Od Havla k Zemanovi. Svoboda v Česku ztratila cenu, už o ni nejde

Co mají společného uprchlíci v Evropě a potlačování lidských práv v Číně

V druhé půli srpna bude výročí okupace Československa v roce 1968. Od doby, kdy Sověti a další „spřátelené armády“ přijeli na tancích, nás dělí čtyřicet sedm let. Předchozí časy těžce poznamenaly naši povahu. Okupanti, bolševici a estébáci nás postupně zotročovali. V roce 1989 se to změnilo, režim padl, ale kus otroctví v národu zůstal a pětadvacet let po pádu železné opony se projevuje.

Ten exkurs do minulosti není nesmyslný. Reakce českých politiků a velkého množství občanů vás nutí přemýšlet, kde se bere nezájem o svobodu, potřeba „vůdců“, proč si lidé právě v téhle zemi s její historickou zkušeností zvolili Babiše, který pěstoval úzké styky s StB, proč si zvolili Miloše Zemana, který nadbíhá Rusům a Číně.
Svoboda je velký dar, ale musíte o něj stát. Není levná, nestačí se rozplácnout před televizí a vypnout mozek. Vyžaduje dennodenní starost nejen o sebe, ale taky o to, jak žijí ti druzí. V Česku sílí postoje zaměřené proti uprchlíkům, kteří se valí z Blízkého východu a Afriky do Evropy. Prchají do světa, který se považuje za vrchol dějin, do demokratických zemí. A přece často slyšíte otázku: „Proč nejdou do Saudské Arábie? Tam přece taky žijí muslimové.“
Asi proto, že tam není demokracie. Jenomže takhle uvažovat znamená si svobody vážit. Kdo si jí považuje, ten prostě nemůže fandit čínským úřadům, ruské vládě. A nemůže kašlat na lidi, kteří utekli do Evropy odněkud ze Sýrie, aby si zachránili život.

Razie čínských úřadů proti Feng-žuej
Omlouvám se, není to nějaká letní úvaha do veder. Ale strašně by mě zajímalo, jak se prezident Zeman, který tak velebil čínský systém, premiér Sobotka a jeho ministr zahraničí Zaorálek postaví k nové vlně státních útoků proti bojovníkům za lidská práva v Číně. Policie tam provedla řadu zátahů, vyslýchají aktivisty, právníky a zaměstnance jejich kanceláří, kteří pomáhají pronásledovaným Číňanům. Začátkem července zatkli a vyslýchali více než dvě stě padesát lidí, upozornila organizace China Human Rights Lawyers Consern Group. V Pekingu, Šanghaji, Kantonu.
Šest lidí zmizelo a možná jsou mučeni. Dvacet zůstalo ve vazbě. V lidnaté Číně je to nic, můžete si říct. Ale o tyto lidi by nám mělo jít, hledají svobodu, jako jsme ji hledali my v minulém režimu. Razie se týkala kupříkladu právnické firmy Feng-žuej, jež zastupuje disidenty. Čínský Lidový deník označil Feng-žuej za „významnou zločineckou organizaci“, která si „nelegálně najímala demonstranty a ovlivňovala soudní rozhodnutí“. – Amnesty International píše, že vzhledem k vynuceným doznáním nemůže být ani řeči o spravedlnosti.
Atak proti aktivistům podle znalců nemá obdoby. Je zjevné, že čínský prezident Si Ťin-ping utáhl šrouby a jde tvrdě proti zastáncům lidských práv. Proč? Po svobodě toužící občané představují pro silový režim nebezpečí, komplikují vládnutí.
Když tedy Zeman, Sobotka a Zaorálek pěstují nové styky s Čínou, co udělají? Ozvou se, zastanou se aktivistů? Český prezident, natruc Evropské unii, poletí na další návštěvu Číny, šanci tedy mít bude ideální. Vydá se na velkou vojenskou přehlídku k příležitosti konce druhé světové války v Tichomoří a porážky Japonska.
Celý názor Martina Fendrycha si přečtete v tiětěné Xantypě...

XANTYPA 9/15 - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeku Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Botswana

Botswana

Nebylo dne, kdy by se odpolední teplota nepřiblížila pětačtyřiceti stupňům. Horké letní dny a suché botswanské klima se podepisovaly na našem vnímání okolního světa. Snažili jsme se být aktivní hned zrána, mnohdy ještě před východem slunce. Když se pak den pomalu blíží poledni, slunce je vysoko nad našimi hlavami a těla nevrhají žádný stín, sluneční paprsky jsou tak silné, až se zdá, že nás chtějí sníst zaživa. Člověk přímo cítí, jak z něj žár vysává energii. Takto jsme strávili několik dnů na cestě z Jihoafrické republiky do srdce delty řeky Okavango. Kopcovitá, trávou porostlá krajina se vlní do nekonečna. Na azurově modré obloze se občas objeví mrak. V ruce držím volant a uháním někam do neznáma.

Rok Blanky Bohdanové

Čtvrtého září 2015 proběhne v Galerii Kryt v Klášterci nad Ohří vernisáž výstavy PROMĚNY malířky a herečky Blanky Bohdanové. Pokračuje tak událostmi nabitý rok významné umělkyně, která v něm oslavila své životní jubileum, byla jí udělena Cena Thálie za celoživotní herecké mistrovství a připravila v pražské galerii Azeret velkou tříměsíční výstavu, návštěvníky přijatou s mimořádným ohlasem. Kromě toho se ve slavnostní derniéře rozloučila po čtrnácti letech s výjimečnou inscenací Divadla Viola THE GIN GAME, za niž získala ona i její herecký partner Josef Somr Cenu Thálie za nejlepší herecké výkony roku 2001. A jako umělecký bonbonek si diváci stále užívají v Činoherním klubu představení MOJE STRAŠIDLO, v němž exceluje Blanka Bohdanová po boku vynikajícího Stanislava Zindulky.
Když jsem se snažila na pár řádcích popsat její příběh, vzpomněla jsem si, jak mi téměř před třiceti lety, když jsem poznala jejího syna, napsala dopis o lásce. Snad měl být i určitým varováním, předanou zkušeností. Při psaní své nové knihy DOPIS CYRANOVI jsem si uvědomila, že jí odpověď stále dlužím.

Gottfried Lindauer

Gottfried Lindauer

Nejvýznamnější projekt v historii Západočeské galerie v Plzni, realizovaný ve spolupráci s nejvzdálenější možnou institucí z protilehlé strany zeměkoule. Zlatý hřeb projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Nositelkou těchto NEJ je podle jejích organizátorů první retrospektivní výstava zdejšího rodáka Gottfrieda Lindauera (1839–1926). Má název PLZEŇSKÝ MALÍŘ NOVOZÉLANDSKÝCH MAORŮ a přístupná je v galerii Masné krámy.

Všichni dobří diktátoři Gérarda Depardieu

Letní návštěva Gérarda Depardieu u běloruského prezidenta Lukašenka probíhala ve znamení polních prací. Po obhlídce prezidentových privátních polností nedaleko hlavního města Minsk si francouzský herec liboval: „Vidím, že jsou tu šťastní a klidní lidé a že musí být příjemné v téhle zemi žít.“ V reportážním videu běloruské tiskové kanceláře učí prezident svého hosta zacházet s kosou, načež všichni vespolek – Lukašenko, jeho suita převlečená za rolníky i Depardieu – synchronně kosí louku.

Co se děje… v New Yorku

Uprostřed léta se na newyorském ostrově Ellis Island, kde kdysi sídlilo imigrační středisko, jímž prošlo na dvanáct milionů přistěhovalců, sešli Bono a Edge z kapely U2, Yoko Ono a Petr Sís. Vyhlásili zde 29. červenec Dnem Johna Lennona a připomněli čtyřicáté výročí ode dne, kdy John Lennon po pětiletém boji získal povolení k trvalému pobytu v USA. Setkání vyvrcholilo odhalením gobelínu, na němž je znázorněn Manhattan coby žlutá ponorka a jehož autorem je výtvarník Petr Sís. Yoko Ono prohlásila, že Sísova ponorka by se Lennonovi jistě líbila.

Co se děje… v Londýně

Pro britské vzdělance se ve Franzi Kafkovi pojí geniální autor se symbolem národnostně a nábožensky multikulturní a mírně excentrické Prahy z prvních dvou desetiletí minulého století. Rozhlas BBC odvysílal letos už celý seriál zdramatizovaných Kafkových příběhů. Teď přišel s novou inscenací Kafkova PROCESU v londýnském divadle Young Vic režisér Richard Jones.

Co se děje… ve Vídni

REMBRANDT, TIZIAN, BELLOTTO Překrásný a nedávno zrekonstruovaný vídeňský Zimní palác nabízí mimořádnou výstavu cenných uměleckých děl ze sbírek Drážďanské obrazové galerie.

Co se děje… na Slovensku

Mezi významné filmové události na Slovensku patří již od roku 2006 piešťanský MEZINÁRODNÍ FILMOVÝ FESTIVAL CINEMATIK, který letos proběhne ve dnech 10. – 15. září. Stejně jako v předchozích letech nabídne více než 70 celovečerních a mnoho krátkometrážních filmů, přičemž je zaměřen především na evropskou a slovenskou kinematografii. V hlavní soutěžní sekci Meeting Point Europe, již sestavuje 17 kritiků ze 17 evropských zemí, uvidí diváci jedny z nejlepších evropských filmů roku. Slovenskou kinematografii festival představí zejména prostřednictvím soutěžní sekce celovečerních slovenských dokumentárních filmů CINEMATIK.DOC. Součástí festivalu je také dvoudenní seminář a workshop DOX IN VITRO (dokumentární projekty ve zkumavce), tematicky zaměřený na vývoj a koprodukci dokumentárních projektů.

O čem se mluví… na Moravě

SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ | KULT EUCHARISTIE VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ. Na zpodobení jedné ze základních součástí křesťanské liturgie se zaměřuje výstava, která probíhá na třech místech v Olomouci – v Arcidiecézním muzeu, kryptě katedrály svatého Václava a Arcibiskupském paláci. Důležité téma křesťanské víry nahlíží výstava prostřednictvím uměleckých děl od středověku po současnost. Muzeum umění Olomouc a Arcibiskupství olomoucké ji pořádají při příležitosti církevního roku Eucharistie a Národního eucharistického kongresu. Potrvá do 4. října.

NÁZORY Martina Fendrycha - výběr z článků

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

Vítejte v Česku, v době postliberální, kdy vládnou emoce a fakta ztratila význam

V sobotu 21. října skončily sněmovní volby a skončila doba, jež začala v listopadu 1989. Skončilo údobí liberální demokracie, smeteny byly zbytky „Havla“ v české politice. To není přehnané tvrzení, ale fakt. Co přichází, zatím není jasné, musíme si počkat. Jistě víme, že voliče oslovují vůdci s autoritářskými sklony, kteří „to vezmou pevně do ruky“, neradi se dohadují s druhými, a panují.

Rok 2016

Rok 2016

Facebook a Twitter, krásné nové drogy, jež dokonale uspokojují naše touhy

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Dalajláma ukázal, kdo je kdo v Česku

Podivuhodné, co dokáže ve světě sázejícím na ekonomickou a vojenskou moc jeden jediný člověk, přitom žádný Bill Gates, ani velitel ozbrojených šiků, muž nedisponující „světskou“ mocí, ale jen a jen svou duchovní výbavou a pohnutým osudem. Do Prahy přijel 14. dalajláma Tändzin Gjamccho, buddhista žijící od dětství v exilu, nejvyšší tibetský duchovní vůdce. Jeho Svatost. U jiného by to přízvisko vyvolávalo posměch; u dalajlámy ne. Proč? Vyzařuje z něj pokoj? Nebo proto, že i náš většinově „pohanský“ svět v skrytu duše po „svatosti“, po něčem jiném, nesvětském, prahne?

Náckovatíme. Není to legrace.

Náckovatíme. Není to legrace.

Babiš veřejně popřel holokaust, koncentrák v Letech. Zeman zas vydává knihu Tato země je naše. A přece nejsme Zemanlandem.

Jsme šestá nejbezpečnější země světa. Bojíme se ale jako šestá nejriskantnější

Léto v Evropě nepřineslo klid. Množí se útoky teroristů a jimi inspirovaných šílenců. Německo nese ataky statečně. U nás vyvolávají paniku, prudké politické odezvy. Jako by se to dělo v Česku. Běžně se u nás dává rovnítko mezi muslimské uprchlíky a teroristy.

Polibky smrti, vytěsněný Šlachta a církevní restituce jako zbraň proti Sobotkovi

Přibývá střetů mezi ANO a ČSSD i dalšími stranami. Viděli jsme to na protikuřáckém zákonu. Sice vládní návrh, ale poslanci Andreje Babiše ho nechali padnout. Nejspíš někde vzadu číhaly krajské volby. Za jednatřiceti „anoisty“, kteří hlasovali proti, nebo se zdrželi, může stát představa, že zákaz kouřit lidé v hospodách na vesnici neberou.

Hledá se prezidentský kandidát. Značka: Abychom se za něj nemuseli stydět

 Zajímavé, jak se najednou vynoří téma, prodere se na povrch, vybublá. Tak nyní oživla debata, kdo bude za rok a tři čtvrtě kandidovat proti Miloši Zemanovi. Jakkoli nežijeme v prezidentském systému, stále ještě jsme parlamentní demokracií, stejně má hradní pán velký význam. Dokonce dokáže přitáhnout pozornost voličů k politickému tématu, přímé volbě, a to je co říct. Protože zájem o politiku u nás upadá.

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Nová česká zahraniční politika: Klanění se Si Ťin-pchingovi místo lidských práv

Člověk fyzicky cítí, jak se mu svět mění pod nohama. Není to změna, jakou jsme zažili na konci roku 1989. Je méně žádoucí, globální. V takové době záleží na pružnosti, na gruntu, z kterého jednotlivci vycházejí, na jejich víře a odhodlání. Na naladění. Přijmeme změny? Odmítneme? Jsou tak masivní a tolik nás přesahují, že nemáme sílu je odmítnout. Buď je přijmeme, nebo nás semelou.
Změn je mnoho: sílící Rusko, které touží po bývalé imperiální slávě. Zběsilost tzv. Islámského státu a džihádistů. Pohyb milionů uprchlíků. Tající ledovce a stoupající hladiny oceánů. A změny v Evropě, kde se právě nyní rozhoduje, jestli zůstane jedním kooperujícím celkem, nebo se znovu rozpadne do uzavřených národních celků. Přitom rozpad je cestou do minulosti. V Evropě je cítit i jakási únava z přepychu, únava z demokracie. A přece pořád platí, že žádný lepší státní systém nemáme. Vzdát se demokracie znamená vzdát se svobody. Divné, ale i ta jako by se lidem u nás za dvacet šest let od revoluce přežila.

Rozhněvaní Slováci volili. Na výsledku se podílí korupce i rozkladná propaganda.

Slováci si zvolili novou národní radu. Nezůstal kámen na kameni. Smer Roberta Fica prohrál, i když vyhrál. Nacionalisté a fašisti vyhráli, i když nejsou první. Přijde tahle neonacionalistická vlna taky k nám? Máme s tím počítat? Andrej Babiš se na volby těší. Rád by, aby se volilo už v červnu 2017. Zřejmě si je jist, že vyhraje a kabinet bude sestavovat on. Ústava, čtyřleté funkční období vlády ho příliš nezajímá. Stát vnímá jako firmu a výměnu klíčových postů v Agrofertu si přece taky organizuje po svém. (Chápejme: stát zřejmě vnímá jako „svoji“ firmu, i když slůvko „moje“ zatím nepoužívá.)

Zeman trvale, neřízeně exploduje. Babiš hraje na české pivní pudy

Český prezident jako by trvale explodoval, jako by byl nabit negativní energií, která se nezadržitelně šíří tuzemským prostorem. Nachází silnou lidovou odezvu. Terč se ustálil, je jím premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Přitom se názory obou kupříkladu na uprchlíky nijak fatálně neliší. Nejsou protichůdné.
Prezident si stále lépe rozumí se šéfem ANO Andrejem Babišem. Přimykají se, dělají antisobotkovskou politiku. Ministr financí předvádí vyzrálý, čím dál surovější populismus. Hraje na ty nejzákladnější české pivní pudy. Jako by ani nebyl vicepremiérem Sobotkovy vlády. Vytváří se Zemanem paralelní svět, což českou společnost víc a víc rozděluje.
Máme dva politiky, kteří v Česku poslední dobou ovládají veřejný prostor a „stanovují témata“ (ona to žádná skutečná témata nejsou). Vedle toho poněkud zaniká, že si ODS zvolila předsedu, aniž by ho vlastně volila, a že si Strana zelených svého předsedu skutečně vybírala, což je u nás věc už nevídaná, dokonce takřka nenormální.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/15

XANTYPA Číslo 9/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne