Generál Petr Pavel

Určitě o mně existují vtipy

Žádný český vojevůdce to nedotáhl tak daleko jako armádní generál Petr Pavel, předseda vojenského výboru NATO. Dokonce ani Jan Žižka z Trocnova, na „jehož“ vojenském gymnáziu studoval. Představoval jsem si přísného velitele, ale setkal jsem se s milým, inteligentním člověkem, který se rád směje, žádnou otázku nehodnotí jako dobrou nebo špatnou, ani se z odpovědi nevyzouvá slovy: No comment.

dsc_96521_cbjpg.jpg

Pane generále, hrál jste si jako dítě na vojáky?

Já jsem měl vojáka doma, tátu, takže jsem spíš sportoval. V létě jsem hrál fotbal a v zimě jsem jezdil na bobech, což byly staré brusle, přidělané na dřevěnou desku.

Fungovalo to v rodině vojáka podobně jako ve filmu PELÍŠKY? Měli jste doma nástěnku s rozpisem služeb?

(dlouhý smích) Neměli. Mimochodem, PELÍŠKY mám moc rád a tahle scéna je úžasná. U nás to bylo spíš tak, že jsem tátu neviděl, protože byl buď v práci nebo na cvičení, eventuálně na služební cestě, případně později ve škole. Mít doma vojáka pro mě znamenalo mít víkendového tátu.

Na co si s vámi hrál?

Když už byl doma, tak si nás hodně užíval, takže jsme mnohokrát vyrazili na celodenní túru, případně na nějaký hrad nebo zámek. A přitom uměl spojit školu s hrou. Vždycky v pátek jsem mu řekl, co všechno jsme probírali ve škole, on si udělal na pár papírků poznámky do kapsy a potom, když jsme sbírali houby, se mě zeptal na něco z matiky, dějepisu, zeměpisu, a když viděl, že mi to nejde, vyslal mě na chvilku lézt po stromech, aby mi to líp myslelo. Z víkendů jsem měl vždycky velice dobrý dojem, protože do toho nenápadného učení táta přidal víc, než bylo v knížkách, a zároveň mě to bavilo.

Váš tatínek byl zpravodajec, takže jste měl doma Jamese Bonda…

Táta nebyl ten druh zpravodajce jako Bond (úsměv). On dělal v oddělení, které se dnes nazývá elektronický průzkum. Šlo o předchůdce dnešního radiolokátoru Věra, kterou vyrábí ERA Pardubice, což byly Tamara a Ramona, a sloužily k zachycování elektronických signálů.

Každopádně vás ale nasměroval k výuce cizích jazyků…

K cizím jazykům jsem měl náklonnost určitě díky němu. Nejdřív jsem začal s němčinou, a protože jsem jako kluk v mnohém tátu kopíroval, nosil jsem po kapsách štítky s německými slovíčky a gramatikou. Pak mě to na gymnáziu přitáhlo k angličtině, ale té jsem se věnoval víceméně sám. U útvaru v Prostějově jsem měl možnost udělat si oficiálně zkoušku na vojenskou akademii v Brně a tam jsem pokračoval i s francouzštinou. Současně jsme všichni povinně museli zvládnout základy ruštiny.

Papírky se slovíčky se prý stávaly terčem posměchu spolužáků…

Na jednu stranu se mi smáli, na druhou stranu z toho ale vždycky těžili, protože podobným způsobem, jak jsem si vypisoval slovíčka, jsem přistupoval k psaní poznámek ve škole. Vzniklo to z lenosti, protože se mi nechtělo se doma učit a ztrácet tím čas, a tak jsem se snažil pochytit ve škole maximum. Na „vejšce“ se mi hodilo, jak jsem si vedl sešity, včetně barevného podtrhávání a rámečků, protože když přišlo zkouškové období, museli kluci shánět skripta, kdežto já jsem měl sešit, kde bylo úplně všechno, takže byli rádi, když si ho mohli půjčit.

Kdy jste se rozhodl stát výsadkářem?

Ještě na gymnáziu, a musel jsem požádat rodiče, aby mi podepsali papír, že vůbec můžu skákat, protože mi bylo teprve čtrnáct. A protože mě to chytlo, věnoval jsem se tomu i dál.

Autor článku: VAŠEK VAŠÁK, FOTO MILAN LINHART A PROFIMEDIA.CZ

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 8. 2016

 audiojpg2.jpg

Audio Xantypa za 79 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Eva Turnová

Eva Turnová

Eva Turnová je veřejnosti asi nejvíce známa jako bývalá baskytaristka a zpěvačka skupin DG 307 a The Plastic People of the Universe; nyní má vlastní soubor Eturnity. Eva je ovšem ženou mnoha profesí a mimo hudební dráhu také maluje, překládá, a od roku 2011 se na stránkách týdeníků objevují její sloupky TURNOVÝ HÁJ. Ty pak každoročně vycházejí v „sebraných spisech“ pod stejným názvem. Doposud vyšlo pět dílů a na jaro se chystá vydání šestého.

Michal Hrůza

Michal Hrůza

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

Diana Ross

Diana Ross

Na výsluní světové slávy se dostala jako členka dívčího tria Supremes, později se ovšem prosadila jako sólistka. Je považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších osobností amerického šoubyznysu. Zároveň je filmová herečka a producentka a v neposlední řadě matka pěti dětí.

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

V televizní show TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS překvapila Ivana Chýlková mnohé diváky působivými proměnami do podoby hvězd světové populární hudby. Ale to jen ty, kteří neznají její dráhu divadelní a filmovou, která je mnohonásobně hlubšími, psychologicky propracovanými proměnami desítek a možná už stovek postav doslova poseta. O to větší potěšení bylo sledovat takové proměny při našem rozhovoru z pouhého metru vzdálenosti. Tři hodiny líčení, převlékání ze šatů do šatů, fotografování a nakonec interview takřka bez tématu, nadto v pošramoceném zdravotním stavu, to je daň za známou tvář. Ale jakmile přijde náležitý impuls, i znavená a pobledlá tvář dostane jiskru, chrapot je rozražen zvučným hlasem a ruce se začnou míhat v naléhavé gestikulaci.

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie