvora vrací domů, tam, kde začínal. V roce 1772 byl jmenován hormistrem a huťmistrem, tedy vlastně ředitelem příbramských dolů a hutí. Úkol byl jasný: Hormistře, musíte těžit hlouběji! A Alis tedy zaráží v Březových Horách jámu Vojtěch, pojmenovanou na počest hornického patrona, a deset let nato otevírá důl Anna, což nastartovalo rozmach, který vrcholil ve druhé polovině 19. století. To se zde těžilo až osmdesát procent celé rakousko-uherské produkce stříbra a pětatřicet procent zásob olova.

Většinovému vlastníku „C.k. Karloboromejskému hlavnímu hornímu závodu na stříbro a olovo v Příbrami“ s 84 podíly se ovšem vyplácelo dolování mnohem víc než Příbrami s podíly čtyřmi a Březovým Horám s jednou čtvrtinou podílu…
Ale i přesto obě královská horní města – Březové Hory byly povýšeny roku 1897 – mohla růst a kvést, jak dokumentují například honosné veřejné stavby. Připomeňme jen březohorský chrám sv. Vojtěcha nebo příbramskou radnici a báňské ředitelství. Na výstavbu kostela si rovných padesát let přispívali sami horníci, kterým se při výplatě srážel příspěvek na zvláštní fond Bratrské pokladny. Když se pak poprvé koplo do země, narazilo se na dávná důlní díla Kovářské šachty a staveniště se muselo posunout.
Březové Hory byly místem zaslíbeným pro německé horníky. Už v 16. století i později sem putovali z Krušných hor, ze Šumavy, například z Kašperských Hor. Byli najímáni těžaři, později pak v rámci státních dolů. Nevíme, kolik jich tu působilo, ale hovoří se o nich jako o významném fenoménu. Dokladem toho je řada jmen hornických rodin, která mají německý původ. Nechoďme daleko, i předkové jednoho z nejuznávanějších výtvarných umělců Příbramska, ak. malíře Karla Hojdena (1893–1975), přišli v 19. století z Kašperských Hor a jeho děd i tatínek mluvili a psali jen německy. Hojden je už počeštěné příjmení. V našem prohlídkovém areálu C Vojtěšský důl máme v galerii řadu jeho děl s hornickou tematikou, jsou to působivá a pravdivá vyobrazení života horníků. Fárali tu jeho otec i strýc, a je vidět, že Karel se s hornickým prostředím dokonale sžil.

O muzeu si povídáme v čase oslav příbramských osmi století. V muzeu jsou uložena faksimile dvou nejdůležitějších listin, které dokládají existenci města a způsob obživy jeho obyvatel, horníků a hutníků…
Nejstarší písemný doklad o Příbrami pochází z roku 1216. Potvrzuje, že „statek řečený Příbram“ koupil biskup Ondřej od pana Hroznaty, probošta kláštera v Teplé, aby tu zbudoval jedno ze svých panství. Dokument z roku 1311 pak dosvědčuje existenci příbramské huti. V onom roce – 21. dubna – přijal pražský biskup Jan IV. z Dražic od pražského měšťana Konráda neobvyklý dar: huť, kterou u Příbrami vybudoval Konrád se svými syny. Je to důkaz, že se tady už ve středověku těžilo a že olovnato-stříbrné rudy tu byly i zpracovávány. Existuje i teorie, že šlo o huť železářskou. Názorné vyobrazení hornické činnosti přináší i Příbramský graduál (1583). Na okraji stránky zpěvníku ukazuje realistická iluminace horníky u rumpálu, který zabezpečuje svislou důlní dopravu na dno jámy.

Biskupova huť časem zanikla, ale kontinuálně vznikaly hutě nové. Vznik byl svázán s úspěšností těžby. Tu zaručil J. A. Alis, a byl to právě on, kdo založil huť ve Lhotě u Příbrami, na místě, kde dnes působí Kovohutě, vydávající XANTYPU. Alis potřeboval moderní huť, která by dokázala zpracovat narůstající zásoby rud z nové Vojtěšské jámy…
Když zmiňujete Kovohutě, musím se vrátit ke dvěma důležitým datům historie muzea. Byl to rok 1978, kdy skončila těžba v březohorském rudním revíru, muzeum přesídlilo do areálu Ševčinského dolu a mohlo začít s vizí budování Hornického skanzenu. Zásadní změny se ale uskutečnily až po roce 1989. Nezištnou úlohu tehdy sehrály bývalé Rudné doly Příbram, s. p., následně s. p. DIAMO, a také Kovohutě Příbram, nástupnická a. s., náš dlouholetý partner. V roce 1998 se podařilo zpřístupnit první historické podzemí, Prokopskou štolu, situovanou v areálu dolu Anna, která se rychle stala jedním z největších turistických lákadel. Umožňuje pohled do jámy šestnáct set metrů hluboké, což nemá v nabídce žádné jiné evropské hornické muzeum. Strojovna dolu Anna s cáchovnou pak nabídla návštěvníkům expozici o historii úpravnictví a hutnictví, a právě tady nám pomohly četné předměty získané z Kovohutí.

Rozšiřovat a inovovat sbírky je touhou každého muzea. Daří se ještě dnes najít a získat pro specializované pracoviště nečekané akvizice?
Akviziční činnost je soustředěna především na získávání nejdůležitějších dokladů o historii báňského podnikání a o zdejším regionu. Prioritu mají předměty s nenahraditelnou vypovídací hodnotou, kterým navíc hrozí zánik nebo například vývoz do zahraničí. Před nedávnem jsme získali na aukci historický příbramský hornický betlém z poloviny 19. století, jehož výkupem jsme zamezili prodeji mimo republiku. Betlém prohlásilo ministerstvo kultury záhy kulturní památkou. Husarským kouskem bylo získání vzorku stříbra z příbramských dolů, který se nám podařilo na mineralogické burze v Mnichově zakoupit doslova za pět minut dvanáct díky mimořádné dotaci našeho zřizovatele, Středočeského kraje.

Řekl jste, že skanzen patří k největším hornickým muzeím v Evropě. Mezinárodní spolupráce muzeí obdobného technického zaměření je jistě přínosem nejen pro ně samotné, ale i pro návštěvníky…
Mezinárodní spolupráci věnujeme mimořádnou pozornost a samozřejmě nás lákají projekty přeshraniční spolupráce. Naše úspěšné výstavy o dějinách příbramského hornictví a expozici havířských betlémů už viděli na četných místech v Německu, Rakousku, na Slovensku, v Itálii, Belgii i jinde. S pěti německými partnery (třemi muzei, archivem a vysokou školou) jsme připravili výstavu HISTORIE DRÁTĚNÝCH TĚŽNÍCH LAN, a ta po instalaci v Příbrami v roce 2011 putuje už pátým rokem po technických muzeích v Německu, Francii a Slovensku a domů se nám vrátí až v roce 2018. Důležitým mezníkem pro takovou všestranně obohacující spolupráci bylo slavnostní přijetí muzea do prestižní Středoevropské unie technických muzeí (MUT). Členem unie jsme už patnáct let. A od roku 2010 jsme i členem Deutscher Museumsbund, což je v SRN obdoba naší Asociace muzeí a galerií. Studnicí inspirace a zároveň blízkými partnery jsou pro nás zejména největší hornická muzea Evropy v německém Dortmundu a Bochumi. Nezájmu vlivných představitelů managementu významných zahraničních průmyslových muzeí, kteří s námi řeší možnosti budoucí spolupráce, se bát nemusíme.

Stotisícové roční návštěvy dokazují, že umíte skloubit odbornou stránku expozic s atraktivními prvky, které lákají všechny členy rodiny. Vyjmenování zážitků, které nabízíte, by bylo dlouhé. Jen namátkou, patří k nim i jízda důlním vláčkem dvě stě šedesát metrů dlouhou Prokopskou štolou, fárání výtahem a prohlídka rozsáhlého podzemí starých dolů nebo možnost pořádně si prohlédnut z lávek ocelové vodní kolo obřího průměru 12,4 metru a jeho technické a technologické zázemí z konce 19. století. Nemluvě o docela jiných zážitcích ve Skanzenu Vysoký Chlumec nebo v Muzeu zlata v Novém Kníně. Co chystáte k letošním oslavám?
Nejvýznamnější akce nás čeká o víkendu 10. – 12. června, kdy přivítáme účastníky setkání hornických měst Evropy a připomeneme si osmisté výročí první písemné zmínky o Příbrami. Při této příležitosti zpřístupníme veřejnosti kulturně-vzdělávací centrum v areálu národní kulturní památky dolu Anna a nabídneme i tři výstavy. Scénář té první jsem věnoval městu, jmenuje se ZMIZELÁ PŘÍBRAM. Další dvě jsou laděny umělecky. POCTA KRÁLOVSKÉMU MĚSTU PŘÍBRAM představí kovové plastiky uměleckého kováře Michala Šimka, druhá pak fotografie březohorských dolů, jejichž autorem je Miroslav Zelenka. Třetího července vás zvu na hornickou PROKOPSKOU POUŤ a 20. srpna do Vysokého Chlumce na DEN TRADIČNÍCH ŘEMESEL. Mimo oslav nás letos čeká i řešení majetkoprávních vztahů a následná záchrana vybraných historických objektů v areálu bývalé šachty č. 11 Bytíz příbramského uranového ložiska. Chceme tak stvrdit mezinárodní význam této lokality v dějinách hornictví. A i letos uskutečníme už patnáctý ročník interaktivního projektu s názvem ŠKOLNÍ ROK V HORNICKÉM MUZEU PŘÍBRAM. Tentokrát při příležitosti 130. výročí vzniku muzea.

Vedete muzeum oceňované dnes veřejností i odborníky. Vítězství v národní soutěži muzeí ČR Gloria Musaealis a další ocenění jsou toho důkazem. Komu byste dnes rád poděkoval za to, že příbramská minulost, o kterou pečujete, tolik znamená i pro budoucnost tohoto krásného města?
V našem muzeu se nedá přehlédnout velké množství tzv. štufnverků. V těchto podomácku zhotovovaných modelech dolů jsou vzorky minerálů z březohorských dolů a vyřezávané figurky horníků, podobně jako v pověstných příbramských hornických betlémech. Kdyby ta těžká práce, kterou havíři celý život vykonávali, byla pro ně z nějakých důvodů nepříjemná, odpuzující, kdyby ji nenáviděli, tak by své kouzelné štufnverky nedělali. Je to důkaz, že byli na své řemeslo a na svou práci náležitě hrdí! A za to jim děkuju. Bez nich a bez jejich dřiny i koníčků by Příbram nebyla Příbramí. Zdař Bůh!

Více informací na: www.muzeum-pribram.cz a www.pribram-city.cz

text Pavel Cmíral, foto Hornické muzeum Příbram a Vojtěch Vlk

 

XANTYPA 6/16 - výběr z článků

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

Maxipes Fík slaví čtyřicátiny

„Jmenuje se Rek,“ řekl tatínek. – „Fek,“ opakovala Ája, protože neuměla říct r. – „Rek, ne Fek, to už mu můžeš rovnou říkat Fík,“ povídá tatínek. – A tak začala Ája pejskovi říkat Fík. Vzpomínáte? Je to neuvěřitelné, ale 14. května uběhlo již čtyřicet let od chvíle, kdy se večerníček o Maxipsu Fíkovi vysílal poprvé. Vyvolal obrovský ohlas napříč společností. Povídali si o něm totiž nejen děti, ale i chlapi v hospodě nebo univerzitní profesoři, i ti byli zvědaví, co Fík ještě zažije.

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Muzikantka Lenka Lichtenberg

Zpěvačku, skladatelku a instrumentalistku Lenku Lichtenberg znám ještě jako Lenku Hartlovou – v 60. letech jsme spolu alternovaly jako dětské partnerky Jiřího Suchého v divadle Semafor ve hře BENEFICE a později spoluúčinkovaly v semaforském sboru dorostenek (ČARODĚJKY, TEN PES JE VÁŠ). Pak se naše cesty na dlouhá desetiletí rozešly, až jsem, úplnou náhodou, zavítala na Lenčin pražský koncert v synagoze v Růžové ulici. Její hudba mě okouzlila a naše setkání mě přeneslo do sladkých let našeho dětství během zlaté éry Semaforu. Na Lenku můžeme být pyšní – svým talentem, pílí a dobrodružnou povahou dobyla svět, ale zůstala milou, skromnou a uchechtanou holkou z Pevnostní ulice.

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Geolog a spisovatel Václav Cílek

Přestože se český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel taoistických a zenových textů zabývá především popularizací vědy, změnami klimatu a prostředí, vývojem české krajiny a interakcemi mezi přírodou a civilizací, najdeme v jeho knihách přesahy směrem k literatuře, religionistice, filozofii, teologii, výtvarnému umění nebo hudbě všech žánrů. Poskytl nám několik svých myšlenek k současné společenské situaci.

Portrét Kevina Spaceyho

Portrét Kevina Spaceyho

Ve slavném americkém seriálu DŮM Z KARET, který letos pokračuje už čtvrtou řadou, hraje bezskrupulózního politického intrikána. Jeho sebestředný a machiavellisticky vychytralý Frank Underwood vystoupá z pozice vlivného senátora až do úřadu prezidenta USA. „Jde o jednu z nejúžasnějších postav, jaké jsem kdy mohl ztvárnit,“ tvrdí americký herec KEVIN SPACEY, který má pro odhalování temných stránek lidských duší talent od Boha. „Často se mi stane, že se z natáčení vracím do hotelu a přemýšlím, jestli jsme nezašli moc daleko. Ale pak si zapnu zprávy a dojde mi, že možná naopak nejsme dost tvrdí,“ dodává o sarkastickém vyprávění odhalujícím zákulisí vrcholné politiky.

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Spisovatelka a blogerka Radka Třeštíková

Její facebookovou stránku sleduje přes třicet tisíc lidí a je svým způsobem opinion leader. Čekala jsem suverénní letenskou hipsterku, která má všechno na háku. Na rozhovor přišla milá, klidná ženská. Měla jsem cukání poprosit ji při rozhovoru o občanku, protože když předevčírem napsala na facebook, že je jí pětatřicet, musela jsem si to přečíst dvakrát, jestli to nemělo být spíš pětadvacet. Někomu mateřství vyloženě prospívá. I když Radce Třeštíkové nejspíš nejvíc prospívá to, že se moc nežere a že je k sobě osvěžujícím způsobem upřímná.

Novinář Marek Wollner

Novinář Marek Wollner

Cenu Ferdinanda Peroutky za rok 2015 získal letos v únoru Marek Wollner. Ve zdůvodnění stojí, že je to „za jeho přístup k žurnalistice, který vtiskl do pořadu REPORTÉŘI ČT“, jehož je dramaturgem. Kromě toho je také šéfredaktorem reportážní publicistiky v České televizi.

Ředitel Michal Lang

Ředitel Michal Lang

Výběrové řízení na ředitele pražského Divadla pod Palmovkou vyhrál v roce 2013. Ale ještě než stačil divadlo převzít, zasáhla divadlo povodeň a dva roky pak procházelo náročnou rekonstrukcí. Herecký soubor hrál představení na různých pražských scénách, na Palmovce jen zkoušel, a to i v zimě bez fungujícího topení. I za těchto podmínek nastudoval devět nových představení a v letošní sezoně se dokázal vrátit ve velkém stylu. Divadlo pod Palmovkou uvádí nejméně jednu premiéru do měsíce a uspokojuje všechny diváky od mladých punkerů po nejnáročnější publikum.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Výlet po stopách královny Alžběty II.

Chcete oslavit s královnou její devadesátiny? Vydejte se v červnu do Anglie na oficiální oslavy pro veřejnost a poznejte místa spjatá s královskou rodinou.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

Pražský hrad vzdává poctu Karlu IV.

U příležitosti 700. výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV. připravil Pražský hrad pět výpravných výstav. Všechny mají v názvu slovo koruna a všechny jsou otevřeny denně od 10 do 18 hodin až do 28. září, svátku Karlova předchůdce, oblíbeného světce a patrona českého státu svatého Václava.

Muzikant Martin Valihora

Muzikant Martin Valihora

Kariérou uznávaného bubeníka proplouvá Martin Valihora velmi přirozeně. Už v šestnácti letech hrál v profesionálních hudebních seskupeních rozličných žánrů. Nezlomila ho ani závislost na drogách, s níž se musel poprat. Obhájil své umění i v Americe, kde studoval a účinkoval v klubu Blue Note se špičkovými jazzmany. V Bratislavě založil renomovaný Festival One Day Jazz.

Aktuálně - výběr z článků

První Češka přeplavala Severní kanál

První Češka přeplavala Severní kanál

Ledovější voda než v La Manchi a extrémně žahavé medúzy talířovky. Ani zima a ani bolestivá žahnutí nezastavily Abhejali Bernardovou (40). Stala první Češkou, která přeplavala Severní kanál. Trasu mezi Irskem a Skotskem, dlouhou stejně jako La Manche (34 kilometrů), urazila ve výborném čase 10 hodin 23 minut a 38 vteřin.

Jiří Drahoš

Jiří Drahoš

Profesor Jiří Drahoš přestoupil z vyhraněně vědeckého světa do celospolečenského dění velmi rázně, s ambicí stát se prezidentem. Kdo jej léta důvěrně zná, jeho rozhodnutí rozumí. My z řad příznivců mu za ně děkujeme.

Nahlédněte Řekům pod pokličku

Nahlédněte Řekům pod pokličku

Doba dovolených je v plném proudu, ale věděli jste, že ať už jedete do kterékoli země, určitě místní potěšíte, když je pozdravíte jejich řečí? A že nejlépe zemi poznáte, když se vydáte mimo trasy brožurek pro turisty? I letos je jednou z oblíbených destinací Řecko, a tak jsme se zaměřili na tuto zemi ležící na jihu Balkánského poloostrova a přinášíme pár rad a triků, kterak se dostat Řekům pod kůži.

Strašidlo doktorátu

Strašidlo doktorátu

Všichni víme, že se někde berou noví doktoři, docenti a profesoři, že odněkud vzešly všechny velké postavy moderní vědy. Všichni chápeme, že odněkud musejí přijít také manažeři, auditoři, právníci, lékaři, zkrátka všichni ti, u jejichž jména lze číst zkratku D. nebo Dr. Představy o tomto „někde“ jsou však obecně velmi mlhavé a málokdo tuší, jaký je život mezi ukončením běžného vysokoškolského studia a získáním titulu doktora.

Léto na zámku Loučeň

Léto na zámku Loučeň

Rumcajsovo výročí si připomenou i na zámku Loučeň. Na srpen zde připravují zážitkový program ČESKÉ POHÁDKOVÉ LÉTO, v němž budou hrát Rumcajs, Manka a Cipísek hlavní roli. „Loučeň je častým výletním cílem naší rodiny, děti to tam milují a člověk se tam nenudí celý den, proto mě o to víc těší, že se mi podařilo navázat spolupráci. Veškeré doprovodné akce tam připravují s maximální péčí, takže jsem věděla, že i tátovy figurky zde budou v nejlepších rukou. Nyní se přípravy dokončují a těším se na finále,“ říká Marina Odvárková, dcera Radka Pilaře.

Marina Odvárková Pilařová

Marina Odvárková Pilařová

Letos je to už neuvěřitelných padesát let od doby, kdy se na televizní obrazovce poprvé objevili Rumcajs, Manka a Cipísek. Jejich příhody napsal Václav Čtvrtek, výtvarnou podobu jim dal Radek Pilař, o němž jsme si povídali s jeho dcerou Marinou Odvárkovou.

Jak se daří luxusní restauraci na D1?

Jak se daří luxusní restauraci na D1?

Koncem roku se otevřela na nejfrekventovanější české dálnici D1 nová restaurace Signature, které stačilo půl roku na to, aby se o ní začalo mluvit nejen jako o té, která vznikla na místě, kde od devadesátých let stálo torzo rozestavěné budovy tyčící se nad déjedničkou u sjezdu na Popůvky. Od podzimu si Signature našla širokou klientelu, a to překvapivě nejen z řad řidičů D1.

Přestalo jim chutnat pivo, tak vyrábějí vlastní

Přestalo jim chutnat pivo, tak vyrábějí vlastní

Majitelé prosperující značky F. H. Prager Cyril Holub a Ondřej Frunc se začali výrobě cideru věnovat před sedmi lety, když jim přestalo chutnat pivo. Starý pivovar poblíž Kladna přeměnili na moštárnu, naučili se dlouhodobým studiem a nakonec i praxí zpracovávat jablka do moštu a z něj pak vytvořit perlivý cider. A nejen cider, ale také limonády s různými příchutěmi, třeba šípkovou, zázvorovou, maté, bylinkovou Sedm, originální jablečnou nebo anýzovou, která je jediná svého druhu na světě.

Zahradnictví

Zahradnictví

„Cítil jsem dluh vůči mámě, která z PELÍŠKŮ vypadla. Na konci šedesátých let, kdy se odehrávají, už byla vdaná, měla mě a bráchu a bydlela mimo rodinu mého dědečka Jindřicha Rohna, ve filmu Jiřího Kodeta,“ vysvětluje Petr Jarchovský, proč se znovu ponořil do rodinné historie a napsal scénář k filmové trilogii ZAHRADNICTVÍ, jež je situována do let 1939–1959.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 6/16

XANTYPA Číslo 6/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne