Tatínka, vrať nám zpátky!

U stromečku bez manželů a otců

„U mnohých a mnohých stolů bude mezera, která už nikdy nebude vyplněna. Vzpomínat se bude letos při štědrovečerní večeři a myšlenky budou víc v minulosti a roztoulány daleko za horami v cizích krajích, než u přítomných. Leckde bude třeba potlačit deroucí se slzu, aby se dětem nezkazila radost. Evropské Vánoce 1914 bohdá zůstanou posledními, v nichž nelze dobře psáti o zrození křesťanské lásky a zpívat krásná slova: Pokoj lidem dobré vůle na zemi. Příští budou už veselejší,“ psaly na Štědrý den roku 1914 LIDOVÉ NOVINY.“ Bohužel se mýlily, naše předky čekaly ještě troje válečné Vánoce.

vojak-pise-na-vanoce-domujpg.jpgTo, že u štědrovečerního stolu chyběl manžel, otec nebo bratr, bylo bezesporu tou největší změnou oproti létům předcházejícím. Obzvláště o Vánocích se na ně intenzivně vzpomínalo a všichni si přáli jediné: aby se jim jejich blízcí vrátili živí. To vyjádřil ve své básni otištěné ve výše zmíněných vánočních LIDOVÝCH NOVINÁCH i František Sokol Tůma: „V rodinách kráčí k prahům Ježíšek. / Tu mír, tam opět štěstí nese, vděk, / září osvětlený stromeček / a drobotina milá / má vše tu, o čem snila, / a za co k Ježíšku se vroucně pomodlila. / Jen jedno schází ještě, co by štěstí doplnilo / A láskou objalo vše, co tu v lásce žije, / Jak bylo by tu klidno, smavo, milo. / Zde někdo schází – jenž tu loni byl,/ kdo v ráj by dnešní večer proměnil. / A rázem pod stromek ta droboť pokleká, / Slzičky v očích, vroucně se tu modlí. / Ježíšku milý, ve Tvé svaté svátky / Tě snažně s maminkou dnes prosíme: / Tatínka, vrať nám zpátky!“ V některých rodinách však věděli, že se jejich nejbližší nikdy nevrátí. V novinách se už řadu týdnů objevovaly seznamy padlých. Vyšly i na Štědrý den. Co se týče sváteční tabule a dárků, nelišily se první válečné Vánoce ještě tolik od těch předválečných. Dosud byl relativní dostatek mouky, másla a cukru na pečení vánoček a cukroví, k dostání byla i čokoláda, kakao a marcipán, dokonce i pomeranče a citrony. Děti dostávaly pod stromeček rukavice, čepice, brusle, sáňky, panenky, medvídky, vláčky, loutková divadélka, ale také knížky, např. Kiplingovu KNIHU DŽUNGLÍ.

Dárky se posílaly i blízkým na frontu, dokonce vyšel seznam těch nejvhodnějších. V prvním roce války na něm byl čaj (nabízel se i čaj s cukrem a citronem v kostkách), konzervy, čokoláda, uzené maso, sardinky, marmelády, cigarety, dopisní papíry a tužky. Vojákům se do pole posílaly rovněž teplé spodky, pletené punčochy nebo ledvinové pásy. Vánoční balíčky pro ně připravovaly i různé dobročinné organizace, stejně tak jako pro sirotky a vdovy po padlých. Těm dorazila před prvními válečnými Vánocemi nadílka i ze Spojených států – zásilka s velkým množstvím hraček a oblečení byla předtím, než se rozdělila potřebným, vystavena v Ledeburském paláci na pražské Malé Straně. Štědrovečerní večeři a nadílku chystaly dobrovolnice i pro zraněné vojáky prožívající Vánoce v provizorních lazaretech, které se zřizovaly v sokolovnách. Na charitativní účely se vybíralo v nejrůznějších sbírkách, například v Praze u Národního muzea před Vánocemi vybíral na potřebné sněhulák se sněhulačkou a s kasičkami.

Jak se válka prodlužovala, začalo se zhoršovat zásobování. Vázl dovoz zboží a domácí výroba poklesla, v zemědělství chyběli muži, kteří museli narukovat, a také koně zrekvírovaní pro válečné účely. Ženy, děti a staří muži nebyli schopni sami obdělat a sklidit tolik polí, takže obilí, cukrové řepy i brambor bylo mnohem méně než před válkou. Štědrovečerní tabule byla tedy v roce 1915 výrazně chudší, situace však ještě nebyla tak dramatická jako v pozdějších letech.

 

Celý článek si přečtete v tištěném speciálu. Objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

 

Pavlína Kourová

První světová válka - výběr z článků

František Gellner

František Gellner

Františka Gellnera ve školním literárním dějepise a následně i v obecném povědomí provází pověst bouřliváka, jenž ve svých básních věrně zachytil svůj život plný alkoholových excesů a holek nezřídka pochybné pověsti. Romantickou legendu pomáhá přiživovat také spisovatelův konec: jak známo, František Gellner se ztratil na haličské frontě brzy po začátku „Velké války“.

ZVÍŘATA VE VÁLCE

ZVÍŘATA VE VÁLCE

První světová válka nepřinesla utrpení jen lidem. Zataženy do ní byly i tisíce zvířat – koní, oslů, volů, mul, mezků, psů a dokonce i holubů. Přepravovali zbraně, munici a proviant, vyhledávali na bojišti raněné a dopravovali je do polních lazaretů, působili také jako kurýři.

První světová válka v českém hraném filmu

První světová válka v českém hraném filmu

První světová válka se svým stoletým výročím definitivně stává „historií“, neboť už nežijí její přímí pamětníci. Pro budoucí generace tak vedle dobových deníků, dopisů či vzpomínek zůstanou zachovány obrazy „Velké války“ vyprodukované historiky, spisovateli a v neposlední řadě také filmaři. Jen v Čechách vznikly desítky filmů, které jsou situovány do období první světové války a na tuto historickou událost se dívají z dosti odlišné perspektivy – od líčení boje československých legionářů za samostatný stát až po zesměšňování příslovečného rakouského šlendriánu.

Pardubická baráková nemocnice neboli karanténa

Pardubická baráková nemocnice neboli karanténa

Frontové zázemí Rakouska-Uherska muselo vedle materiálního a zbrojního zabezpečení zajistit také péči o raněné vojáky, jejichž počet v průběhu války neustále rostl. V Pardubicích tak byla na zelené louce vybudována obří nemocnice, jež se skládala z 365 budov a rozkládala se na ploše 80 hektarů. Nemocnice, přezdívaná místními karanténa, představovala promyšlený komplex staveb s pevným řádem a organizací. Měli do ní být transportováni ranění přímo z fronty.

POZDRAV Z FRONTY

POZDRAV Z FRONTY

Pohlednice vydávané v době první světové války představují velice cenné svědectví o tomto konfliktu. Objevují se na nich nejen výjevy z mobilizace, ale i obrazy zákopů a zničených měst. Mohly sloužit k šíření válečné propagandy, ale i k dobročinným účelům. Pro statisíce vojáků a jejich příbuzných zase představovaly obrazovou formu komunikace, neboť si mohli nechat vytvořit pohlednici s vlastním portrétem. Unikátní sbírka válečných pohlednic se dnes nachází ve Východočeském muzeu v Pardubicích.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

S historikem Martinem Kovářem o příčinách „Velké války“, o tom, zda se jí dalo zabránit, v čem byla jiná než války předchozí, jak proměnila politickou mapu Evropy a jaké tři zhoubné „ismy“ přivedla na svět.

Vánoční zázrak na západní frontě

Vánoční zázrak na západní frontě

O Vánocích roku 1914 se na mnoha místech západní fronty odehrálo něco zcela výjimečného. Vojáci obou válčících stran, které od sebe dělilo často jen sto metrů, přestali střílet, vylezli ze svých zákopů a společně se oddali slavnostní náladě.

Co se jedlo za „Velké války“

Co se jedlo za „Velké války“

I když na rozdíl od druhé světové války nesužovaly civilisty v zázemí válečného konfliktu v letech 1914–1918 ničivé a nesmírně brutální letecké nálety na městské aglomerace, ani v této době nebyl život v týlu vůbec lehký. K základním starostem žen tehdy patřila otázka nasycení rodiny při katastrofálním stavu zásobování a při často rostoucí kalorické potřebě rodinných příslušníků využívaných jako náhrada pracovní síly mužů na frontách.

Poslední dva císaři

Poslední dva císaři

Stejně jako byly rozdílné charaktery, životní osudy i doba vlády, která těmto císařům byla vyměřena, byl i jejich odchod z tohoto světa značně odlišný.

Jiří Rak: František Josef I. je moje životní téma

Jiří Rak: František Josef I. je moje životní téma

Brzy si připomeneme sté výročí úmrtí stařičkého mocnáře - císaře Františka Josefa I. (18. 8. 1830 - 21. 11. 1916). Nejen o tom, jak vypadal jeho pohřeb, nám do speciálu PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA krásně napsal historik Jiří Rak. Připojujeme i úryvek z rozhovoru s Jiřím Rakem.