Ředitelka Galerie hlavního města Prahy Magdalena Juříková

Letos na podzim to budou čtyři roky, co Magdaléna Juříková byla vybrána v konkursu na post ředitelky Galerie hlavního města Prahy. Co se jí za tu dobu podařilo uskutečnit? Jaké výstavy připravuje a o jaké zatím jen sní?

jurikovads4p0825bjpg.jpg

 

S jakou vizí jste do galerie nastupovala a jaké sny se vám už podařilo zrealizovat?

Především jsem si tehdy uvědomovala, že galerie má za sebou sice úžasné výstavy, některé dokonce přelomové, ale vnitřně je zanedbaná, že má příliš mnoho domů, které jí odčerpávají finace i energii, nemá žádnou akviziční politiku, nemá peníze na doplňování sbírek a nemá jednotný vizuál. Konsolidace ekonomické situace pro mě byla jednou z priorit, protože to vám pak uvolňuje ruce k tomu, aby se daly realizovat sny. Počet budov jsme po mém nástupu zredukovali o tři. Nejprve jsme se vzdali druhého patra Staroměstské radnice. Usoudila jsem, že ten prostor je pro naše výstavy naprosto nevhodný, neboť je neustále pod tlakem turistického ruchu a svatebčanů, takže se tam člověk do galerie v podstatě neprobojuje. Program věnovaný mladší generaci umělců jsem přesunula do Colloredo-Mansfeldského paláce. Rothmayerovu vilu, která byla pro veřejnost otevřena loni, jsme zrekonstruovali a předali Muzeu hlavního města Prahy. To spravuje i Müllerovu vilu ve stejném, šestém městském obvodě, což dává dohromady programový celek. A jako poslední jsme nedávno předali Muzeu hlavního města Prahy Dům U Zlatého prstenu v Týnské uličce. Celou dobu, co jsem v galerii, jsem se snažila zjistit, proč tak atraktivní místo má tak nízkou návštěvnost. Jako by se tam lidé neodvažovali vstoupit. Těch důvodů je asi víc, ale jeden z nejpodstatnějších je, že dům je součástí komerčního prostoru Ungeltu, kde jsou obchody a restaurace a že tam návštěvníci vůbec galerii neočekávají. Takže když město hledalo prostor pro expozici o Karlu IV. a o dvorském životě v Praze, uvolnili jsme mu ho. Navíc to má logiku, protože Karel IV. se pravděpodobně narodil buď v Domě U Kamenného zvonu nebo v Ungeltu. Zkrátka snažila jsem se, aby se život galerie zracionalizoval. Podařilo se také získat peníze na akvizice, jsem ráda, že jsem s magistrátem nalezli shodu v tom, že sbírky je potřeba zkvalitňovat. Soustřeďujeme se na díla generace šedesátých let a na současné umění. Mnohé akvizice vycházejí z našeho výstavního programu. Díla pak dostáváme od jednotlivých umělců za velmi příznivé ceny, které jsou vyjádřením sympatií k naší instituci a jejímu programu.

A co se zatím nepodařilo uskutečnit?

Jednotný vizuální styl galerie. Na něm pracujeme už dva a půl roku. Sice jsme změnili logo, ale pořád to neřeší situaci, že galerie vystavuje na šesti místech (Dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, 2. patro Městské knihovny na Mariánském náměstí, Dům fotografie v Revoluční ulici, Colloredo-Mansfeldský palác v Karlově ulici, zámek Troja, Bílkova pražská vila a jeho dům v Chýnově) a my je neumíme vizuálně sjednotit. Každá výstava má svůj vlastní grafický design, ale je potřeba, aby bylo na první pohled jasné, že patří do jedné „rodiny“. Snad se nám to ve spolupráci s několika ochotnými studii a jednotlivci do konce tohoto roku podaří.

Na galerijních webových stránkách si je možné prohlédnout jednotlivé sbírkové předměty. Jsou tam již všechny?

Sbírkové předměty jsou kompletně elektronicky evidovány. Nicméně chybí ještě řada fotografií zejména prací na papíře, které jsou nejpočetnější z našich sbírek. Pracujeme na tom nyní samostatně, protože jsme byli nuceni rozvázat smlouvu s firmou, která nám systém připravovala. Neměla zkušenosti s muzejním prostředím, nyní jsme, doufám, na dobré cestě ke zkvalitnění evidence i její vizuální a uživatelské stránky.

Na webu máte také mapu pražských veřejných plastik…

I tu chceme „překlopit“ do interaktivnější podoby. Naše galerie spravuje dvě stě šedesát plastik po celé Praze.

To znamená, že každá socha nebo busta je ve vaší správě?

Každá ne. V devadesátých letech některé městské části převzaly sochy na svých územích, dnes nám je ale paradoxně zase vracejí, protože nevědí, jak se o ně starat. A nám to trochu přerůstá přes hlavu. Karlův most, který především vyžaduje naši pozornost, odčerpává většinu našich financí i restaurátorské kapacity, protože pískovec je na hraně své životnosti, prostě tři sta let je tři sta let. Zároveň spravujeme mnoho plastik na sídlištích, z šedesátých až osmdesátých let, které jsou strašně zanedbané, a my už na jejich opravu nemáme peníze, ani personální kapacitu, protože projekty související s barokem jsou velmi drahé a zdlouhavé. Na vše se musí vypisovat soutěž, čekat na vyjádření památkářů, je to obrovská agenda, kterou nemůže zvládat jeden kurátor a vyžadovala by tým lidí a také daleko víc financí. Možná by si veřejné plastiky zasluhovaly samostatnou instituci, která by o ně pečovala.

Ve vašich sbírkách jsou i sochy, které byly po roce 1989 odstraněny?

Několik jich máme, ale ne mnoho, a všechny jsou momentálně rozpůjčené.

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 8. 2016.

 

Autor článku Pavlína Kourová

XANTYPA 9/16 - výběr z článků

Herec Miroslav Hanuš

Herec Miroslav Hanuš

Herec a režisér Divadla v Dlouhé Miroslav Hanuš vytváří z knih divadelní hry, úspěšné u diváků i kritiky. Na jeho domovské scéně je to 407 GRAMŮ Z BOHUMILA HRABALA, ve Studiu DVA inscenace SMOLÍKOVI A JEJICH PODIVUHODNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (s Evou Holubovou a Bobem Kleplem) a v Divadle ABC představení PAN KAPLAN MÁ TŘÍDU RÁD a DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA, jehož vzniku byl přítomen autor předlohy, slavný americký spisovatel Robert Fulghum.

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek

Režisér Pavel Khek navzdory tomu, že je nazýván „mladým umělcem“, má za sebou už úctyhodnou řádku inscenací v nejrůznějších divadlech i zkušenost uměleckého šéfa. Je ovšem jasné, že kromě jeho profesní kariéry čtenáře zajímá, že se před časem oženil s jednou z oblíbených českých hereček nejmladší generace, Veronikou Kubařovou.

Lékař Vladimír Machoň

Lékař Vladimír Machoň

Když člověka něco bolí, vyhledá lékaře a přeje si rychlou úlevu, zejména pokud se jeho trápení uhnízdilo na hlavě. Ne vždy mohou lékaři pacientovi pomoci podle jeho představ. Čelistní chirurgie je téma pro otrlé čtenáře, povídali si o něm však dva zdraví lidé. Snad proto jsme přitom nebyli nadmíru ohleduplní. Skutečným pacientům se v ordinaci Vladimíra Machoně dostane mnohem vlídnějšího přijetí, než by se mohlo zdát z tohoto textu. Pan doktor má příjemný, hluboký, uklidňující hlas…

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Výstava Rolling Stones 2016 – exhibice v galerii

Bylo, nebylo – v městě Dartfordu, kde v dávných dobách číhali lapkové na kupce jedoucí od Doveru k Londýnu, žili dva kluci. Znali se odmala, a když se jeden z nich odstěhoval na druhý konec města, přestali se vídat. Jednoho dne – to už jim bylo skoro osmnáct – se potkali na dartfordském nádraží.

Bylinkářka Simona Tancerová

Bylinkářka Simona Tancerová

Simona Tancerová je známa veřejnosti z mimořádně úspěšného televizního cyklu KOUZELNÉ BYLINKY. Její cesta k léčivým rostlinám však byla poměrně dlouhá. Nakonec dosáhla i toho, že ulice, v níž v Českém Krumlově žije, nese název Bylinková.

Tenorista Pavel Černoch

Tenorista Pavel Černoch

Pavel Černoch – tenorista s brněnskými kořeny a dnes výrazným mezinárodním renomé. Vzpomínám si, mohlo to být bezmála před dvaceti lety, na onoho úhledného a zdvořilého mladíka, který se podílel na organizování nedělních komorních matiné na nádvoří brněnského historického domu U rudého vola a měl pro mne vždycky „volňásky“. Když tam jednoho dne sám zazpíval, byli jsme překvapeni nádherou jeho hlasu. Záhy však zmizel na operní scénu na Sardinii…

Lidé - výběr z článků

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 9/16

XANTYPA Číslo 9/16

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne