Botswana

Delta řeky Okavango

Nebylo dne, kdy by se odpolední teplota nepřiblížila pětačtyřiceti stupňům. Horké letní dny a suché botswanské klima se podepisovaly na našem vnímání okolního světa. Snažili jsme se být aktivní hned zrána, mnohdy ještě před východem slunce. Když se pak den pomalu blíží poledni, slunce je vysoko nad našimi hlavami a těla nevrhají žádný stín, sluneční paprsky jsou tak silné, až se zdá, že nás chtějí sníst zaživa. Člověk přímo cítí, jak z něj žár vysává energii. Takto jsme strávili několik dnů na cestě z Jihoafrické republiky do srdce delty řeky Okavango. Kopcovitá, trávou porostlá krajina se vlní do nekonečna. Na azurově modré obloze se občas objeví mrak. V ruce držím volant a uháním někam do neznáma.

Botswana

Hranici překračujeme na přechodu Martin’s Drifft. Před námi je úsek cesty doslova posetý tzv. potholes – jako stůl velkými dírami ve vozovce, což naši cestu velmi zpomaluje. Dříve než se asi po hodině jízdy dostaneme do necelých dvacet kilometrů vzdáleného městečka, stav vozovky se naštěstí zlepší. Zastavujeme u benzinové stanice a k mé veliké radosti se pumpař jmenuje Jakub, můj první jmenovec, kterého v Botswaně potkávám. Dělám z toho trochu estrádu. Místní se tady rádi smějí, a tak to jde samo. Odjíždíme s plnou nádrží a cestou bereme stopaře, asi třicetiletého muže cestujícího s dítětem, který nám vypráví o místních tradicích. Ubytování nacházíme v těsné blízkosti města. Naskýtá se hned několik možností. Můžeme si pronajmout tzv. randoval, což je kulatá cihlová stavba připomínající jurtu. Anebo zvolit dobře vybavené dřevěné chatky a safari stany. Sprchy a záchody jsou postaveny venku, nezastřešené, takže si užíváme teplou vodu pod botswanskými hvězdami. Dále je k dispozici bar a restaurace, plavecký bazén. Všude kolem plápolají táborové ohně a okolo nich sedící skupinky lidí různých národností a barvy pleti si vyměňují zážitky z cest zdejší divočinou.
Na cestě Botswanou jsme zažili mnoho pozoruhodných věcí. Kupříkladu naše první kempování nadivoko bylo zpestřeno nezvaným hostem. Byla sice tma, takže jsme slona jen slyšeli. Když se však druhý den rozednilo, nedaleko od tábořiště zůstala nepřehlédnutelná hromádka jako důkaz o jeho návštěvě. Na volně se pohybující stáda si tu člověk rychle zvykne. Dopravní značky na ně upozorňují, stejně jako u nás na jeleny či srny. Do města Maun, které lze považovat za vstupní bránu do delty Okavanga, jsme dorazili po týdenním cestování botswanskou pouští. Nejvíce času jsme strávili v jejím středu, v oblasti zvané Kalahari. Teď nás už z dálky vítaly všudypřítomná zeleň, palmy a vzduch prosycený odpařující se vodou řeky Okavanga. Turistický Maun se svými nikdy nespěchajícími obyvateli byl příjemnou změnou po několika dnech strávených se slony.
Ubytovat jsme se chtěli na jednom z říčních kanálů. Zbývalo jen najít někoho, kdo nás do delty odveze. Jenže se ukázalo, že to nebude tak snadné. Byl únor, období dešťů, ale na loď nás nikdo z místních nechtěl vzít, protože v kanále navzdory vydatnému dešti nebyl dostatek vody. Jak to, že je v období dešťů hladina Okavanga na svém nejnižším bodě a delta je vyschlá? Naopak v zimních měsících, počínaje dubnem a konče srpnem, je voda doslova všude a hladina delty stoupne o několik metrů. Zimní měsíce jsou považovány za ty nejsušší, takřka bez srážek. Odpověď na tyto otázky najdeme v několik tisíc kilometrů vzdálených angolských horách. Na přelomu října a listopadu jsou zaplaveny přívalem monzunových dešťů. Voda z této oblasti pak putuje šest měsíců, než zaplaví oblast Okavanga. Na konci své dlouhé cesty se pak zastaví na prahu Kalaharské pouště. Fascinující přírodní úkaz, který nejen že drží při životě statisíce volně žijících zvířat, ale je také důkazem nekonečné rozmanitosti matky přírody.
Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě...

Jakub Kotas

XANTYPA 9/15 - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeku Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Rok Blanky Bohdanové

Čtvrtého září 2015 proběhne v Galerii Kryt v Klášterci nad Ohří vernisáž výstavy PROMĚNY malířky a herečky Blanky Bohdanové. Pokračuje tak událostmi nabitý rok významné umělkyně, která v něm oslavila své životní jubileum, byla jí udělena Cena Thálie za celoživotní herecké mistrovství a připravila v pražské galerii Azeret velkou tříměsíční výstavu, návštěvníky přijatou s mimořádným ohlasem. Kromě toho se ve slavnostní derniéře rozloučila po čtrnácti letech s výjimečnou inscenací Divadla Viola THE GIN GAME, za niž získala ona i její herecký partner Josef Somr Cenu Thálie za nejlepší herecké výkony roku 2001. A jako umělecký bonbonek si diváci stále užívají v Činoherním klubu představení MOJE STRAŠIDLO, v němž exceluje Blanka Bohdanová po boku vynikajícího Stanislava Zindulky.
Když jsem se snažila na pár řádcích popsat její příběh, vzpomněla jsem si, jak mi téměř před třiceti lety, když jsem poznala jejího syna, napsala dopis o lásce. Snad měl být i určitým varováním, předanou zkušeností. Při psaní své nové knihy DOPIS CYRANOVI jsem si uvědomila, že jí odpověď stále dlužím.

Gottfried Lindauer

Gottfried Lindauer

Nejvýznamnější projekt v historii Západočeské galerie v Plzni, realizovaný ve spolupráci s nejvzdálenější možnou institucí z protilehlé strany zeměkoule. Zlatý hřeb projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Nositelkou těchto NEJ je podle jejích organizátorů první retrospektivní výstava zdejšího rodáka Gottfrieda Lindauera (1839–1926). Má název PLZEŇSKÝ MALÍŘ NOVOZÉLANDSKÝCH MAORŮ a přístupná je v galerii Masné krámy.

Všichni dobří diktátoři Gérarda Depardieu

Letní návštěva Gérarda Depardieu u běloruského prezidenta Lukašenka probíhala ve znamení polních prací. Po obhlídce prezidentových privátních polností nedaleko hlavního města Minsk si francouzský herec liboval: „Vidím, že jsou tu šťastní a klidní lidé a že musí být příjemné v téhle zemi žít.“ V reportážním videu běloruské tiskové kanceláře učí prezident svého hosta zacházet s kosou, načež všichni vespolek – Lukašenko, jeho suita převlečená za rolníky i Depardieu – synchronně kosí louku.

Od Havla k Zemanovi. Svoboda v Česku ztratila cenu, už o ni nejde

V druhé půli srpna bude výročí okupace Československa v roce 1968. Od doby, kdy Sověti a další „spřátelené armády“ přijeli na tancích, nás dělí čtyřicet sedm let. Předchozí časy těžce poznamenaly naši povahu. Okupanti, bolševici a estébáci nás postupně zotročovali. V roce 1989 se to změnilo, režim padl, ale kus otroctví v národu zůstal a pětadvacet let po pádu železné opony se projevuje.

Co se děje… v New Yorku

Uprostřed léta se na newyorském ostrově Ellis Island, kde kdysi sídlilo imigrační středisko, jímž prošlo na dvanáct milionů přistěhovalců, sešli Bono a Edge z kapely U2, Yoko Ono a Petr Sís. Vyhlásili zde 29. červenec Dnem Johna Lennona a připomněli čtyřicáté výročí ode dne, kdy John Lennon po pětiletém boji získal povolení k trvalému pobytu v USA. Setkání vyvrcholilo odhalením gobelínu, na němž je znázorněn Manhattan coby žlutá ponorka a jehož autorem je výtvarník Petr Sís. Yoko Ono prohlásila, že Sísova ponorka by se Lennonovi jistě líbila.

Co se děje… v Londýně

Pro britské vzdělance se ve Franzi Kafkovi pojí geniální autor se symbolem národnostně a nábožensky multikulturní a mírně excentrické Prahy z prvních dvou desetiletí minulého století. Rozhlas BBC odvysílal letos už celý seriál zdramatizovaných Kafkových příběhů. Teď přišel s novou inscenací Kafkova PROCESU v londýnském divadle Young Vic režisér Richard Jones.

Co se děje… ve Vídni

REMBRANDT, TIZIAN, BELLOTTO Překrásný a nedávno zrekonstruovaný vídeňský Zimní palác nabízí mimořádnou výstavu cenných uměleckých děl ze sbírek Drážďanské obrazové galerie.

Co se děje… na Slovensku

Mezi významné filmové události na Slovensku patří již od roku 2006 piešťanský MEZINÁRODNÍ FILMOVÝ FESTIVAL CINEMATIK, který letos proběhne ve dnech 10. – 15. září. Stejně jako v předchozích letech nabídne více než 70 celovečerních a mnoho krátkometrážních filmů, přičemž je zaměřen především na evropskou a slovenskou kinematografii. V hlavní soutěžní sekci Meeting Point Europe, již sestavuje 17 kritiků ze 17 evropských zemí, uvidí diváci jedny z nejlepších evropských filmů roku. Slovenskou kinematografii festival představí zejména prostřednictvím soutěžní sekce celovečerních slovenských dokumentárních filmů CINEMATIK.DOC. Součástí festivalu je také dvoudenní seminář a workshop DOX IN VITRO (dokumentární projekty ve zkumavce), tematicky zaměřený na vývoj a koprodukci dokumentárních projektů.

O čem se mluví… na Moravě

SMLOUVA NOVÁ A VĚČNÁ | KULT EUCHARISTIE VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ. Na zpodobení jedné ze základních součástí křesťanské liturgie se zaměřuje výstava, která probíhá na třech místech v Olomouci – v Arcidiecézním muzeu, kryptě katedrály svatého Václava a Arcibiskupském paláci. Důležité téma křesťanské víry nahlíží výstava prostřednictvím uměleckých děl od středověku po současnost. Muzeum umění Olomouc a Arcibiskupství olomoucké ji pořádají při příležitosti církevního roku Eucharistie a Národního eucharistického kongresu. Potrvá do 4. října.

Reportáže - výběr z článků

Návrat vlků do Česka

Návrat vlků do Česka

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

Viktoriiny vodopády - plnou parou vpřed!

„Postavte most tak, aby na vlaky projíždějící přes propast dopadala voda z Viktoriiných vodopádů…“ Slova, která patřila železničním inženýrům, vyslovil vlivný britský koloniální podnikatel a politik Cecil Rhodes. Mocný jihoafrický magnát jimi inicioval vznik nejznámějšího mostu Afriky, dokončení svého nápadu se ovšem nedožil…

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Na koloběžce po světě

Na koloběžce po světě

Před rokem jsem si vzal batoh, koloběžku a s pár kamarády jsme se vydali za oceán. Naplánovali jsme trasu, která měla vést přes celou Střední Ameriku až do Jižní Ameriky a skončit v dalekém São Paulu. Cesta na koloběžkách trvala bezmála osm měsíců.

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Zóna kontaktu

Zóna kontaktu

Prázdné silnice. Přízraky rozstřílených budov. Ulice a domy bez lidí. Hypnotizující opuštěnost. Bezčasí. Jakási neurčitá hrozba smrti na obzoru. Když v roce 1979 dotočil ruský režisér Andrej Tarkovskij svůj slavný film STALKER, jistě netušil, jak se jeho bezútěšné vizi filmové Zóny bude podobat „zamrzlá“ ukrajinská fronta na podzim roku 2017. Jak vypadá každodenní život v ochromení, které nevyřešený konflikt přinesl?

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Lo Manthang

Lo Manthang

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/15

XANTYPA Číslo 9/15

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne