Je takzvaný Islámský stát magnetem pro homosexuály?

Počkat, řeknete si, do nadpisu se nejspíš vloudil šotek; čím by toto bojovné uskupení, které homosexuály pronásleduje a vraždí, pro ně mohlo být atraktivní? Přesto o žádnou chybu v titulku nejde. Mladíci, kteří se nechali naverbovat do služeb samozvaného chalífátu, se pravda příliš nepodobají gayům, jaké byste potkali v ulicích Prahy při průvodech Prague Pride… až na jeden podstatný detail: i je přitahují příslušníci stejného pohlaví.

Tihle muži provozující homosexuální styk však se svou orientací nejsou vnitřně smířeni. Podrobení se ostře restriktivním normám islamistického sdružení je pro ně jakousi autoterapií, nebo – v případě sebevražedných atentátníků – konečným vykoupením před jejich Bohem. 

Jsem gay, pročež nenávidím svět
Když Američan afghánského původu Omar Mateen v noci z 11. na 12. června postřílel 49 návštěvníků gay diskotéky v americkém Orlandu a při následném policejním zásahu byl sám zastřelen, přihlásil
se Islámský stát k tomuto „atentátu proti sodomitům“. Pouhých pár dní nato však vyšlo najevo, že třicetiletý pachatel nejenže byl na diskotéce častým hostem, on se tam i čile seznamoval s muži.
Dle svědectví jednoho z jeho četných sexuálních partnerů šlo o „stoprocentního homosexuála“. Skutečnost, že byl podruhé ženat a s druhou manželkou měl dítě, s tím není nutně v rozporu; aniž by znal slavný normalizační hit Michala Davida Chci žít, jak žít se má, snaží se obvykle tenhle typ mužů za cenu obrovského sebezapření naplnit slova z jeho refrénu. Bývalý kolega ze zaměstnání označil střelce za rasistu, jenž láteřil na „černochy a ženské“ a ustavičně básnil o zabíjení. Podle manželky nebyl Mateen nábožensky založen, zato měl násilnické sklony a trpěl vážnými psychickými
problémy. Přejdeme-li nyní k atentátníkovi z francouzského Nice, vypadá to, jako bychom vzali
portrét orlandského vraha přes kopírák. Večer 14. července, krátce po ukončení oslav státního
svátku, jednatřicetiletý Mohamed Lahouaiej Bouhlel najel vypůjčeným náklaďákem do davů shromážděných na promenádě slavného přímořského letoviska. Policie ho zastřelila za volantem až po jeho takřka dvoukilometrovém nepřetržitém najíždění do prchajících lidí, jichž 84 zabil a 286 zranil. I k tomuto ohavnému činu se po pár dnech přihlásilo teroristické islámské sdružení. Takřka souběžně vyšlo najevo, že svým životním stylem měl tenhle Tunisan s trvalým pobytem ve Francii k věřícímu muslimovi na míle daleko. Muslimové ze sousedství ho jaktěživ nepotkali v mešitě. Jedl vepřové, pil alkohol, užíval drogy a utápěl se v promiskuitě. Partnery obou pohlaví střídal jako na běžícím pásu, přičemž jeho „stálým“ sexuálním
partnerem byl jeden třiasedmdesátiletý muž. Lahouaiej Bouhlel byl ženatý a měl tři děti. Svou ženu týral;
výsledkem bylo rozvodové řízení a oddělené domácnosti. Tunisanův trestný rejstřík byl plný drobných násilných deliktů; jeho příklon k tzv. Islámskému státu se váže až k závěrečným dvěma týdnům
jeho marného života…


Vojáci tzv. Islámského státu alias růžová soldateska
Vůbec nejznámějším teroristou se sexualitou odporující přísným slámským zásadám byl mladší z obou bratrů střelců, přepadnuvších redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo, které po dvou dnech
– 9. ledna 2015 – zastřelila policie na předměstí Paříže. Už pár let před spácháním tohoto krvavého masakru byl Chérif Kouachi předmětem policejního odposlechu; zpráva francouzských tajných
služeb v této souvislosti lakonicky praví: „Tehdy byly odhaleny jeho
homosexuální sklony.“
Mezi mladíky, kteří odjeli bojovat v řadách Islámského státu, eviduje francouzská policie značné množství těch s nevyjasněnou sexuál ní identitou, údajně až celou třetinu… Takhle při výslechu vypovídal jeden z nich: „Tou dobou jsem nebyl věřící, zato jsem se cítil homosexuálem. (…) Islám se mi zdál autentický, pochopil jsem, že je pro mě vhodný, a už přibližně rok se jako homosexuál necítím.“ Případ tohoto muže je vcelku kuriózní: po příjezdu do Rakká, „hlavního města Islámského státu“, mu našli v mobilu choulostivé
fotografi e a on skončil na čtyřicet dní na samotce. Pouhým zázrakem se mu podařilo uniknout smrti a vrátit se do Francie. Na otázku vyšetřovatelů, co v Sýrii vlastně hledal, reagoval mladík bezelstně:
„Nevyhledával jsem nebezpečí, jediné, co jsem chtěl, bylo vykoupit se za své homosexuální chování odporující islámu.“ Jen nedlouho předtím se na sociálních sítích komusi svěřil se svou touhou „nechat
se znásilnit v podzemní chodbě vedoucí do Gazy“. Terapie proti „nečistým sklonům“ v jeho případě zjevně selhala. Další důkaz neléčitelnosti homosexuality: člověk se z ní nevyhrabe
dokonce ani s pomocí Alláhovou.

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Aktuálně - výběr z článků

FOTOTALENT 2018 odstartován!

FOTOTALENT 2018 odstartován!

Veletrh a festival současné fotografie FOTOEXPO 2018 vyhlašuje ve spolupráci s odbornými médii a partnery fotografickou soutěž FOTOTALENT 2018.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Divadelní fotografie

Divadelní fotografie

První a největší souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí ČESKÁ DIVADELNÍ FOTOGRAFIE 1859–2017 je k vidění v Obecním domě v Praze od 9. května do 24. června. Návštěvníky provede historií českého divadla od počátku vzniku fotografie. Nabídne portréty hereckých hvězd, fotografie inscenací malých scén i těch s přívlastkem „národní“, divadelních budov i jejich zákulisí, a to až po současnost. Autory snímků jsou legendy – František Drtikol, Miroslav Hák, Václav Chochola, Jaroslav Krejčí a Bohdan Holomíček; divadelní dokumenty pocházejí i ze slavných fotografických ateliérů, např. Langhans. Současné tvorbě je věnována samostatná sekce, která vzešla z fotografické soutěže pro profesionály i studenty. Výstava se zaměřuje také na řadu dalších aspektů historie českého divadla a fotografie, nalezneme zde srovnání historických a současných divadelních propagačních fotografií a materiálů, dokumentaci důležitých momentů našich dějin, v nichž divadelníci sehráli významnou roli, či exponáty fotografické techniky.

Skleník plný tropických motýlů

Skleník plný tropických motýlů

Jestlipak vám někdy na prstě přistál pestrobarevný motýl veliký jako dlaň? A zažili jste tu krásu stvoření, kdy se přímo před vašimi zraky z kukly souká mladý motýl, zatímco druhý prvním mávnutím křídel nesměle opouští svou líheň? Botanická zahrada hl. m. Prahy naplnila svůj skleník Fata Morgana exotickými motýly.

Češka přeplavala 3 dny po cyklónu Gita Cookovu úžinu

Češka přeplavala 3 dny po cyklónu Gita Cookovu úžinu

V sobotu 24. února Abhejali Bernardová (41) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu i přes rozbouřené moře a silné proudy jako první Češka přeplavala Cookovu úžinu na Novém Zélandu. Stala se tak teprve 10. člověkem na světě (4. ženou a 1. suchozemcem), kterému se podařilo úspěšně zvládnout výzvu Oceans Seven, což je ekvivalent Koruny planety, nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Jedná se o sedm vybraných obtížných dálkových přeplaveb po celém světě.

Xantypa je mediálním partnerem filmu Archa světel a stínů





V pátek se seznámili, v neděli měli svatbu. Před hněvem rodičů museli utéct z domova, a tak se na líbánky vydali raději k lidožroutům. Ti je připravili o iluze, o kameru a málem i o život. Tam, kde by se jiní vzdali, nasadili američtí filmaři Martin a Osa Johnsonovi život, aby odvyprávěli svědectví o mizející divočině. Jejich příběh je autentickým otiskem doby, kdy samotné filmování v Africe bylo nebezpečnější než šelmy a malárie a kdy fotografovat znamenalo riskovat. V lepším případě neúspěch, v horším svůj život. Jejich práce fascinovala nejen širokou veřejnost, ale i osobnosti jako byli Ernest Hemingway, Charlie Chaplin nebo britská královská rodina.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne