Generál Petr Pavel

Určitě o mně existují vtipy

Žádný český vojevůdce to nedotáhl tak daleko jako armádní generál Petr Pavel, předseda vojenského výboru NATO. Dokonce ani Jan Žižka z Trocnova, na „jehož“ vojenském gymnáziu studoval. Představoval jsem si přísného velitele, ale setkal jsem se s milým, inteligentním člověkem, který se rád směje, žádnou otázku nehodnotí jako dobrou nebo špatnou, ani se z odpovědi nevyzouvá slovy: No comment.

dsc_96521_cbjpg.jpg

Pane generále, hrál jste si jako dítě na vojáky?

Já jsem měl vojáka doma, tátu, takže jsem spíš sportoval. V létě jsem hrál fotbal a v zimě jsem jezdil na bobech, což byly staré brusle, přidělané na dřevěnou desku.

Fungovalo to v rodině vojáka podobně jako ve filmu PELÍŠKY? Měli jste doma nástěnku s rozpisem služeb?

(dlouhý smích) Neměli. Mimochodem, PELÍŠKY mám moc rád a tahle scéna je úžasná. U nás to bylo spíš tak, že jsem tátu neviděl, protože byl buď v práci nebo na cvičení, eventuálně na služební cestě, případně později ve škole. Mít doma vojáka pro mě znamenalo mít víkendového tátu.

Na co si s vámi hrál?

Když už byl doma, tak si nás hodně užíval, takže jsme mnohokrát vyrazili na celodenní túru, případně na nějaký hrad nebo zámek. A přitom uměl spojit školu s hrou. Vždycky v pátek jsem mu řekl, co všechno jsme probírali ve škole, on si udělal na pár papírků poznámky do kapsy a potom, když jsme sbírali houby, se mě zeptal na něco z matiky, dějepisu, zeměpisu, a když viděl, že mi to nejde, vyslal mě na chvilku lézt po stromech, aby mi to líp myslelo. Z víkendů jsem měl vždycky velice dobrý dojem, protože do toho nenápadného učení táta přidal víc, než bylo v knížkách, a zároveň mě to bavilo.

Váš tatínek byl zpravodajec, takže jste měl doma Jamese Bonda…

Táta nebyl ten druh zpravodajce jako Bond (úsměv). On dělal v oddělení, které se dnes nazývá elektronický průzkum. Šlo o předchůdce dnešního radiolokátoru Věra, kterou vyrábí ERA Pardubice, což byly Tamara a Ramona, a sloužily k zachycování elektronických signálů.

Každopádně vás ale nasměroval k výuce cizích jazyků…

K cizím jazykům jsem měl náklonnost určitě díky němu. Nejdřív jsem začal s němčinou, a protože jsem jako kluk v mnohém tátu kopíroval, nosil jsem po kapsách štítky s německými slovíčky a gramatikou. Pak mě to na gymnáziu přitáhlo k angličtině, ale té jsem se věnoval víceméně sám. U útvaru v Prostějově jsem měl možnost udělat si oficiálně zkoušku na vojenskou akademii v Brně a tam jsem pokračoval i s francouzštinou. Současně jsme všichni povinně museli zvládnout základy ruštiny.

Papírky se slovíčky se prý stávaly terčem posměchu spolužáků…

Na jednu stranu se mi smáli, na druhou stranu z toho ale vždycky těžili, protože podobným způsobem, jak jsem si vypisoval slovíčka, jsem přistupoval k psaní poznámek ve škole. Vzniklo to z lenosti, protože se mi nechtělo se doma učit a ztrácet tím čas, a tak jsem se snažil pochytit ve škole maximum. Na „vejšce“ se mi hodilo, jak jsem si vedl sešity, včetně barevného podtrhávání a rámečků, protože když přišlo zkouškové období, museli kluci shánět skripta, kdežto já jsem měl sešit, kde bylo úplně všechno, takže byli rádi, když si ho mohli půjčit.

Kdy jste se rozhodl stát výsadkářem?

Ještě na gymnáziu, a musel jsem požádat rodiče, aby mi podepsali papír, že vůbec můžu skákat, protože mi bylo teprve čtrnáct. A protože mě to chytlo, věnoval jsem se tomu i dál.

Autor článku: VAŠEK VAŠÁK, FOTO MILAN LINHART A PROFIMEDIA.CZ

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 8. 2016

 audiojpg2.jpg

Audio Xantypa za 79 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Osobnosti - výběr z článků

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Carlos Santana

Carlos Santana

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

Alice Flemrová

Alice Flemrová

Neapolská tetralogie Eleny Ferrante GENIÁLNÍ PŘÍTELKYNĚ, jež je příběhem dvou dívek, respektive žen – Eleny a Lily a jejich přátelství, zasazeným do Itálie padesátých až osmdesátých let minulého století, se stala světovým bestsellerem. Nejde o umělou marketingovou bublinu, ty knížky lidé opravdu čtou, nadšeně o nich mluví a navzájem si je doporučují. U nás vyšly zatím dva díly, na třetí se můžeme těšit v říjnu. Přeložila je naše přední překladatelka z italštiny Alice Flemrová.

Aretha Franklin

Aretha Franklin

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne