Uprchlíci pomohli znovu roztočit kolo dějin

 Myšlenka konce dějin ze stejnojmenného eseje Američana Francise Fukuyamy před čtvrtstoletím zaujala svět. Po zhroucení komunistického východního bloku se opravdu zdálo, že liberální demokracie zvítězila na celé čáře a stala se obecně sdíleným ideálem společensko-politického zřízení. Před časem však jako by se dějiny daly opět do pohybu a demokracie přišla o své zdánlivě neotřesitelné postavení. U bran Evropy zuří války, tamní obyvatelstvo se masově přesouvá k nám a sémě nesváru klíčí i v zemích, které byly donedávna oázou míru.

 Nacionalistické proudy posílené uprchlickou vlnou dnes více či méně otevřeně zpochybňují demokratický systém. Je přece prohnilý, politické strany prolezlé korupcí, demokracie slabá, neschopná řešit složité problémy doby, Evropská unie je odtržena od reality, byrokratická, popřípadě socialistická (tímto poněkud absurdním přívlastkem bývá častována jen v zemích bývalého východního bloku)…

Jak se stát rakouským prezidentem
Kdo by byl ještě včera řekl, že tak silné emoce – a pozornost světových médií – vzbudí prezidentské volby v sousedním Rakousku? Vše začalo v dubnovém prvním kole propadem kandidátů obou hlavních stran, kteří – každý s pouhými jedenácti procenty hlasů – obsadili až čtvrtou a pátou příčku. Největší podporu voličů získal kandidát krajně pravicových Svobodných Norbert Hofer s 35 procenty hlasů a daleko za ním zůstal kandidát zelených Alexander Van der Bellen s 21 procenty.
Ve druhém kole přímé volby se ukázalo, že ani s velkým náskokem nemá Hofer vyhráno. Po uzavření hlasovacích místností v neděli večer 22. května stál ještě v čele, ovšem v pondělí se po přičtení korespondenčních hlasů situace obrátila a rozdílem pouhých 31 tisíc hlasů byl rakouským prezidentem poprvé v historii zvolen kandidát zelených Van der Bellen.
V obou kolech této volby převládlo negativní hlasování nad pozitivním. Hlasem pro kandidáta Svobodných Rakušané odmítli především zabetonovaný politický systém, jemuž od konce druhé světové války dominují sociální demokraté a lidovci, strany, jež se rovným dílem dělí o moc a většinu času vládnou společně ve velké koalici. Svobodným, byť se též párkrát „namočili“ uzavřením koalice s lidovci, se daří stavět do role odpůrců systému, v němž pro jakoukoli veřejnou funkci včetně místa školníka je třeba mít legitimaci jedné z hlavních stran.
Negativní hlasování ve druhém kole se prosadilo přesně v opačném gardu: spíše než pro nevýrazného profesora Van der Bellena většina Rakušanů hlasovala proti kandidátovi krajní pravice, který v případě zvolení hrozil rozpuštěním parlamentu.
Zatímco kandidát zelených byl úspěšný ve Vídni, Hofer získal největší podporu v Korutanech, kde byl až do své smrti v roce 2008 hejtmanem zakladatel Svobodných a obdivovatel pracovní politiky třetí říše Jörg Haider; nejvyšší skóre v prvním kole – 59,6 procent hlasů – pak získal v hornorakouském Braunau, rodišti Alolfa Hitlera (možná by bylo načase zanalyzovat vzorky z místních studní; zakopaný pes bude nejspíš v tamní tvrdé vodě).

Imigranty házíme do moře!
Uprchlický problém však nebudí vášně jen v Evropě, nýbrž i u samotných protinožců. Austrálie se léta potýkala s přívalem nelegálních migrantů, jejž v roce 2013 zastavila nová vláda Tonyho Abbotta z Liberální strany. Když Abottův stranický kolega a premiérský nástupce Malcolm Turnbull na 2. červenec vyhlásil předčasné parlamentní volby, jedním z hlavních témat kampaně se okamžitě stalo přistěhovalectví.
Tajemství úspěchu konzervativců spočívá v tvrdosti vůči uprchlíkům, jež pohraniční hlídky posílají buď zpět na moře, nebo do detenčních center mimo území Austrálie, například na ostrov Nauru. Nevládní organizace kritizují těžké životní podmínky v těchto zařízeních, kde se množí pokusy o sebevraždy.
Leč ani opoziční labouristé Billyho Shortena si ve strachu z porážky netroufají zpochybnit nynější status quo a navrhují jen zlidštit podmínky v zahraničních detenčních centrech. Rozpor mezi oběma tábory tedy spočívá vlastně jen v tom, kolik jsou do země ochotny vpustit přistěhovalců legálních…
Přístup k uprchlíkům je rovněž jedním z klíčových témat americké prezidentské kampaně. Republikán Donald Trump by rád postavil zeď na hranici s Mexikem. Demokratka Hillary Clintonová je smířlivější vůči Mexičanům, i když… její odpůrci šíří záznam jejího interview z roku 2011, v němž coby ministryně zahraničí v reakci na smrt libyjského diktátora Kaddáfího, těsně předtím zlynčovaného davem, po vzoru Julia Cesara pravila: „We came, we saw, he died!“ („Přišli jsme, viděli jsme, a zemřel!“), načež se šťastně rozesmála.
Nedávno si Američané poprvé zvolili prezidentem černocha, který černochem vlastně není; v příštích volbách si možná poprvé zvolí ženu, která není žádnou ženou…

XANTYPA 7-8/16 - výběr z článků

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Hlas Led Zeppelin aneb Robert Plant na Lochotíně!

Robert Plant, hudebník, který vyšel z obyčejných poměrů v průmyslové oblasti Anglie nazývané Černá země a ocitl se na nejvyšších příčkách oblíbenosti i uznání, vystoupí 27. července v Plzni.

Výtvarník Jan Steklík

Výtvarník Jan Steklík

Akční rádius Jana Steklíka výrazně přesahuje hranice výtvarného umění. Malba a kresba jsou sice jeho nejvýraznějším (a jistě i základním) prostředkem tvorby, ale podstatou jeho života je hra, ať již pro jednoho diváka, anebo širokou obec pozorovatelů. Vždy počítá se spoluúčastí, přinejmenším intelektuální. Nejraději si ovšem Steklík hraje sám se sebou a také rád porušuje pravidla, která si předem nastavil. Zkrátka: stejně jako miluje improvizaci v hudbě, stejně nespoutaně se pohybuje na poli umění.

Jana Boušková

Jana Boušková

Jana Boušková, nejlepší harfistka světa. To není nadsázka. Hudební svět dovede docenit její vítězství v soutěžích, koncerty v nejprestižnějších světových sálech, spolupráci s orchestry a světovými dirigenty, její komorní hru. Posluchač nemůže přeslechnout, že Jana Boušková dává své hře originalitu a výrazové nuance tak jasné a zřetelné, že krása hudby plyne jako oduševnělá samozřejmost.

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Herec Keanu Reeves aneb Chladný větřík nad horami

Tvrdé rány osudu ho nikdy nešetřily. Ještě v mládí ztratil nejbližšího
kamaráda, který se předávkoval heroinem, později ho poznamenaly špatné vztahy s otcem, leukémie sestry, smrt ženy a dítěte. Není divu, že si získal přívlastek největšího podivína Hollywoodu a mnozí kolegové ho označují doslova jako největší chodící záhadu.

Plasy

Plasy

Plasy, sotva třítisícové městečko v půvabném údolí řeky Střely na severním Plzeňsku, bývaly kdysi centrem kultury a vzdělanosti nejen tohoto regionu. Žádný div. Zdejší cisterciácký klášter se řadil k nejvýznamnějším monastickým komplexům střední Evropy. Teď se naděje, že se podobným centrem znovu stanou, vrací. Ruiny lemující sakrální stavby, jež byly po zašlé slávě bývalého kláštera blízko zániku, totiž v posledních několika letech jako by vstaly z popela. A naplňují se jedinečným obsahem: Národní technické muzeum zde vybudovalo Centrum stavitelského dědictví.

Plavkyně Simona Baumrtová

Plavkyně Simona Baumrtová

Usměvavá skromná blondýnka Simona Baumrtová je tak trochu přírodní úkaz. Má fotografickou paměť, jen tak pro zábavu si dělá doktorát a ráda by se vrátila z letošní olympiády s co nejlepším výsledkem, protože za čtyři roky třeba bude mít rodinu a kariéru naší nejúspěšnější plavkyně jí kromě vzpomínek budou připomínat jen nádherné zážitky a pár cenných kovů.

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

LEGENDÁRNÍ HRAČKA

Když se před čtyřiceti lety, v roce 1976, objevil na pultech československých hračkářství, získal si obrovskou oblibu. Malá plastová pohyblivá figurka se stala doslova kultovní hračkou tzv. Husákových dětí. Družstvo Igra ho vyrábělo třicet let. Pak však zkrachovalo a Igráčkům začal zvonit umíráček. K životu je znovu v roce 2010 probudila společnost EFKO a zároveň legendární plastové figurky zmodernizovala, aby byly atraktivní i pro současné děti. O tom, jaké oblibě se tato hračka těší již u několika generací, svědčí i obrovský úspěch putovní výstavy FENOMÉN IGRÁČEK.

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Kam v Evropě k moři i za památkami?

Vycestujte za sluncem, klidem a regionálními specialitami ve vyhlášených plážových destinacích. Poradíme vám. 

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Výstavou RETRO 70. A 80. LET v Tančícím domě provede pan Vajíčko

Galerie Tančící dům se na čtyři měsíce vrací do československých 70. a 80. let. Do doby, která byla rozporuplná a kontroverzní a je třeba ji ještě zevrubně zhodnotit.

Překladatel Tomáš Jurkovič

Překladatel Tomáš Jurkovič

 Knihy japonského spisovatele Harukiho Murakamiho, těšícího se popularitě rockové hvězdy, byly přeloženy více než do dvaceti světových jazyků. V Čechách nad jejich překlady strávil už dlouhou řadu dní i nocí Tomáš Jurkovič, galantní japanolog, kterého práce občas promění v protivného morouse.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 7-8/16

XANTYPA Číslo 7-8/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne