POZDRAV Z FRONTY

Válečná korespondence

Pohlednice vydávané v době první světové války představují velice cenné svědectví o tomto konfliktu. Objevují se na nich nejen výjevy z mobilizace, ale i obrazy zákopů a zničených měst. Mohly sloužit k šíření válečné propagandy, ale i k dobročinným účelům. Pro statisíce vojáků a jejich příbuzných zase představovaly obrazovou formu komunikace, neboť si mohli nechat vytvořit pohlednici s vlastním portrétem. Unikátní sbírka válečných pohlednic se dnes nachází ve Východočeském muzeu v Pardubicích.

 

halirova-9-cerveny-krizjpg.jpg
Zprávu o zajetí vojáka obdrželi jeho příbuzní i od Rakouské společnosti Červeného kříže. Tento lístek z května 1915 oznamoval válečné zajetí Františka Mikana v Srbsku.

 

 

Propagandistické pohlednice vznikaly na obou stranách válečného konfliktu. V rakouském prostředí je představovaly pohlednice zesměšňující nepřátele jako byl ruský car, ale objevují se i karikatury Angličanů, Francouzů nebo dalších zástupců nepřátelských mocností. Oblíbené byly výjevy vojáků vzpomínajících na své blízké, nechybí též pohlednice zobrazující vojáka myslícího na „našeho dobrého císaře“ Františka Josefa. Méně často se na nich objevují tragické důsledky války jako jsou ruiny staveb, padlí vojáci, popravení zrádci nebo pohřby.
Speciální formu pohlednic představují tzv. feldpostky (z německého výrazu Feld­postkarten). Jedná se o korespondenční lísky a pohlednice, které prošly polní poštou. Z frontových oblastí či nemocnic je svým blízkým posílali vojáci. Jelikož polní pošta podléhala cenzuře, nemohli pisatelé sdělit vše, co si přáli. Důležité bylo poslat domů zprávu, že jejich otec, bratr či manžel je v pořádku. Korespondenci poslanou z fronty lze lehce rozpoznat podle razítek. Obvykle na ní nalezneme kulaté razítko polní pošty s číslem, dále řádkové razítko vojenského útvaru a někdy i zásah cenzury. Polní pošta byla pro vojáky zdarma, stejně jako kores­pondence odesílaná ze zázemí na frontu. Tu poznáme většinou podle toho, že nemá poštovní známku a místo adresy je napsáno jméno vojáka a číslo polní pošty. Jelikož čeští vojáci sloužili i u námořnictva, nalezneme na pohlednicích adresovaných do českých zemí rovněž motivy z námořních bitev. Razítka pohledů odesílaných námořníky obsahují kromě útvaru také jméno lodi s jejím označením.


halirova-2-klecici-vojakjpg.jpgPošta se v Rakousku-Uhersku doručovala i vojákům, kteří byli armádou této mocnosti zajati. Váleční zajatci byli soustředěni v táborech nebo při některých vojenských posádkách, barákový zajatecký tábor se nacházel například v Chocni a v Havlíčkově Brodě. Korespondenci zajatců zajišťoval Mezinárodní Červený kříž, který za tím účelem vydal speciální korespondenční lístky se svým znakem. Všechny zásilky šly přes Vídeň, kde působil cenzurní úřad.
Pohlednice zároveň mohly sloužit jako zdroj příjmů pro dobročinné účely. Nebyly drahé, a tak na dobrou věc mohl přispět prakticky každý. Vydavatelem dobročinných pohlednic byl Rakouský Červený kříž a jeho odbočky, dále Válečná pomocná úřadovna či dobročinné spolky zaměřené na péči o děti a mládež. Tvorba charitativních pohlednic také podléhala cenzuře.
Většina pozdravů doručených polní poštou má formu korespondenčních lístků. Ty vojáci dostávali zdarma a jejich papír nebyl příliš kvalitní, je na nich znát válečný nedostatek. Někdy vojáci museli sáhnout i po náhradním materiálu jako byla kůra stromu, karton z krabice či překližka.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěném speciálu. Objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Martina Halířová

První světová válka - výběr z článků

František Gellner

František Gellner

Františka Gellnera ve školním literárním dějepise a následně i v obecném povědomí provází pověst bouřliváka, jenž ve svých básních věrně zachytil svůj život plný alkoholových excesů a holek nezřídka pochybné pověsti. Romantickou legendu pomáhá přiživovat také spisovatelův konec: jak známo, František Gellner se ztratil na haličské frontě brzy po začátku „Velké války“.

ZVÍŘATA VE VÁLCE

ZVÍŘATA VE VÁLCE

První světová válka nepřinesla utrpení jen lidem. Zataženy do ní byly i tisíce zvířat – koní, oslů, volů, mul, mezků, psů a dokonce i holubů. Přepravovali zbraně, munici a proviant, vyhledávali na bojišti raněné a dopravovali je do polních lazaretů, působili také jako kurýři.

První světová válka v českém hraném filmu

První světová válka v českém hraném filmu

První světová válka se svým stoletým výročím definitivně stává „historií“, neboť už nežijí její přímí pamětníci. Pro budoucí generace tak vedle dobových deníků, dopisů či vzpomínek zůstanou zachovány obrazy „Velké války“ vyprodukované historiky, spisovateli a v neposlední řadě také filmaři. Jen v Čechách vznikly desítky filmů, které jsou situovány do období první světové války a na tuto historickou událost se dívají z dosti odlišné perspektivy – od líčení boje československých legionářů za samostatný stát až po zesměšňování příslovečného rakouského šlendriánu.

Pardubická baráková nemocnice neboli karanténa

Pardubická baráková nemocnice neboli karanténa

Frontové zázemí Rakouska-Uherska muselo vedle materiálního a zbrojního zabezpečení zajistit také péči o raněné vojáky, jejichž počet v průběhu války neustále rostl. V Pardubicích tak byla na zelené louce vybudována obří nemocnice, jež se skládala z 365 budov a rozkládala se na ploše 80 hektarů. Nemocnice, přezdívaná místními karanténa, představovala promyšlený komplex staveb s pevným řádem a organizací. Měli do ní být transportováni ranění přímo z fronty.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

S historikem Martinem Kovářem o příčinách „Velké války“, o tom, zda se jí dalo zabránit, v čem byla jiná než války předchozí, jak proměnila politickou mapu Evropy a jaké tři zhoubné „ismy“ přivedla na svět.

Vánoční zázrak na západní frontě

Vánoční zázrak na západní frontě

O Vánocích roku 1914 se na mnoha místech západní fronty odehrálo něco zcela výjimečného. Vojáci obou válčících stran, které od sebe dělilo často jen sto metrů, přestali střílet, vylezli ze svých zákopů a společně se oddali slavnostní náladě.

Tatínka, vrať nám zpátky!

Tatínka, vrať nám zpátky!

„U mnohých a mnohých stolů bude mezera, která už nikdy nebude vyplněna. Vzpomínat se bude letos při štědrovečerní večeři a myšlenky budou víc v minulosti a roztoulány daleko za horami v cizích krajích, než u přítomných. Leckde bude třeba potlačit deroucí se slzu, aby se dětem nezkazila radost. Evropské Vánoce 1914 bohdá zůstanou posledními, v nichž nelze dobře psáti o zrození křesťanské lásky a zpívat krásná slova: Pokoj lidem dobré vůle na zemi. Příští budou už veselejší,“ psaly na Štědrý den roku 1914 LIDOVÉ NOVINY.“ Bohužel se mýlily, naše předky čekaly ještě troje válečné Vánoce.

Co se jedlo za „Velké války“

Co se jedlo za „Velké války“

I když na rozdíl od druhé světové války nesužovaly civilisty v zázemí válečného konfliktu v letech 1914–1918 ničivé a nesmírně brutální letecké nálety na městské aglomerace, ani v této době nebyl život v týlu vůbec lehký. K základním starostem žen tehdy patřila otázka nasycení rodiny při katastrofálním stavu zásobování a při často rostoucí kalorické potřebě rodinných příslušníků využívaných jako náhrada pracovní síly mužů na frontách.

Poslední dva císaři

Poslední dva císaři

Stejně jako byly rozdílné charaktery, životní osudy i doba vlády, která těmto císařům byla vyměřena, byl i jejich odchod z tohoto světa značně odlišný.

Jiří Rak: František Josef I. je moje životní téma

Jiří Rak: František Josef I. je moje životní téma

Brzy si připomeneme sté výročí úmrtí stařičkého mocnáře - císaře Františka Josefa I. (18. 8. 1830 - 21. 11. 1916). Nejen o tom, jak vypadal jeho pohřeb, nám do speciálu PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA krásně napsal historik Jiří Rak. Připojujeme i úryvek z rozhovoru s Jiřím Rakem.